Obyvatelé japonského města Okuizomo si stěžují, že replika Michelangeovy sochy, která byla vztyčena nedaleko městského parku, budí veřejné pohoršení. Žádají, aby Davidova nahota byla zakryta.České sdělovací prostředky incident ponechávají téměř bez povšimnutí, ty zahraniční o něm referují často s lehkým despektem. Skoro jako by šlo o něco jiného, než loňské vídeňské přelepování “necudných” plakátů s nahatými fotbalisty. Případ je připomínkou toho, jak je otázka nahoty (a cudnosti) relativní, a jak těžké je hledání hranice, přijatelné pro všechny.
V roce 2003 byly z aubervillierského gymnázia ve Francii za nošení islámského šátku vyloučeny studentky Alma a Lily Levyovy, dcery židovského otce a muslimské matky. Většina politických stran se postavila za rozhodnutí ředitele a v následujícím roce došlo ke schválení zákona, zakazujícího na školách nošení oděvů, jimiž žák dává najevo svou náboženskou příslušnost. Místo kulturně pluralitního přístupu, jaký do té doby francouzská společnost zastávala a které bylo charakterizováno myšlenkou “droit a la difference”, práva na odlišnost, nastoupil požadavek kulturní homogenity. Důvody, pro něž si podle francouzské veřejnosti (včetně části veřejnosti muslimské) šátek na školách (a později niqáb na ulicích) zasluhuje býti zakázán, se dají shrnout následovně: jde o symbol tmářské víry (bránící svým příslušníkům v participaci na kuturních, politických a ekonomických výdobytcích Francie), o symbol podřízeného postavení ženy. Dalším, nevyřčeným důvodem je to, že nemuslimská část společnosti podvědomě ztotožňuje islámskou zbožnost (symbolizovanou zahalením ženy) s politickým islamismem, potažmo s teroristickými radikály.
Zákaz zahalování má však dopady spíše negativní. Pro samotné dívky znamená, že rodiče musí hledat soukromé školy, které zahalování povolují. Muslimové se tak ještě více segregují. V některých případech zahalené dívky ztrácejí přístup k vyššímu vzdělání, což zpětně nepřispívá ani k integraci, ani ke zlepšení jejich postavení z pohledu feminismu. V případě kompletního zahalení jsou nyní ženy, pro které je “nahota obličeje” příliš intimní, odsouzeny k domácímu vězení.
Přitom pro mnoho žen, které přijely ze zemí, kde je zahalování běžné, je objevení se na veřejnosti bez šátku či bez obličejové roušky stejně traumatizující, jako by pro Francouze bylo vycházení bez kalhot.
Zákony zakazující zahalování dopadají i na velmi mladé dívky, které zahalováním demonstrovaly před rodiči svou důvěryhodnost, stejně jako na dívky z imigrantského prostředí, které zahalování pojaly jako potvrzení vlastní skupinové identity ve společnosti, vnímané jako nepřátelské.
Nerozlišování mezi islamismem, islamistickým terorismem a vyznáváním islámu ve formě puritánské zbožnosti a protiislámské aktivity na úrovni státu skutečně hrozí přechodem většího množství muslimů k islamistům a k radikalizaci muslimské menšiny. Zákazy integrálních součástí islámské víry dávají mimoděk najevo loajálním muslimům, kteří se cítili především občany Francie či Belgie, že jejich náboženské vyznání (coby nedílná součást jejich identity) není slučitené s jejich politickou příslušností k sekulárnímu státu. Odtud již není daleko k politickému a občanskému odcizení a příklonu k islamismu. Nešťastné pokusy zabránit radikálnímu islamismu v ohrožování základů republiky tak naopak radikalizaci posilují. Chování politiků tak přispívá k vytváření předpokládané skutečnosti.
Francouzská republikánská tradice si žádá, aby občan veřejně působil ve své národní identitě, jednotné pro všechny. Muslimky, pro které je jejich víra natolik součástí jich samých, však požadují právo na integraci bez asimilace, právo na zachování dvojí identity, identity občanské i náboženské, aniž by se tyto dvě vylučovaly.
