Před pár dny se tu kolegyně v článku o islámském odívání v Čechách pozastavila nad veřejně projevovaným zájmem o blaho osob tento outfit volících.
S trochou fantazie se takové starosti dají pochopit – kolemjdoucí nebo soused si marně představuje, jaké to asi je, mít na hlavě šáteček, navíc ho pokoušejí myšlenky na to, co je asi pod šátečkem (ve všech smyslech této věty)… a tak neodolá a vizuálně vydrážděn, dá myšlence průchod slovy nebo činy.
Aby muslimka po coming-outu v Čechách zažívala podobné situace, nemusí se oděvně odlišovat. Stačí se k vyznání otevřeně přiznat.
“Vy jste taková rozumná, inteligentní žena,” snažil se mi vlichotit e-mail od známé, ve kterém stálo, že se rozhodně musím seznámit s dílem Walida Shoebata a Roberta Spencera a opětovně zvážit svůj světonázor, který pak dozajista, “protože mám tak otevřenou mysl”, okamžitě opustím.
“Řekni mi, opravdu tomu islámu věříš?” dožadovala se opakovaného ujištění další známá. Otázka přišla jako blesk z čistého nebe, žádné debaty o náboženství jsme spolu nevedly. Těžko odpovídat jinak, než slovy Koránu (18:29) -„Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!”
“Při všech těch informacích, které jsou u nás v jednadvacátém století dostupné?” nechtělo se jí věřit zase mně.
Otázky jako “jak ses, ty jedna krávo blbá, mohla dát k náboženství, jehož muži si neváží žen?” patří k úsměvnému folklóru, stejně jako posedlost nutností “odmuslimovávat”.
Mimo Českou republiku jsem se s podobným přístupem zatím nesetkala. I já si kladu otázky. Je to tím, že Češi ještě ani po desetiletích nejsou přivyklí svobodě? Źe by u nás ještě nestihla zakořenit tolerance k jiným názorům a postojům? (Teď samozřejmě nemíním jen islám, ale cokoliv, co “vybočuje” – childfree, singles, transvestitismus, historické šermířství, hinduismus, dokonce i křesťanství…).
Nejčastější výtkou, kterou slýchám od těch, co apelují na můj rozum, vzdělání nebo předpokládaný původ, je to, že jsem se svým svobodným rozhodnutím vzdala svobody. Je zapotřebí mně (bez ohledu na mou vůli) donutit k tomu, abych svobodu znovuzískala.
Tady je ovšem chyba. Svoboda je dar, který každý z nás dostal při narození. A je to dar zvláštní – nelze ho nepřijmout a nelze se ho vzdát.
Svoboda, ať už ji pociťujeme jako břímě nebo jako privilegium, se nedá odložit. Nikdy se jí nezbavíme. Vždycky, v každé situaci, máme na vybranou. (Korán se o tom zmiňuje ve verši 17:7 : “Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte.”)
Volíme, co říkat, co dělat, co si myslet, jak jednat nebo dokonce i co cítit. Máme na vybranou i v tom nejzákladnějším – jestli si ponecháme dar života. Mít svobodu není totéž, jako mít právo… ale svobodní jsme vždycky. Svobody se zříci nelze.
Ani naše svoboda ovšem není úplná. Nemůžeme kdykoli udělat cokoli – jsme limitováni možnostmi, okolnostmi, vlastním tělem a duchem. Limitováni světskými zákony, morálkou, náboženstvím, kulturou. Svobodně vybíráme, jestli budeme hranice přestupovat či nikoli. Svobodně se vyrovnáváme s vědomím toho, že za porušení pravidel se často platí, a svobodně volíme podle toho, jestli se nám cena zdá přiměřená.
Franz Kafka v básnickém aforismu hovoří o řetězu, který poutá člověka a “je dost dlouhý, aby mu zpřístupnil všechny okrsky země, ale přece pouze tak dlouhý, že ho nic nemůže vytrhnout z hranic země. Zároveň je (člověk) však také svobodným a zajištěným občanem nebes, neboť je uvázán na podobně vypočtený nebeský řetěz. Chce-li nyní na zem, škrtí ho nebeský obojek, chce-li do nebe, pozemský. A přesto může cokoliv a cítí to…”
Stejně je to se svobodou. Jsme i nejsme svobodní. Částečné svobodě nelze uniknout, ale absolutní svobody nelze dosáhnout. Žádné náboženství, politické přesvědčení nebo filosofie… na tom nemůže nic změnit.
V téže souvislosti je také nápadné, že veřejnost mívá větší sklon omezovat svobodu (vyznání) žen než mužů. Když se média letos kolem Velikonoc chopila případu jedné “muslimky v mateřské škole”, následovalo obrovské pobouření.
Když před desetiletími konvertoval k islámu středoškolský učitel, který si nechal změnit jméno na Mohamed Ali, protesty se nekonaly. Dokonce i dnes se na české mužské konvertity k islámu společnost dívá příznivěji než na konvertitky ženské.
Respektu ke svobodě druhých, bez něhož se nemůže prohloubit naše vlastní svoboda, se přesto musíme teprve učit. K tomu, abychom s potěšením využili svobodu přiznat svobodu i druhým lidem, potřebujeme odvahu a především sebevědomí.
Nadějí nám budiž, že lidské společnosti na různost zvyklostí, názorů a cest uvyklejší s tím potíže nemají.
