Máte pravdu, vy to víte, i bez toho, co se tu dole píše… Snažím se jen pomoci s argumenty, kdyby vás náhodou v tom co víte, cokoli maličko zaskočilo. Nechme všechny Mirky, Gábiny, Michaly a Tamarky a kohokoli jiného, kdo to potřebuje (chce a domnívá se, že na tom stojí vesmír) – naštěstí jich není mnoho a nejsou jenom uprostřed světa jidiškajt, nechme je řešit si malé a velké „ž“ ve slově žid, a „šalom“ anebo „šouloum“ v rámci jakéhosi jazykového úzu. Ale položme si otázku, která skutečně znepokojuje.
Proč Rambam na jednu stranu říká: Jeho cesty nejsou našimi cestami a jednou ho poznají tak jako tak všichni, jak učí Sofoniáš. Připravme proto svět tak, abychom Vznešeného mohli uctívat (až přijde mesiáš) společně… a tak se mesiášská naděje, tóra i micvot staly obecně známými tématy, okterých se diskutuje na vzálených ostrovech a mezi lidmi neobřezaného těla i srdce, … (jak připomněl v našich diskuzích Danny – komentář nr. 05) je zároveň schopen napsat, že „žid, který by učil někoho z akumim tóru, je hoden trestu smrti…“ Jistě, on to uvádí jen jako citaci z talmudu – Avoda zara 3a, ale jako argument ve svých Hilchot melachim (10:9) ve čtrnácté knize svého díla.
Tento výrok skutečně existuje a nelze nějak zředit nebo odkecat. Někteří fundamentalisté si ho ale rádi berou nejen jako argument ohledně výuky, ale i jako důvod, proč by tóra neměla patřit do rukou jinak věrných. Já jim ho neberu, ale není to jediný argument, jsou tu rovněž mnohé protiargumenty pro legitimní studium jinak věrných, a hlavně – validní bude tento Maimonidův výrok teprve tehdy, kdy ti, kdo se jím ohánějí, poctivě a do detailu přiznají také všechny pokusy židovského světa se právě s tímto Rambamovým „koánem“ nějak vyrovnat.
Neberu jim ho ani, za předpokladu, že nám všem (včetně sebe) přiznají, že zdrojovým textem pro tuto někdy spornou diskusi (machloket), zda pohan smí k tóře, je biblický výrok!! Tora civa lanu Moše, moraša kehilat Jaakov, který se vyslovuje mj. také při veřejném čtení z tóry během liturgie. Tedy „Tóra, kterou nám svěřil Moše, dědictví shromážděných okolo Jisroele…“ (dt 33:4)
Výrok, který nikoli já, ale mnozí vykladači a komentátoři onoho laskavějšího směru v jidiškajt (Hillelem počínaje), zvyklí naprosto stejně poctivě jako ti méně úprosní sledovat každý detail, upozorňují právě na ono „kehila“ – společenství, shluk mnohého lidu. Nepíše se zde o „bejt Jaakov“ anebo „edat Ješurun“ – tedy nepíše se zde vůbec jen výlučně o židovské náboženské komunitě. Nýbrž o shromáždění lidu okolo Jisroele. A ten přísnější směr s nimi v tomto ohledu nepolemizuje. Proto někdy občas někdo potřebuje onu odvolávku na Maimonida.
Tóru může skutečně studovat každý. Přinejmenším tu zapsanou (še-bi-chtav). Nepotřebujeme k tomu ani bez konkordancí značně složité vyhledávání halachických zdrojů a komentů. Inteligentní lidskou bytost disponující dostatkem soudnosti (Bina) o tom přesvědčí tři notoricky známé příběhy, o nichž nikdo nepochybuje. A do své argumentace je zahrnují (tedy přijímají je rovněž !!) i ti, kteří by snad národům studium tóry chtěli maličko komplikovat.
První je o tom, že Vznešený nabídl všem národům. A byl to shodou okolností pouze lid Jisroele, kdo ji nakonec přijal. A prý ani jemu se do toho moc nechtělo, takže bylo nutno pohrozit horou Sinaji, že.. Je to pochopitelně obraz, ale svědčí o mnohém. Ani židi by ji nepřijali, nejsou tedy ani skrze tu tóru v ničem záslužnější, než národové světa.
Druhý traduje, že Moše ji zapsal v 70 jazycích. Proč to chudák dělal, kdyby neměla být čtena i uživateli oněch národů. Zde musím na obranu těch, kdo chtějí její studium komplikovat přiznat, že není vyloučeno, že v sedmdesáti jazycích bylo napsáno jen „Já jsem, jsem tvůj a jiné mít nebudeš…“, ale prozíravý člověk opět pozná, že v tom všechno počíná a od toho se odvíjí i halacha.
Třetí jemně shrnuje oba předchozí. Vzhledem k tomu, že Sladký požehnaný je samozřejmě vševědoucí, dobře věděl, že se do tóry nebude chtít nikomu. A tak, když už do tohohle handlu s onou bytostí zvanou člověk, která v sobě nese jeho obraz a otisk, vybral si rovnou tu nejponíženější entitu, aby se po té dřině „náležitě oslavil“ – tedy dal poznat i ostatním.
Všechno je to nějak řízeno odjinud, rozhodně ne z úst těch, kteří by se chtěli točit na tom, že pohan nebo jinak věrný nesmí studovat tóru. A může-li ji studovat, byl nesmysl, aby žid, který ho učí, byl hoden popravy.
Je tu ale ještě i celý oceán tradice, a s tím je nutno zacházet opatrněji. Dobře se o tom přesvědčíte v traktátu Chagiga 13a-b (Jeho obsah víceméně také znáte. Vždyť mnozí ho mimoděk a pověčně opakují poučkou, že kabalu nelze studovat před dosažením určitého počtu let. !!) Vedle toho obsahuje tradice také podrobné komentáře k (v nadsázce řečeno) židovskému právu a kanonickému právu. Tyhle věci se už nevyučují jen tak někoho.
A ještě něco. Maimonidova glosa není kánon. Je to dobový komentář k tomu, jak žít se svým okolím. Když on to psal, vysvětloval svému židovskému okolí, a netušil, že se stane jedním z pilířů halachy. Naopak prožíval si i nařčení z kaceřování…
A spočítejme si, kdy Maimon žije a co se zrovna děje. Násilná christianizace, expanze církevní ideologie, pálení talmudu. Nedovolím si tvrdit, že Moše ben Maimon považuje za hodna hrdelního trestu jen a jenom ty, kdo vyučují jinak věrné bytosti takovým a natolik závažným skutečnostem, že mohou ohrozit židovskou komunitu tehdejší doby. Takový „učitel“ skutečně vydává Jaakovo dědictví do nepovolaných rukou, protože ohrožuje Jaakova… Ale vyvraťte mi to validním způsobem.
Bible hovoří jasně, a není to žádné sektářství, jak se občas někdo pokouší v rámci argumentační nouze tvrdit: Tóra patří všem. A paradoxně krásně na to „hřeší“ i samotní židé. Neboť dnes přece sami masivně vyučují bezpočet gojjim nejen tóře ale i ústní tradici. Ať už na internetu anebo v jejich slovutných nakladatelských domech Artscroll či Menora. O značně podvodném portále Kabalah-centre už ani nemluvím. Ale ten neslouží k výuce nikomu. Ani židům ani nežidům. Jen na vycucávání peněz z nich, takže ani podstatu „výuky“ nesplňuje. Ale podívejte se třeba jen na you tube, kolik poměrně fundovaných přednášek o tradici tam najde každý jinak věrný, který umí trošičku googlit. Zdálo by se tedy, že židé všech „jakoby-směrů“ zhola nic nemají proti tomu, je-li tóra (a to dokonce i ta še-be-al-pe) rozsévána mezi lidi. Anebo přinejmenším jakoby z Maimona neměli pražádný vítr.
Ti kteří ho snad mají, to mají zase „ošetřeno“. Na můj vkus poněkud „po židovsku“. Oni to totiž nadále dělají jen a jen pro dítka Jisroele, a je to vlastně jen exil (objektivní okolnosti ze skladu berliček na svědomí), že se to dnes v demokratické společnosti dostane tato „ryzí“ služba do rukou i jiným. (Opět jsme u klíče všeho – u pohnutky).
