Hlavou se nám honí čísla. Co a o kolik procent podraží? Kolik procent dává Lidl zdarma? Jaké jsou volební preference?
Jedním z nich je i dvacítka. Je dvacet let po převratu. To je vlastně přesně polovina toho, čemu jsme říkali „totáč“? Už nekolektivizujeme. Globální kolektiv o naše meze nestojí. Vepřové maso i salmonelní drůbež se dovážejí. Gulagy zrušeny – na získání levné a zotročené pacovní síly dokonale stačí parlamentní demokracie. Navolník (od kořene: „tak jste si nás navolili“) zaplatí námi vyrobené dluhy stejně jako za třicetileté války. A ještě má pocit, jak je svobodný. Vždyť, co mu schází? Má i svobodu slova…
Nicméně máme svobodu slova? Já bych si tak jistý nebyl. Ne nadarmo prosí král David „Polož stráž k ústům mým..“, ne nadarmo prosíme v Amida „Pane, rozšiř mé limity (nejen mou nevymáchanou hubu!) – a tak tě nejlépe oslavím…“
Nejsem proti svobodě slova, milí politicky korektní pseudo-demokrati. Ať si říká, kdo chce, co chce. Ať klidně zpochybňuje šoa, sní o žido-bolševickém spiknutí iluminátů, halasně varuje před islamizací paní Evropy, ale ať hlídá své limity i rty.
Svoboda slova (jako ostatně naprosto všechny další svobody) začíná teprve po docela „nesvobodném“ absolvování nezbytných úkonů. Abych se mohl svobodně rozhodovat, musím se narodit, musím dýchat a pokud možno neumírat hlady. To není o volbě. To je nezbytnost, kterou řeší i kytky a netopýři. Podaří-li se mi zajistit „nezbytné“, mám-li k tomu také dostatek informací a špetku erudice – mohu být svobodný. A pokud se náhodou v rámci falešné svobody rozhodnu na „nezbytné“ rezignovat, nebudu jíst, pít, dýchat? Svobodně umřu a o svobodu slova tím tak jako tak přijdu.
Jidiškajt zná tři kategorie, přes které nejede vlak (její romantičtější forma – tedy křesťanství – by asi použila termín : smrtelný hřích). Jsou jimi vražda, prznění tělesné a sebeprznění duchovní. A zná také tři koruny ambicí. Korunu moudrosti (keter chochma), korunu kariéry (keter kehuna) a korunu moci (keter malchut). Ty tři důležité a zároveň neuvěřitelně nebezpečné koruny spojuje v jednu univerzální – dostupnou každému z nás – Keter šem tov. Korunu dobrého Jména. Naopak ta tři naprostá tabu, tři neoddiskutovatelná svinstva spojuje a nade vše přezáří svinsto univerzální – „lašon ha-ra“. Zlý jazyk. Vyvarovat se ho, „nelašonovat“ je ovšem stejná nezbytnost jako dýchat a nevraždit. A teprve za ním – za spolehlivě eliminovaným „lašon ha-ra“ – začíná slavná (a nám nevolníkům stejně k ničemu) svoboda slova.
Než se totiž obuju do islámského terorismu, měl bych si vymodlit, jestli se neobouvám do muslimů. Než začnu čistit Prahu nebo Most od nepřizpůsobivých, od špíny anebo od hazardu, měl bych si položit „stráž k ústům“ a ptát se sám sebe, jestli nemluvím proti cikánům, smažkám a bezdéčkům. Volám-li po revizi holocaustu (šoa revidovat nelze, protože jak revidovat prázdnotu, vakuum, bezednost ?), měl bych si spočítat, křičím-li proti židům anebo chci jen nahlas upozornit, že se na té velehoře bolesti pár čímanů přiživuje tak šikovně, až se jejich hyenismus bezmála vyrovná hyenismu těch, co milují pozdrav Ave. (Nikoli Ave Maria).
Stráž na pobřeží vysloveného nabízí svobodu volby. Ne svobodu slova. Protože, volám li s čistou pohnutkou a bez lašonu, stačí přeci sdělit – zabíjení nikam nevede. Bez ohledu na to, pro kterého proroka bych chtěl zabíjet. Kdo dá zloději (gamblerovi) nestydatou příležitost, aby kradl (sobě a své rodině), je spolupachatelem (zákonodárcem) jeho krádeže. Žebráka neodstraňuj, vždycky nějaký bude. Dej mu milodar, když nemůžeš více. Dej mu práci, máš-li ji pro něj. A dej mu na vědomí, že šest dní pracovat a dělati všeliké dílo své je zákon vesmíru.
Obsahově je to stejné. I když ani toto není svoboda slova. To je spíš povinnost Slova.
Řeknu-li že Korán je totéž co Mein Kampf, že holocaust je rusko-americký výmysl a že loterní zákon anebo zdanění fotovoltaiky je „legislativně komplikované“ – musím to vyargumentovat. Bez argumentů je to buď „lašon“ anebo „lež“. Což je obojí málo doporučované.
