Podobně jako si svět (helénisticko-křesťanský) nesprávně přivlastnil hebrejské pravidlo „oko za oko zub za zub“, tak jsme si v tomto (čím dál víc islamofobním) kotlíku už před několika staletími zkreslili také pohled na farizeje.Přiznávám – určitě ne všichni, v to pevně doufám, ale uznejme: Běžný soused vnímá pod pojmem farizej a farizejství především pokrytectví. Dost možná vlivem nedělní školy a slavné Ježišovy bouře hněvu vůči „zákoníkům a farizeům“. Což by bylo prima, kdyby to pak pan soused občas nepoužíval jako tesařovo spravedlivé horlení proti židům jeho doby. Tedy vůči jidiškajt obecně. To už by byla chyba, protože Galilejský neříká: „Běda vám zákoníci a farizeové“, jak jsme si tak nějak navykli rozumět, ale říká jako správný znalec talmudu, tedy jakožto žid jako poleno plně respektující jidiškajt i tradici talmudu – „Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci“ jak se lze dočíst u Matouše ve 23. kapitole. Zákoníci pokrytci. A farizeové pokrytci. Tedy pokrytci. Výčet farizeů, o kterých studovaný tesař pravděpodobně mluví, nacházíme na začátku talmudického listu Sota 22b, kde můžeme číst:
Ohledně tzv. „ran farizeů“ učí naši Moudří, že existuje sedm druhů farizeů (kteří jsou vlastně ničiteli vesmíru). Sichemský, klapající, krvácející, „palice“ neboli „tlouk“, ten, co si plní všechny své povinnosti, dále farizej z lásky a farizej z obavy.
Sichemský se dopouští toho, co mužové Sichemu. Klapající pleská nohama o sebe. Krvácející, nechává krvavé otisky na zdi, vysvětluje rabi Nachman bar Jicchak. Typ „palice“ je podle slov Raba bar Šilo ohnutý jako palička hmoždíře, Ten, co si plní všechny své povinnosti, je hoden chvály. Ne však ten, který říká – Co mám ještě splnit? Udělám to! – Farizej z lásky a z obavy, o nich Abaje a Raba řekli svým studentům – „Farizeje z lásky a z obavy vůbec nezmiňujte, vždyť už rav Jehuda učí jménem Rabby: Člověk se má trvale zabývat tórou a jejími Pokyny, a to dokonce i tehdy, když to není pro její vnitřní podstavu (li-šma), protože kdoví, zda právě tím nedostane podnět, aby to konal pro její vnitřní podstatu?
Rav Nachman bar Jicchak také prohlásil: Co je skryté, je skryté. Co zjevné, je zjevné. Nicméně Velký soud bude po těch, co se schovávají do kaftanu, vyžadovat vyúčtování.
Král Jannaj utěšoval svoji manželku: Neměj strach ani z farizeů ani z těch, kdo nejsou farizeové. Boj se ale pokrytců, kteří se tváří jako farizeové. Protože jejich skutky jsou jako skutkové Zamriho, a ti si vyslouží odměnu Pinchasovu…
Text může vypadat maličko nepřehledně, ale jen pro nás, zvyklé číst všechno (od bible až po návod k použití) jako románek napsaný podle osnovy: úvod – stať a závěr. Hebrejské myšlení je maličko jiné. Je to stále probíhající dialogický komentář na původní téma.
Je dobré vědět, že traktát Sota řeší především okolnosti a detaily dokazování manželské nevěry. Je to to známé pití podivného lektvaru, po kterém lůno cizoložnice zpuchne, a nevinná ten dryják vypije bez úhony, za což pak nese náležitou odpovědnost podezíravý manžel žárlivec. Při tomto tématu se zcela zákonitě objeví i otázka, proč tolik chemie a rituálů? Odpověď, protože nevěra, nikoli víra či nevíra, je skutečností, která likviduje vesmíry. Nu a pak už se v rámci tématu (vlákno diskuze je stále dodržováno!!) dochází až k tomu, s čím je nevěra (manželovi ale i Panovníkovi) ještě srovnatelná. A mezi mnoha v traktátu Sota zmíněnými příklady, doplněnými biblickou argumentací – tedy původními slovy tóry – se přichází i na tzv. „rány farizeů“ – tedy na jejich citlivá místa a zranění.
