To „nejkrvavější“, rozuměj nejbolavější, uprostřed každé lidské smečky je vyloučení. Tisíckrát mohu Františce vysvětlovat, že batikované tričko je originálnější než nějaký Fishbone a že i ten levnější mobil tzv. plečka či pádlo tu základní funkci komunikovat s rodinou splní rovněž. Nemá-li být ale chudinka v kolektivu „nulovcem“, nakonec musím tak jako tak ustoupit a koupit jak Niké-modýlek tak i chytrého mobila… Jinak by ji to bolelo. Smečka by ji bolela….
Své nulovce a socky má naprosto každá smečka. Musí je tudíž zákonitě mít i ta smečka židovská, ta „sběř židovská“, jak o židovských smečkách píše Kralická. A vždy mívala a také má. Své otloukánky, baviče, mecenáše a problematiky. Má pochopitelně také své nulovce. Ovšem to nejkrvavější „nulovectví“ se v české kotlině i maličko na okolí řeší tichými ale zarputilými boji mezi tatínkovci a „halachickými“ (tedy bytostmi, kteří jsou podle v tomto případě naprosto bigotní halachy bezproblémovými židy po echt židovské mamince potažmo babičce). Důkaz? Stačí, aby se rebe Sidon někomu znelíbil, a už mu otloukají o hlavu. Že je to „jenom“ konvertovaný tatínkovec místo toho, aby mu vyčítali jeho chyby lidské nebo rabínské. Co on je bude učit! Reformnější obce kvůli budování členské základny sice oko často přimhouří, ale prožívají to také. Ne sice ve vztahu k tatínkovcům, ale k ryzím proselytům.
Je to boj naprosto správný a spravedlivý.
Ale ve své podstatě to vůbec není o krvi. Je to jen bolavé a krvavé.Sladký spravedlivý je ale daleko prozíravější než my synové člověka, a tak to skutečně není o krvi, ale zas a znovu o volbě a o věrnosti. Smečka si může přivlastnit leccos. Může si leccos dokonce vytvořit – své nulovce a tatínovce. Ale BigBoss jí nepatří a ona Ho rozhodně ani neurčuje ani nevytváří. Jenomže bez Něj je jen pouhou obyčejnou smečkou, které už nemusí frčet skoro na ničem, protože Nebude-li Panovník stavěti smečku, marně se namáhají stavitelé její ….
Matrolineární původ dovozuje halacha mj. z gemary k traktátu Kidušin 68b, kde čteme „syna od dcery Jisroele nazveš svým synem, syna od jiné ženy nenazveš svým, ale jejím“ …. Nechytejme se hned za nos. Talmud je ještě košer – objasňuje Pokyn „nespřízníš se“! To teprve halacha si maličko naběhla. Tím, že to dotáhla až tam, co dnes prožíváme. Krvavě. Pokud to pouze vyprázdněně „plníme“.
Je zapotřebí si totiž uvědomit, že talmud v tomto místě neřeší, kdo bude v Čechách a na Moravě lepším židem, ale jak hodnotit (majetko-právně a také rituálně) děti ze smíšených manželství. A klíčovým ohniskem pohledu jsou pasáže ze sedmé kapitoly knihy Devarim. Pročteme-li si první verše, docházíme k podivuhodnému poznatku, že se toto ustanovení týká:
a) v prvním plánu sedmera kenanejských pronárodů a teprve v druhé vlně všech ostatních nežidovských partnerů;
b) že kořenem tohoto Pokynu (šoreš micwa) není genofond, ale modloslužba.
Jinými slovy – Nespřízníš se se sedmero pronárody a ani ostatními pohany, protože matka (která dítě vychovává až do puberty jaksi intenzivnějí a přes sefiru gvura – více než pracující otec)… by odvedla syna tvého od následování mne a sloužili by bohům jiným (dt 7:3);
Sám Sladký požehnaný zde v této biblické pasáži tvrdí: Je to tvůj syn, tvůj židovský syn, kterého bys poskytl ženě z pronárodů a dalších národů. Po krvi je jeho dítě naprosto stejně košerné jako to, které cizozemci porodí tvoje židovská dcera – genetický koktejl bude v obou případech půl napůl. Ale jak už to tak maminky mívají naprogramovány do života (a proto také smějí říkat, Díky, Šéfe, žes nás moudře stvořil podle své libé vůle, zatímco chlapi dostali jen tu příležitost posvětit tě dalšími a dalšími Branami pokynů, kterými my, ženské, procházet nemusíme, protože oslavujeme život a dar života kojením a praním plínek), je tady nebezpečí, že by ty nežidovské odvedly syna tvého a syna syna tvého od Panovníka.
A právě to pak dovysvětluje talmud v textu, kterým učí, jak se na děti povstavší z takových svazků dívat. Vodítkem je tu pochopitelně genealogie, nikoli genetika, ale hlavním ukazatelem je tu opět věrnost. Věrnost Tomu, kdo učí, že pár velice slušných židů vůbec nebylo židy po krvi, ale židy po srdci a jejich nežidovské maminky prostě odkonvertovaly. Že i prvorozenství se neděje jenom skrz „otevření lůna“ a že dokonce i kohen nemusí být krví po Aharoovi.
