Přečte-li si vstupní pasuk, tedy jakési úvodní motto  k traktátu  Pirkej avot  kdokoli a jakkoli  kontaminovaný předsudkem, starými „pravdami“ anebo jen nepozorností, mohl by znejistět.A to tu, prosím, vůbec nerozhoduje, jedná-li se o lysolebého neon-skina z Mostu, někoho z myšlenkového okruhu ultra-katolické demagogie pánů Bartoše a Bátory, anebo kráčí-li dokonce o někoho, kdo dochází do židovských stánků nejen tady v okolí i na planetě.

Ono totiž tvrzení: Všecken Jisroel má podíl na budoucím světě, pro výrok písma – Lid tvůj, všichni spravedliví jeho, navěky dědičně obdrží zemi. Oni jsou výstřelek mého štěpu, dílo rukou mých pro moje oslavení ….  docela rádo svádí k nejrůznějším pocitům a pokřikům. Není to přeci jen maličko chucpe? Maličko přes čáru? Kde se v nich bere taková jistota? Takže židi to maj prostě v suchu?

Jeden namítne: „Vidíte židy, jak se cítí sebejistí v dědictví budoucího světa?! Ale bez Ježíše to nepůjde. Jsou zaslepení a tvrdošíjní, pozor na ně!!“ Jiný si řekne: „A tady to máme! Neříkali jsme to už dávno? Nejen že to bilderbergovské, žido-zednářské, celosvětové spiknutí směřující k ovládnutí země skutečně existuje, ale oni si to klidně veřejně napíšou do talmudu a čtou si to pak pravidelně každé sobotní odpoledne, aby se v tom ještě ujistili!“  – A položme si ruku na srdce, kolik žido-bratří si dalo tu práci, aby se i jim ten pasuk  v takhle nešikovném způsobu výkladu vlastně taky nelíbil a aby si dali práci poznat, co vlastně skutečně znamená? Není nakonec lepší tiše si připustit pocit „elity“?

Tak především!  V kapse nemá nikdo nic. Výrok pouze učí  „ješ lahem“. Doslova jest jim.  Tedy konkrétním jedincům, nikoli Jisroeli automaticky jako celku, kde by hebraista očekával tvar ješ lo.  – jest jemu (Jisraeli celému).  „Ješ lahem“ – mají.   Mají už teď!! Mají vlastně jenom teď,  právě teď a tady. Tak jako žijeme jen teď a tady.  Nikdo nezaručuje, že ho budou mít i tehdy, pokud tento podíl zmarní a poztrácejí.  Jestliže je cosi slíbeno celku Jisroele, tak vlastně pouze jako slib daný jakoby všem jedincům, kteří se k onomu celku, onomu výhonku, který má být ku oslavení (Hod – jehudim) připojí.  A v této chvíli, v tomto výkladu už jde o naprosto biblické tvrzení a zcela biblický pohled potvrzený proroky a tisíciletou tradicí. Bude to právě jen  tešuva a mesiáš, kdo přivedou nejen odpadající a odpadlé židy (všechny, kdo mají podíl na budoucím světě), ale i další výstřelky původního roubu do jednoho zlomového okamžiku. Totiž k Tomu, kdo má být oslaven.

A nejde jenom o „poslední události“ ale také o počáteční, jak o nich referuje bible. Jsme-li my, lidské bytosti, otiskem Vznešeného, automaticky sdílíme částku (chelek) budoucího světa už v tomto světě. Ale můžeme ho ztratit, pánové Adame a Bátoro. Velice snadno právě tím, že se vědomě zpronevěříme dopisu, který nám Vznešený nabídl.

Všecken Jisroel je podle zaslíbení daného Abrahamovi zárodkem požehnání všech čeledí země (což ovšem ortodoxní linie občas ráda vykládá jako pouze „všechny“ židovské čeledi, což ale  není tak docela ověřeno biblí, a hlavně nelze vykládat jinak, než jak se dozvíme níže!!). Všecken Jisroel bude na Konci dní tvořen obrovskou spoustou nežidů, jen jakmile se ujmou svého podílu na budoucím světě. Proto mluví Izaiáš o onom výstřelku štěpu Panovníkova, ze kterého se potom rozvětvuje celé lidstvo.

