Křesťané si dnes připomínají narození Ježíše Krista. Tato tradice vznikla v době, kdy se pohané klaněli slunci a vítali v den slunovratu jeho návrat na oblohu. Křesťané se rozhodli místo uctívání slunce raději připomínat skutečnost, že se na naší planetě narodil Bůh a stal se člověkem.
V mnoha rodinách píší malé děti “Ježíškovi” svá přání a doufají, že jim je právě o Štědrém večeru naplní. Jako by 24. prosinec byl magický den, kdy jsou k nám nebesa štědrá.
V této souvislosti mne zaujala slova apoštola Pavla, autora několika novozákonních knih: “Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.” (Římanům 10,12-13)
Ježíš, o kterém se dnes zpívá v koledách, není štědrý jen jeden večer v roce, je štědrý stále. Jeho ochota dávat není omezená časem. Bůh nám pomáhá právě tehdy, kdy to potřebujeme. To je něco, co bychom si měli právě dnes znovu uvědomit.
Je tu ale ještě druhá strana mince. Bůh není sobec a přeje si, abychom jimi nebyli ani my. Už v osmém století před Kristem zaznamenal prorok Izaiáš následující výzvu: “Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!«
Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.”
Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Izaiáš 58,7-11)
Bůh není štědrý jen 24. prosince večer. Jeho ruka je připravena k pomoci v každé denní i noční chvíli. Bůh je štědrý po celý rok.
Okolo nás přibývá lidí, kteří hladoví a nebo nemají co na sebe. Bůh jim chce pomáhat i prostřednictvím každého člověka, který si uvědomí, že to, co má, má díky Boží štědrosti.
Nedávno jsem navštívil dvě důchodkyně, které spolu bydlí v malém panelákovém bytě na sídlišti. Ptal jsem se, jak se jim daří. Chtěl jsem vědět, zda nepotřebují pomoc. Mladší z nich odpověděla: “Máme se dobře. Tak dobře, že se ještě můžeme dělit s těmi, co se mají hůř.”
Návštěva skončila a já cestou domů přemýšlel. Znovu jsem si uvědomil, že se mám také dobře. Také mám okolo sebe lidi, kteří se mají hůř, a tak se s nimi mohu dělit o to, co mám. Nejen o ty hmotné statky, ale třeba i o svůj čas.
Nemám rád velká předsevzetí. Přesto bych byl rád, kdybych se každý den dokázal podělit alespoň s jedním člověkem o něco, co on nemá a já ano. I kdybych už neměl nic, tak alespoň o úsměv a dobrou náladu.
Autor: Vlastík Fürst
Autor
10 Komentářů
Ježíš a jeho předchůdci
Pokud se podíváme do egyptské mytologie, víme, že měli Boha Horuse. Horus se narodil 25. prosince panně Isis jménem Meri. Narození doprovázela hvězda na východě, která třem králům umožnila najít a uctít narození spasitele. Ve dvanácti letech byl zázračným dítětem a učitelem. Ve třiceti letech byl pokřtěn postavou zvanou Anap a tím začala jeho vláda. Horus měl dvanáct učedníků, kteří s ním cestovali. Dělal zázraky, jako uzdravování a chůze po vodě. Horus byl znám pod mnoha jmény “Pravda”,”Světlo”,”Posvěcený syn Boží ” atd. Poté co byl zrazen Typthonem, byl Horus ukřižován. Tři dny mrtvý a poté vstal z mrtvých. Tyto Horusovy atributy prostoupily do mnoha kultur na světě a pro mnoho bohů najdeme v podstatě stejnou mytologickou stavbu.
Namátkou jmenujme:
Ježíš z Nazaretu
Attis z Phyriygie
Krishna z Indie
Dionis z Řecka
Mithra z Perie
Matka Isis chová malého boha Horuse (socha je vystavena v Egyptském muzeu v Louvru, Paříž)
Matka Boží s Ježíškem (socha v kostele, Polsko)
Je mnoho spasitelů se stejnými atributy. Proč ale právě tyto atributy?