Plnoprávné dítko Jisroele má vůči vesmíru a lidem naprosto stejné povinnosti a privilegia jako všichni lidé z národů vůči němu. Jen na půdorysu Chrámu má určitá privilegia. Smí vejít hlouběji do jeho útrob a smí se intimněji než ostatní synové člověka podílet na „bohoslužbě“. Ne kvůli krvi své, ale kvůli krvi zaříznutého… Za Chrámovou oponu ovšem nevejde ani ono. To už je zase úkol a priviligeium jiných… A proto je mu celkem přirozené a pochopitelné, že pokud kterýkoli syn člověka (anebo nežidovské matky) chce také dosáhnout na tato intimní privilegia a využívat je, bude konvertovat. Tj. nepůjdě k nějaké židovské maturitě, ale intimněji se přimkne. Proto také „tatínkovec“ – syn člověka z nežidovské maminky – skutečně konvertovat musí, aby mohl v tom budoucím světě vejít hlouběji do Chrámu, až bude znovu zbudován. A proto by měl konvertovat již v tomto světě, aby mohl hlouběji do útrob synagogy, kterou tradice povýšila na „mikdaš meat“ – na malý Chrám. Ale v řádném případě to není nějaký „nulovec“ ve srovnání s krvavě košernějším týpkem, protože tady rozhoduje především měřítko „ne-modloslužby“ a duchovní příslušnosti k Jisraelovi. Intimní přimknutí.
Ještě jinak, to že je někdo krevnatější žid, ale chová se jako nežid, z něj sice nežida neudělá (ta krev a naděje na tešuvu tam je), ale v očích Panovníkových, kdoví, jestli vůbec dítkem Jisroele jest!! Ono totiž být židem a chovat se jako prase k tatínkovcům, nežidům anebo dokonce ke svým židovským kolegáčkům je možná daleko větší modloslužba než ta, jaké se dopouštělo sedmero kenanejských pronárodů. (Rouhání určitě a to je spolu s vraždou a lašonem totéž…)
Kecy o tom, že devět měsíců jsou duše matky a dítěte úzce propojeny, a jak se zárodek postupně formuje v lůně matky, vytvářejí se vnitřní orgány, kosti atd., získává od ní i svou židovskou příslušnost, mi připadají naprosto cáklé. Protože dotaženo po logice věci až do konce, by prostě totálně rušily samotný institut gijuru (konverze). Pokud se ovšem nesmíříme, že mikve při konverzi disponuje týmiž svátostinami jako křest svatý… Ne opravdu to není o krvi.
Ale nechci tady sektářsky objevovat nějaké reformní a reformátorské ameriky, já jen, že by bylo tak strasně fajn, kdyby tatínkovci a proselyté konvertovali ne za prachy a výdrž jenom proto, že chtějí mít vstup do intimnějších partií Chrámu, ale především proto, že vědí, kde jsou doma a chtějí tam. Což by se jim určitě dařilo tehdy, kdyby na ně ti nenulovci nekoukali tak sektářsky skrz prsty, jenom proto, že ta „nová košťata“ v řadě ohledů metou daleko poctivěji, než „papírový žid“. A kdyby se nakonec na ně ti „košer-židi“ nekoukali tak okatě jako na nulovce, možná že by ti tatínkovci konvertovali daleko rychleji a bez námitek.
Klidně si ohrnujme nosy dál, ale není to o krvi …
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
41 Komentářů
Achabe, díky za tento text, který mi mluví z duše..
Achabe k předposlednímu odstavci – někde jsem narazil na informaci, ale za hodnověrnost neručím, že u evropských židů jsou identifikovatelné hlavně “židovské mužské chromozomy”. Představa, že prapraprababička “originál značkových židů” byla ve skutečnosti půvabná modrooká divoká dívka z ortodoxní slovanské rodiny, tak ta se mi převelice zamlouvá. Je to takové to kouzlo nechtěného.
Ten rozbor jsem sice nenašel, ale z tohoto odkazu se dá také něco obdobného odvodit:
http://www.tyden.cz/rubriky/veda/veda-a-my/nemci-a-germanske-geny-spis-keltske-a-zidovske_32178.html
cituji z textu:
“Dějiny Židů v Německu čítají přes 1700 let, a tudíž jsou starší než dějiny mnoha kmenů přišlých během stěhování národů,” vysvětlil místopředseda Ústřední rady židů v Německu Salomon Korn velký počet Němců s židovskými kořeny. Němci a Židé se podle něj mísili hlavně do prvního křižáckého tažení v roce 1096 a poté znovu po emancipaci Židů v 19. století a na počátku století minulého.
To Vaše vysvětlení, proč se člověk stává židem po matce – právě kvůli mateřské výchově, tak to má krásnou logiku. Pak ale opravdu není podstatná ta “krev”.
A smečky s elitáři neřešte. Zažonglujte si se slůvky a můžete se bavit:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sme%C4%8Dka
Okamžik, kdy do nějaké smečky nadobro zapadnete bude ztrátou pro spoustu solitérních socek.
aj dalsia cast zalmu nieco naznacuje,,ak nechrani mesto Hospodin,marne BDEJU jeho OCHRANCOVIA..”.smile.
Tak to je sranda, konečně jsem pochopila, co jsou to ti tatínkovci, já jsem myslela, že jde o takové trochu pejorativní označení pro konvertity k judaismu, kteří to s tou svou náboženskou zaníceností jako nová košťata přehánějí (jako podle nebeského Otce – Tatínka)… tak to by mě nenapadlo, že se mezi sebou mydlí židé po matce proti těm po otci :-)!
Vždycky když narazím na něco podobně smysluplného, neodbytně na mě doléhá otázka, co si ti lidé, kteří lpí na různých prapodivných pravidlech, vlastně myslí o Bohu, na čem mu jako záleží. Někdy to vypadá, jako by si představovali, že je to jeden velký HŇUP.
Erichu, dobré odkazy, chvála solitérům :-)!