Ve stejné době, kdy zprávy o nové česká konvertitce k islámu vyvolaly mediální bouři a následně vlnu nesouhlasu a žádostí o propuštění dotyčné provinilé osoby, proběhl v dakarské arcidiecézi hromadný křest tisíce osmi set čtyř převážně dospělých konvertitů ke křesťanství. Média muslimského Senegalu, pro které v té době byly kromě krize v Mali hlavním tématem Velikonoční svátky a působení Demby Ba v klubu Chelsea, se ohledně nového hromadného křtu omezila na krátkou noticku a celá záležitost se obešla bez projevů nesouhlasu nebo odsouzení.
Autor
21 Komentářů
Těžko odpovídat jinak, než slov Koránu (18:29) -„Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!”- Tohle je největší pecka. Kdo chce, ať nevěří. Bohužel to má v pohádce i samozřejmě pokračování, co Alláh přichystá těm, co nevěří nebo se rozhodli začít nevěřit. Proč ten korán má ve svém poselství protichůdné názory, které se vzájemně kříží. Ten Bůh, co to poselství předával Mohamedovi skrze Gabriela…. byl to vůbec Bůh ??
Takže znovu: v Bibli je za toto trest smrti – Deutheronomium 13/7-11
A proto se třeba v komentáři k Paštůnům objevuje toto
“Paštúni neuznávají islámské právo šaría. Že sice přijali Islám, ale drží se svého vlastního kodexu, který nazývají Paštunvali či v jiném přepisu Puchtunvali. Tento kodex je vždy nad Koránem a příkazy v něm obsaženými.
Co tento kodex přináší? V podstatě starozákonní!!!!! pravidla v jejich nejtvrdší formě.
Bez rabínského hilelského zjemnění!!!!!.
Oko za oko, zub za zub, za smilstvo smrt. Šaría je pro Paštúny příliš jemná!!!!!!. Podle Paštunvali k ukamenování smilníků či hříšníků stačí pouhé podezření, a není potřeba faktů.
http://www.maskil.cz/5762-1-12/2/1.htm
http://www.biblenet.cz/app/b;jsessionid=3achtxl39wm8?book=Deut&no=13&_sourcePage=m47lf5rGbSymBXVWLScTXw%3D%3D&__fp=GPCXAagU0bEJzbIi4C-o7Q%3D%3D
pravoverna zena prece ma byt uctiva k a na slovo poslouchat sveho otce/muze. tak jakapak svoboda? Svym svobodnym rozhodnutim konvertovat k nabozenstvi starovekych poustnich nomadu jsi si amputovala dusi a jako bonus prisla o svou svobodu. navrhuji pseudonym: Karima Masochio, uz jen kvuli tomu, ze se ti jako presvedcene pravoverne nelibi nerovnopravnost zen a muzu
Samozrejme jedna vec je byt pravoverna v evropskem svazu a jina na afghanskem venkove nebo v onom Mali.
ad 3. Satane, doma v knihovně máme několikerá vydání Knihy, z nichž některá jsou s věnováním od lidí kteří po mnoho let veřejně vystupují proti islámu. A v té Knize se píše toto:
18 Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je,
19 ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa,
20 a řeknou starším jeho města: „Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, neposlouchá nás, je to modlářský žrout a pijan.“
21 A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.
Satane, a protože jsem na linku vedle uvedl verše z Koránu, ony verše, na které se Esmeralda Zlopočasná i Jaroslav odvolávali, chtějíc tak jimi dovodit snad zvířeckost muslimů, specielně pro tebe Satane, uvádím verše z Bible. Verše hovořící o něvěře.
20 Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna,
21 tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu.
22 Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele.
23 Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet,
24 vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu.
25 Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel.
26 Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho.
27 Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil.
Erichu,ako moze byt nieco nad koranom?Koran i prorokova sunna naznacuju,ze existuje optimalny sposob,ako sa ma clovek spravat,a aj zaroven trosku sirsia reflexia oneho spravania.optimalny sposob je zakladom šarije(cesty alebo aj zakona).Cize šARIJA SA VYTVORILA S BOZSKEHO ZJAVENIA A PROROCKEJ PRAXE.Ako mozu byt v tomto pripade Paštuni privrzencami islamu?smile.
K odpovedi k satanovi si opat nedodal,kde sa ono,na zaklade citovaneho,este deje?na rozdiel od toho prveho..
Chesterton,,Ten,kto hlasa banality je vacsinou netolerantny v porovnani s clovekom,ktory pripusta,ze prevda je paradox.Moslimom i bolsevikom pripada ich jednoducha viera tak samozrejma a univerzalna,ze ju chcu kazdemu vnutit.Kazda jednoduchost vedie k tyranii jednoducheho vladca,kazda jednoducha viera postrada ZLOZITY ORGANIZMUS VLASTNEJ SEBAREFLEXIE.
Magna Charta nevyrastla na zlatej pusti,kde plati vers basnika,,Velke je slnko na nebi a velky je vladca Saladin vo svojom stane”.
Kto si stazuje na komplikovanu vieru Zapadu,je mu nutno pripomenut,ze prave tato komplikovanost vytvorila zlozite Ustavy,ktore su zlozite len preto,ze su tiez emancipovane”.koniec citatu.smile.
Danny, a v ČR tedy podle vás převládají muslimové, nebo bolševici? Když tu máme ve zvyku tak halasně vyžadovat tu uniformitu…
KS,neporozumel som otazke,sorry.K druhej casti sa staviam tak,ze pred branou raja stoja dve zeny.Jedna s burkou a druha bez.Burka sa pyta,,hele zeno,kde mas burku?bez burky sa pyta,hele burka,kde mas zenu?to iste plati pre zida s bradou a bez,pre katolika s krizom a bez a atd.Takze uniformita mi osobne(kedze otazka platila pre mna)zostava dalleko vo vyzname.Radsej vnimam oci a tvar ako zrkadlo duse.smile.(p.s.po Ezechielovi sa svet trosku rozsiril).
ad 2. Erichu, o těch Paštúnech to je zajímavé!
