Zvláštní pocit stát v šábesdeklu před lidma, kteří jsou smutnými Němci. Smutnými, protože na ně i ti „spokojení“ Němci koukají jako na exoty. Exoty, co čerpají od Merklovky dotace, aby se mohli v krojích producírovat v „Trachtzüge“ s kožeňákách a dirndlu a vzpomínat na Heimatland. A občas politicky nekorektně (někdy fakt dost posedle až zavile) volat po omluvách, zrovinka, když je potřeba řešit český Temelín.
Věčně nespokojení Češi, zejména ti, co akcemi dirigovanými Stalinem a KGB dosídlovali vybrakované Sudety, na ně zase doposud koukají jako na revanšisty vedené knížetem ze Schwarzenberka.
Zvláštní, protože i těmto lidem mezitím už dávno došlo anebo dochází, že už se ani toho gesta omluvy nedočkají. A tak jim pomaličku stačí ten vybledlý Nečasův pokus. Už vlastně už nějaké hyper-omluvy se 30% slevou ani neočekávají, protože ti, kdo dnes žijí tuto dobu – jejich děti a taky děti vyhánějících, skutečně nikoho nikam nevyhnali.
Zvláštní, jak i jim nebo přinejmenším mnoha z nich (možná právě kvůli tomu šábesdeklu) zároveň tady v sále dochází, že by tu dost dobře mohli a měli volat po omluvě také i jiní, a že je to vždycky jen jeden lidský příběh, konkrétní lidská volba a konkrétní podlehnutí jeceru a porušení pokynu :“Nepostoupíš po množství ke zlému…“ Protože paradoxně, kdyby chtěli volat po nějakém generální pardonu za odsun, divoký odsun a vyhnání, asi by museli zároveň nabídnout generální pardon za to, že celá Evropa – Anglie, Francie, Amík, Polák i Rus nechali židy transportovat a umírat v Treblinkách… A jak se má vlastně Němec generálně omlouvat za absenci humanity jiných národů?
Ale krásně zvláštní je především to, že nám všem společně dochází, že lidi jsou především lidi. A že není až tak velký rozdíl mezi těhotnou židovskou mámou, kterou nakládají na dobytčák se žlutou hvězdou na prsou, anebo těhulkou německou, kterou nakládají na tentýž dobytčák, jen o pár let později a s bílou páskou na rukávě.
Svět se nezmění omluvami ani voláním po nich. Zejména jsou li dekorovány služebními karafiáty a opulentními rauty za grantové peníze. A na čin, stačí méně. Jen si šáhnout na svou vlastní člověčinu.
Ale pozor, smutní Němci nejsou blbí Němci. Není to žádná skupinka postarších sentimentálních krajánků, kteří mají potřebu říkat našemu Chebu pořad tvrdošíjně Eger. Za každým z těch asi dvou stovek účastníků mariánsko-lázeňského setkání stojí kus dobré cesty životem. Publikace, léčení, věda anebo literarura. Samozřejmě tak jako existuje průmysl holocaustu, ze kterého tyjí jeho výrobci a udržovatelé, i v sudeten-deutschen „průmyslu“ se najdou trafikanti. Tedy majitelé trafik, kteří tu vědu a umění provozovat nechtějí. Anebo neumějí. A tak žijí a tyjí ze samotného faktu, něco pro „krajany“ podnikat a dostávat za to mzdu. Ale takových je i v parlamentu i na židovské federaci, v katolickém kléru a (jak vidno z posledních událostí) dokonce i v pravoslaví taky plno.
Smutek „smutných“ Němců nepramení ani tak z toho, že Čech říká raději „odsun“ či dokonce „spravedlivý odsun“ namísto Vertreibung. A říká to buď proto, že má sám máslo na hlavě, anebo protože nikdy neviděl vážně hluboké a smutně hluboké oči pana Hanuše Lederera, který je židem z česko-německého manželství, takže neodsunutým čímsi, co si krásně lidsky a přesto ne zrovinka v pohodě prožívá existenci předlického Němce katolického vyznání se židovskými kořeny – tedy jeden kontinuální průser – jaksi už od Mnichova až po volbu pana prasidenta s virózami a bolavým palcem. Jejich smutek je zakotven v tom, že si všichni pleteme kořeny s penězi. Takže pak současné horní Sudety, vlastně ROP Severozápad vypadají tak, jak vypadají. Vytunelované chamradí bez morálky. Protože bez kořenů… A němečtí spolubližní smutných Němců v tom kupodivu vynikají ještě víc, než zamindrákový Čech. Protože paní Bobinu (která, jen co to katolická církev povolí, bude kandidovat dokonce i na papežku), tedy paní Bobo a její hysterický jek o zrůdách z Nového Boru a českém poklonkování fašistickým bestiím nikdo ani vážně brát nemůže. K čemu vzpomínky na kořeny, odkud pocházíme?! Dneska vám Yoplait anebo Baumax dovezou kořeny třeba ze Španělska. A titul si koupíte za tři měsíce v Plzni i v Darmstadtu…
To mi táhlo hlavou, když jsem tam před nimi stál a pak i seděl a dokonce i plaval. Vše v šábesdeklu (s výjimkou toho bazénu). A věřte mi, že ze všeho nejhorší – skoro až hanebný “zvláštní” pocit, který jsem si odtamtud odnášel, bylo slyšet, že už vlastně dosť bolo volání po omluvách za staré křivdy, ale že je neuvěřitelně trapné, když jeden opilec z Hradčan svým ovarovým lalokem populismu probouzí na tomto poli naprosto hloupě křivdy nové.