1. Dovoluji si upozornit na kongeniální reklamy v levém sloupci. Kupme si pleny Pampers( abychom se z toho nepos-ali), nechme si udělat DNA test otcovtví / nebo mateřství)- znalcem, a levně odjeďme do TLV ..
(PS v pravém sloupci. mám to přehozené “profesně” – když na někoho koukám před sebou, to co je vpravo je ve skutečnosti vlevo.
A k věci.. Právě pro to genealogické pátrání ( když najisto vím, že moje matrimoniální linie je najisto alespoň ve 3 generacích zcela ateistická,a navíc tatínkové( dědeček, pradědeček,…)jsou určitě gójové, to radši podstoupím “ponižující” zážitek gijuru.A je mi srdečně jedno, že se na mě bude někdo koukat jako na idiota a podměrečného žida.
Protože už mi ty debaty ( spolu s rodinou Klausovýcha a jejich nápady) připadají tu písničku V+W “Prapraprabába mé prabáby…”
kdo to nezná- je to poučné ( teda vzniklo to za němců, když chtěli rodokmeny pro úplně opačný oučel, a kdo moh, tak tam předky(ně)skryl
Jan Werich – Pra – pra – prabába mé prabáby
1.
V erbu mého rodu je silná pravice,
jež podporuje staré tradice.
Vždyť nám patříval Festschauspielhaus v Salcburku,
náš rod starší je rodu Habsburků.
Pra-pra-prabába mé prabáby
byla po svý pra-pra-pratetě
neteří tetinýho zetě,
jenž pak byl dítě dítěte
královny ze Sáby.
Pra-pra-praděd mého praděda proslavil se pro všechny časy tím,
že skryl do rodinné kasy
skalp se třemi zlatými vlasy
děda Vševěda.
Žádný z mých předků
v rakvi neleží,
do jednoho všichni starší ve věži.
Jen praújce mé pratety svak
výjimku ze všech předků tvoří,
utopil se někde na moři,
v půlnoci se z moře vynoří,
a šplouchá na maják.
2.
Teď pochopíte asi, proč jen tradice,
čistota rasy platí nejvíce.
Uznáte, že člověkem
smí být označen vždycky jenom ten, kdo má rodokmen.
Pra-pra-prabába mé prabáby
byla po svý pra-pra-pratetě
neteří tetinýho zetě,
jenž pak byl dítě dítěte
královny ze Sáby.
Pra-pra-praděd mého praděda proslavil se pro všechny časy tím,
že skryl do rodinné kasy
skalp cha-chá
a flašku Praděda.
Dnešní generace má
víc důmyslu,
nestraší ve Věži, straší v průmyslu.
Dnes k dobrému tónu náleží,
místo strašit na starém hradě,
radši strašit ve správní radě,
a tam potom všem pohromadě
straší ve věži.
Včera jsem si náhodou poslechl kapitoly Ezdráše. Mimo “kupecké” vyčíslování je tam i “odkrvováni” Izraele od cizinek a míšenců. Je tam popisována obdobný stav jaký asi panuje mezi židy i dnes.
PF 2013 přejí Mayové
Je to o krvi. A o tom, že “kdo je židovským společenstvím uznán jako ger cedek, tedy příchozí (cizinec) spravedlivý, co dlouho přebývá mezi našimi branami a nedělá neplechu, může při zachovávání našich zákonů a způsobů být jedním z nás.” No a v další generaci oněch gerej cadikim je to zase o krvi :-)
ad 09) Respektuji všechny názory, pokud ale není prohlášení “je to o krvi” ironickou nadsázkou o tom, až i příchozí a proselyta “zkrevnatí”, pak bych rád slyšel i argumenty o tom, jak to může být o genetickém údělu neboli “o krvi”. Čili skutečně to není o krvi :)
Mydlím si, že problém Izraele a toho do z něj zbylo spočívá v nepochopení Panovníkova záměru když povolal Abraháma aby on i jeho potomci uctívali a hlásali Jediného Boha.
Většina Židů není o nic lepší nebo horší než ostatní světové populace. Stejně jako u “pohanů” je u nich na prvním místě bůh jménem Mamon.
V Genesis 3/16,17,18 a 19 sdělil Bůh Adamovi a Evě jejich úděl. Nehovořil o ničem značkovém co z nich a jejich potomků udělá nějaké “in”. Židé by se měli v prvé řadě zamyslet z jakého důvodu nechce Panovník “bydlet” v jejich středu. Proč přišli i o druhý chrám. Tradice i pokrevní linie jsou pro zachování “rasy” jistě podstatné ale nejspíše nejsou pro Boka tím nejdůležitějším. Příbuzenské křížení totiž vede k degeneraci.
Z pohledu evoluce je vcelku zajímavé, že nalezené DNA muže je starší než DNA první ženy. “Vejce” bylo dříve než “slepice”.
