Naděje na změnu na naší politické scéně opět pohřbena? Vypadá to tak, a je mi to opravdu líto.

Jakoby se politika nedala dělat jinak, ale především, asi je v našich podmínkách opravdu těžké najít poctivé lidi, kteří jsou schopni o věcech veřejných, především pak majetku a státních penězích, rozhodovat s čistýma rukama a bez postranních, osobních úmyslů a zájmů…

Členům čerstvě navolené vlády se pochopitelně nevyhnula otázka ze strany médií na jejich majetek, půjčky, dluhy, zůstatek na běžném účtu, úspory, cenné papíry a podíly ve firmách. Souhrnnou zprávu o tom přinesly Hospodářské noviny. Poskytnuté odpovědi jsou však většinou mlhavé, nekonkrétní a zavádějící. Někdo se vymlouvá na společný majetek s manželkou, jiný ani neví, kolik peněz má na běžném účtu. Kdosi odpovídá vyhýbavě v tom smyslu, že úspory odpovídají věku a příjmům.

Jak tedy může s veřejným majetkem a státní kasou dobře hospodařit někdo, kdo ani sám nevím, kolik peněz má našetřeno, nebo jakou sumu peněz má ve svém majetku? A to ani zdaleka nepíšu pouze o ministru financí, týká se to všech jeho souputníků ve vládě včetně premiéra. Pokud to ti lidé nevědí, je to špatné. Otázkou je, jestli je horší variantou, že tyto údaje nevědí, nebo je více na pováženou to, že nám to nejspíš nechtějí prozradit? Můžeme si vybrat, ale zdá se mi, že obě možnosti jsou špatné.

Jestliže členové vlády nemají dokonalý přehled o svých vlastních penězích a osobním majetku, nemohou se dobře starat ani o věci veřejné. Jestliže nám to říct nechtějí, znamená to, že něco skrývají, nemohou říct plnou pravdu, třeba z důvodu, že by těžko prokazovali původ svého majetku. Mohou se také možná obávat závisti ze strany občanů, ovšem na poctivě ušetřených penězích a získaném nemovitém majetku není v podstatě vůbec nic špatného ani nelegálního. Ale přestože tyto základní věci mají lidé právo u své politické reprezentace vědět, z nějakého důvodu většina z nich volí raději cestu mlžení a neúplných odpovědí. A z toho já osobně mám velký strach. Že tam nahoře zase, jako v nedávné minulosti, sedí lidé, kteří by tam minimálně z morálního pohledu být neměli. Když k tomu připočteme fakt, že žijeme v zemi, kde se ministerská křesla rozdělují nikoliv podle kvalifikace, vzdělání a odbornosti, ale podle získaného podílu na moci, máme naše země na problémy zaděláno.

Před posledními parlamentními volbami volali lidé po změnách v politické kultuře, ale změnilo se v podstatě vůbec něco kromě toho, že se poněkud obměnili herci na scéně, případně se vrátili z dočasného exilu staré známé tváře? Poslanecké náhrady se dále zneužívají, členové parlamentu létají na schůze, vyplácejí si náhrady za projetý benzin, i když se hrdě hlásí k dopravě vlakem, ministři platí nájemné za pronájem kanceláří svým stranám nebo známým nikoliv za běžnou tržní cenu, ale v maximální možné výši, kterou Poslanecká sněmovna umožňuje. A nyní nám ani členové vlády, kteří by měli jít příkladem, nejsou schopni či spíše ochotni sdělit, jaký mají majetek a kolik peněz mají na běžném účtu. To je tedy chabá a pouze kosmetická politická změna, kterou si myslím žádný volič nepřál. Změna, která se změnou ani nemůže nazývat.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Proč banky nesdělují úplnou pravdu?