Potíže se zahalováním žen v Evropě jsou důsledkem problémů spojených s obtížnou integrací kulturně a nábožensky odlišných menšin, z velké části sociálně vyloučených, soustředěných v činžákových ghettech na okrajích velkých měst. Zde, mezi drogami a vandalstvím skutečně probíhá indoktrinace agresivním islámem jako módním doplňkem, a “rozzlobenými muslimy” se tu často stávají i mladíci evropského původu, aby byli “in” v partě. Mladí, společensky frustrovaní muži bez naděje na slušné zaměstnání nebo lepší život mívají svéráznou interpretaci islámské věrouky a jsou vhodnými kandidáty na členství v teroristických organizacích.
Prevencí však není zákaz zahalování gymnazistek a žen v domácnosti, ale sociální, kulturní, politická a ekonomická integrace obyvatel sídlišť. Pavel Barša se v třetím čísle Politologického časopisu z roku 2004 odvolává na práci historičky Esther Benbassové Republika a její menšiny. Židé včera, muslimové dnes. , když píše: “bylo-li základním předpokladem úspěšné integrace francouzských židů potírání antisemitismu, je základním předpokladem integrace francouzských muslimů potírání islamofobie.”
Autorka: Karima Sadio
Zdroj: Pavel Barša, Orientálcova vzpoura, 2011
Kam dále: Protože islám!
Autor
28 Komentářů
Se zákazy/příkazy nosit či nenosit určité části oblečení je to složité. Jinak je tomu v USA, kde ctí svobodu slova (vyjádření), jinak v Evropě, jinak v islámských zemích. Jednoduše nelze říct: “Jsem pro.” nebo “Jsem proti.” Jak by třeba dopadla Francouzka, která by v Saudské Arábii vyšla na ulici v šortkách a tričku, raději ani nedomýšlet. Nebo saudskoarabská konvertitka, křesťanka, řádová sestra, která by vyšla ven ve svém řádovém oděvu? Rozsápal by jí “rozhněvaný” dav nebo by byla ukamenována? Jiná možnost zřejmě není. Rozumní “zápaďané” ctí kulturu navštívené země. Nechť je ctěna i kultura “zápaďanů” v jejich zemích.
Pozastavuji se však nad argumentem (zjednodušeně): “Nedovolí mi nosit niqáb, dám se k teroristům.” Na to skutečně nelze odpovědět jinak než: PROTOŽE ISLÁM!!!
A pokud jde o tu na závěr zmíněnou ISLAMOFOBII… (mnohokrát řečeno – nutno opakovat do zblbnutí) Fobie je patologický strach z něčeho. Pokud vyjádřím své obavy z islámské ideologie, komunistické ideologie či fašistické ideologie etc., nejsou to fobie. Je to přirozený strach z násilí, které sebou tyto ideologie nesou. Islám (nikoliv islamizmus, ale islám!) má za cíl vládnout celému světu. Nechci, aby moji synové žili v islámském světě!
Pavel Barša je velký hlupák, umě manipulující s výroky a fakty. Předpokladem “úspěšné integrace francouzských židů” nebylo potírání antisemitismu; ten nastoupil poté, co se francouzští židé v 19. století již do společnosti integrovali (po několika staletích vynucené neintegrace a na základě změny celospolečenského vývoje po r. 1789 – i to trvalo někoilk desítek let). Faktorů, které tehdy hrály v integraci roli, byla celá řada a antisemitismus – pokud se o tom dá vůbec mluvit – byl spíše na okraji.
Ad 1. Pavel H. Zapoměl jste se rozepsat, za jakými všemi svinstvy Saudská Arábie stojí, s jakým despektem se k jejich wahabistickému režimu, k jejich formě vyznávání islámu staví značná část muslimského světa a přitom , i přes svojí zdokladovanou účast na 11. září, jak převeliké podpoře se těší od největší demokracie světa – USA.