Jen doteďka nemám jistotu, jestli ten plebejský strejc svým metyl-bonmotem nakonec neudělal pro smíření sudeťáků s Čechama víc, než Narcis I. Anebo všichni trafikanti a aktivisté „průmyslu smíření“.
Konečně je totiž Němcům náš Čecháčků upřímně líto. Většina z nás před převratem „kolaborovala“ s komunistickým Ruskem, kdoví kam tedy požene Zeman nás? A ještě budem vděční, že nedostanem provaz. Anebo ho možná za kolaboraci se současným Ruskem odsuneme sami? Takový hovado na trůně nám opravdu nikdo nezávidí. (I když ten jejich korupčník Wulf, že …) A lítost – to je vždy nejlepší cesta k toleranci.
To je můj osobní pocit z letošních Mariánek.
Člověk se může ocitnout leckde. Stát někde, ne docela připraven, ne docela dobrovolně, ne docela mezi samými přáteli. Ale důležitější než stát, je – si to ustát. Ne to prostředí, ale člověčinu. To že jsi Němec sudeťák, ještě neznamená, že nejsi člověk, a to, že jsem globálně vzato jeden z Ovarovo deseti zplebejených milionů, ještě neznamená, že nemohu být také sám sebou …
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
8 Komentářů
Dovolil bych si tichounce poznamenat, že i Miloš Zeman je především člověk. Jen velmi, velmi tichounce poznamenat, protože vnitřně cítím, že je to zapotřebí.
bs*d Rozumím, souhlasím a nerozvíjím dál než dovnitř do sebe. Ale to bych potom nenapsal nikdy nic.
Cituji z článku: “A že není až tak velký rozdíl mezi těhotnou židovskou mámou, kterou nakládají na dobytčák se žlutou hvězdou na prsou, anebo těhulkou německou, kterou nakládají na tentýž dobytčák, jen o pár let později a s bílou páskou na rukávě.”….Achabe to nemyslíš vážně,ten rozdíl byl přece značný !!!
Gut woch všem; Jochanane, odpovím otázkou. Jaký je případný rozdíl pro tu těhuli a pro to miminko? V té chvíli. V té konkrétní chvíli.
Jsem z Ústí nad Labem, kde po válce házeli civilní Němce z mostu , a pak je ještě pláňkou utrženou z plotu dotloukali až do krve v místní kašně pod svatým Antoníčkem. Hodně zajímavá je také publikace Brno nacistické anebo poslední zprávy o objevených hrobech pobitých odsouvaných Germánů.
Jsem z Ústí nad Labem, kde jsme v našem divadle donedávna hráli 32 hodin mezi psem a vlkem. Takové zamyšlení nad divokým odsunem.
Naprosto chápu, že rozdíl je v destinaci. Ti němci, kteří nebyli lynčování anebo postřílení a okradeni, nejeli do plynu, ale do “bohatých Merklovic” – v tom pochopitelně obrovský rozdíl je. Ti židé odjížděli v rámci zrůdné průmyslové recyklace lidských bytostí na základě latentního katolického antijudaismu odsouzeným k statutu Untermensch, to je příšerný a diametrální rozdíl, ale v té chvíli a těm na dobytčák nakládaným bytostem libovolné rasy či národnosti, bylo stejně. Proto není “až tak velký rozdíl” mezí bolestí a bolestí, děsem a děsem. Ale v tom si určitě rozumíme :O)) Pozdravení -acb-
ad 01) Ještě jsem se trošku zamýšlel, povzbuzen upomenutím, na téma: I Miloš Zeman je člověk … aby to nakonec s tím respektem k člověčině nebylo tak trošičku po Svobodovsku. Což samozřejme hint 01 vůbec neobsahuje, a tak stále pokorně přiznávám, že člověčinu mu upírat nesmím…
http://haidler.blog.idnes.cz/c/338951/Red-heat-v-mrtve-ODS.html
Šalomeček Achabe,divokému odsunu dal zelenou Dr.Beneš a dá se také odhadnout proč.Má matka byla po válce v Postoloprtech zdravotní sestrou a tak o tom také něco vím. Nechť se ti daří fayn
Kolikrát se budou omílat benešovi dekrety. Odsun Němců byl dohodnut v Postupimy a my jsme o tom nerozhodovali, ani Beneš. Zpočátku byl sice odsun divoký, ale je potřeba si připomenout, že Němci, kteří prokázali, že byly proti nacistickému režimu, byli z odsunu vyjmuti. 90 % němců ze sudet bylo podporovateli Hitlera!! Ti, kteří prokázali opak, tak těch se odsun netýkal.