PF 2013 přejí Mayové
ja som si myslel,ze pre otazku plati ,,kdo je Zid?Je to ten,kdo neustale velebi Boha.”smile.
ad 13) To už jsme kdysi řešili. Žid (žid) je bu%d “ivri” tedy ten po Heberovi, který si ovšem něčím prošel a něco přešel (avar), třeba Rudé moře anebo jinou zkušenost (to není mýtus, to je tradovaná zkušenost!!), anebo je to “jehudi” (po ani ne tak Jehudovi Arjem – ale po obsahu jména “jehuda” )- tedy díkůvzdání, jak uvádí danny anebo je to “jisraeli” tedy ten v kom vítězí a bojuje Kel, anebo ten, kdo je “jašar Kel” (ryzí Hospodinův). A teDˇbabo raď … nicméně o krvi ani zmínka
no, to oslovení se mi nelíbí ale..
v době kdy zde neexistovala žo bylo asi správné začít navázáním na zákony izraelského soudu. jsem laik a nestraník, nevzdělanec ale vidím, že žopražská je přijímána se vší vážností v celém světě.
to neodpovídá na vaši otázku ani nenaznačuje co dál.
díky za článek.
ad 14) Nevím, zda je to míněno směrem ke mně, jako autorovi článečku. Nicméně souhlasím a kladu si otázky.
a) rozhodně navázat na staré zákony, ale nestálo by zato navázat na ně s nadhledem a skutečně na ty “staré” a ne ty, které se z nich přetavily v cosi jiného
b) je vážená proto, že je (byla) slovutná ? Anebo proto, že “tatínkovce” stírá? Domnívám se, že žo pražská je respektována určitě pro svoji bývalou slovutnost – a poté, co se stalo v kauze okolo krchůvků ve Vladislavské se celkem prokázalo, že dnes je pro svoji slovutnost respektována spíš jako “razítko” – tedy jako obchodní značka.
c) a byla by snad respektována méně, kdyby se zbavila svého “krvavého” vztahu k tatínkovcům, aniž by pochopitelně porušila či rezignovala na staré izraelské zákony? …
Ještě k té pravověrnosti a čistokrevnosti – když pomyslím, jak došel k proměně svého jména (a sebe samého) praotec Jákob… pokud by se měly geneticky předávat jeho vlastnosti, nebylo by o co stát, pokud by se měl od něj někdo učit Boží spravedlnosti, byl by už totálně dezorientovaný. Člověk by čekal, že se mu toho nového jména dostane za nějaký statečný čin, přínos celému lidstvu (nebo minimálně někomu blízkému). Nebo aspoň ocenění pro hrdinu překonávajícího sama sebe. A on milý slavný praotec vlastně jen sbírá odvahu, aby byl schopný přijít na oči vlastnímu bratrovi, kterého pěkně podrazil! Aby splatil dluh, napravil křivdu, které se sám dopustil… A navíc se zdá, že před tím slavným zápasem nemá ani moc chutí nastavovat vlastní kůži, drží se pěkně sám zpátky a rodinu nechává napochodovat přes Jábok. A někdo si ho musí přijít pěkně odchytit a donutí ho postavit se předpokládanému nepříteli tváří v tvář, a nakonec se ukáže, že ten nepřítel (Ezau) nebyl zas tak strašným nepřítelem, a že mnohem víc toho, co ničí život (a vztahy) a s čím je třeba něco dělat, straší v hlavě samotného vyvoleného Jákoba. Křivák, kterého kdyby nechytil Hospodin pěkně pod krkem, tak se nezmění ani o píď. Co je pro něj nakonec nejpodstatnější – že se dokáže porvat, že nevyměkne během toho nočního zápasu. Ale jestli se tahle vlastnost nebo schopnost dá předat geneticky nebo náboženskou výchovou, o tom silně pochybuju. Navíc se zdá, že je to holý boj o život, žádné parádné kung-fu.
Takže mně z celého příběhu vyplývá, že spoléhat na kvalitu materiálu je značně ošidné, ať už se to vezme po té tělesné nebo snad duchovní stránce. Můj názor je, že náboženství není povolané k tomu, aby posuzovalo kvality člověka a aby podle domnělé zbožnosti kastovalo lidi do různých skupin. Možná sami praotcové by byli těmi poslednímí, kteří by podle našich měřítek zbožnosti (či košernosti) prošli a obstáli alespoň v nějaké průměrně “kvalitní” skupině.
Ti z nás, co se chodí společně modlit, zažívají se svou obcí většinou šábesové bohoslužby. A tak aspoň jednou týdně si společně čteme v sidurech o tom, že Hospodin je ten, kdo nás vyvedl ze země egyptské a že je to náš Bůh. Na Pesach si každoročně opakujeme, že je to, jako bychom my sami právě v tuto chvíli vyšli z Egypta, přeložíme-li si tak micrajim. Ostatně s té “egyptské” totality jsme vyjeli v r. 1989 trabanty a žigulíky přes nachvíli se vysušivší politické moře rovnou do pouště a tam se nám v písku ta lehce popotopní auta zapíchla do písku. A hned jsme si mysleli ne na to, že nebyla zubní pasta, toaleťák se trhal zásadně jinde než byla perforace, ne na to, že jsme mohli tak akorát do Bulharska či krásné NDR, ne na to, jak jsme museli hromadně do průvodů s rudými mávátky a sledovali jsme absurdní jakešovské performance. Holt jsme si přece jen nějaké zlato z té egyptské totality přece jen přivezli. Aharon nás toho v čekárně pod Sinají šikovně zbavil, když té nostalgie po egytských ikonách využil v prospěch příštích generací. NAŠICH PŘÍŠTÍCH GENERACÍ.
Tak mě při tom trochu snutném čtení tady napadá, že tohle přesně říkají o židovství, tedy přesněji o judaismu často křesťané. Především ti, co si bolestněji uvědomují onen základní Minderwertigkeitkomplex křesťanství – že totiž podle judaismu žádný Mesiáš ještě nedorazil. A tak, aby se jim snáze oddělilo “to staré” od “toho nového,” rozumějte “to staré židovské” od “té naší všelidové nové smlouvy s Bohem,” vymýšlejí, jak si přeškatulkovat židovství na judaismus, na čisté náboženství. A by se jim to srovnalo s dalšími škatulkami. Ne, žádný židovský národ podle nich přece neexistuje, že? A je klid, si myslí. Ale jen na chvíli.
