Muslimové jsou vzdáleni “živému Bohu”. Jejich Bůh je vzdálen jim, odtažitý, trestající a budící jedinou emoci: strach.
Takové názory jsem v posledních dnech několikrát četla (naposled na Grano Salis) od těch, kdo srovnávají islám s křesťanstvím. Nemám v úmyslu pouštět se do rozborů křesťanské věrouky nebo porovnávat jednotlivé cesty k Bohu – přesto si dovolím oněm názorům oponovat.
Islám nepochybuje o tom, že svět byl stvořen. Stvořen Jediným, Věčným, Prvním a Posledním, Stálým, Neomezeným a Nekonečným.
Dá pak rozum, že Stvořitel, který je bez konce, neomezený časově ani místně, už z vlastní podstaty nemůže být vzdálen ničemu ze svého stvoření. Jeho světlo prostupuje a určuje každou částečku ve vesmíru, podobně jako lidská duše prostupuje tělo.
Duše (nebo, chceme-li, vědomí) přebývá v těle. Je s ním spojena. Všechny buňky jsou jí prostoupeny. Fyzické tělo je možno poranit, poškodit ba i rozřezat na kousky, ale duše zůstane celistvá. Stejně tak i Boží podstata proniká a zahrnuje veškeré stvoření; nemůže být překryta, zničena nebo poškozena.
Koranické verše “ať jste kdekoli, On s vámi je” (57:4) či ” blíže jsme /člověku/ než jeho tepna krční” (50:16) poukazuje na tuto stálou, prostupující blízkost Boha lidem.
Jiná věc je, zda, jak a kdy se člověk dokáže přiblížit Stvořiteli. Adamův potomek zůstává Bohu vzdálen, dokud sám nedospěje k vědomí Boží blízkosti, jak naznačuje další verš: “Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje” (6:103).
A jak se s vírou rýmuje ten “strach z despotického muslimského Boha”?
Kdysi jsem kdesi četla sugestivní otázku: “Plakal jsi dnes ze strachu před Bohem?”.
Nutila k přemýšlení, zda je strach považován za projev zbožnosti, nebo zbožnost za projev strachu. Jestli se slzy (a činy) strachu cení víc, než slzy (a činy) vděku nebo lásky. A, především, jaký vztah máme k Tomu, který nás děsí až k pláči?
Nemůžu říct, že ten, kdo pláč ze strachu považuje za ctnost, se mýlí. Je právě tolik Koránů (tolik Biblí, ba dokonce i tolik Harry Potterů), kolik je jejich čtenářů. Ani dva lidé na celém světě nechápou jejich slova naprosto stejně. Ani dva lidé nejdou po téže Cestě.
A zrovna tak má ten všeprostupující, subtilní Bůh miliardy a miliardy podob, závisejících na tom, kdo na Něj myslí a kdo se k Němu obrací.
Gerontokratické společnosti severoamerických Lakotů i západoafrických Wolofů si zvykly říkat té nepostižitelné a rozumem i vědou neuchopitelné síle Dědeček. Nevzdaly se toho označení ani poté, co jedni (z větší části) přijali křesťanství a druzí islám.
Plakal jsi dnes ze strachu před dědečkem Bohem?
Lidé, zabývající se hlavně sami sebou, nazývají takovou sílu Osud.
Plakal jsi dnes ze strachu před osudem?
Osud má spoustu možností nás děsit, i když nevěříme v posmrtný život. Málokterý muslim pojmenuje syna Ajjúb, málokdo křtí děťátko jménem Jób. Jóbův příběh je děsivý – kdo by chtěl, aby jeho dítě postihlo něco takového? A přece je Jób jedním z nejúžasnějších biblických (a koranických) hrdinů. Jób měl dost síly na to, aby ze strachu před Všemohoucím Bohem neplakal i přes všechny tragédie, které ho potkávaly. Jóbova víra byla tak silná, že mu umožnila je přijímat s vědomím, že to všechno se děje z nějakého důvodu. Jób totiž věřil, ba věděl, že člověk ze své perspektivy nemůže pochopit všechny příčiny a účely událostí. Jób Bohu důvěřoval, neboť věděl, že On není neúčelně zlovolný.