Galilejský učitel musel toto talmudické stanovisko znát, když pak oslovuje farizeje své doby a kárá právě ty „zraněné“. Co dělají nesprávně, je celkem patrné z Matoušova evangelia. Jak je traktoval traktoval talmud čteme v jeho babylonské verzi v Sota 22b a v jeho palestinské verzi v Berachot 9:7. Kdyby kterýkoli vykladač anebo reformátor pronesl ta slova dnes, asi by musel říci – těch sedmero pokrytců mezi farizeji jsou: 1) vyčůranej (sichemskej), který se hlásí k tóře jenom z vypočítavosti (Oni nám dají svoje dcery a my budeme participovat na jejich požehnání). 2) klapající patami neboli cupkající – je ten, který na veřejnosti cupitá zbožně ani rychle ani pomalu, především však teatrálně cestou k Západní zdi – klasický orthopraktik o kterém jsme si tu již povídali. 3) krvácející neboli odřený o zeď od toho, jak veřejně dává najevo svoji cudnost. Než aby se podíval na cizí ženu, nebo kolem ní prošel, raději se tak tlačí na zeď, až si z toho způsobí šrámy. Což je maličko náboženské divadýlko, do vesmíru se vejdeme i se ženami… 4) tzv. typ palice – ten se dohledává ze všeho nejhůře. Talmud tím myslí zakřivení, nevyváženost, opotřebovanost – tak jako je omletá palička u hmoždíře. Možná právě tuto neharmonii lidské bytosti praktikující v nějakém klubu dokonale komentuje Ježíš v Matoušovi. Zbývající typy nám už rabbonim objasňují celkem plyně.
Snad jen už kratičké zamyšlení, co je to „laasok be-tora lišmah“ – tedy zabývat se tórou pro její podstatu. I z toho, co Abaje a Raba zdůrazňují svým studentům – dobře cítíme, že tóra je nadkonfesní, je to cosi principiálního a nelze si přes ni a nebo nad ní odškrtávat procenta „plnění“. Lze ji jenom „dělat“. Protože to je tajemství otisku Nebes v člověku, že lidská bytost nikdy nedělá něco, o čem je přesvědčena, že to nemá smysl. Leda by to dělala z vyčůranosti, z lásky ke klubové kartičce anebo ze strachu, aby nepřišla o zaměstnání. Kdo tedy „dělá“ tóru zprvu jen proto, aby ji dělal, ale nepřestává si klást otázku – nač to? proč to tak dělat? – bude-li poctivý, časem se dopracuje až k poznání o čtyřech úrovních vesmírů. Ti vyčůraní obdrží odměnu Pinchasovu – rozuměj budou probodeni kopím (nu 25.kpt)
Pro nás uživatele tohoto století jsou asi nejcennější slova Jannajova. Je fuk, je-li někdo farizej nebo nikoli. Pokrytců je zapotřebí se varovat.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
14 Komentářů
Včera ,dnes i zítra pořád aktuální problém.Každodení algoritmus divadla pro zasvěcené pozorovatele
Čte se to skoro jako úvod do Kantova kategorického imperativu o dobré vůli……což je sekulární talmud (poučení či studium).
“S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím”, citovala z Knihy Žalmů moje babička, což táta, pocházející z vinařského kraje,
převáděl do běžného jazyka takto: “Pozor na ty, kteří jsou křiví jak vývrtka na víno!”
Ano, pokrytců je zapotřebí se varovat. Poznáme-li je ve svém okolí, máme aspoň trochu naděje, že nám neublíží. Mnohem horší je, když nositele tohoto “titulu” nepoznáme a naopak je máme za čestné lidi.
Kdo je nucen stýkat se s pokrytcem, nechť si hlídá každé slovo….
galilejsky tesar,krasny kategoricky imperariv.bojovnik sa zvrhne na lupeznika,namornik na pirata.tesar J.premiena mrtve a neuzitocne veci,koren vyschnutej olivy,na veci zive a uzitocne.smile.
Ad 3) Vývrtka nemá chybu. Achabe, krásné, opravdu. Je možno čerpat ze všech, jedno kde stojí momentální oficiality. Je to jak chodit po leďě a nazahučet, ve svých vlastních tužbách, náladách, a vůbec. :O)
Pro přiblížení se k farizeům dole opisuji z wiki:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Farizeov%C3%A9
Achabe, pokud vysvětlujete na farizejích, co je to pojem pokrytecký, pak ale musíte postoupit dál a zákonitě delegitimizovat význam synonyma farizej = pokrytec. To je jen takové snad humorné a přitom logické vyvrcholení.
Achabe, obrovské procento reakcí pod některými články je výrazem našich představ a chápání právě pojmu pokrytectví. viz. ty naše **fobie a **fílie.
A teď k věci:
Učení
Hlavní myšlenkou farizeismu je, že tradovaný mojžíšovský zákon má být nejen doslovně předáván, nýbrž i neustále vykládán a aktualizován, což odporovalo saducejskému lpění na tradovaném doslovném znění. Zároveň však farizeové připouštěli více možností výkladu, což je zase odlišovalo od esejců, kteří připouštěli jen jednu interpretaci. Tóra tak byla chápána jako imanentní zákon, Moudrost, skrze kterou byl stvořen svět.
Dalším prvkem, kterým se farizeové odlišovali, bylo pojetí spásy a vzkříšení. Saduceové možnost vzkříšení odmítali úplně. Naproti esejcům, kteří věřili, že spaseni budou pouze oni sami, farizeové hlásali spásu nejen pro všechny židy (tedy i pro jiné názorové proudy), ale dokonce i pro pohany–„spravedlivé z národů“.