Nějak to totiž takhle zařadit nejde. Tolik budoucích i minulých konvertitů si myslí a myslelo, že když je judaismus jejich hobby, že se stanou Židy a bude. No a většinou tak zcela není, alespoň u první generace konvertity. Teprve když u toho podiv(vuhod)ného (ne)náboženství zůstanou skrzevá své děti a děti dětí svých dětí, tak je šance, že se srovnají s těmi všemi generacemi před nimi. Před námi.
Všichni, kdo se snaží zglajchšaltovat židovskou tradici na pouhé náboženství (a nevyšlo to ani novodobým raným židovským reformátorům před dvěma sty lety, maskilim, představitelům židovského osvícenství, jemuž se říká Haskala), tak všichni tito účeloví manipulátoři nějak zapomínají, že stále je pořád více těch Židů, kteří si svou tradici nesou prokazatelně a kontinuálně mnoha a mnoha generacemi.
V tom je to právě tak exlusivní – a tak neobyčejně vzrušující i nenávisti v duších některých kolem vzbuzující. Přece to tak nefunguje, že každá nová židovská generace je původně nežidovská.
Trochu více pokory…..
Takže je to o krvi :-)
Vše dobré!
Michal Foršt
ad 16) Jen maličko doplním dadu. Ono to “jaakobovství” Jaakovovi zůstává i po zápasu s andělem. Protože tóra o něm i nadále dost tvrdošíjně vypravuje jako o Jaakovovi… nezpochychubňuji dadu, jen si říkám, že i to je nutno domyslet. Krve se nezbavíme, ale není to okrvi :)
ad 18. Tak tak, to je přesné, kdyby tak jeden zápas způsobil trvalé kvalitativní změny… ale to bylo spíš snad něco jako iniciační zápas, připravte se, že to s Hospodinem zdaleka nebude jednoduché (i když máte nezpochybnitelně přiklepnuté prvorozenství), trochu se obeznamte, s kým to vlastně máte co do činění a nezapomeňte při tom řádně mrknout do zrcadla, aby vám snad kvůli samému požehnání nenarostl hřebínek, který na vašich hlavinkách opravdu nemá co pohledávat, tak nějak… Věčně vztyčený prst pro všechny náboženské namyšlence. Fatální chyba, pokud někdo dospěje k závěru, že náboženství z jeho člověčiny uhňácá nadčlověčinu, lepší matroš. V tom to opravdu není, ve zkušenosti s Bohem jo. V tom je židovský národ jedinečný a nechť si svou zkušenost chrání jak nejlépe umí. Snad z mého příspěvku nevyznělo, že ho hodlám jakkoli zpochybňovat, nejsem si jistá, jestli nedošlo k nějakému nedorozumění (ad 17, nemohl byste Michale upřesnit, co Vám přijde na tom čtení smutné a v čem Vám schází ta pokora?). Pokud něco kritizuju, tak namyšlenost, která ubližuje, a zavádějící lpění na nepodstatných věcech a ignorování podstatného. Jestli je to u křesťanů nebo židů, to je mi úplně jedno. Jaakovovo selhávání vztahuju na člověka obecného, tedy i sebe, ne jen židovského, respektive vnímám jeho příběh jako jeden z mnoha životně moudrých pohledů, do kterých nám Bůh dává nahlédnout a které s díky nacházím v židovské Bibli :-).
Ad 19.: Dříve než v pondělí se patrně nestihnu vyjádřit podrobněji, tak jen pro Váš klid: O té pokoře jsem nepsal v reakci na Vaše komentáře.
Je to o tom ve článku popsaném, ale je to i o krvi. Tedy, když už o ní píšeme. Viz můj komentářík ku https://www.shekel.cz/27320/goj-kados
Ach jo, nevydržel jsem to, tak aspoň: Byl jsem jako kantor před pár dny při jedné bat micva. Bylo to v nedaleké cizině. Některé jsem znal, jiné viděl poprvé. A ta “genetika” byla znát. přitom mnoho těch lidí o tradici skoro nic nevědělo. Měli v sobě ovšem nastřádáno mnoho bolestivě nezodpovězených otázek. Málokterý židovský člověk je (a čím dál více byl, neúprostný to čas!) schopen hovořit s nejbližšími o těch věcech, natož veřejně jako vzácné výjimky v osobách paní Kottové, Hoškové, Vidlákové, pana Eliáše a dalších.
A pak další způsoby, podle kterých víš, hele, je náš :-) A zrovna modlení a “dodržování” to tedy (žel) zrovna nebylo, při té “párty.” Ale to dvanáctileté děvče už zase díky tomu, že rodiče nezapomněli na svůj původ, vědělo díky dlouhodobé přípravě na obřad něco, co posunuje dál. Má šanci, že tradici ponese dál, nejen tu jednu část. Neřešili tatínkovce, nemuseli. Chtěli ale, aby jejich děti nebyly jen Židé podle rodu, ale aby znaly tradici komplet, jak jen bude možno. Tam to bylo “o krvi,” přece proč by si měli brát někoho jiného, než zase našince? No jasně, že tam byli celé rodiny nežidovských hostů. Jenže kde je více našinců, tak se nemusíme tolik obracet jinam. (No jasně, A – na – tě – vka …. Šumař na střeše …, já vím).
