Známý ekologický aktivista, předseda občanského sdružení Děti země, Miroslav Patrik vystoupil dne 07. září na radiožurnálu.

Poprvé jsem tak mohl jeho názory slyšet přímo, nezprostředkovaně. Překvapil mě. Ale nikoliv pozitivně, je to horší než jsem si myslel.

V linku, který jsem uvedl výše, si celý rozhovor, který trval asi dvacet minut, můžete stáhnout a poslechnout ve formátu mp3. Rozhovor se točil kolem jeho začínajícího angažmá na ministerstvu dopravy, dále kolem dálnice D8 a možného střetu zájmů.

Já se chci dotknout témat energetických. Pan Patrik je samozřejmě odpůrcem rozvoje jaderné energetiky. Dle něho je tato energie za prvé nebezpečná. Při této příležitosti bych chtěl podotknout, že pravděpodobnost, že budu ozářen z důvodu jakékoliv činnosti jaderné elektrárny, ať už běžné, nebo havarijního stavu,  je asi tak milionkrát nižší, než že mě srazí auto.

Dále je jaderná energie dle něj drahá. No drahá je především výstavba elektráren kvůli mnohdy až nesmyslným bezpečnostním požadavkům, které právě lidé jako pan Patrik prosadili. Ale i při započtení investičních nákladů je pak každá vyrobená kilowatthodina o dost levnější, než z jiných zdrojů, snad kromě energie vodní, ale té moc nemáme.

Jako alternativu pan Patrik zmiňuje právě alternativní zdroje. Němci již nevědí co s větrnou energií, když začne foukat, protože se jí jednoduše nemohou zbavit. Celý svět se divil, když nastala vlna hladu poté, co mnohá políčka ve třetím světě byla osazena řepkou olejnou, abychom ji ve vyspělém světě mohli vykupovat pro naše autíčka. A brzo se budeme divit, co budeme doplácet na boom sluneční energie u nás. Přesto pan Patrik trvá na svých alternativních zdrojích. Takzvaný solární průšvih u nás přisuzujeme úmyslu některých politiků. Mně to připadá, jako když komunisté obhajují zvěrstva padesátých let vysvětlením, že sice byly chybičky, ale pozitiva převažovala. Tak ekologisté obhajují alternativní zdroje. Jsou sice drobné problémy, ale pozitiva převažují. Dodávám, jak pro koho.

Ale nejlepší je to soustavné tvrzení, že velký potenciál je v úsporách. Pane Patrik, já už musím hovořit v první osobě, proberte se proboha konečně. Elektřina je u nás v poměru k průměrným platům již jedna z nejdražších v Evropě. Motivace k úsporám je tedy také jedna z nejvyšších v Evropě. Skoro všichni důchodci a nízkopříjmové skupiny celý den nemyslí na nic jiného, než jestli „někde nesvítí zbytečně“. Projděte se někdy po venkově a uvidíte, jak lidi jenom pořád zhasínají. Místo ekologického přitápění elektřinou radši pálí plastové lahve v kamnech. Jak chcete ještě víc „uspořit“?

A podniky jsou na tom ještě hůře a snaží se šetřit a spořit kde to jde. Mohu vás ubezpečit, že mnoho hotýlků a restaurací konkrétně v Jizerských horách, kde to dobře znám, krachuje dost často právě proto, že nemohou platit měsíční účty za elektřinu. Věřte, že by rádi něco „uspořili“, ale už to nejde. Tak kde chcete ještě uspořit?

Naším problémem nejsou nedostatečné úspory, ale lidé a sdružení jako Děti země. Bez nich bychom měli již vybudováno více jaderných reaktorů, nenastal by boom solárních panelů, nedotovalo by se nesmyslně kdeco. A zní to paradoxně, ale dýchalo by se nám lépe.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Jaký je rozdíl mezi spořením na penzijní fond a stavebním spoření?