Zrození z panny – 25. prosince? – Zrození je astrologické. Hvězda na severu je Sirius, která se 24.12 vyrovná se třemi nejzářivějšími hvězdami v souhvězdí Orionu. Tyto hvězdy jsou po celá staletí nazývána – Tři králové.
Tři králové a Sírius ukazují na místo východu Slunce 25.12. To proto Tři králové následují hvězdu na východě, aby nalezli Slunce – zrození Slunce.Panna Marie označuje souhvězdí panny.Starodávný symbol pro Pannu je “M”.Proto se každé jméno spasitelovi matky začíná písmenem “M” ( Myrra, Maya)
Betlém takto poukazuje na souhvězdí Panny. Místa na obloze, ne na Zemi. Kolem 25.12 nastává další zajímavý fenomén. Od letního do zimního slunovratu se dny zkracují a jsou chladnější a z perspektivy severní polokoule se zdá, že se Slunce pohybuje k jihu, zmenšuje se a slábne. Zkracování dnů a chřadnutí plodin s blížícím se zimním slunovratem symbolizovalo ve starých dobách proces smrti: Byla to smrt Slunce.
22.12 byl ústup Slunce dokončen. Slunce, které se po 6 měsíců pohybuje směrem k jihu, se dostává na svůj nejnižší bod na obloze. Přestane se pohybovat na jih na celé 3 dny . A během této pauzy Slunce pobývá v blízkosti souhvězdí Jižního kříže, neboli Crux. A poté 25.12 se Slunce opět pohne o jeden stupeň, tentokrát na sever. Proto se říkalo, že Slunce zemřelo na kříži, bylo mrtvé tři dny a vzkříšeno znovu zrozeno. Toto je důvod proč Ježíš a mnoho dalších slunečních bohů mají společné ukřižování, smrt po tři dny a vzkříšení. Dvanáct učedníků je jednoduše 12 znamení zvěrokruhu,se kterými Ježíš jakožto Slunce cestuje.
Kříž
Toto není křesťanský symbol, ale pohanský symbol zvěrokruhu. Církev nechala většinu těchto křížů a kostelů zbourat, zůstalo jich jen několik a je to i symbol Keltů. Jak se stal součástí keltského kříže onen kruh? V Irsku původní keltské náboženské představy pozvolna splynuly s křesťanstvím a k posvátnému znamení kříže se přidružil mnohem starší posvátný prvek – sluneční kruh. Obdobně vypadá bretonský kříž, který je vlastně zároveň stále Taranisovým kolem – slunečním znamením, které dělí kruh buď čtyřmi loukotěmi, anebo osmi. Proto byl Ježíš zobrazován s hlavou na kříži, protože Ježíš je vlastně Slunce- život, teplo, světlo. Postava Ježíše je astrologický hybrid a plagiát egyptského boha Slunce Horuse.
Autor: Jiří Matějka , Téma: Náboženství a víra,
PF 2012 přejí Mayové
Antoníne,
použití příběhu Ježíše křesťanskou tradicí považuju za nejužitečnější a nejvykutálenější využití trojského koně v dějinách lidstva :-). Protože poselství, které hlásal, rozhodně stojí za vyslechnutí a kéž by mu církev věnovala tolik pozornosti, jako tomu zázračnému příběhu :-) (a to rozhodně nemám nic proti zázrakům)! Evangelia jsou asi tak trochu uvařená a la to, co lidé byli zvyklí požívat.
ad2)dada Žijeme v době kdy má k informacím snadný přístup spousta lidí. Stačí jen naťukat požadavek do vyhledávače. Co musel člověk dříve léta studovat najde dnes na internetu za pár minut.
Nemám nic proti slavení Vánoc. Měla by se ovšem konečně říkat pravda o jejich pohanském původu. Je to jako s pohádkou o Červené karkulce. Nemá reálný podklad. Přesto se mnoho lidí vlků bojí. Bezdůvodně je nenávidí a zabíjí. Na nesmyslech o božství Ježíše bylo postaveno pronásledování židů. Židé “Boha zabili” tak hurá na ně. Ve jménu Ježíše byly páchány neskutečné zločiny po celé Zemi. Novodobí pohané-křesťané by se už konečně měli vrátit k tomu, který Mojžíšovi na hoře řekl “JSEM KTERÝ JSEM” a neodvádět lidí o Panovníka povídáním pohádek “Ovčí babičky”.
