Tato informace poslouží spíše civilnímu sektoru. Protože křesťan  nestudující (rozuměj křesťan, který odmítá studovat učebnice galilejského tesaře) zůstane nadále (a pro jakousi svoji jistotu) přesvědčen,  že lid Jisroele je buď tupoučký anebo lidem tvrdé šíje. Protože prý nevidí pokoncilního ježíška tam, kde beztak není.

A ačkoli v politicky korektní společnosti neznalost zákona neomlouvá, nelze jim to vyčítat, protože jidiškajt naopak vítá, když se o zákoně přemýšlí. Ale stejně tak, jako si ohnul své odevzdané „naslouchače“ judaismus rabínský například ohledně slepice na paprice, tak i nestudující křesťany si ke svému obrazu ohnuli distributoři  zatraceně draze kupované vykoupené „spásy“.

Jinak by sotva mohla právě z křesťanského prostředí zaznívat otázka: „No jo, ale co si vy, židé, počnete nyní, když už je zbořený chrám? – Jak můžete nyní bez Ježíše dosáhnout smíření?“

Omyl! Chrám tu nikdy nebyl jenom proto, abychom zde dosahovali pouze smíření anebo chas we-chalila nějaké distribuční pásy. Ostatně tady v dolním světě již v dobách, kdy stávával, býval často peleší lotrovskou, jak referuje hořký Jirmijahu (7:11) a dodává: Co jest milému mému do mého domu, když nestydatě páše nešlechtnosti s mnohými? Oběti svaté odešly od tebe … (11:15);  Chrám začíná a končí u „krchova“, jak si dovoluje maličko provokativně tvrdit titulek.  Ne doslova a u každého hřbitova, ale konkrétně v traktátu Semachot, který se jako jeden z neranějších spisů na toto téma vzniklých posledním věcem člověka a židovské péči o mrtvé věnuje.  První jeho stati byly „kodifikovány“ někdy ve druhém století – a to už se několik generací určitě tradovaly.

A především –  traktát Semachot si nic nevycucává z prstu. Pouze se ve své páté kapitole v pasážích, co smí a nesmí truchlící podnikat, aby nezlehčil důstojnost mrtvého a také mystéria smrti, odvolává k písmu A tam čteme naprosto zřetelný názor na funkci a smysl Chrámu.

„Protože původní záměr, proč Šalomoun vystavěl Chrám, směřoval k tomu, aby sem přicházel každý, kdo má nějaké trápení. Aby je zde vyslovil a přimlouval se za ně. Jak čteme:  Byl-li by hlad v zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky a brouci byli-li by, sužova-li by ho nepřítel, jakákoli rána a jakákoli nemoc, jakoukoli modlitbu a každé zaúpění, kteréž by vyšlo od kohokoli …  (i.kr 8:37-38) A učíme se, že nešlo pouze o jednotlivce ale i celé společenství Jisroele. A také o *jinověrce, jak čteme: Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého, přišel-li by pro jméno tvé…   (i.kr 8:41).

Sem mohl přijít kdokoli a s jakoukoli prosbou, ať už prosil o potomky,  o majetek,každý, komu nebylo dobře, a jak učí Slovo: kdo by jen  poznal ránu srdce svého..(tedy to, co skutečně potřebuje)! Protože Ty, H-spodine znáš srdce synů lidských a dbáš, aby neulpěla na marnosti, a proto je psáno: kdožkoli  by jen poznal ránu srdce svého a pozdvihl by rukou svých v tomto domě….  Amen…“

Chrám není ani „božiště“ ani „obětiště“, referuje bible na celé řadě míst. Nikdy nebyl a ani nebude. Je to už od dob stánku a jeho poponášení pouští prostě jen  „místo, kde by se Vznešenému zalíbilo přebývat  a komunikovat s lidmi…“  Byl kdysi situován v Šílo, potom se přesunul do Jerušaljmu. Jak sám Sladký požehnaný připomíná Jeremiášovi: Tam si zajděte a poučte se o osudech chrámů a božišť (jer 7:12). Do Jerušalajmu proto, že odtamtud vyjde na Konci dní srozumitelné slovo Hospodinovo. Srozumitelné natolik, že se přestaneme handrkovat, kdo je tátovi blíž, jak opět vedle moha dalších autorů dotvrzuje Jirmijahu:  Stane se i ostatním národům, jestliže by se pilně učili cestám mého lidu a naučili se přísaze „Vznešený je život“ namísto toho, aby učívali můj lid přísahat skrze Bály, že budou i oni vzděláni uprostřed mého lidu. (jer 12:16)