Víte, už jsme to tu probírali víckrát, ale znovu to zopakuju. Bible je velice zajímavá kniha, spíše knihovna. Rozhodně není psaná ve stylu diktátu. Je plná příběhů, zpěvů, nářků, satiry, tragédií, prostě dá se tam najít snad vše, co Vás napadne. A zásadní věc – bez užití rozumu, bez naladění na jejího ducha, může být čtenář při náhodném začtení do nějakého úryvku značně tumpachový a dezorientovaný. Ti lidi, co ji dávali dohromady, předpokládali hledajícího, komunikativního, kriticky smýšlejícího a důvtipného čtenáře, mám k nim hluboký obdiv a často pochybnosti, jestli jim vůbec svým dnešním mechanicky jednoduchým chápáním stačíme. Není psaná černobíle, a tam, kde to tak vypadá, rovnou můžeme tušit nějaký háček.
Už jenom ve vypravování o Exodu a následném vydání zákona… lid se tam v podstatě chová jak ukňourané malé děcko a Hospodinovo jednání tomu tak nějak odpovídá… v podstatě ani nemají chuť se se svým Zachráncem bavit, děsí se ho, nastrkují místo sebe Mojžíše, nicméně jim to nebrání srdnatě slibovat, že naplní všechno, co jim přikáže… A tak je vydaný poměrně drsný zákoník… Dopadlo by to tak, i kdyby se tehdy poutníci nedekovali od Hospodina radši dál? Nezůstalo by u toho základu, desatera, a neřešil by se zbytek případ od případu, přímo s Hospodinem, bez nějakého papíru (kamene) v ruce, který je přece jen o něco bezpečnější, než lézt přímo před Něho (vždyť jistě zemřeme, když budeme mluvit přímo s Ním)? Bible takové otázky neřeší, jednoduše vypravuje dál a čtenář se časem dovtípí.
A zjišťuje, že ten papír-kámen v ruce opravdu Boha nenahradí, a že se možná zprvu jevil jako bezpečnější, ale konfrontaci přímo s Ním se stejně nevyhneme, a dokonce se ten zákon tak jaksi divně může obrátit proti nám, když ho užíváme právě jako náhražku, s tím zbabělým odstupem… toho si užil Job, o tom tu už taky byla řeč… ten byl stíhán jaksi vesmírně protizákonně a zákoníci se na něm ještě vyřádili…
Takže ta Pavlova interpretace, že zákon (ve stylu příkaz-zákaz, nemyslím Tóru jako celek) je pouze jakýmsi pěstounem, vychovatelem malých děcek, kdežto žádoucí je, aby dozráli k pravému lidství, ke svobodě, se mi líbí… Je to jako s malým děckem – pokud je hodně malé, platí pro něho určitá tabu. Nemůže třeba jít samo do hustého provozu na ulici. Dokud není schopné se orientovat, je lepší mu takové cesty jednoduše úplně zatrhnout. Ale je dobré, aby si na ten provoz zvykal a postupně se učil jeho pravidlům. To nejmenší děcko na svém traktůrku jednoduše chytíme a silou zastavíme, pokud by si to zamířilo k silnici, kde jezdí auto za autem, nebudeme mu vysvětlovat, kdo má kdy přednost, co znamená která dopravní značka – ve dvou letech na to prostě nemá a pokud se bude umíněně vrhat do provozu, uchráníme ho třeba i plácnutím před mnohem větší katastrofou. Mnoho ze starozákonních tabu považuju právě za takovou ochranu rodícího se národa. Už jsme se o tom bavili i v souvislosti s čistým a nečistým jídlem. To jídlo samo o sobě jistě nebezpečné nebylo, modlářské praktiky s ním spojené patrně jo. Pokud člověk nedokázal odlišit, co by takové zvrácené kultění mohlo pro společnost znamenat, dostal jednoduše zákaz jaksi generální. Jak to malé děcko – ty ještě nemáš na to, aby ses motalo se svým traktůrkem na silnici. Musíš dospět. Až pochopíš a naučíš se rozeznávat situace, můžeš se tam vydat.
A z Bible je jasně patrné, jak se dospívá, kolik pádů na hubu to obnáší, jak se od jednoznačného návodu ke kamenování dospěje až k Ježíšovu: kdo je bez hříchu, hoď první kamenem… Kdo není vyloženě slepý, musí ten vývoj zaznamenat, je jasná jedna věc: není žádoucí chovat se jako malé nerozumné děcko ve vysokém věku, tupé plnění příkazů a zákazů svaté Tóry není jejím naplněním, ale popřením. Tóra člověka někam směřuje, kdo z ní vycucne jen ty příkazy a zákazy a ztrácí směr, je úplně mimo. A paradoxně ti, kteří jaksi vnitřně vidí Boha a to, o co mu jde, k čemu jeho příkazy směřují, se dostávají do konfliktu se zarputilými fanatickými plniči Božího zákona.