Pohádky jsou vhodné pro děti aby rozvíjely dětskou fantazii. Pro dospělé se ale nehodí. Je to jako s vránou co nosí děcka a čápem který přináší chlapce. No ať to někdo vypráví současným prvákům. Stejné je to s pohádkou o zrozením Ježíše v prosinci před cca 2007-2014 léty.
PF 2012 přejí Mayové
Antoníne, jednak bych si zdaleka netroufla evangelia přirovnávat k pohádce, i když mají řekněme takový trochu pohádkový kabát, a jednak – i když si je někdo jako takovou pohádku přežvýká – ono to není špatné, vyrůstat na dobrých příbězích a pohádkách. Horší, když je někdo nechápavý, nedojde mu, o co v příběhu jde, uzurpuje si právo na jeho výklad, utlouká na základě něho ostatní… Ale zneužít se dá všechno.
ad4)dada Už jsem to tady psal. Byl jsem ministrant. Příběhy Nového zákona jsem prožíval opakovaně každý rok v kostele. Od půlnoční mše – narození jezulátka v Betlémě. Tři krále. Přes velikonoce – ukřižování a z mrtvých vstáni Ježíše. Majové, po krátkém obřadu jsme seděli v kostelních lavicích a pán farář vyprávěl různé příběhy. Obcházeli jsme boží muka… Nemohu tvrdit, že by mi období mého života prožité v katolické církvi nějak ublížilo. Jen jsem je okamžitě opustil kdy jsem poznal lež z náboženstvím spojenou.
Kanonizované spisy v Novém Zákoně neobsahují jen pohádky. Jsou plny polopravd a nehorázných lží. A to do jisté míry pomíjím nauky většiny křesťanských církví na Nový Zákon navazující.
Všichni křesťané si myslí, že znají Desatero přikázáni. Znají jej ale doopravdy? Neznají náhodou jen církevní plagiáty vydávané za Desatero?
Nedávno jsem se konečně, na oficiálních stránkách církve, dozvěděl proč Jehovovi svědci mají pobožnost v neděli. Oni sice nepovažují neděli, podobně jako křesťané, za sváteční den ale podle nich již neplatí Mojžíšovy zákony. No a tak jsem pátral, dumal ale nějak jsem se nedopátral kde že Mojžíš vyhlásil nějaké “svoje desatero”.
Takže podle svědků sobota ne, desátky ano, krev ne, braní Božího jména nadarmo ano… No abych to nenechal jen na jedné církvi tak to co jsem napsal platí v podstatě o všech křesťanech. On přeci apoštol Pavel “napsal”…
Jenomže Panovník se nebude ptát co říkal Petr nebo Pavel. Co pravit ten či onen “svatý”. Co hovořila Panenka Marie…
Hospodin se bude ptát každého jednoho osobně: “cos dělal Ty, můj služebníku? Komu jsi sloužil? Koho jsi uctíval? Komu jsi se klaněl?…”
PF 2012 přejí Mayové
Antoníne, já bych řekla: nechme to na Hospodinu, na co se koho z nás zeptá… Chápu, že Vás hodně věcí v křesťanství rozladilo nebo zklamalo, to mě taky, ale byla by škoda vylívat vaničku i s dítětem. Než něco vyhlásím za obluzující polopravdu nebo lež, je dobré prozkoumat, zda se náhodou nedívám jen nějakým jiným úhlem pohledu, než zamýšlel autor, zda netřímám v ruce už nějakou zparchantělou verzi toho, co stálo na počátku, a tak… Z NZ se dá vytěžit mnoho dobrého a taky se z něho dá vytvořit absolutní paskvil. A trefit se přesně do zaručeně správného dne týdne, kdy mám vypnout, to je to poslední.