Ani tehdy, ani dnes, ani nikdy jindy.
Autorka: Karíma Sadio
Autor
27 Komentářů
Výplody chorého mozku mohameda netřeba brát až tak vážně, splácal dohromady všechno možné a přitom i volně improvizoval s ohledem na okamžitý efekt u publika.
Jsou k tomu zábavné historky, pouze když budete takto eulogizovat obecně, tak to vypadá nadějně, jinak je to úplná katastrofa (viz vznik úsloví inšalláh – 100% zábava).
Jak může někdo brát vážně náboženství založení vrahem, zlodějem a negramotným pošukem mohamedem?
Po staletí bralo židovstvo mo jako mišugge:
Jewish criticism
Main article: Judaism’s views on Muhammad
In the Middle Ages, it was common for Jewish writers to describe Muhammad as ha-meshuggah (“The Madman”), a term of contempt frequently used in the Bible for those who believe themselves to be prophets.[2]
Karimo, Erichu, shekele, tady máme skutečně nosné téma, kde není ticho na místě:
http://www.examiner.com/article/british-schools-drop-holocaust-from-history-lessons-so-as-not-to-offend-muslims
KS,nie ste piata kolona v lone islamu?Vas akrostich by to naznacoval.K(KRISTUS)S(Spasitel).smile.
Ad 4. Jaroslave Holokaust a další genocidy jsou spojeny, jako červenou nití sjednocující myšlenkou a tou je jejími protagonisty hlásaná kolektivní vina.
Pokud je někdo členem SS, nikdo vám o “kolektivní vině” diskutovat nebude, páč je to “zločinecká organizace”.
Dále se muslim vůbec nebude zabývat tímto pojmem, neb ho korán nezná jakožto negativum či sám ji učí a propaguje.
Máte to dost těžký – vzývat muslima, který neumí islám. Dost vratký.
Ad 7 Jaroslave se kterým muslimem mi tedy dovolíš koexistovat. S tím co islám umí nebo s tím co islám neumí a co mi oba provedou?
Jěště k bodu 7. Ano SS a další výlupci o kolektivní vině Židů, Slovanů, Cikánů homosexuálů, jehovistů, komunistů prostě NEPOCHYBOVALI. Hlásání kolektivní viny – na tom měli založenou živnost. A jak si jednou s touhle legráckou někdo začne hrát, tak tenhle vlak puštěný ze svahu nezastaví.
Pane Erichu, a když Bůh zabíjel malé děti ve starověkém Egyptě, zabíjel je jen na blind nebo to tam nějak skákalo ke kolektivní vině ?
Pane Formánku, a nebylo by smysluplnější a snad i účinnější zamířit hlavní odpor vůči těm našim západním velehňupům, kteří dělají bordel po světě (teď třeba zrovna v Sýrii), kteří tu naši politiku dělají tak skvěle, že nás samotné ničí? Když se ta zlost sveze na hrstku muslimů u nás, nejen že se nic nevyřeší, ale v mnoha lidech to spíš vzbudí soucit nad utlačovanou ubohou menšinou… a opravdu každý muslim nemá tak velikášské myšlenky, jak nějaký Hamza, a je trapné mu je vnucovat.
Ad 10. Petro já jsem ateista a pro sebe si toto dovedu okomentovat jakkoliv drsně, aniž by mne to bolelo, ale netuším zdali to nedělá paseku v duších druhých. A pokud zde tedy něco z Bible uvádím, tak hlavně abych poukazoval na paralely jež jsou druhým vyčítány.
Karima to napsala krásně – je tolik Biblí, kolik je jejich čtenářů. Ale myslím že zrovna tu Achabovu stojí za to číst.