Takže jakýkoli systém, který nedopřává svým stoupencům dozrávání ke svobodě, poznávání podle vlastního svědomí, postupný růst za užití kritického myšlení je – podle mě – protiBoží. Nevěřím tomu, že Bůh by chtěl mít na světě nemyslící otroky konající “dobro” podle nekompromisního diktátu. I když by se to tak z různě vytrhaných textů Bible mohlo jevit. To by nestvořil člověka takového, jaký je. Toužícího po svobodě, šťastného jako svobodného. Proto je křesťanská zvěst tak radostně jásavá, protože si plně uvědomuje to neotrocké synovské určení a postavení pro člověka, které mu Bůh dopřává.
Karima pěkně píše, že svoboda je dar. Jenže ten dar je třeba s úctou střežit a opatrovat. Apoštol Pavel varuje před zloději svobody, a je to tak, jsou systémy, které jsou na zotročování a kradení svobody postavené. Dokonce jsou rodiče, kteří můžou okrádat o svobodu vlastní děti… Je to smutné, ale v tomto směru se dá napáchat mnoho zlého. Je narkoman svobodný člověk? Jeho svoboda je značně omezená, často se to rovná malému zázraku, když se mu podaří dostat z těžké závislosti. Sekty fungují na podobném principu, s tím rozdílem, že to velice často odskáčou i děti polapených… přece jen drogy svým dětem cpe opravdu snad jen ta největší zrůda, kdežto narodit se “do sekty” není žádná výjimka… Schopnost žít a uvažovat svobodně se dá utlouct, dítě se dá zmrzačit, obrát o tento dar… snad pochopíte, proč jsem tak sveřepě vystupovala proti tomu bití dětí kvůli vynucování modliteb, protože tohle je podle mě jasným sektářským znakem… mrzačením schopnosti žít svobodně…
Takovým dalším typickým znakem je neschopnost snést jakoukoli kritiku, i tu nejkonstruktivnější… žádná rozumná reakce na ni, jen označení za nepřítele a ponižování a zesměšňování jakýmkoli způsobem v lepším případě, přímá likvidace v horším. V tomto vidím u islámu veliký problém, asi podstatně větší než u jakéhokoli jiného náboženství. Ty hysterické reakce na jakoukoli kritiku snad nemají jinde obdoby (tedy dnes, možná dřív tomu tak bylo i jinde). A nemyslím jen karikatury nebo Submisi. Mnohem horší je pro mě to, co se děje uvnitř sekty, vůči jejím vlastním ovcím. Proto pro mě není zahalování žen banální záležitostí, módním výstřelkem. Je to přesně na principu: svalme vinu na jiného, já jsem pán a ostatní ať si to vyžerou. Muž je potenciální chlívák, který se neudrží při pohledu na ženskou, ale odnese si to ženská, která se za trest nebude smět volně pohybovat po venku a když, tak zabalená od hlavy až k patě. A když ne, svádí k hříchu a zasluhuje trest. To je přece logické, na to nepotřebujete najít žádný verš o vraždách ze cti, proč? Žena, která nedodržuje patřičně cudnost, přece svádí k bezbožnému jednání, a to je horší než smrt! Toho je plný Korán. Stačí jen stanovit, co si pod tím cudným jednáním představit, a pak už není žádný problém přestupnice této lajny (jistě krajově trochu různé) trestat.
Takže ano, kdyby šlo jen o módní výstřelek, kdyby nebylo žen, pro které je věčné zahalování a nesvoboda noční můrou, proč ne, co je komu po tom, ať si muslimky chodí v čem chtějí… ale pro mě je to opravdu principiálně na úrovni zákazu nacistických symbolů a uniforem, taky to byl jen kus hadru, který za nic nemůže, ale stal se symbolem nenávistného běsnění a útlaku… a urputné zahalování žen je podobným symbolem, bez ohledu na to, jak naivně entuziasticky odhodlaně k němu mnohé přistupují…
Karimo(kralovopolske strojirny?smile) asi ste myslela ci prevladaju moslimovia a ci bolsevici?Ale to je v kontexte citatu jedno.ale podla 7,156 si kazdy jedinec formuje svoj svet sam.(..bohabojny su a davaju almuznu..).takze ezechielovsky mame na vyber,ale….
Ad 6. Danny jistěže,taky proč ne.
Podívejte já beru náboženství hlavně jako právní rámec, který posouvá společnost nějakým způsobem dopředu – právě v konfrontaci s problémy té své doby, kdy jednotlivé teze vznikají. Proto se mi osobně opravdu velice líbí Achabův přistup, kdy tedy z mého pohledu hlavně logicky!! zdůvodní proč!! se to či ono mělo či má dělat. Poukazuje na vazby!! a zákonitosti!! dané vnějšímy vlivy a dobou. Zasazuje do kontextu doby. A hlavně jeho kometáře jsou vlastně stále o lidech.
Křesťanství beru jako další vyvolanou změnu, opět reagovalo na problémy. Pro mne osobně je JK jedním z řady kverulantů, který chtěl lidem trápeným v překultěném nespravedlivém světě ukázat, co je podstatné, co jenom pozlátko. Dát naději.
Svět Arabů , kde děvče bylo bezcené, každý kmen válčil s každým, lidské oběti nebyly neznámé, také potřeboval sjednocující myšlenku. Proto převzal, modifikoval, někdy i zjemnil to co mu bylo dostupné. Ostatně i v SZ jsou nezanedbatelné otisky příběhů známých z jiných kultur.
Ale samozřejmě vše je neustále dynamické a má své chvilky slávy i tragédií.
Tato náboženství jsou si v základních tezích velice podobná.
A já odmítám stigmatizovat věřící, jen podle toho, ve kterou verzi “konceptu” pouštních nomádů, jak píše Satan, věří.