Takže Pavle ten Váš postesk se vlastně dá převyprávět i takto:
Náš, po Izraeli druhý nejlepší kamarád na blízkém východě, Saudská Arábie je totální úchyl. Tak třeba tuhle, to nám podpálil barák. Vlastně tři. Bylo to tak hrozné, že čtvrtý se z toho samozhroutil. V Londýně chtěl prodloužit trasu metra, jenže odstřel provedl za plného provozu. Jasnej cvok. Samozřejmě, že jsme to nenechali jen tak a jednomu hnusnýmu Iráčanovi, pro změnu exkámoši, jsme za to hezky namleli. Takže lidičky uznejte, že tenhle hustej kámo, tenhle Saud je fakt pošuk.
Ten náš kámoš, kromě toho že je úchyl, cvok a pošuk je taky trochu divnej – uznává jen Botasky. Chodí vnich imrvere. Souloží v nich i ve vaně se s nima koupe.
Takže lidičky, až potkáte na ulici někoho v Botaskách – vyhýbat se, nebavit se, klacek do ruky a mířit přímo na hlavičku. Všechny majitele Botasek doporučuji eliminovat, nejlépe promptně preventivně plamenometem (PPP). Protože koukněte, jak se občas chová náš druhý blízkovýchodní úd v Botasce. To si přeci nikdo cizí nesmí dovolit. Hrát si na hustýho kámoše.
Ten můj kámoš, kromě Botasek, miluje i zbraně. Chci mu udělat radost a k narozkám mu pošlu, do jeho velké sbírčičky kvérů, nové kousky tak za 60-90 miliard dolarů. On si to přeci za své přátelství a boj proti těm všem pomýlencům v Botaskách zaslouží.
Pavel H.
Píšete, na téma odporu k nacismu či islámu, že
“….nejsou to fobie. Je to přirozený strach z násilí, které sebou tyto ideologie nesou….”
Popojděme o krok dál. Ty ideologie nenesou jen násilí, ale třeba též glajchšaltaci veřejného života, povinnou konformitu či manipulaci lidskou sexulitou. Tedy záležitosti, k nimž je radno mít odpor – i bez strachu. Musel mít člověk hned “strach”, aby se mu hnusily čínské stranické uniformy, nacistické pochodňové průvody či povinné nadšení Prvních májů? Měl spojenecký důstojník, fotografující hromady mrtvol v osvozeném Dachau, z téměř již poraženáých nacistů “strach” – nebo měl k již poraženému nacismu prostě odpor?
@4: Chcete říct, že povinné konformitě se musíme bránit povinnou konformitou? To nějak postrádá smysl, ne? Za mě je úplně jedno, jestli budu mít turban zakázaný nebo nařízený. Obojí je omezující.
Lidskou sexualitou manipuluje každá společnost. U nás nedovolujeme např. soulože dětí mladšího školního věku jako některé indické národy, nedovolujeme incest. Ani polygamii, ani skupinová manželství, sexuální projevy na veřejnosti ap.. Jinde je to normální a mohli by říct, že manipulujeme idskou sexualitou.
Pavel H. – nemysím, že “rozumní Zápaďané ctí kulturu navštívených zemí” zrovna v těchto ohledech. V Africe jsem potkala řadu turistů a “Západních” pracovníků v “Západním” oblečení (včetně těch zmiňovaných šortek, tílek, plavek…), ale nikdy jsem tam nespatřila Evropana v kaftanu. Stejně tak jsem během (krátkého) pobytu v Kataru viděla plný hotel “Zápaďanů”, avšak nikdo z nich si na procházky po Dauhá neoblékal dišdášu a ženy si kvůli “ctění kultury” nezahalovaly vlasy. A, upřímně řečeno, také pochybuji, že Evropan nebo Američan, který jede navštívit masajskou vesnici, se bez rozdílu pohlaví do půl těla svlékne a na znamení “úcty ke kutuře” bude během té návštěvy lokat kravskou krev přímo z žíly…
ad “Saudská Arábie stojí, s jakým despektem se k jejich wahabistickému režimu, k jejich formě vyznávání islámu staví značná část muslimského světa”
To jste si vycucal z prstu ne? Většina muslimského světa se k tomuto státu 5 denně modlí. A Al-Jazeera, která je plně podporována také wahabistickým režimem, je médium arabského/středovýchodního/afrického nejen muslimského světa číslo jedna!
