Naše zem se nyní nachází v „divoké“ situaci. Nejsem politik a nic nerozhoduji, pouze svým hlasem ve volbách. Nejsem vševěd a tak se snažím „vydolovat informace“ od moudrých osobností. Jednou z nich je Karel Engliš, který ve svém článku „Demokracie a státní působnost“ (v časopisu Obzor národohospodářský roč. 38, 1933, č. 10 a 11) se na toto téma zamýšlí. Pokusím se čtenářům přiblížit některé jeho myšlenky (jsou kurzívou).

Veškeré lidské snažení směřuje k udržení a zlepšení života. Stát je určité organizační zařízení směřující k tomuto cíli. Hledáme tedy organizační působnost státu. Zde je zásadní rozdíl, zda člověk pečuje o udržení a zlepšení svého života, tedy sám o sebe, nebo zda pečuje o udržení a zlepšení života člověka někdo jiný než o sám.

V prvním případě stát organizuje péči jednotlivců, aniž by sám přímo obstarával tuto péči o ně, míníme tím, že při této organizaci stát bere ohled na to, co individua chtějí, bere ohled na jejich zájmy. To je stát individualistický, který přináší právní řád, který nedonucuje, nemění vůli jednotlivcovu. Jen výjimečně je zde i donucení, ale nikoliv ´proto, aby byl uskutečněn nějaký zájem individuální, nýbrž proto, aby se mohl každý jednotlivec volněji pohybovat, tedy normy zakazující rušení individua v jeho životní péči (ochrana osoby, vlastnictví, smluv).

Jestliže naopak stát přejímá péči o individua a o jejich úhrn ve státě, musí tak činit podle jakéhosi účelu, ideálu, k němuž chce člověka a národ vypěstovat, dovést, vychovat právě tak, jako otec pečuje o své děti. To je stát solidaristický. Solidarismus se se teda dá uskutečňovat především normami, které nutí silnějšího pomáhat slabšímu apod.

Není stát, který by byl funkčně (individualismus – solidarismus) jednotný.

Ani jeden extrém není dobrý. Já preferuji více individualistický stát s tím, že solidarismus má být pro invalidy atd. Ne ale pro lidi v plné síle, kteří žijí ze sociálních dávek. Tito lidé pravděpodobně preferují více falešné solidarity, ze které žijí. Je jich mnoho a proto mají velký hlas ve volbách. Na druhou stranu jsou lidé, kterým vyhovuje maximální individualismus. Jejich sice málo, ale mají zdroje pro různé marketingové kampaně a mohou tak ovlivnit volby.

Bojím se, že vývoj u nás může sklouznout k jednomu nebo druhému extrému. Jak z toho ven? Řešení naznačil Karel Engliš. Je nutno, aby existovala početná střední třída, nebo jak ji Karel Engliš nazývá střední podnikatelský stav (drobní zemědělci, řemeslníci, drobní podnikatelé). Tento střední stav, pokud je dostatečně početný, funguje jako pojistka pro eliminaci extrémů.

Bohužel u nás je střední třída slabá. To co vzniklo, je postupně devastováno. Proto budu podporovat takové politické programy, které podle mého mínění přispívají k vytvoření silné střední třidy.

Autor: Natan