Já pitomec se se domníval, že Klaus na závěr své prezidentské kariéry – přece jen chce být velkorysý a tak dal amnestii…

Dnes už je jasné, že Klaus sice jistě vycházel z faktu, že v prezidentské funkci končí – ale místo mé naivní iluze o velkorysosti,  se pragmaticky rozhodl “uklidit” – nebo zamést stopy.  Za celým svým funkčním obdobím.

A v takovém uklízení je amnestie zcela bezkonkurenční. Naprostý klid. Nikdo jen tak časem nevytáhne podezřelé a podivné kauzy z doby jeho dlouhého úřadování. A kdyby někdo přece jen něco vyštoural, může se s tím akorát píchnout do oka – amnestováno.

A kdyby nějaké ty drobty přece jen zbyly, na to má Václav Pero přichystané milosti.

A starou, dobrou, známou, paní Veseckou, by rád připíchnul vedle ombudsmana – aby tak nějak to krytí bylo kompletní.

Je to stejný úklid jako  byla politika Václava Klause. Nadutě sobecký, sledující své zájmy a považující jen své názory za ty platné. Ostatní jsou buď idioti nebo škarohlídi.

A mluvil li v posledním projevu o potřebě vrátit se k tradicím, pak měl možná na mysli i zlodějnu. Ta existuje  skutečně odjakživa, co svět světem stojí.

Další tradicí, ke které se hned sám vrátil – je ta, že Česko v posledních 50 letech řídila leckterá politická kreatura, časem si připadající jako všemožný mocnář.

Jedinou dobrou zprávou je, že ve své funkci končí.

Za dveřmi ovšem stojí poněkud podivná squadra kandidátů, kde například favorizovaný Zeman absolvoval s odcházejícím Václavem intenzivní společný kurs “tichého vládnutí”, kdy jediným zvukem bylo šustění kradených bankovek a mlaskot zúčastněných.

Autor: Jan Kraus

Zdroj: krausmagazin.cz

Přečtěte si k tématu: Zatraceně smutnej frajer

nebo také Interview s Janem Krausem