Znovu vás všechny prosím, podívejte se dobře na Noachidské zákony. Jak „široká“ je vlastně ta sedmička!! Ani toto není můj výmysl, nýbrž validní pohled doložitelný prameny. A logický vhled (Bina) opět mluví zcela jasně. Synům Noé a všem, kdo uvažují o tom přiblížit se lidu Jisroele, nelze v poznávání zbraňovat. Natož jim hrozit smrtí. Strach z misie je především jen nedůstojnou obavou z dialogu a potom už jenom výmluvou a žvástem. Ostatně staré dobré pravidlo, jak v libovolném klubu reagovat na případnou misii, mi dává za pravdu. Zní jednoduše: „Chceš mne vzít na palubu k sobě? Přesvědč mne, že můj koráb se potápí a já ti poděkuji.“
Je tu ještě jeden ukazatel. A tím je cosi, co velice nešikovně nazývá náš dnešek „hebrejským myšlením“. Kdysi se tomu říkávalo ráj (paradies) anebo zahrada. Tedy systém studia tóry. Vědomí, že se v jejím textu mísí symbol, skutečnost, nadsázka a parabola. Že nelze libovolně vytrhávat z kontextu bible ani tradiční literatury jen to, co se namane, aniž bychom nevnímali kontext, míru nadsázky, narativitu příběhu či výroku a taky variabilitu významů. A pokud kdokoli, vyučuje tóru kohokoli (tedy také žid vyučující jinak věrné anebo i židy) bez této výbavy a vědomí, je skutečně hoden smrti. Kdoví, jestli Maimon nemyslel právě i na to.
Je tím pádem strašná chyba křesťanů i židovstva, že nevěnují pozornost Svatému jazyku. Jedni jako studenti (tak mluvil, myslel a učil i jejich učitel) a druzí jako učitelé studentů a studenti tóry. Nejen pozornost jako jednomu ze sedmdesáti cizích jazyků, tento druh pozornosti jazyku věnován je – v ulpanech i na vysokých školách. Ale měl by být studován i tak, jak se kdysi učíval v chederech. Přesně tam a tímto způsobem se student (dítě) naučí podprahově vnímat systém „pardes“, rozlišovat zřetelně mezi tím, co je nadsázka a obraz, co je naopak archetypální symbol přítomný ve všech kulturách, co otis Nebes a co „holá realita“. A jedině takto pak dokáže posoudit, co je jen „chasidskou poudačkou“ a co kořením vlastního textu. Nejen jeho mysl ale i jeho duše se naučí číst jak biblický tak i tradiční text. A číst ho správně. Protože studium nesmí být bezduché. Jelikož i tóra má duši. A tu vdechuje vesmíru.
Jen ten, kdo nenaučí „hebrejsky myslet“ toho, koho vyučuje, je skutečně (obrazně řečeno) hoden smrti, protože přesně v té chvíli pak jeho studenti vykuchají tóru i tradici do neonacistického výčtu skandalit, které ovšem v talmudu zdánlivě opravu stojí!!! A právě tady začíná moje otázka, zda je správné utíkat se k neodvážnému: „My taky žádnou misii neprodukujeme, tak nás proboha nechejte na pokoji! My vám to stejně říci nemůžem, už talmud a Maimonides na to poukazují.“ To je neodvážné dokonce i tehdy, pokud odpovědi známe. A falešné, pokud je neznáme a nehledáme. Protože stokrát přežvýkaný opis opisu už nemá pražádnou nutriční hodnotu. A tam někde se rodí „náboženský kostým“, který zabíjí jak literu tak i ducha.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
213 Komentářů
ano, děti velmi časně začnou rozeznávat “vo co komu jde” a tento cit jim vydrží dloho po tom kdy začnou rozeznávat i ironii, je pravděpodobné, že v chederu dostanou jiné “informace” než ve škole a školce naší, nebo od učitele v číně, jak to můžeme znát z románů psaných brity.., ve školce francouzské, kde je například základem vztah mezi lidmi.. atd.
Neni co dodat…tak jest…amen sela :-)
Natrafil som este na rasiho komentar z jeho doby.(boje o Svatu zem).Argumentuje,ze arbitrom nad vlastnictvo pody(zeme,krajiny) je Boh a ze narok Zidov na zem Izrael je zpoplatnovana autoritou Pisma.Lenze mozeme sa pytat,aky vyznam by taketo posvatenie malo,keby ho svet neuznal a neprijal?Takze niekto by to mal svet pooboznamovat.Celkom pragmaticky pristup.
Ohladne Tory, je najlepsie,ked sa informacia stane transormaciou.Smile.
jak naučit systém pardes někoho, kdo se učil a učí na theologických školách…aaachjo.
Ad 5) Cipi: A jsme doma. Tuším, že začíná přihořívat. “O)
,,Boze,ake je od Teba skvele,ze si Pravdu stvoril ako vztah,a nie ako pojem.”
Achabe. Vrať sem Ty komentáře, co jsi smazal. Mám je uložené v PDF. Už jsem Ti to psal na FB.
ad 08) Ubohý, nemocný človíčku. Já nemám šanci tady na Shekelu cokoli mazat. Michodem, když to máš v PDF, využij a zas to sem linkuj. Využívej také funkci pront screen a potom kopíruj do wordu. A dovol mi, abych ti i v tomo vláknu zopakoval to samé co pod “Krví” ..
——————–
Vida, stačí nechat psíky štěkat a ono už to z chlupaté deky leze samo. Ale je vždycky lepší, když to přiznáš sám, než jedna paní, která povídala. Život je cesta, Míšo, někdo odejde a druhý přijde. Třetí přejde. Čtvrtý se ztrapní a odkope se sám. Neboj se o ty, kdo jdou domů, věř mi, že v kruhu se dopředu jít nedá. Všichni,kdo se umí opřít přímo o tóru, se určitě nenechají okřtít nějakým Achabem, který je k tomu ostatně ani nevybízí.
A já se smířím s tím, že neumíš číst ani přemýšlet. Vím, že nasáváš kdejakou pomluvu (když se ti hodí, abys nemusel plnit svoje povinnosti), tak jako rád začneš – a taky podpásově – fňukat a vydírat antisemitismem,když neumíš ani otázkou, natož argumentem rozstřelit, to co píšu. Vím, jak jsi sám (=osamocen) a jak marně a čím dál marněji se snažíš znovu někam integrovat. Pokouším se to respektovat už dlouho, i když je to těžké … ale nejsem tvůj terapeut. Nebudu to už respektovat dál. Psali jsme ti mnohokrát privátně, dnes to jde na sklo. Už dávno ne pro tebe, ale na vysvětlenou, proč nebudu tvoje pokusy “být viděn” nadále nijak komentovat Nejsi partner do diskuze. To není tělesná vada. I “štika” je požehnání, podle Pirkej Avot. Ty jsi jen krapét pozérský ublížený žvanil, a žvanění je (žel) *bitul ha tora. Je to, Michale, všechno vina tvého lašonerství. A tak nemůžeš dopadnout jinak, než ze budeš sám. Být bez reakcí, to je podstata *šeol. Nezavidím ti to, ale užij si to, dokud zas z tóry nezačneš mít radost. Nikdo ti ji, ty trdlo, nebere, ale ty ji patrně vůbec nemáš, když ji nedokážeš ani dost důstojně bránit. Málokdy to indiánské slovo používám, ale prostě – howg.
Nejsem sám a osamocen také ne. Nemusím se nikam integrovat. Protože mezi svými jsem. A i když jsem mladší, než Ty, tak jsem mezi svými celý život.
Je sice pěkné, jak ses naučil, co mnoho Židů, jejichž to je tradice, často ani nezná. Chápu, že Tě to od určité doby začalo straně trápit. Ovšem – co jsi udělal pro to, abys je to tedy naučil? Asi jsi něco nedotáhl, když Tě mezi sebe Židé neberou tak, jak bys chtěl. Nejde o mě, přece, Achabe. My jsme se poznali celkem nedávno.