Ad 7) Ke státu snad ani ne, arciže ke Kábě. :O)
No tak ja nevim, kdyz uz tady koluje to slovo “pravo”…. tak z hlediska zachovani francouzske kultury… ma Francie take ‘pravo’ na vydani takoveho zahalovaciho zakazu…. manzelko ty dusledky se dotykaji par jednotlivcu…. jenze pokud jsi statnik a rozhodujes ve prospech vetsiny tak se musis k tomu i tak zachovat…. proste ta mensina se bud prizpusobi nebo se muze odstehovat…. jen silni jedinci jsou schopni prezit v ‘kafirske’ spolecnosti…. pokud na to nemas, je pro tebe lepsi se prestehovat tam ,kde jsou podminky pro tvou viru prizpusobivejsi…. aspon tak nejak to islam rika…. nebo se pletu?
Jinak ano bylo by to skvele kdyby lide byli tolerantni ke vsemu a byli shcopni zit pospolu…. ale me to pripada jako utopie…. ale zrejme to tak ma byt a lide se proste musi cely zivot ucit a podstupovat zkousky :o)))
Karimo, mně není jasná jedna věc. Dovedu si představit, že pro někoho je nahota obličeje příliš intimní věcí, že má nepřekonatelné zábrany vycházet na ulici. Ale vůbec mi nejde do hlavy, proč se někdo takový rozhodne žít ve společnosti “naháčů”. Copak takovým ženám není nepříjemné (i když jsou samy zahalené), že všude kolem se pohybují odhalení lidé, copak je to neuvádí do rozpaků?
Představuju si, jak bych asi působila, kdybych vyrazila oblečená na nudapláž, teď se tam mezi těmi naháči procházela zahalená, vždyť už to by mi bylo trapné – buď mi svlékání nevadí nebo na nudapláž nelezu… No a kdybych ještě občas utrousila poznámku, jaká jsou to tam vlastně nestydatá prasata, která degradovala ženu na pouhý objekt chtíče, bylo by jen otázkou času, kdy se zvedne pár maníků a vynesou mě v zubech…
Nic proti zahalování a cudnosti, ale není ta odmítavá reakce ve Francii vyvolaná spíš něčím takovým? Neuvědomili si spíš Francouzi, že za chvíli by jim někdo mohl začít diktovat, jak se sami mají na svých “nudaplážích” oblékat, aby se tak nedotkli cudného pohledu těch, kteří jejich stylem života docela nepokrytě opovrhují? Přijde mi nepravděpodobné, že by se volnomyšlenkářská Francie uchýlila k takovému kroku jen tak.
Ad 10) dada: Hřebíček na hlavičku. Nebo hlavičkou na hřebíček? :O)
Ad 7. Cituji “Saúdský wahhábismus byl od samého počátku hnutím nesmírně netolerantním vůči všem, kdo nechtěli přijmout její učení. A to včetně ostatních muslimů.”
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wahh%C3%A1bismus
Tak jistě to budou šííté a jistojistě i část sunitů.
Zde je popsáno s jakým despektemm, ( předpokládám, že střelbu do echtradikálních salafistů takto lze popsat ), nazírá na militantní wahhábismus samotný Hamás:
http://www.project-syndicate.org/commentary/hamas-takes-on-the-radicals/czech
A jedna citace z bakalářské práce:
“Reformní wahhábismus byl v 18. století pro nejednotnou Arábii těžko přijatelným,
striktním a netolerantním učením. Arabské kmeny i odlišné školy islámu proti němu velmi protestovaly. Wahhábismus je v podstatě první islámské učení, které vyvolalo rozbroje nejen mezi sunnity a šíity, ale i mezi sunnity navzájem. Wahhábovci se alespoň zpočátku řídili zásadou “kdo není s námi, je proti nám”
Odkaz je zde, stojí za to přečíst, protože mnou výše zmiňované zaškatulkování je až moc zjednodušující :
http://is.muni.cz/th/156229/fss_b/bakalarska_prace.pdf
A na závěr, na ČT24 běžel šot z Kosova, kde kosovští Albánci zastavili stavební práce na několika mešitách právě proto, že se nehodlali podřídit věroučným požadavkům sponzorů – Saudských Arabů.