…byly …rodiny
http://www.askisrael.org/facts/qpt.asp?fid=18
Mrkněte na to. Dovoluji si tento odkaz dát i k “oddělenému Gójovi,” kde do jisté míry pokračuje zdejší diskuse.
bs*d
Všem dobrý den,velice pěkně napsáno a řečeno,ale dovolte mi postřeh.Měl jsem sice židovskou babičku,ale bohužel byla to druhá žena dědy,tedy nebyla takříkajíc vlastní.ale nic nám nebránilo mluvit o tom co je to být Židem,o židovství a všem co se týkalo židovství.Mohu -li říci můj názor,že jsem přesvědčen o tom , že to není opravdu o krvi,ale hlavně o srdci a hlavně o člověku,chcete-li o jeho duši. Člověk , který chce být Židem musí židovství mít v srdci,musí jej milovat ,ale přesto musí hlavně být a zůstat člověkem.Není to jen o deklaraci toho já jsem Žid,ale musí ctít pravidla která nám dal On “budiž požehnán”,neměl a nesmí je zneužívat ve svůj prospěch,ale podle jízdního řádu kterým tyto jsou by je měl používat ve prospěch dalších lidských bytostí,neboť jsem přesvědčen , nám je dal proto abychom hlavně byli lidmi i se svými chybami a snad i přednostmi. Židovství musíte mít v srdci .Možná se mýlím,ale tak to cítím a jsem o tom přesvědčen. Mějte se pěkně .
Ad 25.:
O krvi to je v momentě, kdy si uvědomíte, že tu tradici máte předávat dál.
Protože i konvertita se stává lidem Jisraele. Podotýkám oficiální konvertita. “Přátel” judaismu je v dobách relativního klidu a míru vždy dosti. Židovská společenství si hlídají svou kontinuitu a identitu ta je i národní, i – řečeno dle křesťanského i z něho vycházejícího vnímání – náboženská.
Srdíčko pak nestačí. Ale také sama průkazka nestačí k tomu, aby člověk tradici bez hlubokého prožívání byl schopen zdárně předat dále.
V tom s Vámi souhlasím, neb máte svatou pravdu.
Prostě a jednoduše – zjištění původu a nutnost gijuru (přistoupení – třeba i opětovnému – k lidu Jisraele, tedy dle křesťanské terminologie poněkud nepřesně konverze) někomu připadá diskriminující, ale je to legitimní z hlediska tradice od Sinaje. A aspoň tak se dá, alespoň teoreticky, rozeznat, kdo to myslí a cítí skutečně vážně, kdo je pouze ohromen (či ochromen) mystikou, exotičností judaismu a nebo jen hledá, kde by zakotvil. Nic z toho není špatné, ale jak sám asi tušíte, nestačí to. Židovská společenství si (zaplaťpámbů) vytvářejí Židé podle svých pravidel. Pokud se to někomu nelíbí, může si vytvořit vlastní náboženství. A nebo přijmout pravidla židovských obcí. To ovšem neznamená, že není nic bez chyby. I Židi jsou jen lidi. Právo návratu (alija) je vlastně geniální záležitost. Původně ho zavedli zakladatelé Státu Izrael proto, aby všichni, co trpěli kvůli norimberským zákonům mohli imigrovat do Izraele. A přenesení tohoto principu na další generace je (žel už opět také aktuální. Jelikož jsou tu řady “dědečkovců” ze smíšených manželství. A o tom bychom si mohli něco psáti jindy.
ad 25) díky za to, že jste. Halacha je logická, jednoduchá a lidská Tedy srdcová :) Z komentu 26) si pranic nedělejte, je to subjektivní názor, vlastně jen obsese. Ostatně cesta (halacha) musí někam mířit. Podstatný je cíl, a ten Cíl je otevřený všem. Ta židovská cesta má své kouzlo, ale i své magory. Do vesmíru se vejdeme :))
bs*d
ad.27 Dobrý večer ,Achabe děkuji Vám za váš názor a velice si jej vážím.Jenom tak na okraj,nedávno skončila Chanuka a myslel jsem,že něco z toho světla zůstalo v lidech a věřím,že opravdu to světýlko si mnoho lidí v sobě nese dál a napořád,no ale asi to neplatí o všech.To je mi velice líto.
Ale přesto všechno věřím,že je absolutní většina těch,kteří to světlo v sobě nesou a snaží se jej předávat dál a ti ostatní komu musí dospět sami.
Přeji Vám pěkný večer a mějte se.
Ad 27.:
Achab si buduje vlastní judaismus. Nic méně, ale, žel, nic více.
Kdyby raději konvertoval, že.