Můj terapeut skutečně nejsi a ani být nemůžeš. Protože Ty sám bys ho potřeboval. Za žádné pomluvy se neschovávám. Ty moc dobře víš, co jsi udělal v onom sdružení. Zatím jsi mi to nevyvrátil.
O mou radost z Tóry neměj obavy. Starej se raději sám o sebe. Protože Tvé jedovatosti hubí Tvou práci a zahubí i Tebe.
Kdybys byl formát, jakým se děláš, když tak autoritativně vysvětluješ, co to je “jidiškajt”, tak uděláš coming out. O Tvém halachickém původu.
Že bych se spletl, ty kvetoucí, zdravý nadčlověče?
Když nemůžeš mazat, tak to zmizelo jinak. To je holt technika.
Ani já tu “dilítovat” nemohu nic. Takže se mě nemusíš dovolovat Ti sem něco kopírovat z jiné diskuse.
Já Ti také něco právě také zkopíroval – bez Tvého dovolení a z analogického důvodu.
Tobě ale hýbeme žlučí…. Radost to určitě nikomu z nás ale nedělá. Lépe by bylo, kdybys přiznal barvu. Žid by měl dodržovat. Gój nemusí. měl bys to lehčí.
Ad 5 a 6:
Že by noví odborníci na pardes? Zajímavé. To ať vrátí všichni diplomy, nejen rabínské. Hle, nový judaism. nebo je už moc hodin a já nepochopil vtípek….
bs*d
ad11. Dobré ráno,pokud je mi známo tak se v např. v Ješivě nad Tórou diskutuje,aby si studující objasnili co a a jak bylo myšleno a jak ji chápat.Ale bez urážek a napadání,pane Foršte nelze hodnotit zda máze pravdu vy nebo Achab,neboť mi zde chybí z vaší strany ta velice důležitá diskuze ve které se proti sobě položí argumenty a ne osobní útoky. Dostáváte se do polohy našich dalších tmavých spoluobčanů,kteří pokud jim chybí argumenty začnou také používat slovo velice podobné gádžo,obojí začíná stejně a obojí je pro mne velice hanlivé,jste jako oni?Zkuste se prosím chovat tak,jako byste byli v Ješivě a studovali tam Tóru,tzn.diskutujte a pokládejte na stůl argumenty,ale prosím vaše argumenty a ne od někoho okopírované.
Přeji vám pěkný den a těším se na diskuzi,ale opravdu na diskuzi
ad10
pane Foršte to není vaše zásluha,ale je otázka zda je to štěstí pouze pro vás,nebo také pro vaše bližní,sice možná jste mezi svými,možná jim občas zapějete,ale je opravdu otázka ta:pokud by jste se choval tak jako zde ,byl byste ještě mezi svými? Podobné názory měl také jeden mužík s muškou pod nosem a jak to dopadlo,bez tolerance a pochopení nejsme ani Žid,ani křesťan atd., ale pouze něco co připomíná člověka ,ale člověk to určitě není,jen dvounožec plný bigotnosti,hlouposti a zášti,a to doufám nikdo nechce.
A jen tak na okraj,nesnažte se být spravedlivější než On “budiž požehnán”,není to v lidských silách,nechme mu co jemu náleží a nepleťte se mu do jeho práce.
Co je slámě do obilí?
Co je adventistovi do židů…
Ad15)slama i obilie su mrtve produkty srpna a ci žní.
Adventista i zid su zive obrazy svojho Stvoritela…
Maharal při stanovení halachických norem zastává názor, že halachické rozepře mají původ v mnohotvárnosti reality a jejích četných aspektů, jež lidská inteligence nemůže plně pochopit, a také způsoby lidského chápání se liší „jeden každý podle svého osudu“ (Beer haGola).
teplé mléko a koláček ti udělá dobře
..jé, nebo teplý koláček a studené mléko? nebo masový koláček?
ad: Michal Forst…mozem vas o nieco ako krestan poprosit…ak ano…tak asi o to:
ked budete sam v sukromi…spomente si na to kde, kedy a ako vam achab ublizil, cim nenaplnil vase predstavy ako zid, cim vas sklamal, cim nenaplnil vase ocakavanie, co vas boli a je to zive…vracia sa to…viete ono to ma svoju historiu a aj prenos.
ked si to uvedomite…tak si povedzte nahlas alebov duchu…achabe v momojm zivote si to uplne pohnojilka uplne ….ale aj tak TI odpustam, preto aby som mal pokoj a aby si mal ty pokoj a aj Ten Najvyssi Ten hore.
Netlacte na to aby to bolu hned uprimne a hned hotove…
a potom moze dodat…aj ked sa mi to nepaci…ale mas pravo achabe ist svojou cestou, nie podla mojej predstavy, respektujem tvoju odlisnost a jedinecnost…a aj preto odpustam a davam ti volnost…
takto prosim a podobne…prajem vsetko dobre a ak som aj ja ranil niecim prosim o prepacenie a odpustenie. Dakujem
ad Michal F
i ten hospodin odeloval, tedy kdyz stvoril jeden den a pak druhej…on videl ze je odlisnej, oddeloval skutecnosti, rozlisoval a pak nakonec videl ze jsou stejne dobre :-) i kdyz jine odlisne…pondeli neni utery a patek neni sabat :-) zena neni muz a je to dobre…zen se na svet diva trosku jinak nez ten muz a je to dobre…no kdyz ten odlisny pohled muze a zeny najde nejkou symfonii – jejda mame cloveka…a je to dobre
a kdyz ten michal uvidi ze se na svet diva trosku jinak nez ten achab a umi to oddelit, respektovat, odlist – pak se postavi do role stvoritele a rekne si jejda JE TO MOC DOBRY :-)
Pane Foršte, jsem nejapná, ale každej svůj koment myslim trochu jako ftípek a trochu vážně, v tomhle konkrétním jsem byla tak trošku osobní a píchla jsem si do svého bezprostředního ( ba nejbezprostřednějšího) okolí. Jinak si obecně myslím, že judaism pěstovaný na fakultách judaistiky různých universit je zvláštním způsobem ( a poněkud těžko postižitelný) odlišný od toho, co je judaismem pro různě praktikující židy židovské. ( Odhlédnuto od konfesí- od liberála po chasida). Toto JE z mého pohledu “nový judaism” který s tím často klopotným židovským životem má společného mnohem méně než by chtěl, i když akademici tohoto druhu ( prosím, nechci se nikoho dotknout a nikoho nemám na mysli) ovládají oproti mnoha židům skvěle hebrejštinu, aramejštinu, znají kdekterý zastrčený pramen či rukopis.
V mnohém mi vaše argumenty přijdou validní, a tak jako jiné mne jen trochu ruší osobní útoky na Achaba ( upřímně řečeno, mě ruší i Achabovy útoky na vás). Neznám jejich pozadí a v akademické diskusi jsou zbytečné. A v ješivě ( kdybych byla Jentl) bych s vámi chtěla být oběma. Protože jak praví Pirke Avot, moudrý se učí od každého.Nechci tím říci, že jsem moudrá, ale že bychom časem mohli být moudří všichni tři. Smile
Můžu se jen zeptat, co je to “judaism pěstovaný na fakultách judaistiky různých universit” – kdepak se tam ten judaism pěstuje? Jako žampiony ve sklepě? Já jen, že jsem kolem různých kateder a kabinetů, nikoli fakult, judaistiky brousil, a nepamatuju si, že by tam byl skleník na pěstování judaismu.:) A jak souvisí vůbec judaistika se stavem judaismu v té či oné zemi? A je toto “akademická diskuse”? :)))
Jsou lidé, kteří upřednostňují Nikony, další zase nedají dopustit na značku Canon. V každé této skupině se najde jistá množina, která zná perfetně všechny parametry a možnosti právě svého přístroje. Ta jimi v debatách občas drtí nedokonalou konkurenci.