ad6)dada Z celého Starého Zákona si beru v prve řadě ponaučení. Panovník si, zjednodušeně řečeno, vyvolil jednoho pastevce velbloudů a koz aby on a jeho potomci zvěstovali Jediného, Věčného, Boha. Neposuzuji Izrael, dnešní židy nebo Židy ze svého pohledu co a jak dělali. Co měli udělat a nevykonali. Dívám se jen jak se svým lidem Hospodin za různých okolností jednal. Snažím se z dějin Izraelitů alespoň trochu poučit.
Dnešní křesťané – novodobí pohané dělají spoustu věcí pro které Panovník posílal svůj vyvolený lid do otroctví. Nechal jej sloužit těm které předtím v pohodě poráželi. Případně lid Izraele sám hubil.
Postava Ježíše, toho vybájeného, se hodí každému a všem co chtějí s lidmi manipulovat a ovládat je.
Vesmírní lidé posadili Ježíše do mateřské kosmické lodi na vzdálené oběžné dráze Země. Ti co věří v reinkarnaci ví, že se Ježíš již 17x vrátil na Zem v novém těle. Se spiritisty a okultisty si Ježíš povídá. Celé zástupy lidí v Americe, Ukrajině nebo kdoví kde po Světě táhnou za živým Ježíšem. Křesťané jej denně při bohoslužbě zabíjejí a opakovaně obětují. Následně pijí jeho krev. Pojídají jeho tělo. Kdo má pravdu? Já jsem přesvědčen že nikdo. Ježíš nebyl Mesiáš. Neměl ani v úmyslu se předpovězeným Mesiášem řecky Kristem stát. Nebyl ani Bohem.
JSEM KTERÝ JSEM. Je věčný, tedy i nesmrtelný. Předpokládám, že i jeho “manšaft” na Nebi požívá stejnou výsadu. Lze tak usuzovat v Bibli popisované vzpoury andělů. Vzájemně se “propleskli” a vymezili si svá dočasná pole působenosti. Jen kříženci Božích synů a lidí byli smrtelní.
Viz potopa Světa.
Ježíš a jeho kámoš Jan křtitel brojili proti nepořádku v Izraeli. Stali se nepohodlní a proto museli být a byli umlčeni. Až za cca čtyřicet let po jejich byl zbořen chrám a skončilo kněžské kupčení s “odpustky” v Jeruzalémě.
Ježíš ukázal židům cestu k Panovníkovi bez toho aby se museli vázat na zkorumpované kněze a farizee.
Církve a církevní představitelé svým ovečkám tuto přímou cestu k Hospodinu rovněž odpírají.
PF 2012 přejí Mayové
ad6)dada Někdy je lepší vylívat vaničku i s dítětem. Zvláště tehdy, jeli to “dítě” vyklubané z “kukaččího” vejce.
Ježíš na zemi prokazatelně žil. Jeho následovníci by měli začít tam kde on skončil. Dělat to co Ježíš učil. V jeho stopách kráčet životem.
PF 2012 přejí Mayové
Antoníne,
jsem zásadně proti vylévání dětiček.
V následování Ježíše Vám přeju hodně sil!
ad9)dada Nelze kázat vodu a potají pít víno. K nasledovat Ježíše je třeba skutečně hodně sebezapření. Chce to vyplýtvání spousty sil. Ono je třeba jít proti tomuto popřevratovému satanovu, který okrádá a vraždí lidi, stejně razantně jak to udělal Ježíš v chrámě když rozházel stoly směnárníků nebo poukazoval na zlořádstvo mezi kněžími a farizei.
Většina křesťanu-novodobých pohanů to není schopna udělat. Je totiž snadné o něčem mluvit. Horší je převést slova v činy. No a křesťané se s nějakým vyléváním dětiček nikdy nezdržovali. Porcovali děti pěkně při koupání a trhají je na kousky do dnes. Jen k tomu používají místo meče rakety a bomby.
PF 2012 přejí Mayové