Avšak Jisroel vlastní tento podíl na budoucí éře  jakýmsi docela jiným způsobem. Ne proto, že jsou obřezaní a těm, kdo budou z této éry vyťati občina Jisroele nějak vyslouží zásluhy a půjčí svoje „automatické“ podíly! Neplatí tedy představa: „automaticky celý Jisroel“!  To ostatně dokládá i talmud. Na budoucím světě  se nebudou podílet  ti, kdo se od celku dobrovolně a vědomě odtrhli. Například Doeg Idumejský, Achitofel anebo Gezi? (San 90a);  Protože neexistuje žádné věčné zatracení. Vesmír stojí na soudu, jak se v Avot dočteme o několik veršů dále, nikoli na trvalém trestání anebo zatracení. A sama bible ústy Možjíše učí totéž. Není nic než život a smrt. I ten věčný a věčná.

Možná je právě teď  nejlepší chvíle podívat se i na závěrečný pasuk, kterým každá kapitola Avot končívá: Rav Chananja ben Akašja učíval – Vznešenému se zalíbilo podělit Jisroel tím, že jim svěří zákon; (Parafrázuji, abych ušetřil dlouhé vysvětlování obsahu).

Parafrázuji, ale nevymýšlím si.  Důkaz, že ne? Totéž učí  i korunní klenot českého židovstva pražský Maharal. I on (a tehdy ještě nebylo hysterických Hájků a frustrovaných neonek, ačkoli i tehdy už byl žid trnem v oku mnohým) ve své době potvrzuje Akašjova slova zřetelným komentářem. A to  ve svém díle Derech ha-chajim (Cesta života), což je do jisté míry také komentář k Avot. Otvírá ho totiž klasickým veršem z Přísloví 6:23  – „Neboť pokyny jsou svíce a nauka je světlem a cestou života je napomínání k mravnosti…“ A právě tato trojice, kabalista Maharal to měl velmi dokonale systematizované, je podstatou onoho „podílu Jisroele“ na budoucí éře světa.

A ta světovláda? Ani s ní to nebude tak žhavé. O tu přeci neusilují židé, ale především nejrozličnější šílenci. A ti opět zcela bez ohledu na svůj postoj k Nebesům respektive k religii. Žid, je-li židem podle tóry, ví, že mu na této Zemi nepatří zhola nic. Jsme tu ledva tak správci. Dále ví, čte a snad i vnímá, a že Vznešený vymezil hranice všem národům. Lidu Jisroele pak určil Zaslíbenou zemi tedy Erec Jisroel. Dál ani ťuk. Nic jného si nárokovat ani nelze!  Důkazy? Tisíce zmínek a výjimek porůznu přítomných v široširém oceánu halachy. Všechny zohledňují maličko jinak (přísněji či volněji)  způsob cesty životem v Erec Jisroel a odlišně mimo ni.  Pak ovšem Izaiáš  citovaný v našem úvodním pasuku asi neoznačuje pojmem „arec“ ten kapesníček na tváři Země odpovídající biblickým hranicím Erec Jisroel. Byla by to totiž hodně paradoxní kontradikce. Podílem na budoucím světě už tady a teď je na jedné straně světlo pokynů a nauky. Tedy příležitost skrze tóru poznat a velebit Vznešeného, spolupracovat s Ním na nápravě vesmírů. A na druhé straně nemít ani možnost „vyzvednout si plody své práce“, pokochat se průběhem oné nápravy světů, jsa trvale (le-olam) odkázaný na nějakou pozemskou Izrael??  To asi nikoli. Vznešený  přeci zdaleka nestvořil jenom tuto kouli. A na ní ony příslovečné „čtyři lokte“ země zaslíbené každičkému košernému žídkovi. Duch a duchovno jsou přeci jen někde vejš… A je t o právě Izaiáš, kdo hovoří o duchovní zemi. Říká jí ve svém proroctví Zem živých.

To nám ten „židovsky nafoukaný“ pasuk najednou krásně lidsky splasknul. Všecken Jisroel má už dneska v rukou díl budoucího světa, protože byl za zvláštních okolností obdařen svící, světlem a cestou života, aby podědil Zemi živých …  Jde o to, jestli ho zúročí anebo zahodí. Progamblit se dá všecko….

Autor: Jaroslav Achab Haidler