Loco
Taknějak bych se vsadil, že budete jeden či jedna z těch nešťatníků vykazující humanitní “vzdělání”, ale současně neschopnost řešit jednoduché slovní úlohy typu Dva kopáči – pět kopáčů.
A současně budete pronásledován(a) frustracemi, jež vás dávno připravily o bazální pud sebezáchovy.
Ony prostě jsou projevy “nekonformity”, kterým se společnost, chce-li přežít jako společnost, musí bránit, musí je vytlačit z veřejného prostoru, jinak by brzy klesla k povinné konformitě.
Černá uniforma s umrlčí lebkou na kšiltovce – Veřejné zohavování – Islámský ženský (a mužský) oděv patří k těmto projevům, a to tak že natvrdo.
Charakteristicky jste uvedl “turban” (jako by někomu vadil síkhský tuban), a nikoli salafi-vous a hidážb/nikáb/burku. Přitom ekvivalence salafi-vousu, stejně jako zakrytých hlav muslimek, dokazují jejich svaté spisy nade vší pochybnost.
Obdobně, Loco, s tou sexualitou.
Ona fakt není náhoda, že i ty nejliberálnější nejdemokratičtější splečnosti mají problém s těmi konkrétními rodinnými uspořádáními, které pro nekonsensualitu (např. sex s dětmi), zdravotní rizikovost (např. incest) či neférovost (např. polygamie) omezují rovnoprávnost zúčastněných, a narušují sociální kohezi.
Všimněte si, že neexistuje demokratická polygamní společnost – a naopak, ty nejtyranštější kultury vykazovaly nejvyšší míru polygamie.
Kde tady můžu ku článku kliknout nějakej anti-like?
Jestli by nestálo zato vysvětlit si pojmy: co to je islamofobie? :O)
@Martin Konvička: Nevím, proč máme diskutovat moje vzdělání. Mimochodem technické. Na Fordových Vzorcích sexuálního chování nepíšou, že to nesmí číst nikdo než filozofové a filologové. Nevím o co ses vsadil, ale prohrál jsi :o) .
Boj konformitou nebo totalitou proti hrozbě konformity nebo totality je něco jako válka za mír nebo š.kání za cudnost.
Poznáš salafistické vousy od módního výstřelku? Jak? To vypadá, jako že chceš nařídit povinnou délku vousu, jako za socialismu povinnou délku vlasů. Dík, to už tu jednou bylo. Jakou mám záruku, když ti dneska vadí šátek a bíbr, že ti nebude zítra vadit sikhský turban nebo jarmulka? Ve Francii už se to děje.
Sex s dětmi odmítá každá kultura. Rozdíl je v tom koho považujeme za dítě. Mění se to v prostoru i čase.
Tobě se nelíbí, že muslimové nechtějí sex před svatbou.
Trobrianďanům by se nelíbilo, že nepodporujeme pětileté děti v kopulačních hrách a batolatům neděláme názornou sexuální instruktáž. Muriové v Indii posílají předškolní děti do společných domů. Tam spolu ty děti mají souložit. To všechno je úplně konsensuální. Neexistuje univerzální světová sexuální morálka.
Polygamie není “neférová”. Polygamie je přirozená. Na rozdíl od monogamie. Je výhodnější pro ženy a pro samice, můžou si vybrat, jestli chtějí jen pro sebe nekvalitního samce, nebo se podělí o kvalitního co má přístup ke zdrojům a bude mít kvalitní potomky. Vynucená monogamie přerozdělila samice i nekvalitním samcům.
Odkud máš korelaci tyranie-polygamie? Všechny lidské společnosti byly polygamní, ale dneska je polygamie hodně vzácná. I v arabských zemích, pokud vím.
Salafi vousy, loko, poznáš stejně dobře, jako poznáš ty umrlčí lebky. Obhajuješ salafi-vousy? Opravdu?
Pak tedy, a tady, obhajuj i ty umrlčí lebky na čepicích.