Můj koment: Tak tohle těm hochům nemohlo projít, to se přeci ani dnes neodpouští, ale aby to vše nebylo zase tak jednoduché:
Obraz farizeů v Novém zákoně
Když byla sepisována evangelia, byl obraz v židovství podstatně jiný – saduceové a esejci prakticky zanikli a hlavními odpůrci vznikajícího křesťanství zůstali tedy farizeové. Část biblistů se domnívá, že v důsledku toho Nový zákon směřuje proti farizeům i výtky, které byly původně určeny i jiným skupinám (proti saduceům např. Mt 23,16, proti esejcům Mt 5,43n.
Důležité také bylo to, že spor byl veden ještě v rámci židovství a evangelisté chápali sami sebe jako proroky, nešetřili proto ostrými slovy „slepým vůdcům“ Božího národa. Slova byla tvrdá také proto, že židé vyloučili křesťany z židovské obce, křesťané tak přestali být členy Římem povoleného náboženství, a měli tedy vyznávat císařský kult. K tomu však křesťané nebyli ochotni, vyloučení křesťanů z rámce židovství se proto stalo de facto rozsudkem smrti. Proto Matouš mluví k farizeům, jako by křesťany–proroky zabíjeli přímo oni.
Problém však nastal, když již vzájemné osočování křesťanů a farizeů (resp. židů) opustilo rámec židovství. Ostrá slova, původně určená ne židům obecně, ale jen převažujícímu názorovému proudu v židovství, se totiž stala pro křesťanství osudovou přítěží, neboť byla mnohdy interpretována bez těchto historických souvislostí.
Díky, Erichu za vpravdě farizejský přístup ke zdrojům a tudíž za doplnění :o)) Hezké dny všem.
krestanskohelensky svet si mozno nemusel vobec privlastnovat ,,hebrejske,,pravidlo,ked mal zakon ,,odplaty,,vyjadreny v Gn 9,6.az potom sa zjavuje v Ex a Lv.smile a pozdrav.
Všechna “by” jsou ošidná, Danny. Ale když už si kdokoli něco přivlastnil, ptejme se proč? Oni by ani židé nemuseli sepisovat talmud, kdyby to již dávínko nestálo v tóře. Ergo ptejme se rovněž, co zas je vedlo k tomu příběhu o farizejích-paličkách a mnoha dalším. Třeba stejná pohnutka jako Galilejského a mnoho dalších k jeho parabolám :o)
presne tak,preco?ja sa,,odpichol,,od historie,ktora sa stala his story.A kedze spoznavame pribehy kvazi nam cudzie,prestava nam byt jeho nositel vzdialeny.Paci sa mi ked naracie sa drzia pravdy a to aj za neuprosne az,,tvrde,,postoje k postavam pribehov.Vid ceruzecky a ci pribeh semena vykliceneho na skale,burine a pod.A tym sa mozno naucime citat aj svoj zivot ako pribeh.a Odysseus sa vratil na Itaku.Zaslubenie navratu ho viedla ako Polarka cez story domov.
Pojednání o pokrytectví je výborné. Já bych jen maličko nesouhlasila s tím závěrem – ono to není úplně fuk, kdo tím pokrytcem je, propojení zbožnosti a pokrytectví je mimořádně ničivé, pokrytecký chovatel holubů asi nenapáchá tak dalekosáhlé škody, jako pokrytecký učitel zbožnosti. I když bude asi nejlepší oběma se obloukem vyhnout.
Jen bych ještě doplnila povzdychnutím… kdyby ta vůně vlastní krve ze zdí, kolem kterých se otírají, nedráždila pokrytce k tomu, aby ji vysávali i z jiných… kdyby si sami cupitali, jak se jim zlíbí, a nesnažili se srovnávat krok všem okolo… kdyby byli pokrytečtí jen tak sami sobě…
Cynicky bych dodala, že zakrvácené zdi by mohly být tou těžko hledanou společnou řečí všech náboženství…
Dado Vy s Cipi máte vůbec jedny z nejlepších a hlavně z nejlidštějších komentářů.
Erichu, díky za povzbuzení :-), sice si nejsem tak úplně jistá, zda máte pravdu, ale každopádně jste milý!
Já tedy nevím, je-li to pravda, ale farizeové mají údajně na svědomí uchováni “židovské” víry po dnešní časy. Je vcelku zajímavé jak židé i po zboření druhého chrámu dokázali zachovávat své tradice po celých cca 2 000 let.
Nějaký nepatrný čas po zabití Ježíše již mohli jeho stoupenci v Jeruzalémě svobodně hlásat své názory.
Nový Zákon byl sestaven v době kdy do “křesťanství”, opouštějící judaismus, pronikly pohanské prvky.
Pro novodobé pohany i pro židy se stal Ježíš, kluk židovský, kamenem úrazu. A jak se zdá zůstal jím až po dnešní časy.
PF 2012 přejí Mayové