Ba najdou se i jedinci, kteří znají silné a slabé stránky konkurenčního přístroje. Mnohdy právě proto, že jej měli v rukou. Ti bývají ve svých odsudcích většinou opatrnější. Dokáží se přes některé nesmyslné animozity přenést – vyzdvihnou klady a zápory jednotlivých koncepcí a to bez ohledu na aktuální obsah své fotobrašny. Pospolu soucitně zaplakali nad osudem Minoltistů, přejíc jim alespoň nějakou budoucnost.
Pak tu ale existuje skupina lidí, která dokáže tu nejpodstatnější věc – vytváří FOTOGRAFIE které osloví, neřešíc výše popsané.
Akademická diskuse to asi není, šlo mi o to, že nemám ráda argumentaci ad hominem, a to i na diskusi agoraické , což bude asi této diskusi bližší . :) Co se týče judaistiky a judaismu: Máte recht, že to spolu nesouvisí. Ale pěstování judaistiky, podle mne tak trochu t yžampiony připomíná.Jen mi přijde, že když ( převážně) nežidé studují judaismus, trochu to připomíná biologii když lidé studují akvarijní rybky. Buď je to muzeální ( a trochu to pomíjí živoucí lidi- židy) a nebo je to tak trochu voyerismus. A pak se výstupy z takových fakult pokládají za judaismus ( i když je to judaistika) a dochází ke zkreslení. Jinak jsem taky brousila a ještě trochu i brousím – takže jako úplnej dislajk to není :)
Ad 23) Erich: Z formální logiky téměř bezchybné. Pokud ale půjdu do základních prizmat zde zúčastněných diskutérů, pak jsem u každého samo jediného u mnohdy jiných postulátů, a v mnohém i zcela protichůdných. Fotografie vytváří, to ano, to platí. Jen jde o to jaké. “O)
Woodoo, osobně jsem měl rád spíše něco jako fantaskní scifi fotorealismus. Umění nerozumím, ale když dnes nedokáži odtrhnout zrak od barevné struktury, nebo geometrických čar, nebo “čmaryků” tužkou, od nedokonalé keramiky, říkám si, že onen konkrétní člověk do toho dal něco více, co mne nutí věnovat pozornost právě skrze něho, tomu jinému způsobu vyjádření než je mi jinak blízký. Otvírá mi bránu někam, kam bych díky své podstatě, nikdy nevkročil.
@Foršt: Jsem jediný, kdo schvaluje nebo maže komentáře a to ještě minimálně pane Foršte, Váš žádný komentář jsem nesmazal!
Ad 26) Erich: Omlouvám se, musím býti jinde, píši z mob. telefonu. Koment k Vaší úvaze přidám. “O)
Cipi – Ale to už je o naivitě těch konzumentů, že to, co vypadne z judaistiky považují za “judaismus” – ale co chtít v zemi, kde si laici pletou označení judaista a žid :). To je vědní obor. Jestli by naopak něco judaista měl znát, tak judaismus v jeho podobách a proměnách, nikoli v té jedné jediné, kterou třeba může soukromě zastávat. Na druhou stranu by měl být schopen rozeznat z toho, co zná, jakousi esenci judaismu a to, čím je specifický.
Ad JB . Naprostý souhlas. Jakkoli mou zkušeností je, že právě ta esence je mnohým z judaistů ( nikoli všem) uzavřena, i když je za řadou z nich zároveň mnoho objektivně užitečné práce (a to i pro judaismus) . Což je pro mne veliká záhada.
bs*d Tak ať to poví sám Rambam (14-Sefer šoftim), zejména desátá kapitola. Přidány i ty mesiášské a přibudou další. /Gam-zu/
link: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=181
Ad 27.: TECHNICKÁ POZNÁMKA:
To je dobře, pane Fábry, že jste to nesmazal. Zadával jsem onen den dvakrát ten samý text, protože když jsem se po chvíli vrátil na stejnou stránku, nebyl tam. Po druhé jsem to zjistil, až když jsem se p. Haidlerem ostře názorově střetl na Facebooku. Posléze mě i zablokoval.
To, že mi nešlo přidávat komentáře se mi tady stalo, tuším, již dvakrát. Mohl bych to najít v archivu, Vy asi rovněž, protože jsme si o tom vyměnili názory, pokud si dobře vzpomínám.
Vzhledem k tomu, jakým vulgárním způsobem se k tomu postavil p. Haidler, tak jsem rád, že jste zareagoval také Vy.
Předpokládám, že to byla technická chyba, možná způsobená i tím, že autor software, který používám, vydal v těch dnech další opravný balíček.
Děkuji za pochopení a jsem rád, že se vše vyjasnilo.
Michal Foršt
Ad 31
10-10/Synovi Noe, který touží naplnit některý z pokynů nad rámec Sedmi, aby získal patřičnou odměnu,2 nezbraňujme!! Za předpokladu, že ji koná v souladu s tórou…
dekuju za zdroj o melech ha masiach :-) uzitecne…
Jenom malicko k tem poznamkam pod carou, netvrdim ze kat. dogmatika ma zmaknuto vsechno dokonale a pod…na druhou stranu traktat De deo trino – trojicni traktat oddeluje Boha Stvoritele a Syna atd…skratka o Jezisi se nerika ani neuci ze je Buh Otec, tedy Stvoritel. Vztah mezi nima je dan slovem gennetchenta z NIC.CAR.vyz. viry gennetchenta t.j. plozeny nebo rozeny – ne stvoreny ale ani ne stvoritel, to je treba rozlisovat. pokud jde o vychodni otce ti tento termin vysvetluji dal…zrozeny, nebo plozeny v nebi z Otce bez matky a na zemi z matky bez Otce…atd…je to jejich…
Nechci se ted nekoho zastavat, nebo obhajovat, nebo vest polemiky.
Ja bych to hodne zjednodusene formuloval takto…nekde na pocatku Otec vyslovi at je nebe a zeme atd…vime ze jeho slova se nevraceji k nemu s prazdnou a ze se jim zdari vse co maji vykonat…postupne se to slovo, ktere je od pocatku v nejakem vztahu vedle Otce velice presne danym sledem dejin vyvoleneho naroda transformuje a vznika a tvori se neco nove a deje se to Jeho slovem. Kamen pod hlavou Jakuba/jake prekvapi, jak je to mozne ze tu je brana k nebi…atd/ pak stan a putovani – sechina, Mojzis slovo prijima a slovo vraci a kona + Duch a dary proroctvi, pak tu mame chram – velka pecka velka sladkost a komunikace na urovni partnerstvi, pak vitezstvi a pady, dobrodruzstvi a romantika a ted na jednou skam jeste? s tim mym slovem kam dal? Jak muzem jit jeste dal, nebo muzem jit jeste vubec dal, jsme pripraveni abychom zasli jeste dal? Ergo: prisla plnost casu Mem, Jan Krtitel, atmosfera plna ocekaveni v celem dome Jisroele a co ted? neco musi prijit vsichni to vime a cekame…A pak SLOVO se stalo TELEM rukama Otce provazejiciho dejiny vyvoleneho naroda za doprovodu toho nadherneho vanku – “V” podobe a “Z” pribehu- o tak velke slave a moci Davidova kralovstvi a vsech zaslibeni danych praotcum :-)
A dal uz vime
furt vejs a vejs a vejs. A ted vemte kamen a zabte mne zida :-)
ad 31)
Poznámky pod čarou jsou jen namísto vysvětlivek, pokud tyto nejsou uvedeny “černou kurzívou” přímo v Maimonidově textu. Bermě je tedy jen jako poznámky k lepšímu pochopení zamýšleného, nikoli za teologickou konstantu.
p.s. Dnes snad s přispěním Nenáhody celou knihu Melachim dokončím a aktualizuji :)
Poprosím ale o link na traktát De deo trino (i kdyby to byla jen adresa do kavárny Marathon), protože pokud je Ježíš pouze ztělesněným slovem, tedy až do své smrti i po ní pouze smrtelníkem, měli by se hodně dovzdělat ti dobří křesťané, kteří si ho s “jejich B*hem” pletou.