bs*d
ad.29 Dobré ráno,pane Foršt vaše názory mne někdy až zarážejí,nevidím nikde moc velkou toleranci k jiným.Ale jinak,je vám milejší tzv.100% Žid,chodící pravidelně do synagogy,dodržující beze zbytku halachu,ale po opuštění modlitebny chovající se tak,že mnozí mohou kroutit hlavou nad jeho chováním ? Nebo je vám milejší ten jenž se podle pravidel jenž nám dal On “budiž požehnán” chová běžně,snaží se žít tak,aby svým chováním nikdy nikomu neublížil a využíval daná pravidla nejen ve svůj prospěch,ale hlavně ve prospěch všech lidí i mimo obci.I když občas poruší pravidla např. kašrůtu,ale on sám je košér. Pro mne je důležité zda je člověk košér a jak se chová v dennodenním životě ,jak se chová ke svým bližním atd.Vůbec mi nevadí ,že občas nedodrží přesně podle pravidel např.šábes,nebo zda neodolá a dá si kousek šunky např.To,že se budu ohánět pravidly a nebudu podle nich žít a konat ze žádného člověka Žida( a ani křesťana,muslima atd. ) neudělá.Myslím,že je opravdu velice důležité jak se člověk chová ke svému okolí a nejen jak pravidelně chodí do synagogy,vždyť popovídat si s Ním mohu kdykoliv, pokud chci,a jsem přesvědčen,že Jemu je milejší člověk i se svými chybami,ale chovající se ke svému okolí tak jak aby se za něj nemusel On stydět co to vlastně stvořil.Tím chci říci ,že nutno být věrný Jemu “budiž požehnán” a podle toho se chovat,neboť jinak se z nás stanou netolerantní , bigotní dvounožci,kteří budou mít do lidské bytosti velice daleko a to snad nikdo nechce,vždyť přece vidíte jak to dopadá ve světě kde se se ohánějí nějakými pravidly,kolik krve ve jménu B-ha již proteklo a proto prosím více tolerance a pokory nejen k Němu “budiž požehnán” ,ale hlavně sami k sobě,jsme přece lidské bytosti i se svýma chybami. A co se týče Achaba,k němu jen tolik:jsem přesvědčen,že žádný jiný člověk neudělal tolik pro zviditelnění židovství jako on a za to jsem velice vděčen a velice si jej za to vážím. Neboť jak jsem psal již dříve ,být Židem není jen o krvi,ale je to opravdu o tom mít to v srdci a hlavně podle žít a konat.
Přeji vám pěkný den.
bs*d
ad.29 Dobré ráno,pane Foršt vaše názory mne někdy až zarážejí,nevidím nikde moc velkou toleranci k jiným.Ale jinak,je vám milejší tzv.100% Žid,chodící pravidelně do synagogy,dodržující beze zbytku halachu,ale po opuštění modlitebny chovající se tak,že mnozí mohou kroutit hlavou nad jeho chováním ? Nebo je vám milejší ten jenž se podle pravidel jenž nám dal On “budiž požehnán” chová běžně,snaží se žít tak,aby svým chováním nikdy nikomu neublížil a využíval daná pravidla nejen ve svůj prospěch,ale hlavně ve prospěch všech lidí i mimo obci.I když občas poruší pravidla např. kašrůtu,ale on sám je košér. Pro mne je důležité zda je člověk košér a jak se chová v dennodenním životě ,jak se chová ke svým bližním atd.Vůbec mi nevadí ,že občas nedodrží přesně podle pravidel např.šábes,nebo zda neodolá a dá si kousek šunky např.To,že se budu ohánět pravidly a nebudu podle nich žít a konat ze žádného člověka Žida( a ani křesťana,muslima atd. ) neudělá.Myslím,že je opravdu velice důležité jak se člověk chová ke svému okolí a nejen jak pravidelně chodí do synagogy,vždyť popovídat si s Ním mohu kdykoliv, pokud chci,a jsem přesvědčen,že Jemu je milejší člověk i se svými chybami,ale chovající se ke svému okolí tak jak aby se za něj nemusel On stydět co to vlastně stvořil.Tím chci říci ,že nutno být věrný Jemu “budiž požehnán” a podle toho se chovat,neboť jinak se z nás stanou netolerantní , bigotní dvounožci,kteří budou mít do lidské bytosti velice daleko a to snad nikdo nechce,vždyť přece vidíte jak to dopadá ve světě kde se se ohánějí nějakými pravidly,kolik krve ve jménu B-ha již proteklo a proto prosím více tolerance a pokory nejen k Němu “budiž požehnán” ,ale hlavně sami k sobě,jsme přece lidské bytosti i se svýma chybami. A co se týče Achaba,k němu jen tolik:jsem přesvědčen,že žádný jiný člověk neudělal tolik pro zviditelnění židovství jako on a za to jsem velice vděčen a velice si jej za to vážím. Neboť jak jsem psal již dříve ,být Židem není jen o krvi,ale je to opravdu o tom mít to v srdci a hlavně podle žít a konat.
Přeji vám pěkný den.
oprava konec posledního řádku : podle toho žít omlouvám se
Nejprve k tvrzení páně Haidlerovu v č. 27: Kdyby halacha byla tak logická a jednoduchá, vůbec bychom se tu nemuseli bavit, každý by kdykoliv sáhl po příručce ve své knihovně a bylo by.
Občas fakt píšeš “srdcem”, ale bez rozmyslu. Jo, já zapomněl, Tys to opět myslel jinak.
A už jsi četl Progressive Halacha od Moše (Moshe) Zemera, budiž jeho památka světlá věčná?
bs*d
Ne nečetl. Teď pracuji na sefer Melachim.
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=181
Četl jsem E.G. White, Egypťana Sinuheta a Kříž u potoka, ale když počítám omer, tak ho počítám. Protože vyslovit požehnání darmo považuji za “náboženský kostýmek” podobných duší, jako jsi i ty, Michale …
Tady, jen tak namátkou, jednoho konzervativního průvodce:
http://mahadash.com/docs/wiesen/halacha.pdf
Achabe, škoda. Vždyť Ty sám denně oblékáš “židovský” kostým. A děláš to tak dlouho, že už teď máš existenciální problém, takže urážíš jiné. Už se Tě někdo otevřeně zeptal, jak to je s Tebou podle halachy? Ono najít odvahu jít k Židům doopravdy je tak těžké?
Když se teď tedy zabýváš tešuva (tešuvou), nebylo by načase a jaksi “po ruce” si ji udělat sám a tentokrát bez “videjka”, bez veřejnosti?
Ničíš si totiž vlastní práci, která může lidem, o nichž píšeš čím dál více vlastně už s těžko skrývaným despektem, pomoci. Může pomoci Židům. Těm skutečným, z masa a kostí. Jinak Ti z toho zbude pseudojudaismus.