Popírač holokaustu jako popírač holokaustu.
Sex s dětmi právě JEDNA kultura schvaluje.
Proto jsou tací, třeba já, kteří tvdí, že to žádná kultura není, že to je jen institucionalizovaný soubor úchylek jednoho chudáka.
No, ale tím, že islámem povolený sex s dětmi popíráš, ses diskvalifikoval. Nic nevíš. Ten neuvěřitelně naivní pokus o sociobiologické vysvětlení polygamie sis mohl nechat ujít.
“Vnucená monogamie”, ty usmrkané embryo, právě umožnila demokratickou společnost.
Nelíbí? Beru.
Obhajuj si ty umrlce na čepicích, obhajuj si polygamii, ale pamatuj, že v extrémně polygamních společnostech sloužili takoví, jako ty, v harémových prádelnách.
Nahota má spoustu podob. Ta mramorového Davida s malým piňďourem pobuřuje jen některé jedince. Erotická fotografie nahého ženského těla stojícího v pološeru je obdobným uměním skrytým v “nahotě” tesané sochy.
Nutit muslimky k obnažování obličeje je ale nehorázný zločinem který se časem zákonitě vymstí. Je to stejně zvrhlé a podlé jako v jiné době povinné nošení davidovy hvězdy.
PF 2013 přejí Mayové
Blažku,
pozoruhodná absence empatie, občas se vyskytnuvší u malakocerebrálních luetiků.
Ostatním židovským islámofilům bych doporučil kouknout.
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=588085837885492&set=a.587149067979169.144013.226403030720443&type=1&theater
Karimo, přemýšlím také, co znamenají ta slova, že muslimky “požadují právo na integraci bez asimilace, právo na zachování dvojí identity, občanské a náboženské, aniž by se vzájemně vylučovaly”. Jenže co když se vylučují? Co když občanská práva a povinnosti v dané zemi jsou v protikladu s těmi, které vyžaduje náboženská identita? Požadují tedy tyto muslimky, aby se občanská práva a povinnosti přizpůsobily těm jejich náboženským? Nebo žádají, aby to, co se týká jejich víry, bylo pro stát nedotknutelné? (Třeba právě specifický poměr muslimů k ženám, který patrně Francouzi vnímají jako diskriminující a nehodlají ho veřejně podporovat a tolerovat?)
Co vlastně Vy sama v takových případech (když se náboženská identita vymyká dané občanské společnosti) navrhujete?
Ad 20. Martine, budeš se asi převelice divit, ale ne každý umí latinsky a vlastní zkušenosti s měknutím mozku po syflu tu má taky málokdo. Takže občas ty tvé poznámčičky vyzní tak trochu nesrozumitelně, což je jistojistě škoda, že.
Ad Antonín) Tuším-li, již ničeho zde nenapíšeš…..
erichu presne tak,mozno latinik projikuje svoje vlastne…a antonin je prijemca.smile.
Ad 24. Danny jo jo jo jo joóóó.
PF 2013 přejí Mayové
http://www.lidovky.cz/chteji-vyhodit-na-ulici-a-zavrazdit-psal-podezrely-z-frenstatu-pv6-/zpravy-domov.aspx?c=A130219_153027_ln_domov_ogo
Dado, tady se ptáte na věci, které vám, sama bez niqábu, asi nedokážu fundovaně zodpovědět – nejde o problém z hlediska náboženského (nikde není zakázano pobývat mezi ženami s odhaleným obličejem – islám pouze zakazuje ženě dívat se na ženu, která není zahalena od prsou ke kolenům, což i v Evropě většina žen bývá) ale možná spíše osobního.
Předpokládám (aniž bych věděla!) že pro celozahalenou ženu pravděpodobně bude děva v minisukni implikovat lehčí mravy (stejně jako je pro Evropany implikují polonazí domorodci z jiných částí světa), ale jak to cítí sama uvnitř, zda se nestydí… to Vám nepovím.