Druhý příchod mi nepřekáží. Mám do jisté míry problém i s Maimonidovým vysvětlením Baalámova proroctví, tj. schopností věřit tomuto výkladu takhle ve zkratce bez výhrad. Ale jak učí sám Rambam, (nikdo neví, dokud ty skutečnosti nenastanou) ono by se to Baalámovo při velkém chtění vešlo i na Ježíše. Rozhodně dva mesiášové – ben David a ben Josef, to ano!! Ale stále mne znepokojuje to nepochopení *korbanot, tedy rituální porážky v Chrámu na rozdíl od vlastní tešuvy. Tam je spojnice jen velmi tenká, asi jako buněčná blána trepky obecné – že totiž pokud někoho prožitý příběh o Galilejském přiměje k tešuvě, má pochopitelně šanci na “spasení”. Ale samotná smrt na kříží není ani zárukou onoho spasení, ani nabídkou nebes očistit člověka, protože výklad jom-kippurové služby transponovaný do křesťanské symboliky prostě nefunguje. Nebo jen s hodně odřenýma ušima. (Teď nemyslím v praxi, ale v rámci biblické argumentace, kdy ta starozákonní je v tomto ohedu jaksi víc při zemi a zcela konkrétní. Ostatně traktát JOma je na Kešetu v češtině k nahlédnutí taky :)
link: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=184
Poděkování za názor a za případnou toleranci, taky za dialog + pozdravení pokoje :)
Ja som si myslel,ze po Bileamovi dar proroctva,,vymrel”.
Dekuju za pochopeni ja sa bal ze budu hned ukrizovan :-)
Ja se jen pokousel neco formatovat a formulavat po svem ve smyslu asija jecira…:-) a komunikovat.
Zalistoval jsem pro vas a mam tu u sebe De Deo Trino, str. 9, 6.b “Logos je odlisna osoba od Boha Otce. Videli jsme jeho slavu, slavu jakou ma od Otce jednorozeny Syn, Mezi Otcem a Synem je relativni protiklad…”
pokud jde o jeho smrtelniost jdu do Kristologie :-)a mame tu clanek
D 429 secundum humanitatem factus est passibilitis et mortalis… tedy prelozeno – podle sve lidske prirozenosti byl schopny trpet a zemrit, jeho lidstvi bylo schopno trpet a zemrit!!! Je to dogma
D 708 pasibilis ex conditione asumptae humanitatis
link jsem pro vas nasel
http://www.catecheticsonline.com/SourcesofDogma5.php
Jenom o to mi slo. Ja osbone nelipnu na dogmatech je to vec studia a poznavani, pokud se zjisti ze neco je jinak je treba to napravit. A ne valcit, snazit se o to “tikun ha olamim” napravu sveta, jak ucite na svem portalu :-) Kristus byl smrtelnej, a modlil se k svemu Otci jako k svemu Bohu a k svemu Otci…
Dekuju
bs*d Dělám něco špatně, Danny, že takto žertuješ ?
Achabe v ziadnom pripade,kto umoznoje druhym aby cinili dobro,je viac,ako by sami ho robili.V tomto mi zapadaš do tohoto konceptu.robiš velmi uzitocnu,,pracu”.Mozno nie pre zidov(niektorych),ale pre ludi vela.
Cize Bieleam bol ,,cudzokrajny”prorok.A odvtedy ani jeden.Toto som chcel povedat.A upriamit aj neho,zaujima osobka,ved stal 240.000 mrtvych a nebyt Pinchasa,ktovie kolko by ich este bolo.Bez mihnutia meča.
Moses hladal pravdu chybil-zaplatil.
Bilam bol ,,čarodej”,ze vraj tužil po zlate(KEBY MI DAVAL bALAK SVOJ DOM PLNY ZLATA,NEMOZEM PRESTUPIT..)ale taktiez zaplatil.A tu mame linku k tešuve ci odpusteniu,,len,tak”.
Este ma napadlo,ze u Raphaela Cohena som cital(pri chvalach Talmudu inakosti):Najvacsi nezidovsky prorok Balam(predstavuje predobraz Ježiša) je vacssi ako Mose z troch aspktov:Vie s kym hovorí(Mose pri kazdom rozhovore objaví inu ,,bytost”),hovorí s Ním,kedy chce(Mose sa mozhovarat s bohom len vtedy,ked Izrael nie je mravne zvrateny) a vopred vie,čo mu Boh povie(Moseho slova s ust Božich zakazdym zmetu.)Opisovanie cností nezidov.(alebo cierny humor?smile.ako som kupil,tak som podal.
Ale nch je ako chce,od Balama viem,ze nemame byt kruty ku zvieratam.(bitie).
P.S.Aj inostranec Josef Svejk krical:,,nestrielajte,su tu LUDIA.”(nie halachicky Zidia,Ceši…
38. No ja som Achabovi vdacny hlavne za lamedwaw vyuku. Osobitne za videa o symbolike hebrejskych znakov, zidovske sviatky a podobne… pobavim sa aj na spravodajstve Bulva :-)
Uz len zavesit niekde na Astru k Noe a Lux dalsiu tv LamedW, a sledujem nonstop
ad můj slib 31) Hilchot melachim jsou na Kešetu od této chvíle KOMPLET.
úPLNĚ DOLE – 14. KNIHA :)) A mnoho inspirujících témat v hlavě :)
Baruch ha-Šem (i za to dosavadní forštissimo :))
Ad 26) Erich: Po ostatních, co zde zanechali zepár bitů jen tolik: Ano, obohacení, proč ne. Jen je ta potíž se zdrojem. Mnozí zde diskutující k danému tématu mají jiné učebnice, oproti mnohým zde nediskutujících. Dostáváme se tímto k tradicím, a ty jsou jednotlivé. V nich jsou zcela nepřekročitelné postuláty, úhelné kameny. Vzít z nich tyto, zhroutí se. A to dobrovolně, ani mimoděk, žádná neudělá. Proč taky? Otázka přeci zní: kdepak ten zdroj všeho je, kdepak se nachází, komu se dal jako prvnímu poznat, a jaký byl a je jeho záměr nechat se takto poznat. Proč se nenechal poznat v jednom jediném, tedy všem. Dodnes jsou, kteří ho nepoznali, a přitom jsou jeho dílem. Z tohoto pochopení lze snadněji nazírat na postoje mohých zde nediskutujících. “O)
ad 42…ta kniha je zajimava, zazaril jsem hlavne u 4kap…ta privilegia jako napr. zeny a zeniny + desatky a provize pro krale :-) lakave misto pro chlapa, ale ani ti vojaci na druhou, pokud to pan te divky dovoli nemusi byt za kazdou cenu a nasilu Eunuchove :-) rekneme eunuchove pro bozi kralovstvi.
ad 43) Dovolím si maličko nesouhlasit s tím, že se ten “Hledaný” nedal poznat všem stejně. Jednak je tu ekosystém přírody poměrně zřetelný a fungující, potom svědomí – hodně podobné tomu přírodnímu ekosystému. A ptom nejrůznější tradice, často pracující ještě častěji jen operující s pojmem zjevení. Kilometry religio-srovnávací literatury se to zdají pomaličku dosvědčovat.