Jaká zlost, Dádo? Od nás je vrcholně sobecké a cynické neinformovat muslimy, že jejich pravidýlka u nás neplatí. A jsou mimo zákon.
Zřejmě v muslimech nevidíte rovnocenné partnery, ale malé nesvéprávné a nezodpovědné děti, které smí zlobit.
Erichův romantizující komentář o Bibli raději ani nebudu komentovat.
Erichu, muslimové o naší kolektivní vině nesmí nikdy pochybovat, neb je dávno zakotvena v koránu. Chce to být méně etnocentrický a zabloudit do jejich povinného ex-myšlenkového světa.
Ad 13. Jaroslave tak tedy něco konkrétního uchopitelného prokazatelného – kde mám romantizující komentářk k Bibli?
Ta představa polybiblických monobiblistů je přeci něco tak pěkného, líbivého a vzletného jako třeba to “arabské jaro” či “sametová revoluce, ne?
Trochu úpornější člověk by tam sice rozlišil víc zajímavého, ale to je už moc práce pro všechny zúčastněné.
Erichu, momentálně se hlásá dost kolektivní vina “bílého muže” vcelku úspěšně a globálně. Kde jsi, kde se paseš?
(Současně jsou “křížové” (neologismus…kolektivní??) výpravy pro muslimy mocensky tak bezvýznamné, že se neučí na tamních školách.) Obviněný si ale ani nevzpomene, že muslimové kromě okolí Vídně při svých džihád tours zdevastovali leccos na kontinentu “Evropa”, Byzanská říše se nebere v potaz už vůbec. Tady bych napnul svý síly!
Červená nitka – hodně dobrý!! Nějaká erythroklósteira či moderněji kokkinoklósteira??
Ad 17.Obyčejný syžet Jaroslave, prostě syžet.
Jaroslave mluvíš s obyčejnou levicovou sockou. Proto by jsi měl zvolit jednoduchý jasný způsob vyjadřování. Já se ve tvém manopádu a perlení ( všimsis jak predikuji a nahrávám na smeč?) ztrácím viz 16 a 17.
Takže opakuji zvídavý sebezpytný dotaz – co je to ten romantizující pohled na Bibli? Sestup z výšin svého duševního světa a objasni mi mé klopýtnutí.
Slova a věty Bible asi nebudou rozverné barevné hrášky stimulující autono
mní fantazii rozverného čtenáře….kaleidoskop dětinů.
Pane Formánku, já jsem myslela, jestli by třeba nebylo mnohem užitečnější zaměřit své síly proti tomu projektu Euromed a se stejnou razancí, jako se zaútočilo proti zahalování Špírkové, bombardovat naše (euro)politiky, kteří takové věci mají šanci ovlivnit…
Se stejnou razancí na ně útočit, aby byli ochotní podporovat růst porodnosti u nás, finanční podporou mladých rodin – už jen třeba tím porodným – které se od druhého dítěte už vůbec nevyplácí, jak jsem se díky “našim” paterčatům dozvěděla…
Celý ten cirkus kolem paterčat mi vůbec připomněl jeden takový “apokalyptický” výjev z NZ. Uzdravení u rybníka Siloe, jak tam ti žebráci sedávali a čekali, až se hladina zčeří, sestoupí anděl a první kdo tam v té chvíli dorazí a ponoří se, bude uzdraven. A vždycky si představuju ten ubohý a ponižující závod mrzáků, kteří se derou jeden přes druhého, jen aby ho předběhli a byli tam sami první…
No a tady nějaká maminka dostane kočárek zadarmo, to je skutečné terno, a všichni hledí jak uhranutí na ten její kočárek a podporu a užírají se zlostí, že na ně se nedostalo, že oni nejsou ti “první”…
a Ježíš přijde a poklepe tomu žebrákovi, který už ani nezávodí, protože nemá, kdo by ho do té vody vůbec dotáhl, na rameno a zeptá se ho, jestli by náhodou nechtěl být zdravý. A je to. Uzdravení přijde úplně odjinud a jinak a zaměřením na skvělý sprint k rybníku by se nakonec dalo i docela dobře minout. Asi to chce podívat se jinak a jinam.