A ktomu mé malé poštouchnutí – když křesťané věří v Letnice – letniční hnutí – mluvení jazyky – není skutečný prapůvod tohoto v tom, že apoštolové hovořili ke shromážděným jejich rodným!!! jazykem, tak aby všichni chápali přednášené?
A je na základě tohoto těžké si představit, že arabský živel potřeboval Zákon podaný ve svém jazyce, ve zvých formulacích, proto aby jej následoval?
K dotazu Danny “Zda se tak děje či neděje podle SZ či Koránu” – a to je to meritum našich hádanic, si myslím, že se tak děje mnohdy ale v mnohém právě NAVZDORY!!! psanému – v rámci místních zvyků.
A k tomu patří právě ti Paštůni jako určitý příklad. – Nevím nakolik jsou ovlivnění judaismem http://www.pashtunforums.com/showthread.php?t=38012 , já tím chtěl jenom poukázat na to, že Talibán který se z tohoto prostředí etabloval a který je mnohými z nás považován za typický projev islámu má kořeny někde jinde a to co praktikuje, praktikuje mnohdy navzdory Koránu. A my i právě kvůli nim útočíme na lidi, kteří ač muslimové, sami jsou těmito extrémními praktikami otřeseni.
Danny, Achab kdysi řekl, že na Tóře je nejdůležitější toto” “Co nechceš aby jiní činili tobě, nečiň ani ty jim” A to ostatní je jen komentář.
Ale není právě to zjednodušování, to tendování a točení se na banálních sloganech, které pak dost často končí průšvihem jak naznačujete a já s tím souhlasím, obsaženo i v různých anti-hnutích?
pozdraveni Erichu,samozrejme som si precital pozorne prispevok a dovolim si trosku s par vecami nesuhlasit,albo mat iny nazor.
Neviem ci nabozenstvo sa da nazerat ako,,pravny”ramec.Ja si skor myslim skor o,,psychologickom”ramci.(lebo kludne mozem byt zlovolnik,lotor s ,,pozehnanim”dodrziavania principov.vid ,,svate”vojny).atd.
Tiez neviem(viem,ale nepoviem,oblubena fraza jedneho Vodcu na Slovensku.smile),ci sa da,,logicky” v otazke obsahov nabozenstiev nieco vykumat.smile.
Ak beriete JK,ako kverulanta(nespokojenca,tak samozrejme suhlasim,lebo taky isty je aj Otec.,,Hospdin lutoval,ze vobec ucinil cloveka a trapil sa v srdci”Gn6,6(este chyba jedna 6 smile).
Problem by bol aj s otiskami pribehov z inych kultur.(ak je to myslene ako preberanie.)
Tak ist nestigmatizujem,len,,po ovoci”spoznavam.preto som sa spytal,,kde sa to este deje”,tie pre nas nepekne veci.
K letniciarom,to este clovek nevie ako zili plymouthski bratia.smile.
K trnicia,,,emancipovany”starozakonnik,krestan,korannik nemozu mat proble,su vyznavaci rovnakeho.Oblubeny Chesterton o tom pise,,Prtoze islamu(tym skor aj ostatnym)
mala chybicka,pokracujem,chyba autorita vykladu,ktora udrzi na uzde nebezpecne tuzby.da sa prijat Aristoteles v abstraktnom zmysle,lebo sa da uznat,ze mal pravdu vo veci neosobnych stranok osobneho Boha.”smile.
S r.Akibom si mysli,ze ,,zvlastna priazen bola preukazana clovekovi,ze bol stvoreny k obrazu,a este vacsia laska mu bola preukazana tym,ze mu bolo oznamene(Gn9,6).smile.nestorenemu tazko citat hociake komentare.smile.
K otazke zjednodusovania(objavovania)sa mi paci nahlad r.Simona,,beda,ked ich odhalim”cize kazdy musi k niecomu sa dostat sam.
prepacte za chybicky,musel som este popri tom komunikovat externe.smile.
Ad 11. Jsem BLB. Poukaz na Achaba není výtka kvůli zjednodušování – toto naopak já považuji za nejdůležitější.
Ad 9. Dado měl jsem rozhovor s islamofobním křesťanem, o ekonomické situaci, hovor šel o maminách samoživitelkách. Já, že stát by měl za ty chlapy neplatiče maminám zaplatit a ty neplatiče sám nahánět a pak skřípnout. No dověděl jsem se, že je to problém těch holek, že mají mít zodpovědnost a počítat s tím, že když jdou s někým do postele že to bude mít následky. Nějak jsem v jeho komentáři postrádal jakoukoliv zodpovědnost chlapa.
A hned jsem si představoval, jaký že důvod ke vstupu do manželství může mít katolík ( on není – takže dopady jeho teze ho netrápí ) brojící proti antikoncepci – že by život s vidinou třikrát a dost?
K tomu se mi kdysi dostal do rukou spisek od tenkrát vyzdvihovaného Dereka Prince, v němž pomocí víry sem, víry tam, propagoval absolutní nadvládu muže nad rodinou – manžel / otec má být “knězem” rodiny.
Stojí za to věnovat tomuto pozornost a udělat si vlastní názor, jaký duševní pokrm do sebe, i zde v Kotlince ládujeme:
http://www.apologet.cz/?q=articles/category/15-pastyrske-hnuti/id/11-derek-prince-ucitel-narodu
A k Vašemu komentáři ad 9. – moc se mi líbí. To zasazení do dobového kontextu je přesně.
Ale nemyslím, že takovýto postoj je pro většinu věřících vůbec přijatelný. Tohle by mne moc zajímalo.