Proto je za a) nutno, aby si každá tradice – od konzumentů opuncií, přes polyteistické systémy (pokaždé s nějakým šéfem, zpravidla stvořitelem) až po zazenované východní hledače – přiznala, co je jen tradicí a co obecně platným zjevením, zhruba jako ta příroda a svědomí. A pak sobě i těm ostatním představila a pojmenovala ten svůj úhelný kámen, který ji může destruovat. Lépe než ho schovávat do tradice a povinnosti věřit. Tím se sama lépe definuje a je pak už pouze záležitostí respektu (těch ostatních), zda na ten kámen dájí pozor a přesto nepřehlédnou to “Hledané”
b) u těch tří tzv. monoteistických tradic je pak nutno si uvědomit, že se všechny více či méně odvolávají (islám ze všech nejméně) na jedno a totéž psané zjevení. Pak ale pokusy o jeho reinterpretaci by měly co nejvíce respektovat tradici nejstarší (samozřejmě při zahrnutí bodu a).
ad 44) joshi – Díky moc za přečtení i za postřehy. To nesmírně motivuje k další překladatelské práci. Protože najednou to funguje na všechny stejně i bez titěrností jazykových úzů a transkripce… A souhlasím naprosto se všemi tvými poznámkami. Od eunucha božího to už totiž vede jen přes pohnutku. Ale “kance božího” nikdo nenutí být eunuchem. Jen ho to koriguje a vlastně humanizuje – pravda občas i pod hrozbou trestu. A nikdo asi nezpochybní, že i pro zajatkyni je zajištěna maximální možná lidská důstojnost i ochrana.
p.s. Vše zelené na té stránce jsou také knihy a stejně zajímavé. Velice a rád o nich podiskutuji s kýmkoli…
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=181
Je smutně legrační či legračně smutné, prostě tragikomické, jak se člověk pod nickem “josh” jednou vyjadřuje slovensky, jednou česky, jednou píše rádoby nad věcí a “otcovsky”, jindy mu rupnou nervy (“josh” se vyjadřuje i v jiných diskusích), někdy se prozradí, že se pod stejným nickem ukrývá p. Haidler (a nebo že by “achabovské” slovo “maličko” jen někdo převzal….
Že Vám to stojí za to. Asi Vám došly argumenty, když si musíte takto vypomáhat.
47)
Ospravedlnujem sa pan Forst, ze som vam dal pricinu k pochybnostiam a
za nedorozumenie: Volam sa Jozef Urban, som zo Starej Lubovne co je mesto na vychode Slovenska, hviezda vychadzajuca z vychodu/alias gennetchenta – participium dokonaveho perfekta vyjadrujuce ze se nieco zacolo rodit diat a deje sa to az do pritomnosti :-) teda zijem a som tu. Zil somm v Prahe 5 rokov, takze niekedy pustim do eteru nieco cesky, niekedy slovensky :-) neberte to moc vazne :-) Na fb Jozef Urban
S pozdravom
Ad 48.:
Dobrý den, pane Urbane,
vážně to beru, protože je k obrovské škodě věci, když se někdo vydává za Žida, není jím a ještě se staví do role židovské a dokonce halachické autority. Všechno ostatní pak, žel, jde stranou.
Mám na mysli pochopitelně pana Haidlera.
Ad 43) “Dodnes jsou, kteří ho nepoznali, a přitom jsou jeho dílem.” Tímto jsem měl na mysli hlavně původní obyvatele, např. Amazonie. “O)
Ad 51.: A jak víte, že ho nepoznali? Vždyť mají své bohy. Proč by Ho nemohli poznat skrze ně? Že by zase náznak evangelizace? To už tam bylo a jak to dopadlo. Genocidou. Křesťané vybíjeli místní “nevěřící” obyvatelstvo. A pak přišli křesťanští mniši a kromě náboženské misie se někteří snažili zachytit ty zbytečíčky původních kultur, co portugalští, španělští a další dobyvatelé nestačili zničit.
Ad 52) To zní zvláštně, že skrze, např. lesních skřetů. Ale proč ne. Jsem ten poslední, který by chtěl evangelizovat, jsem toho zásadním odpůrcem. Prosím, přečtěte si můj příspěvek ještě jednou, nepředpojatě. Pokuste se některým významům dát jiné znaménko. “O)
da sa aj avengilajonovat?smile.
Váš příspěvek č. 51. jsem si přečetl pozorně a dvakrát, teď potřetí. Že to zní zvláštně? A proč by “Ho” měli poznat? Oni Ho nepoznali? Jak to víte? Žil jste s nimi? Jim jistě může přijít a přicházelo divné, proč uctíváte mrtvolu! Chápete?
No a proč by “Ho” nemohli poznat skrze skřety? Odsuzujete katolíky, že se chodí modlit k soše sv. Tadeáška, kousek od Radetzkého a novodobého chrámu Kotvy na náměstí Republiky v Praze?
Ad 55) Chápu velice dobře, s mrtvolou tedy problém mám, tady nejsme v rozporu. Jen jsem chtěl poukázat na vykopané příkopy, ve kterých se zakopalo mnoho bytostí. Pro mne ta otázka zní, který ten příkop má své ospravedlnění, dle mého ten u zdroje. Jasněji to snad již říci nejde. Ale třeba se mýlím. Nic lidského mi není cizí. “O)
Ad 56.: A právě to je otázka, jestli zrovna se nezakopali ti, co na jiné shlížejí, že prý “Ho” dosud nepoznali.
Kde totiž berete jistotu, co je “u zdroje.”
Ad 57) 58) Opět nejsme v rozporu. Myslím, že jsem to vyjádřil ad 43. “O)
Ad55)(ked mrtvla,tak mrtvola).Dvakrat dva je styri.Co je aritmeticka pravda,nie vsak existencialna.,,Kde zostal Boh?…kde je?Predsa Tam-visí na šibenici.Ten vecer mala polievka chut mrtvoly.Wiessel.
Ta anith66a,,Co ma urobit clovek,aby žil?Odpvedaju:usmrtit seba sameho.A čo ma urobit,aby zomrel?Odpovedaju:žit pre seba sameho.”
Aj na ,,mrtvolu”sa da nazerat rozne.
Ad 60) danny: Jistě, dá se takto nahlížet. Jen, klanění se, je z kauzality důsledkem předchozího výkladu událostí. “O)
woodoo,samozrejme ,ale da sa na vec aj nazerat s pohladu zvyšenej teploty 10 na 32K a symetria by sa obnovila?smile.
P.s.Samozrejme pohlad laika a ci diletanta.(v pravom vyzname slova).
Ad 62) danny, danny: Nějak nám to nevychází. Stále jsme v minusových hodnotách. “O)
Tak i tak.smile.stretol som sa ,,po big bene bolo straaašne horuco,100 milionov bilionu bilionov stupnov.Ale vesmir sa rozpina a chladne a chladne.A vznikaju (oddeluju sa)elektroslabe sily a neskor elektromagneticke….a atd.Trieštenie symetrie vytvara castice a energie okolo nas.smile a laicky pozdrav.
Odkedy Ždia beru obycajnym ludom zakladne ludske prava komunikovat, ze ja tvorim halachicke zakony a podobne, je urazka mna ako krestana. Uvedomte si prosim ze mne ko krestanovi vyplyva povinnost studovat texty Tory, prorokov a spisov, a taktiez si uvedomte, ze som krstom zastiepeny do vinneho kmnena a tykaju sa ma vsetkyh prislubenia, dane praotcom, ci sa vam to paci alebo nie, ale ak sa Torou ohanate ako sekerou, moze sa lahko stat ze aj telesne obrezany zid, bez obrezaneho srdca a nenaplnenej micwy obrezat si predkozku srdca, velmi rychlo zahynie vecnou smrtou, pane Forste.
Ad 63) danny: Symetrie se netříští, jsou fundamentem. Spíše jde o narůstající entropii. “O)
66 je k 49 ako aj 67
ono viete…neobvinbujte ma zase ze co mi dovoluje citovat to alebo to…lebo vsetko co je v tom SZ je obsiahnute v NZ, takze aj tie veci o obriezke…a pripomanm ze tieto texty su krestanske. Pavol ich pisal krestanom
Ad 68) Co má společného neurčitost systému, tzv. entropie, s Vaším komentářem ad 66?
Ad 66.:
No, díval jsem se na Váš facebookový profil, když jste o něm psal, pane Urbane. Takže Vaše předchozí upozornění, abych to nebral příliš vážně, beru tedy vážně. Pokud to, co jste právě napsal, myslíte vážně, tak byste měl navštívit psychiatra. Pokud je to legrace, tak jsem ji nepochopil.
Jestli tím vinným kmenem máte na mysli izraelský lid, tak si to klidně můžete myslet, ale pravda to není.