Tak nějak: lidem nepřijde divné, že stát nastaví podmínky tak, že kdo si pořídí malé děti, má velikou šanci, že bude několik let třít bídu s nouzí… Jejich zlost se sveze na jednu ubohou matku, které se toho zabezpečení “zázračně” dostane… místo aby si šli vyřídit účty s těma politikama, kteří nepodporují dostatečně i jejich děti, budou psát nenávisté a závistivé dopisy nevinným lidem, na které se “usmálo štěstí”. Vlastně tak dobrovolně přijímají roli těch ubožáků, kteří se zmůžou tak akorát na to, že se pomlátí mezi sebou.
Na mě to působí skoro podobně i v tom boji s islámem. Kdyby to bylo jen to seznamování s pravdily, tak nic neříkám, jen ať se seznamují a pokud možno mnohem dřív, než je sem nějaký náš chytrák ve velkém pozve. Protože totalita islámu opravdu nejde dohromady s demokracií. Ale to by měli vědět především ti, kdo takové experimenty na našich zemích podnikají. A že se pak nespokojensot lidí se stavem věcí sveze na hrstku muslimů, kteří u nás žijí a většinou asi mají zájem ta naše pravidla respektovat, to je smutné…
Ad 20. Dado ten předposlední odstavec to je asi ten hlavní problém, aby se lidé náhodou neptali a nešli řešit své problémy tam kde je jejich skutečná příčina – předhodí se jim kost. Vedle píše Ladislav Faigl článek o Osiraku a volbách, přelom roku 2008-2009 – Lité olovo, byl také předvolebním. Bush při poklesu preferencí zahajoval další a další kampaně, když už není na koho útočit tak občas někde něco křápne a vláda sbírá body zachraňováním a šroubků tahováním, dělají to tak snad všichni.
U nás byly tanečky s Rathem, když se v noci mělo prohlasovat ESM. Kost zafungovala. A těch příkladů by byly stovky:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%BD_stabiliza%C4%8Dn%C3%AD_mechanismus
http://www.reformy.cz/zpravy/10000x-rath-esm/
Dado víte co mi připadá jako naprosto zvrácené. Já osobně nemám nic proti potratům a už vůbec ne proti antikoncepci. Když jsem mluvil s lidmi hlásícími se ke křesťanství kteří stojí tvrdě proti potratům spolu s antikoncepcí a naznačoval, že by mohlo být užitečné věnovat rodinám třeba cílovou prémii za třetí dítě plácnu 300000, tak první a snad jediné co je zajímalo bylo, aby se toto nedostalo do rómských rodin. A když jsem kritizoval, co děláme všude možně po světě kolik zabíjíme dětí tak reakcí na to bývají věty typu “Oni stejně nemilují své děti”.
Tady je trochu paradox – pro mne je tohle normální slýchat, proto automaticky předpokládám, že tak uvažuje dost lidí a svůj cynický slovníček jsem tomuto přizpůsobil. Rád za ně doříkávám co se zatím neodvažují vyslovit nahlas, bohužel tihle lidé mají problém s rozlišením vážně míněného a těžké ironie. Ale je to takový můj osobní vklad do boje proti politické korektnosti po kterém taky moc touží. Tedy po mém.
Erichu, to ESM je teda cosi… někdy to vypadá, že politici musí snad studovat nějaké vysoké školy manipulace, ignorace a cynismu… nevíte, jaké vlastně mají vyučovací předměty? Počty to asi nebudou, že?
Znala jsem taky jednoho zaníceného “antipotratáře” a osobně mám dojem, že se tomu věnují lidé, kteří mají sami nějaký psychický (a možná bych se tady přiklonila i ke Konvičkovu “psychosexuální”) problém. Pochroumané nebo jinak neukojené ego.
