Nebojte, nepůjde o islamofobní psaníčko o divoké Gaze. Rád bych jen zareagoval na zprávičku tady na Shekelu. O výstavě/katalogu zničených židovských památek.  Tu výstavu jsem prozatím neviděl (snad ji stihnu ještě, dokud je tady v regionu, potom jedině to Klementinum), ale rád bych kontroval jinou kartou … Kousek pod Milešovkou se naopak jedna dosud nezničená památka nachází. A je to skutečně „bomba“. Schovaná v prostorách objektu čp 47.

Tou bombičkou je někdejší židovská modlitebna s dosud dochovanou výmalbou schovaná v útrobách kdysi vdovského zámečku, později asi vrchnostenského hospodářského stavení. Objevili ji studenti vedení dr. Kamilem Podroužkem v rámci Projektu mapování severočeských stavebních památek.

Nejde tu ovšem pouze o to, že se někde zase našel nějaký židovský kamrlík. Ale i z historického hlediska jsme dostali od Nenáhody docela vzácnou kuriozitu. Něco jako „polo-ilegální“ modlitebnu s tichým souhlasem vrchnosti. A to někdy z krátce ponapoleonských dob (!!)

Veřejná a úplně přiznaná nebyla.  Důkaz?   Nápis nade dveřmi je citace biblického žalmu (118:20) – Toto je brána Hospodinova, kterouž vcházejí spravedliví – Ze ha-šaar le-Adonaj, cadikim javo´u vo … obrat, který nacházíme v portálech a nad vstupními prostory velkého počtu židovských modliteben.  Už jen ze samotného tohoto nápisu lze s naprostou jistotou prohlásit, že se o židovskou modlitebnu jedná.

Háček je v tom, že nápis je umístěn teprve uvnitř maličké místnosti, k níž vede zadní schodiště ze dvorního traktu objektu. Židé se tedy mohli k bohoslužbám trousit nerušeně, přímo a přitom ne tak docela veřejně. Navíc přímo, takže jakoby „košer“ cestou, nicméně, přišel-li méně obeznalý návštěvník anebo úředník, nemohl si ničeho všimnout. Schodiště ústí jen do chodby spojující jednotlivé hospodářské prostory objektu. Vevnitř, nikoli již přímo na chodbě, jak by se dalo očekávat, kdyby se jednalo dejme tomu o židovský majetek (dům), kde by si majitel mohl dělat víceméně co chce (pochopitelně v rámci tehdy platné legislativy, že …)

Netvořme ale žádné „divoké“ hypotézy. Nicméně zdá se, že katolická – respektive po Bílé hoře konvertovavší vrchnost (kousek odtud stojí krásný barokní kostel sv. Antonína Paduánského) – si na začátku 19. století „své“ židy přeci jen do jisté míry cenila. Přinejmenším asi pro jejich odbornost a schopnosti při nákupu, prodeji a zprostředkování komodit, jež panství vytvářelo. A proto jim možná tuto malou úsluhu/ výsadu povolila.  Více budeme vědět, poznáme-li poměry panující na panství v prvních dekádách devatenáctého století. Kdo původně vdovský zámeček Kaplířů tou dobou vlastnil, k čemu ho užíval apod. Kde již existovaly zavedené obce (např. v Libochovicích a v Roudnici) a proč bylo zdejším židům pohodlnější mít také vlastní modlitebnu, počet židů tou dobou nasčítaných apod.

Už podle „typografie“ použitého písma a jemně zřetelných florálních motivů v části těsně pod stropem, (kde se také objevuje ještě další hebrejština – identifikovatelá asi teprve ve spolupráci s restaurátory) lze typovat i dataci vzniku nápisu  na přelom 18. a 19. století – podobné motivy i „vkus“ nacházíme touto dobou i v jiných židovských sakrálních prostorech.

Ale jak už tak ty náhody neexistují, máme v tomto případě obrovské štěstí, protože napravo od vstupních dveří do tohoto modlitebního prostoru se nachází ještě celkem dobře dochovaný dedikační nápis (pravda poničený elektroinstalací a nevkusným vypínačem), který prozrazuje autorství (nevíme zda jen výmalby, nebo modlitebny, k tomu právě chybí ta ostatní písmenka) a připisuje ho jakémusi XY ben váženého rav Wolfa Kohena (Katze, Kohna) z Lo-xxxx  – což by mohly být Lobositz anebo Laun….

Hlavně však, ony na první pohled zřetelné červené znaky chronogramu Be-vejt Elokim nehalech be-ragaš – Do domu H*spodina se ubírám v bouřlivým jásotem  (aluze na ps 55:15)  které po sečtení své číselné hodnoty dávají číslo 577  tedy rok 1817. Bomba….

Výmalba je provedena poměrně amatérskou rukou, místnost je dekorována biblickými citáty a jejich parafrázemi po celém svém obvodu.

Čelní stěna  pak nejmohutnějším nápisem, shodou okolností kryptogramem *Samut – (evokuje v jidiš slovo samet) – spolu s *damašk a *atlas reprezentuje trojici kryptogramů, které jednak jakoby připomínaly (symbolizovaly)  vzácné tkaniny pro  Chrám a svatostánek (někteří komentátoři tvrdí, že se jedná o komodity, jimiž ubozí židé obchodovali, ale považujme už konečně tohle  trvalé povzdychávání nad opresemi páchanými majoritou na nešťastné židovské komunitě za nezdravou tradici, ostatně existence poloveřejné ale tolerované modlitebny v prostorách panského majetku v Milešově je důkazem opaku).

Tyto tři kryptogramy jsou však zároveň biblickými  výroky.

V našem případě – *samut =  Sur me-ra we-ose tov  – Odstup od zlého a konej dobré …,  tedy součást 37. žalmu (ps 37:27);

*damašk znamená  Da mi še-hu Konecha (Znej toho, kdo je tvým Panovníkem, Učinitelem a kdo si tě vydobyl pro sebe…) – což už sice  není biblický verš ani aluze, ale dosvědčuje tak určitou snahu, doplnit „látkové“ kryptogramy i o ten damašek.

*atlas je pak podobně jako *samut kryptogramem textu biblického: Ach tov le-Jisrael, selah  (Jistě žeť Vznešený jest dobrotivý Izraelovi, k těm, kteříž jsou čistého srdce…), úvodní verš 73. žalmu – vše takový „hebrejský kaligrafický“  barok…

Další osud objevu se pokusíme sledovat a rádi vás budeme informovat o dalším vývoji. Včas vás možná  také požádáme o spolupráci při shánění prostředků na restaurování tohoto pokladu. A nejen finančních, ale právě třeba těch historických a třeba pí-árových. Stačí jen šířit a pšíspět. Furt vejš a s radostí ….

Autor: Jaroslav Achab Haidler