Jestli Vám jako křesťanovi, jak píšete, vyplývá (z čeho?) povinnost studovat texty Tóry, proroků a spisů, to nevím. Ale asi máte na mysli tzv. Pět pětin Tóry, tzv. Tóru ústní asi těžko. Nebo máte povinnost studovat Talmud? Už to křesťanství odlišuje. Je to jiná tradice. A co je hlavní: tím, že křesťanství tvrdí, že Mašiach už přišel, samo popírá texty a tradici, na které se odvolává, kterou zcela jinak vykládá a které Vy prý máte povinnost studovat.
Nevím, co máte na mysli pod pojmem “prislubenia nadé praotcom”, která se Vás prý všechna týkají. On Vám někdo něco slíbil? Nebo máte na mysli micvot, tedy příkazy, na místo přislíbení? A ty podle Vás Vám dal nějaký praotec? Váš praotec?
Nebo se Vám to plete s Úctou a prisľúbeniami Božského srdca?
To snad není možné, čeho se tady člověk dočká. Nikoho Tórou po hlavě nemlátím, ale spíše to vypadá, že tady občas někomu spadla v obchoďáku na hlavu obrovská role vánočního papíru.
To asi fakt nemá cenu se tady namáhat něco psát. Už chápu, proč sem našinec nic nedává.
Ono i to tvrzení pana Urbana, že “vsetko co je v tom SZ je obsiahnute v NZ” je celkem vypovídající o stavu duše. Jen připomínám, že Tanach NENÍ Starý zákon. Skutečně ne. To, prosím, mějte na paměti. Kraličtí překladatelé sice zachovali pořadí a formální obsah židovské bible, ale jejich překlad (ani ten první, z poslední čtvrtiny 16. stol., se nevyhnul zkreslující interpretaci. Jelikož i ten jediný z překladatelů, co měl židovský původ, byl už v té době konvertita ke křesťanství. lhostejno, že utrakvistickému, podle všeho.
Panu Urbanovi na vysvětlenou ještě jednou: V č. 49 mám na mysli nikoliv Vás, pane Urbane. Pro jistotu jsem to jednoznačně napsal hned v č.50, kdo že se to vydává neoprávněně za halachickou autoritu.
Ad 70, 71) Začínají ty mé komentáře zapadat. Máte u mne like. To jsou ta jiná znaménka. “O)
no, tohle se mi stává furt, nepochopím pravidla..
vím, že jsem nezajímavá, nikoho neohrožuji, profesně ani jinak ale přesto, co lze vyčíst z mého profilu? aloisie štorc nar.1955 praha..
nezaměstnaná, (doplňuji to co tam nenajdete..) pozdravení
@Foršt:
Až v tom budete napište prosím i o mém profilu: https://www.facebook.com/david.fabry
PS: Upozorňuji, že jste stále neodespal na moji otázku: Jsem žid nebo Žid?
ad 71) Trojsky kon – Delete
Ad 74.:
Proč si myslíte, že jste nezajímavá?
Ad 75.:
Vy si PR zvládnete sám, pane Fábry.
Odpověď jsem již na tomto portálu dal. Můžete si projít diskuse a zjistíte to.
ad70)našínec sem nic nedava.Samozrejme,lebo,kto je našínec?Uz spominany,ale samozrejme dalej nerozoberany(kolegom)Buber?,,Jezisa som vnimal od svojej mladosti ako svojho velkeho brata.To,ze ho krestanstvo poklada za Boha a vykupitela,je pre mna velmi zavazna skutocnost najdolezitejsieho vyznamu,ktoru sa snazim pochopit..Moje vlastne bratske chapanie Jezisa je stale silnejsie a cistejsie,a vidim ho dnes silnejsim a cistejsim pohladom.”(Zwei Glaubennsweisen,str.657).(Bubera som to,opat pripominam,nespomenul ja).
Buber poukazuje na spolocny koren(nie ja,ale zid Buber.Pane M.F.je Buber Zid?A ci acher?Alebo istejsie ticho po pešine).krestanstva a judaismu,ktory vidi v pasaži..HAAMINU BEADONAJ ELOHEJCHEM VETAAMINU(2Pa 20,20)Verte v Hospodina….
Buber poukazuje na slovnu hracku,ktora je podstatna tam i tam.
Buber i Rosenzweig pokazuju jasne(ale netreba si ich vsimat,zrejme ide o polskych kavalyroch),ze krestanstvo nie je protiklad judaismu,ale INA cesta viery,k nadobudnutiu dovery,(dufam,ze Vaši,Vam vysvetlili rozdiel medzi vierou a doverou.).
Aby so nezabudol aj inu cast spolubratov,tak Ješajahu Leibowitz o nom napisal,ze je filozof pre damy.Ale po druhe strane,kto vie o Leibowitzovi?Ten prvy poukazal,ze Boha poznavame medzi nami-medzi mnou a Tebou,medzi Ja a Ty,bejnenu.
Masiach uz prisiel?to snad nemyslite vazne?kolko,ze ich uz bolo?(V prisne vzatom vyzname slova).
Dalej pisete,,On Vam to niekto slubil?”Pre toho.kto vie citat,tak Hospodin nechal pred ,,Edenom”hlavkovu kapustu(pre chytrolinov)A svetelne znamenie pre pripad,ze pochopime.(prislub jak svina).A micvot uz nepotrebujeme,lebo sme micvot sami o sebe,bez micvot.Subjekt sa stane objektom,Ja a ty.A napodobne.
Ked na niekoho spadne rolka baliaceho papiera,tak ho pozdvihnem a poviem si slova toho i toho su napisane na jednom vytvore ludskych ruk,lebo origoš,sme stratili,vsakze?
Našinec není cizinec.Ale to je z rozpravky o troch kamaratoch.
P.s.Aloisie da sa vycitat velka vnutorna sila.(s toho,co ste tu napisala v 74)a skryty vodca.ale nie som s En-dor.smile.
Pozdrav.
..jak říkám, myslím, že jsem nezajímavá protože jsem děvče a nemám potřebné vzdělání abych se mohla ucházet o práci v žm nebo obci..
ale mohu se mýlit, jsou lidi kteří mojí stránku nezkoumají z jiných důvodů
Ad 80.:
Chceš-li obhájit své křesťanství před Židy, nalistuj Bubera. No, chudák Buber. I když si za to může dost sám. Podívejte, Buber není halachická autorita. Ostatně – to tady na Shekel.cz není nikdo. Ani Vy, ani p. Haidler, p. Blažek nebo já.
Ale to fakt nemá smysl. Nevím,za koho mě máte, avšak skutečně mě nemusíte upozorňovat na rozdíl mezi vírou a důvěrou.
Píšete dost nepřehledně, špatně se to čte, když na konci věty sice dáte tečku, ale mezerník nepoužijete. To samé po čárce za slovem ve větě, po úvozovkách, po otazníku…. Tak jsem možná jen nepochopil, proč se podivujete tomu, když jsem napsal, že podle křesťanských představ Mašiach již přišel. A zase odešel. To je zásadní rozdíl v pojetí Mesiáše v judaismu a v křesťanství.
O těch zaslíbeních: Reagoval jsem na slova pana Urbana, že nějaký praotec (neuvedl který, ono jich je totiž, aspoň podle naší tradice, více) mu dal zaslíbení. To je přece nesmysl. Protože jsem pochopil, že “prislúbenia dané praotcom” myslel tak, že je dal nějaký (jeden) praotec. Když to čtu teď, chápu, že to má asi být množné číslo. Pak je to má jiný význam.
Není divu, semlelo se tady toho tolik, že překouknout se je snadné. Nicméně stejně: Jste si tak jistí, že ti praotcové Abraham, Jicchak a Jaakov jsou skutečně Vaši? No, možná ten Abraham, když už se tak ekumenicky snaží někteří psát: “setkání abrahamovských máboženství” a podobně. Ono je důležitější to, že někdo ví o Buberovi a někdo zná Ješajahu Leibowitze i Bubera. A také se snaží pochopit, o čem píší a tak chtě nechtě se bez Talmudu a mnoha poskim neobejde. Navíc – Bubera jako halachickou autoritu brát dost dobře nejde. Leibowitze ano. Takže ta popularita obou je těžko srovnatelná. Osobně vůbec nepreferuji ortodoxní rabíny, i když v tomto případě si dovolím některé jeho myšlenky z části citovat, když si připravuji svou drašu.