Pokud jde o to degradování ženy na pouhý objekt chtíče, připomíná mi to hezký kreslený vtip, který jsem nedávno viděla. Míjejí se na něm dvě ženy, jedna v minišatech s výstřihem, druhá celá zahalená. Ohlížejí se po sobě a bubliny nad jejich hlavami ukazují, že si každá z nich o té druhé myslí “Chuděra oběť maskulinní společnosti!”
Nevím, jak moc ve Francii kdo ukazuje nepokryté opovrhování jiným stylem života, ale když se podívám na české reakce na zahalenou učitelku v MŠ – máte pocit, že my se tu musíme obávat, že by nám učitelky zakazovaly chodit na nudistické pláže? A přesto se volalo po zákazu – dokonce i šátku. Ad volnomyšlenkářská Francie – nebylo ono to před volbami? :)
Ad 21: Nenapadá mě toho moc, co by bylo v rozporu se zákony. Jedině snad pohřebnictví. Dědictví a polygamii lze řešit bez toho, aby zákony byly porušovány (ani ve Francii není trestné napsat závěť či jinak tento problém předsmrtně ošetřit, mít milenku či více milenek… Problém může nastat jen s právní ochranou oněch milenek, kterým francouzské zákonodárství už nezaručí práva, které by měly jako manželky. Domnívám se, že tam už dochází k nerovnému postavení manželek a tedy by vlastně polygamie neměla být za těchto podmínek vůbec možná, nebo nějak upravena občanskou smlouvou.). Rozvody (žena žádající o rozvod bez zavinění manžela musí vracet věno) lze řešit předmanželskoou smlouvou. Pokud jste narážela na domácí násilí, to je trestné i v řadě muslimských zemí, i když společnost policejnímu řešení mnohde nepřeje. Minimální povolený věk pro vstup do manželství je v mnohých muslimských zemích ještě vyšší, než ve Francii. Takže myslím, že cesty k řešení určitě jsou…
Karimo, každopádně díky za odpověď. K té 10., víte, zdá se mi, že popisujete nějaký ideál islámu, ale neberete v potaz, že někde je tradice zahalování natolik silná, že komunita nutí ženy k tomuto a nedává jim na výběr. A takovéto “buňky” pravděpodobně zcela klidně mohou narůstat i na západě a pochopila jsem, že právě takovýmto případům má zákon bránit, ne uvězňovat nábožensky jemnocitné ženy doma, jak popisujete. Že se ten zákon snaží zamezit nátlaku, který snad v jiné části světa je zcela běžný, ale u nás už jsme přece jen jinde. Přirovnala bych to třeba k té ženské obřízce, kde je to asi mnohem zřetelnější. Možná dospělé ženě už to ani nepřijde, je zvyklá od malička, že to tak má být, cítí se bez zakrytého obličeje nesvá – znamená to ale, že je to správné? Je to zdravé? Skutečně to chrání ženu, vztahy, nebo je to jen prapodivný přežitek, který je záhodno odbourat?
Je mi jasné, že různé síly se z toho pak snaží vytřískat různý (předvolební) kapitál, ale v zásadě souhlasím, že zákon má udržovat určitá pravidla a stanovovat určité meze, a třeba zahalování celého obličeje už bych sama vnímala jako docela pochybnou věc. Stejně jako třeba naprostou nahotu na veřejných místech, to by se taky považovalo za narušování pořádku, i když pro naturisty je součástí životního stylu, je jim to přirozené a příjemné.
To “nepokryté opovrhování” mi vytanulo na mysli asi díky kázání z pražské mešity a různým osvětovým muslimským materiálům, na které jsem narazila. Odhadovala jsem, že tam to tedy asi nebude o moc jiné :-).
Pokud jde o učitelku Špírkovou – sama jsem byla nešťastná, jakým způsobem se to řešilo, nicméně si myslím, že je důvod o tom diskutovat a jsou tu i oprávněné výhrady.
Pokud jde o 21., je to asi obdobné – možná jde žít islám, který není v rozporu s našimi zákony, ale jsou zcela jistě i komunity, jejichž islámské cítění a praxe v tomto rozporu jsou. A k tomu směřovala moje otázka, co má mít potom podle Vás přednost? Svboda praktikování podle toho specifického vnímání islámu nebo zákon?