Výhradu mám Dado k tomu , co označujete za hysterické. Bude to věc měřítka. Pokud jsem totiž od pubertálního věku konfrontován s texty stylizovanými jazykem a obsahově jako ony v úvahách Dereka Prince, pak tento způsob uvažování považuji u věřících za běžný ( ne normální ) a právě s vědomím existence tohoto, konkrétně v názorech Lenky a Karimy fundamentalismus nenacházím.
Erichu, hysterickými reakcemi jsem vůbec nemyslela Lenku nebo Karimu, spíš ten cirkus kvůli karikaturám, filmu Submise atd., prostě rudo před očima bez schopnosti zamyslet se, zda kritika má opodstatnění. U Lenky i Karimy schopnost zamýšlet se automaticky předpokládám, jinak bych se ani nesnažila komunikovat. Jinak se mi taky vybavily mé čerstvé zkušenosti na ivčrn :-). To máte pravdu, některá antihnutí si se sektami nijak nezadají. Už mi tam dokonce vyhrožovali, doporučili mi, ať nejsem drzá, ať vodbzučím a vůbec jsem se tam setkala jen se samou vstřícností a uctivostí. Holt neumím tak pěkně sektářsky výt, abych byla žádoucí (nebo teda spíš nechci, ne že bych neuměla).
Dokonce mě už napadlo, jestli si ivčrn neplatí přímo ti Saudové, aby varování proti nebezpečím islámu nadobro zdiskreditovali, jestli to záměrně neudržují na takové břídilské úrovni.
Pokud jde o různé křesťanské cancy – znám jich mnoho a jsou mi protivné čím dál víc, tak jako čím dál víc shledávám, jak jsou prapodivně z Bible vytažené. Takže – já opravdu nemám potřebu křesťany nějak šanovat. Stigmatizace muslimů je k ničemu, rozbor a varování před sektářskými praktikami jakéhokoli náboženského hnutí považuju za velice žádoucí, v kontextu islámu pro nás potřebnější snad jen kvůli problému možného přistěhovalectví a tomu úměrnému nárůstu, jinak nevidím důvod, proč se na islám soustředit nějak jinak a víc než na ostatní sekty či náboženství, včetně různých uskupení křesťanů.
Ad 12 Ten psychologický rámec je přesnější, já ale měl před očima ty praktické dopady zasazené do kontextu doby, jak tak pěkně rozepisuje Dada ( Smrt za odpadlictví od Boha = to je boj proti lidským obětem = pozitivní. Ovšem později toto může přerůst k tyranizování společnosti vládnoucí vrstvou = negativní. Nastupují proroci kverulanti = stále aktuální, tak je raději moc nečteme, zato se občas soustředíme na počet trnů na koruně JK )
Dříve, ale i dnes přihlášení se k přesně danému vyznání znamenalo a znamená zařadit se tím i do nějaké vlivové sféry viz. rozpad Jugoslávie.
Danny já pod těmi “letnicemi” vnímám asi nepřesně toto – pokud mi někdo tvrdí, že extatické výkřiky v cizích jazycích a mlácení s sebou o zem mají něco společného s Biblí a Bohem, tak já to celé pochopil zcela jinak. Toto neberu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Glosol%C3%A1lie
Chci to chápat tak, že apoštolové mluvili ke každému jeho rodnou řečí, proto aby jim bylo rozuměno a v rámci takovéhoto svého vnímání pohlížím i na Korán. Jako na další formu sdělení, uzpůsobenou pro podmínky arabského poloostrova.
A k tomu “Po ovoci poznáte je” Dá se to přesně tak chápat, že islám buďto přímo vygeneroval či nezabránil hrůzám v Iráku, Afghánistánu atd. Teď máme možnost sledovat zvěrstva páchaná muslimy v Sýrii. A na základě zhnusení hážeme všechny do jednoho pytle vrahy – vražděné. Věří v Alláha, tak proč se tím trápit.
Jako bychom nepamatovali, jaká zvěrstva se páchala v křesťanské Evropě zcela nedávno, kolik mrtvých má na svědomí Rusko v Afghánistánu, Amerika po celém světě.
My totiž ty dopady toho co sypeme ze svých pumovnic nevnímáme:
http://www.vojsko.net/index.php/letecka-technika/32-bombardery/734-b-52-stratofortress
Erichu, v podstatě s tím, co píšete, souhlasím, a dovedu si i představit, že se najde hodně muslimů, se kterými jde líp vyjít než s mnoha křesťany. Dokážu i pochopit, že kdysi znamenal islám pro Araby veliký pokrok. Já jsem jen skeptická k tomu, jak se může podařit islám reformovat, tak, aby posouval znovu své stoupence dál. Už ten začátek se mi zdá nešťastný. Opravdu nejvíc ze všeho mi to učení připomíná dílo některého z novodobých křesťanských pseudoproroků, kteří vezmou Bibli, přežvýkají si ji po svém a pak za pomoci různých nadpřirozených zjevení autoritativně diktují, jak má všechno být, vyžadují poslušnost, kdo se nepodřídí jejich vidění, tomu hned vyhrožují pekelnými plameny… Bible je dílem x autorů, Korán v podstatě diktát jediného člověka, který ovšem není nijak originální, je to takový výcuc židovství a křesťanství, vymezení se proti nim a sebevědomé nadřazení sama sebe nad ně (třeba u křesťanské Bible žasnu, že SZ zůstal její součástí i přes postupný úpadek respektu k židovství). A je zjevné, že autor Koránu pořádně neznal ani jedno ani druhé, ty jeho výplody působí hrozně diletantsky. Což je veliká škoda. Kdyby jaksi jen podal svůj osobitý výklad a připojil ho k Bibli (tak jako křesťané připojili svůj NZ k Tanachu)… jenže on nevede diskuzi s nikým, on nekomunikuje s nikým, nepotřebuje najít společnou řeč se všemi těmi moudrými autory Bible, on se jednoduše postaví bokem, bohorovně nad všechny, vykrade co může a suverénně diktuje svoje nejlepší svrchované “zjevení”. A těm, co ho neuposlechnou, vyhrožuje peklem tak vehementně, jak jsem snad nezapsala ani u těch nejfanatičtějších křesťanů… Kdyby to byl opravdu jen ten nepovedený výcuc křesťanství a židovství, bylo by to vcelku dobré. Ale ta bohorovná suverenita autora to posunuje jaksi přímo proti duchu židovství i křesťanství (zkoumejte a co je dobré, toho se držte…) nedává prostor k vlastnímu hledání, nesnaží se nějak komunikovat… poslechni, nebo zhyň v pekle.