Jo a s tím omerem – tenkrát ses sekl taky. Takže zachovej klid.
A vůbec – k čemu je téměř bezchybný počtář, když v podstatě svými slovy soustředěně a podprahově podsouvá často mnohem méně v židovských záležitostech se vyznavším svým čtenářům a posluchačům, že Židé si neváží vlastní tradice, že ji nerespektují, že se jí odrodili, že nejsou hodni nést Tóru – k tomu totiž začínají vést Tvé řeči. Chytnou u srdíčka, lidem k tomu přidáš patřičnou porci mystiky a pak pěkně jemňoučko to okořeníš Ježíšem.
Tohle není judaismus, Achabe. To je podvod na důvěřivých, leč o skutečném židovství sotva tušících lidech.
To mi vadí. A mnoha lidem. Proto odsud odešli.
Možná se hluboce mýlím. Jedna žena v diskusi napsala, že mám obavu, aby Židé díky Tobě nezačali přecházet houfně ke křesťanství.
Tak toho se skutečně nebojím.
Obávám se však, a zejména poslední týdny tady na tomto portálu jsou toho pro mě důkazem, že Tvé tu více, tu méně skrývané výpady proti Židům, povedou postupně u některých čtenářů k pocitu, že Židé nejsou těmi, kdož mají nést jho Tóry, ale že je to na těch ostatních. A už se to zase opakuje. Poznal jsi to u adventistů i jinde. A nedostal ses z toho dosud.
Vede to k antisemitismu. I když jsem dalek podezřívat Tě z rakových úmyslů, tak mindrák z Židů, co se jimi narodili, evidentně máš. To bys nepsal ty články o krvi. V nichž totiž záměrně neuvádíš, že Židé přežili až do dnešních dnů tolik tisíciletí právě kvůli vědomí, že je nutné předávat tradici.
Je mi líto, ale tohle si o Tobě myslím. Je mi to strašně líto, ale můžeš si za to sám.
Ať si Tóru studuje kdo chce. Ale jakmile ji začne brát Židům s tím, že oni ji špatně vykládají a dokonce jim podsouvat, že už na ni ani tak nemají právo (což je zpravidla další krok – historie toho je plná) – něco je špatně.
bs*d
Vida, stačí nechat psíky štěkat a ono už to z chlupaté deky leze samo. Ale je vždycky lepší, když to přiznáš sám, než jedna paní, která povídala. Život je cesta, Míšo, někdo odejde a druhý přijde. Třetí přejde. Čtvrtý se ztrapní a odkope se sám. Neboj se o ty, kdo jdou domů, věř mi, že v kruhu se dopředu jít nedá. Všichni,kdo se umí opřít přímo o tóru, se určitě nenechají okřtít nějakým Achabem, který je k tomu ostatně ani nevybízí.
A já se smířím s tím, že neumíš číst ani přemýšlet. Vím, že nasáváš kdejakou pomluvu (když se ti hodí, abys nemusel plnit svoje povinnosti), tak jako rád začneš – a taky podpásově – fňukat a vydírat antisemitismem,když neumíš ani otázkou, natož argumentem rozstřelit, to co píšu. Vím, jak jsi sám (=osamocen) a jak marně a čím dál marněji se snažíš znovu někam integrovat. Pokouším se to respektovat už dlouho, i když je to těžké … ale nejsem tvůj terapeut. Nebudu to už respektovat dál. Psali jsme ti mnohokrát privátně, dnes to jde na sklo. Už dávno ne pro tebe, ale na vysvětlenou, proč nebudu tvoje pokusy “být viděn” nadále nijak komentovat Nejsi partner do diskuze. To není tělesná vada. I “štika” je požehnání, podle Pirkej Avot. Ty jsi jen krapét pozérský ublížený žvanil, a žvanění je (žel) *bitul ha tora. Je to, Michale, všechno vina tvého lašonerství. A tak nemůžeš dopadnout jinak, než ze budeš sám. Být bez reakcí, to je podstata *šeol. Nezavidím ti to, ale užij si to, dokud zas z tóry nezačneš mít radost. Nidko ti ji, ty trdlo, nebere, ty ji patrně vůbec nemáš, když ji nedokážeš ani dost důstojně bránit. Málokdy to indiánské slovo používám, ale prostě – howg.
Nejsem sám a osamocen také ne. Nemusím se nikam integrovat. Protože mezi svými jsem. A i když jsem mladší, než Ty, tak jsem mezi svými celý život.
Je sice pěkné, jak ses naučil, co mnoho Židů, jejichž to je tradice, často ani nezná. Chápu, že Tě to od určité doby začalo straně trápit. Ovšem – co jsi udělal pro to, abys je to tedy naučil? Asi jsi něco nedotáhl, když Tě mezi sebe Židé neberou tak, jak bys chtěl. Nejde o mě, přece, Achabe. My jsme se poznali celkem nedávno.
Můj terapeut skutečně nejsi a ani být nemůžeš. Protože Ty sám bys ho potřeboval. Za žádné pomluvy se neschovávám. Ty moc dobře víš, co jsi udělal v onom sdružení. Zatím jsi mi to nevyvrátil.
O mou radost z Tóry neměj obavy. Starej se raději sám o sebe. Protože Tvé jedovatosti hubí Tvou práci a zahubí i Tebe.
Kdybys byl formát, jakým se děláš, když tak autoritativně vysvětluješ, co to je “jidiškajt”, tak uděláš coming out. O Tvém halachickém původu.