V pražském baru Krásný ztráty se dnes uskutečnilo představení knihy Tachles, Lustig – rozhovor.

Celá akce probíhala v atmosféře vzájemného špičkování mezi autorem rozhovoru Karlem Hvížďalou a zpovídaným Arnoštem Lustigem. Knižní interview je mimo jiné o tom, co znamená být Židem ve 21. století. Čtenáři se také dočtou o Lustigových kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenazym či pilotu Josefu Plačkovi. Na řadu přijdou i Lustigovy lásky a role erotiky a sexu v životě. Knihu pokřtili Jitka Molavcová a Jiří Suchý.

“Kniha mě zaujala tím, že beznadějné životní situace popisuje takovým způsobem, že vyznívají s takovou nadějí, až se tají dech,” uvedla Molavcová.

Arnoštu Lustigovi bylo letos čtyřiaosmdesát let. Prohlásil, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel a i přes zdravotní problémy působil svěžím dojmem. Své přítomné kamarády oslovoval svým typickým “ty bejku” a na řadu přišlo i vyprávění vtipů. “Hvížďala je děvka, ale mám ho rád. Vymýšlí si a mé odpovědi dotahuje,” pokáral s úsměvem spisovatele a novináře. Ten v minulosti obdržel řadu cen v zahraničí za publikaci Dálkový výslech Václava Havla.

Karel Hvížďala je od roku 1999 svobodným žurnalistou a spisovatelem. Dříve býval redaktorem. Knižní rozhovor s Lustigem označil za “copánky pletené z humoru, moudrosti a erotiky”. “I věci, které jsem z jeho vyprávění už znal, mají nové pointy. Ale neznamená to, že by se nezakládaly na pravdě,” řekl Hvížďala. Podle něj je Lustig obratný fabulátora a vypravěč.

Slovo Tachles (v jidiš ‘k věci’) v názvu rozhororu vychází z autorova velkého úsilí přimět Lustiga k tomu, aby se držel tématu.

“Už z pouhé slušnosti máme sklon přizpůsobovat naše věty myšlení těch, s nimiž mluvíme. K upřímnosti je třeba odvahy. Ta Lustigovi nikdy nechyběla, ale jak čas pokračuje, zdá se mi, že ještě vyrostla.” Tato slova jsou napsána na přebalu knihy, které vydalo nakladatelství Mladá fronta, a jejich autorem je Milan Kundera.

Arnošt Lustig se narodil v Praze. V patnácti letech skončil v terezínském ghettu a poté prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti do Dachau a ukrýt se v Praze. Účastnil se květnového povstání. Po válce studoval žurnalistiku a roku 1948 se jako dopisovatel zúčastnil izraelsko-arabské války. V roce 1968 emigroval do Spojených států, kde přednášel na několika univerzitách. Je autorem mnoha děl s tématikou holokaustu. Po roce 1989 přednášel i v Praze.

Jeho debutovým dílem byla v roce 1957 sbírka povídek inspirovaná vlastními zážitky z terezínského ghetta. Měla název Noc a naděje. Za vrchol jeho tvorby jsou považována díla Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou nebo Hořká vůně mandlí. Lustigův román Bílé břízy byl v roce 1966 přeložen do čínštiny.

Loni byl Lustig nominován společně s dalšími 13 lidmi na Man Bookerovu cenu, což je mezinárodní obdoba známého britského literárního ocenění. Předloni získal mezinárodní literární Cenu Franze Kafky.

Autor: redakce Shekel.cz