Snaha naroubovat do Big-Bossova dopisu národům představu, že krev něco obmyje a tím smíří, je prostě nerozumná. Na den generálního očištění – tedy na Jom kippurim, platí pro všechna dítka vesmíru jediný pokyn: Ponižovati budete duší svých a zdržíte se podnikání, mamonu a světského pídění (lv 16:29). Ponižovati budete duší svých, abyste poznali ránu svého srdce. Do kostela nemusíte!! I když tam velekněz bude kropit krví jednoho ze dvou vylosovaných kozlů. Nejen za sebe, za svůj dům, kohanim, levijim ale i za celé shromáždění Jisroele.   A bude to kropit na přikrytí přestupků a vin. Na tohle vy Chrám nepotřebujete! To zařídí prostředník. A jeho služby vám budou totál k ničemu, pokud nebudete ponižovati, abyste poznali..

. Tady se nám už zase oba potůčky poznání  křesťanského a židovského opět sestersky stékají do jednoho řečiště.

Naopak je jiná micva – jasná, a vlak přes ni nejede – Třikrát v roce ukáže se každý pohlaví mužského a neukáže se s prázdnou (ex 23:17). Jinými slovy – do Chrámu se musí. Nejméně třikrát do roka. Ale nechodí se tam kvůli odpuštění a spasení za trochu krve. Do Chrámu se chodilo proto, aby si každý alespoň na začátku, na vrcholu a při sklizni kreativní části roku zakusil, co to je být blíž k Panovníkovi. Prožil si mystérium každého „božiště“ a třeba i využil tento prostor jako „obětiště“. Především ale, aby se zamyslel a poznal právě onu ránu srdce svého a pozdvihl rukou svých v tom domě… Navíc na místě, které sobě vyvolil Panovník.

A pokud se Panovníkovi zalíbí, sám sebe shodit a přenést svůj dům třeba do Mediny, budeme  jednoduše na Konci dní chodit tam. S velkými pochybnostmi o tom, jestli Vznešený ví, co říká, když slíbil (pravda, pouze ústy smrtelníka Izaiáše), že v posledních dnech bude opět utvrzena Hora domu Hospodinova, protože odtamtud vzejde Zákon a Slovo, ale půjdeme.

Pokud Sladký požehnaný ale nezruší, co zaslíbil, pořád to zaslíbení o Konci dní ještě platí pro Sijon. Což ovšem může být také vypečený bilderbergovský podvrh, protože současná podoba bible je od židů zfalšovaná, jak naučili brášku Jišmaele  někteří konvertité  z jidiškajt, aby si svoji konverzi k islámu ustáli.

Jistoty (v rámci textové kritiky) tedy nemáme žádné. Nemáme dokonce ani chrám. Pokud ale poznáme ránu svého srdce, lze pozdvihnout ruce kdekoli, protože Sladký požehnaný má také titul Ha–Makom (místo, všudypřítomný). Není-li Chrám někde, je naprosto všude.

A tím pádem budeme asi až do Konce dní  připadat všemu okolnímu, daleko moudřejšímu světu připadat tupoučcí či tvrdošíjní…. Připadat a čekat, až vzdejde Slovo, za kterým budou toužit přijít  všickni národové.

A přesně v tomto ohledu Chrám skutečně končí již u krchova. Protože podle známého mravoučného midraše nás za práh jámy hrobové nedoprovodí ani ti, které milujeme, ani prachy, které milujeme, ale jen laskavé a pokoj vesmírů působící skutky, které ne vždycky milujeme konat…

Autor: Jaroslav Achab Haidler