Takže to, že jsou jistě i hodní a soudní muslimové, tolerantní a hledající, je moc dobře – jen nevím, jestli zrovna s takovými by byl Mohamed spokojený. Kdyby si trochu troufli zapochybovat o jeho výrocích a činech. Jestli je možné reformovat islám, aniž by se to dotklo osoby jeho zakladatele. V tom jsem skeptik. Protože jak někomu sáhnete na to, co je mu svaté…
Ještě k daru jazyků. Chápu Vaše znechucení, pokud máte trochu zkušenosti, jak se ho dnes užívá. Ten význam, který popisujete, je přesný a slyšela jsem, že i dnes se stávají podobné příběhy. Tedy najednou někdo mluví v jazyku, který sám nezná, jiný mu porozumí a je mu to zázračným znamením, důkazem Božího působení. Nemocí charizmatické části církve je, že jakmile se jí dostane nějakého zázračného dotyku, působí to na ni spíše destruktivně – soustředí se příliš na ty zázraky, honí se za nimi jak smyslů zbavená, vytváří pochybné doktríny, jak jich zaručeně dosáhnout, psychicky terorizuje “slabé ve víře”, takže je mnohdy dožene až do blázince, protože jistě si za svou nemoc můžou sami, když nebyli zázračně uzdraveni, neměli dostatek víry nebo se rochní v nějakém nevyznaném hříchu atd. – a slabší povahy mají na pobyt v psychiatrické léčebně zaděláno.
Takže co popisujete – křečovité kvílení jakože ve vytržení – je s největší pravděpodobností jakási náhražka toho, co kdysi možná v čisté podobě opravdu proběhlo, co si chceme jaksi podržet, ochočit a přivlastnit, a svým urputným jednáním “snést znovu z nebe”. Jenže ono to nejde, určitě ne takhle. Pak to napáchá víc škody než užitku, nikoho to neosloví, žádný dotyk nadpřirozena, jen zděšení, co je to za pomatence.
Ale přece jen: zkusila bych obhájit i jiný význam tohoto daru, než je to nadpřirozené oslovení jiných jejich vlastní řečí (mimochodem, mnohem častěji se asi stává, že někdo promluví běžnou řečí přímo do životní situace člověka, o kterém nic neví, to zapůsobí podobně “nadpřirozeně” jako jazyky, jejichž užívání apoštol Pavel značně omezuje ve společnosti (pokud není srozumitelného výkladu) a směřuje k jejich užívání spíše v soukromí, k vlastnímu vzdělání).
V Řím. 8.26 je takový veršík, že Duch pomocen jest mdlobám našim, nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. Což staví tento dar i do jiného než misijního světla. Já to beru tak, že někdy je člověku tak těžko, že se ani neumí vymáčknout. Uznávám, že nesrozumitelné žvatlání na někoho může působit bláznivě a infantilně. V podstatě takové i trochu je. Na druhou stranu je to normální lidský projev důvěry, uvolňuje nevyřknutelné napětí, nebo třeba i radost, někdo si v duchu zazpívá, zní mu v uších nějaká melodie, třeba teskná, aniž by chtěl složitě formulovat svoje pocity a přednášet je někomu… a tohle je tak trochu podobné, někdo se prostě v duchu vymluví.
Ilustruju Vám to jednou vzpomínkou. Když byl náš syn malý prcek, mluvil takovými jazyky. Jednoduše rozprávěl svou řečí, nikdo mu nic nerozuměl, on nám taky moc ne, ale úplně suverénně odpovídal a dával najevo, že je jedním z nás. Zrovna se měl učit chodit na hrnec, nebyl k tomu příliš ochotný. Měli jsme na dvoře takovou hodně starou kůlnu s hliněnou podlahou a v koutě se dal pěkně nabírat stoletý prach. Tak tam si tak pěkně zalezl za jistým účelem a když jsem ho vyzývala, ať vyleze a jde si sednout na hrnec, rozkřikoval se na mě tou svou řečí. Tak jsem ho nechala a pozorovala, jak si bude počínat dál. Samozřejmě se vyúřadoval do plíny, ta mu visela až po kolena, a ten prach, co byl v kůlně, si jako pravý hříšník začal sypat na hlavu. A já na něho “poď ven” a on tím svým jazykem úplný gejzír proti mně, bylo to tak srandovní, on při zemi, posranej až za ušima, špinavej od toho prachu a teď tam tak se vztyčenou hlavou koukal na mě do výšky a jako suverén odpovídal tou svou hatmatilkou na každé zavolání… ale kolik odstínů ta jeho řeč měla, někdy šlo poznat, že se jen pře, jindy vysvětloval, vyprávěl, prostě dával jasně najevo, že není jen nějaké méněcenné děcko, které ničemu nerozumí, ale pěkně nám řekne z plných plic všechno, co si o nás a o tom všem myslí zase on. Taková směsice sebedůvěry a důvěry, že patří mezi nás, že bude komunikovat rovnocenně, žádné ťuťuňuňu, ale jsem jeden z vás :-).