Sečteno a podtrženo. Svoboda slova neexistuje. Protože říkat nahlas, že se někdo chová blbě, není svoboda ale povinnost, kdežto prohlásit o někom – ať přímo nebo narážkami , že je debil, je vražda, sebeprznění a rouhání dohromady.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Přečtěte si také od autora: Ortho-liberál
Autor
3 Komentářů
Svoboda slova, resp. svoboda projevu, existuje, díky B-hu. A řekněme si proč. Nejprve, čeho všeho se to dotýká, po právní stránce – svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby. K tomuto jmenovanému máme i svobodu výkonu náboženství nebo víry.
Nemůžeme být nuceni ke sdělování, k jaké víře se hlásíme nebo jsme se hlásili, zda ji chceme změnit apod. Máme právo rodičů na výchovu dětí, kde je respektována svoboda zajistit jim náboženskou a morální výchovu podle vlastního přesvědčení rodičů. Můžeme odmítnou vojenskou službu z důvodu náboženského vyznání (místo toho civilní služba). A chrání i nás, například proti různým satanským kultům, jejich projevům na veřejnosti (náboženské úkony, průvody), které mohou pohoršovat mravnost (zvláště u nezletilých). Chrání nám i naše zdraví, můžeme třeba odmítnout transfuzi krve nebo vůbec lékařskou péči z důvodu náboženského přesvědčení???
Ale teď už přímo konkrétně pouze ke svobodě slova, tedy svobodě projevu. Je to svoboda občanská a svoboda společenská, neboť předpokládá nikoliv izolovaného jedince, nýbrž spolužití více jedinců. Toto je velice důležité! Můžeme vyjadřovat subjektivní názor, stanovisko, ale pozor, týká se to i “pouhého” sdělení (např. “konají se volby”). I komerční a politická reklama je kryta svobodou projevu. Není rozhodující účel projevu (estetický, komerční, politický), ale sám projev, tj. jakékoliv chování, kterým se navenek něco vyjadřuje. Co s tím dále souvisí? Listovní tajemství, petiční právo, svoboda shromažďování, sdružování, právo na odpor, právo na soudní ochranu, realizace volebního práva, svoboda podnikání, svoboda volby povolání a zaměstnání, zajištění oblasti mediální, sdělovacích prostředků, tedy záruky institucionální, atd.
Jaký je tedy význam? Svoboda projevu je subjektivní veřejné právo jedince, ale i kolektivu a právnických osob. Je zde negativní status, tzn. že se vytváří nárok na to, aby se stát zdržel určitých zásahů do této sféry. Jde o svobodu nerušeně se vyjadřovat. Chrání tedy jedince před zásahy státní/veřejné moci. Dále k určitému projevu nás nelze nutit.
Nositelem tohoto práva je sice jakákoliv osoba, tedy fyzická nebo právnická, ale adresátem je stát! Funkcí je tak to, že svoboda projevu slouží k omezení státní moci a veřejné moci v širokém významu, dále k vytvoření podmínek pro účast na fungování státu a konečně je svoboda projevu významným prostředkem pro ochranu jiných práv, o kterých jsem se zmínil výše.
Stručně řečeno, svoboda slova/projevu neřeší nás, naše svědomí, naše hlavy a co v nich máme, ale řeší stát a veřejnou moc, po stránce jak se k nám má stát chovat a dávat nám/zajišťovat určitý prostor a ve své moci se něčeho zdržovat, něco úplně vyloučit, atd. Tedy dát prostor naší subjektivnosti a individualitě (přitom abysme se vzájemně významně neomezovali a neohrožovali se – můžu si např. vytvořit církev a postavit kostel v silně a hustě obydlené části města a moje církev stanoví, že kostelní zvon bude zvonit každých 15 minut celý den? No asi těžko se budu odvolávat na svobodu projevu a náboženského vyznání, obyvatelé kolem by asi zešíleli už v prvním týdnu a existují proto i různé předpisy o hluku, atd.).
Konvertoval Maimonides během svého života nuceně k Islámu? Nevíme, o tom se historici jen přou, každopádně byl židem a zůstal židem i po své nucené konverzi (pokud tedy byla). Ale mnoho jeho souvěrců bylo takto donuceno v jeho době. Svoboda slova by nám neřešila našeho Moše ben Maimona, ale řešila by tehdejší veřejnou moc a její chování obecně (tedy i k němu).
Sečteno podtrženo. Svobodu slova tu máme proto, aby se nějak choval stát k nám.
A to se vylučuje ? (smile)
Mělo by se to vylučovat? A proč? Píšete o hodnotících postojích konkrétního člověka (může být žid, křesťan, budhista, ateista,… ), který má nějaký hodnotový systém, v prostoru svobody slova, ne o svobodě slova jako takové. V tomto smyslu směšujete, což pak vede k nesprávným závěrům.