Můžeme slavit. Celkové zadlužení domácností v letošním roce, poprvé od roku 2001, tedy za dvanáct let klesly. Snížily se o 2,6 miliardy korun na 1,16 bilionu Kč. Naproti tomu jednodenní vklady domácností u bank stouply meziměsíčně o téměř 22 miliardy korun na 1,164 bilionu korun. Meziročně byly vyšší přibližně o 88 miliard korun. Obojí je určitě dobrá zpráva. Snižuje se zadluženost, přičemž se zvyšují úspory. Zvyšující se příklon domácností k úsporám je pochopitelný. Ekonomika právě dobře nešlape, zprávy přicházejí spíše negativní a lidé tak v obavě o budoucnost méně utrácejí. Tím spíše na dluh. Výše spotřebitelských úvěrů kulminovala v říjnu 2010 na hodnotě 153 miliard.

V současnosti je výše spotřebitelských úvěru 144 mld. a stále klesá. To je určitě dobrá zpráva. Lidé si kupují méně ledniček a televizorů na úvěr. T vede k menšímu riziku výskytu neplatičů a k menšímu počtu sociálních případů. Na druhé straně, stále roste objem úvěrů na bydlení. Meziročně o 4,7 procenta. To je číslo přiměřené okolnostem a ne špatné. Není to horečka, ale ani stagnace. Někteří ekonomičtí novináři se ptají, kdy Češi obavy překonají a kdy začnou utrácet naspořené peníze. Odpověď: proč by měli utrácet, když nemusí? Naopak, Češi by měli více investovat.

Nemyslím šetřit, ale dlouhodobě investovat kvůli zabezpečení na stáří nebo na jiné účely. Češi mají velmi nedostatečné finanční rezervy a ty, které mají, jsou převážně ve velmi nízce úročených krátkodobých produktech. Prosperita a finanční síla se netvoří tak, že si každých pár měsíců koupíte nějakou elektroniku nebo že nutně musíte rok co rok na dovolenou do Chorvatska. Pokud se některým makroekonomům nelíbí, že kvůli údajně nízké spotřebitelské poptávce pomalu roste HDP, pak bych dodal, že růst hrubého domácího produktu za cenu přemrštěného růstu dluhu domácností a za cenu vybrakování finančních rezerv obyvatelstva není zdravý.

Autor: Šimon Finemon