Takže já to beru s tím darem jazyků tak nějak podobně: představuju si nás jako ty malé umouněné usmrkance, kteří Boží řeči a myšlení těžko můžou porozumět, ještě jim bude dlouhou dobu trvat, než se aspoň něčemu naučí… ale neztrácejí pro to naději s Bohem komunikovat, mají jakési zdravé spontánní sebevědomí, že to jde, nejsou ustrašeně zalezlí a i když jsou mnohdy asi stejně směšní, jako můj syn tenkrát, nebojí se vydávat hlásku, hledají si své místo, mají dětskou důvěru, že k Němu nějak patří, že se s Ním domluví :-).
Jde o to, aby nám jaksi nezačalo unikat, že jsme opravdu jen takovými usmrkanci, nikoli vznešenými serafíny pějícími božským vnuknutím, a že bychom se snad díky tomu svému neumělému křiku neměli nad ostatní vyvyšovat, jen být rádi a vděční, že jsme k Bohu tu svou důvěru našli a že On nás nepošle někam, ale jednoduše nás v tom usopleném stavu bere. Naše naučená řeč mnohdy nestačí, naše myšlenky nejsou schopné obsáhnout, ale je v nás jakýsi proud, nutkání, které nám dovoluje svěřit se Bohu, vypovědět nevypověditelné…
Jinak je dobré přečíst si 13.kap. Korintským, tam se to všechno pěkně shrnuje. Pokud by zůstalo jen u těch nejvelkolepějších darů, ale smysl by unikal, je to jen prázdné řinčení, nic víc. Ale tu kapitolu o lásce určitě znáte.
Erichu na posobenie pribehu ,,jazykov,pečatou Ducha sv.”sa mi zda prijatelny nahlad Nu 11,29(NECH SI POKECAJU,POPROROKUJU).
A nahlad z vnutra(ja som štebotajuci)1 Sam10,13.(ked ho to opustilo,Saul sa vratil domov.Vysledok,oslice sa nasli).V jednoduchosti je krasa.
Su podstatnejsie a pratickejsie veci.smile.
K otazke zverstiev a hadzania do jedneho vreca obete a vrahunov,to nechapem ak niekto takto kona.Tam sa Mudrost isto na tvar nepodpisala.smile.Archetyp,alebo vzorec co mozeme cakat nam podava okamzite uz prvy needensky pribeh o kainovi.
Ad.1.: Vysvětlení k slovam Koránu 18:29: „Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí. (Sura 2:256). „Taghút“ znamená falešná božstva, tedy cokoliv, co je uctívano namísto či spolu s Bohem. Proto k tým slovam lze znovu dodat: „„Rci: „Ó vy nevěřící? Neklaním se tomu, čemu vy se klaníte: aniž vy klaníte se, čemu já klaním se. Já klaněti se nebudu, čemu vy klaněli jste se, aniž vy klaněti se budete, čemu já klaním se. Vy svoje máte náboženství, já svoje mám.“ (Sura 109,1-6)
Ps: číslovaní sur se chronologicky nezhoduje s postupným zjevovaním Božím prorokovi. Mluvíme o Súrach prvniho Mekkánského období ,Súrach druhýho mekkánského období , Súrach třetího mekkánského období a o Surách medínskeho období. Tak např.Sura č.2, která je nejdlouhší kapitolou Koránu, pocházi až z medinského období a zase první verše, které byly podle muslimské tradice Muhammadovi zjeveny , jsou verše 1-5 Súry 96 prvního mekkánskeho období: „Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“A nelze se proto divit, když kapitola na počátku navazuje na kapitoly s větším počtem čísel … nebudíž žádného donucování (2:256), kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!”(18:29) . Chce se mi taky říct: Kdo chce, ať nevěří v Tághuta – – –
Chce se mi jen ještě k PS u čísla 20 uvést, že jsem to napsal proto, aby vysvětlení nevyznělo jako vytrhávání z konceptu, v němž obyčejně všechno se vším souvisí. Právě to je zajímavé, že námitky proti textu Koránu obyčejně nejvíce vynášejí ti, kteří nevědí, jak se psal – a o nějakém konceptu a důsledné posloupnosti jeho textu nemají žádné ponětí . Avšak důkladné poznáním původu Súr, tedy s kterého historického období, postupného zjevování pocházejí, umožňuje upřímným čtenářům ,lépe pochopit význam, znamení konkrétního sesláneho verše – to vše s dovolením Božím. A nemusí to být jen muslimové – já nim také nebyl..A ještě nevím, proč se tak vzrušovat nad veršem 18:29:„…kdo chce, ať nevěří!” a považovat jej za „pecku“, když v Žalmech, které se modlí židé i křesťané a muslimové v ně věři,nacházíme významově totéž. Nechce se mi teď kvůli času hledat, ale např.v slovenským překladu je k nevěřícím tato paralela: „…nech si len idú za svojimi preludmi“.