Nicméně považuju za užitečné varovat před závažností potratu, taky bych ho doporučovala jen v nejnutnějším případě a rozhodně bych do jejich výkonů nenutila lékaře, kterým by to bylo proti vlastnímu svědomí. Sama bych něco takového provádět nechtěla, samozřejmě jiná situace je, pokud jde o život a zdraví.
Ad 22. Dado hodně jich je doktorských, ale počítat hádám umí dobře. Teď vážně – ve stozích parlamentních tiskovin se leccos ztratí a kdo nějakým problémem přímo “nežije” asi ani nemá šanci cokoliv umně vsunutého podchytit natož vyhodnotit.
Jinak třebas Langer snad byl v ročníku s Konvičkou.
A s ostatním beze zbytku souhlasím. Absolutní svoboda bez určité zodpovědnosti, to nemusí mít jenom dobré dopady.
Erichu, nevím, jestli zrovna tady bych byla moc shovívavá a omlouvala ty, kterým se “ztrácí” zrovna takovéto dokumenty mezi hromadou dalších. Schopnost vyhodnotit, co je důležité, by měl být snad základní předpoklad politika, ne? Když to sami nestíhají číst, můžou si snad na to pořídit schopné pomocníky, ne?
Ad 24. Dado, Achab tu hovoří o Marku Bendovi. Já nevím jaký opravdu je, ale pro mne je to buďto fanatický hlupák nebo fanatický lump. Jinak ho vnímat nedovedu.
http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?id=4
http://lacosanostra.webnode.cz/famiglia/marek-benda/
Kolik je tam takových lidí? Studie, které nepodporují ty jejich připravované lumpárny prostě shodí ze stolu, odborníkům nedají prostor k vyjádření, například o Pandurech se v televizi zásadně vyjadřoval Šedivý coby odborník – tohle je běžná praxe naší TV a lidé si to ani neuvědomí:
http://www.novinky.cz/domaci/55450-rakouskemu-steyru-radi-general-sedivy.html
a pak ve stovkách stran k zákonům, lze opravdu přehlédnou formulace zadělávající na problém. A ani bych se nedivil, kdyby po konečném schválení někde přibyla či zmizela čárka či nějaké to písmenko, měnící význam schváleného. Rozebírají republiku na součástky.
Erichu, nedíval jste se náhodou v sobotu v noci na dvojku, dávali takový pěkný film k našemu tématu fanatismu :-)
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10307237577-adamova-jablka/21138146965/
Poslat to všechno na takovou faru :-)
Na člověka to působí opravdu depresivně, je to jako boj s větrnými mlýny… oni ti seveřani mají s depresema dost zkušeností a občas to dokážou přetavit v bezkonkurenční humor, pak se s tím dá snad aspoň nějak žít a nevzdávat to…
Neviděl jste třeba taky Kurz negativního myšlení? To je taky bezvadný film, i když z trochu jiného soudku :-)
Ad 26. Tentokrát neviděl. Ale mrzí mne, že tohle většinou dávají hluboko v noci. A přitom dost věcí, co jsem takto “omylem skouknul” stálo opravdu za to. Nejsou to, na rozdíl od kvant jiných filmů, plytká témata ( těm plytkým se také nevyhýbám, akorát si dost častu nepamatuji, na co jsem se vlastně díval )
Kdysi jsem, myslím že v nějaké antologii od Neffa, četl pojednání o severských ságách a vryl se mi do paměti popis situace – kdy hlavní literární hrdina popisuje jakoby z vnějšího pohledu nezůčastněného pozorovatele, sebe sama, jak mu kopí vniká do útrob. Tenhle cynický pohled na nás samé – totiž nebát se pohledět neosobně, jakoby z vnějšku, na to co opravdu děláme, tak toto nám někdy chybí.
http://www.kosmas.cz/knihy/129754/jak-vylecit-fanatika/