Jenom z naší rodiny nacisté zlikvidovali 39 lidí. Byli mezi nimi nejen těhotné ženy, ale malé děti, nemluvňata, atd. Nebyly to jen koncentráky, ale také pochody smrti a transporty, ze kterých nepřežil nikdo. Například transport AAY z Terezína do Baranoviči. V tomto transportu bylo 999 židů a nepřežil nikdo, protože ti, kteří byly po příjezdu do Baranoviči na živu, byly nahnáni do potoka a postříleni. Ti, kteří žili do poslední chvíle, museli uklízet mrtvoly, ale dopadly stejně.
Teď si ocitujme wikipedii:
Postupimská konference byla konference, která se konala v německé Postupimi (nedaleko Berlína) od 17. července do 2. srpna 1945. Účastnila se jí tzv. „Velká trojka“: Josef Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a Winston Churchill za Spojené království (který byl ovšem v průběhu konference po prohraných domácích volbách nahrazen Clementem Attleem). Předmětem konference byla poválečná správa Německa, které o devět týdnů dříve kapitulovalo, uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy.
Postupimská dohoda
Související informace naleznete v článku Postupimská dohoda.
Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda, ve které jsou stanoveny následující závěry:
Veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět, Rakousko bude opět odděleno od Německa.
Pro spojeneckou okupaci Německa byly stanoveny hlavní cíle: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a demonopolizace. (= program 4D)
Rozdělení Německa a Rakouska do čtyř okupačních zón (viz okupační zóny Německa a okupační zóny Rakouska).
Některým státům byly stanoveny nové státní hranice, přičemž např. Československo ztratilo Zakarpatskou Ukrajinu; zvláště velmi sporná otázka polských hranic byla řešena dočasně a konečné řešení bylo ponecháno na konečnou mírovou dohodu (tento problém však byl definitivně vyřešen až Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990).
Byl uznán požadavek na odsun Němců zůstávajících mimo německé hranice (viz též vysídlení Němců z Československa).
Okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón (týkalo se hlavně Sovětského svazu).
Samozřejmě je potřeba říci, že vraždění nacistů (nenazývejme je sudetskými němci, protože nenacifikovaných němců se to nedotklo) po válce nebylo úplně správné. Tito nacisté nebyli nevinní!! Nicméně je potřeba uvést, že platilo, že co sudetský němec, to nacista. Výjimek bylo skutečně mizivé procento. Byli to vlastizrádci, kteří zradili Československo. A moc dobře věděli, co se děje.
Vykonavateli této zvláštní spravedlnosti (zabíjení nacistů) byli ovšem často lidé kolaburující s nacismem a svým skutkem se snažili dokázat opak. Pak zde byla touha po pomstě a davová psychóza. Dalším motivem byla touha po majetku. Ten ovšem často nebyl původně nacistický, ale třeba i židovský, nebo patřil dříve české šlechtě.
Pocházím z venkova. Pamatuji se, že když jsem byl malý, tak jsem v parku našel lidskou lebku. Byla to jen horní část temene hlavy, když jsem jí dal proti světlu, tak skrze ní prosvítalo slunce. Z vrchní strany byla porostlá mechem.
Pak jsem se ptal a dozvěděl se, že se i v naší vesnici odehrál jakýsi masakr. Nejsmem ze sudet, takže se to netýkalo sudetských němců, ale nacistů, kteří v naší vesnici obsadili zámeček.
Zajímavé je, že ihned po válce se ztratila obecní kronika, která nejspíše prozrazovala, kdo s nacisty kolaboroval. Lidé, kteří se masakru zúčastnili, již nežijí. Jejich motivace byla i majetková. Zámeček, který byl obsazený nacisty, po jejich vysídlení rozkradli.