Je celkem úsměvné, jak se tady mnozí snaží psát hebrejské citáty, jak se namáhají s dokazováním, že Tanach Ježíše když ne potvrzuje, tak alespoň předjímá. Proč? Je to nutné? Spadla by tím stavba křesťanství, kdyby toho nebylo?
Vy to tak nevnímáte, chápu, ale ono to často působí fakt až legračně. A ještě “za pomoci Bubera”.
Když na někoho padá trakař a nebo role vánočního papíru a jsem u toho, tak se snažím pomoci, co je v mých silách. Pokud to ale člověka už trefilo a já u toho nebyl, nota bene když už se z pod role vyhrabal, tak už těžko pomohu. Na to jsou jiní odborníci, co zamačkávají boule v hlavě. (Ty na hlavě si může každý zamáčknout sám, třeba jídelním nožem naplocho.)
A tvrzením, že “micvot už nepotřebujeme, protože jsme jimi sami”, jste mě žel jen utvrdil v tom, že tady je už diskuse marná. Vysvětlovat, co to jsou micvot, když je navíc ani jako křesťan nemáte povinnost dodržovat, je ztráta času. Protože jestli na toto jste přišel díky učení se (lhostejno jestli “u Achaba” nebo jinde, máte zcela odlišná východiska.
Já a ty. Jak říkám – un poverino Buberino.
…Nevím,za = Nevím, za………….
Jaj, to v 81. jsem psal v odpověď na 79.
Ad 80.: A paní Štorc, proč se chcete ucházet o práci ausgerechnet v žm (asi Židovské muzeum – v Praze?) a nebo v obci (židovské?).
A proč – pokud tedy chápu správně, co je Vaším vysněným pracovištěm – si myslíte, že jako děvče tam nemůžete? Vzdělání je ovšem jiná záležitost. To je pravda.
Ale proč zrovna tam jít pracovat?
Ad80).Veruže tak.Ono,kde co,vyzera komicky.(az uzkoprso).Obrovsky objav,dalo by sa povedat,ze tu nikto nie je halachicka autorita.Ze si tu štebotame kaviarensky,moze byt poučne,ale nemusi byt smerodatne.
Prečo mam obhajovat niečo, pred niečím,nikto mi nič neberie?
Prečo by to nemalo zmysel sa rozpravat?Diamant sa len obrusovanim stava briliantom.
Pišete o dokazovaní(usmevnom)snahou písat hebrejske citaty,ze Tanach potvrdzuje a atd.Dajte jeden citat?(snaživý).Alebo zostanete zas v polohe,ja len sopmeniem?
Presne tak, nie je to vobec nutne.
Opatovne nepochopenie,Preco Buberom nieco dokazovat a nie poukazovat na roznorodost v dome Izraela?Toto Vas zrejme nenapadlo?O legračnosti samozrejme nepíšem,lebo sa to nepatrí.smile.
O micve a utvrdení sa ze diskuse je marna.AA co takto pochopit,ze to mozu vediet,citit aj Inakší a bez pocitu kradeže?,,Psychologicku stranku”,aj ked sa Vam to nepaci,mame rovnaku.
R.Jicchak(pouzitý pre chápanie,nie dokazovanie)samozrejme citát.,,Prečo nam(samozrejme Vam)neboli zjavene dovody?(Micvot)Stalo sa tak preto,ze ked boli zjavene dovody pre dve prikazania obsiahnute v Písme,najvacsi s muzov sa prehrešil prave proti nim.Lebo je písane:,,nech si nevzme(kral)mnoho zien,aby sa neodvratilo srdce jeho.”(Dt17,17)Salamun riekol:,,zaopatrim si viacero manzeliek a neodvratim sa.”Lenze je Napisane:,,Ked nadisiel Salamunovi cas staroby,jeho zeny odklonili jeho srdce..”Hladanie zdovodnenia sa moze stat prvym krokom k…Na druhej strane sa ,,odborne”zdovodnuju.A vy kam patrite,mozete poradit laikovi?K akemu stanovisku sa radite vdaka Svojmu
učeniu?Alebo hladate vonu a ci prichut micvot.Hlavne je same jedlo,avsak aroma ciní nasu skusenost bohatšiou?
Najvyššia funkcia,podla Maimonida je realizacia potencialu cloveka,totiz pomocou zachovavania Bozich prikazov priblizovat sa k bozej podstate.(stanem sa micvou).Ale on sa zrejme nakazil svojim arciracionalizmom,ako bolo o nom sa vyjadrane.(podotkynam,ze domacimi).
V dalsom ,,prude”,ze dodrziavanie micvot je videny nielen ako prostriedok k utvaraniu vlastnej osobnosti(vdaka,ze mozu posobit bezprostredne na ludsku povahu),ale aj ako nastroj ovplyvnovania celeho sveta.Ale tu nejdem dalej.(nechce sa mi.smile).
Ja a ty?Veru,veru co sa da cakat od buberina?(Bubera mam v ucte,napriek).Ja mam,,Ja som”.TO je take blizsie.smile.
Ad 85.:
Problém je, že jeden tady ze sebe halachickou autoritu dělá. A těm, kteří o židovství mnoho nebo nic nevědí, motá hlavy. To je celé. Nevím, proč zrovna Vy máte potřebu “poukazovat na různorodost Izraele”. Nicméně činit tak zrovna Buberem je dost nešťastné v kontextu toho, že se tu vyjadřujete k halachickým záležitostem. Martin Buber nebyl rabín, šel sice zajímavou cestou, ale jak je dnes vidět, tak judaismus – jak ortodoxní, tak reformní – jde tradičnější cestou. Tzv. postrabínská doba, ještě před deseti patnácti lety skloňovaná i u nás v některých kruzích, nějak nenastává. Stále a znovu se obracíme k rabínským autoritám, k lidem řádně vystudovaným na rabínských seminářích. Protože většina našich lidí, pokud se zabývá vlastní tradicí, hledá přese všechny peripetie (i ty buberovské) to, co udrželo židovství až do dnešních dnů tolik tisíciletí. A ve změti různých módních výkřiků i modernistických snah se snaží zachytit nějaký pevný bod. A tak nakonec stejně se začne obracet pro radu na ty, kteří skýtají alespoň jakousi záruku pokračování tradice “vztažených rukou”, k těm, co obdrželi smicha nebo se alespoň důkladněji učili u uznávaných rabínů či kantorů.
To jsem si nevymyslel ad hoc u počítače. Nejen, že existuje mnoho prací, ať religionistických, či jednoznačně teologických, úzce podle jednotlivých směrů judaismu i jejich dalších větvení zaměřených.
U nás není téměř šance zjistit onu “mnohost Izrale,” o níž mluvíte. Takže jsme často svědky právě takového zevšeobecňujícího, idealizujícího obrazu židovského světa, okořeněného přemírou “exotické” a “tajemné” mystiky a s báchorkami o tom, jak Židé žijí se z toho stává jakési univerzalistické náboženství. Kdy izraelský národ už ani není třeba, “my jsme přece legitimně převzali štafetový kolík!”
A ohánějíce se Maimonidem, Ježíšem a Buberem (někdo si vzpomněl i na Mosese Mendelssohna, to už je ale dávno překonané, i to, co chvíli hlásala skupina francouzských emancipovaných Židů nadšeně a možná i servilně po instalaci Napoleona Bonaparteho císařem. Také Pittsburg je už do značné míry passé. Pravdou je, že za to může silně nejen zdravá tendence Židovstva vracet se, periodicky, k základům, tedy stále mít možnost vidět Tóru. Obě světové války a zejména šoa způsobily obrovské změny v celém židovském světě. K nim patří i vznik Státu Izrael.
Teoretizování o judaismu je jistě zajímavé, bez skutečného života ale je to jen teorie. Jsem vděčný, že jsem měl a mám tu možnost snadněji, díky svému povolání především, navštěvovat mnohé židovské komunity po světě a mám tak aspoň nějaké živé srovnání.
Takže když někdo mluví o reformním judaismu stále především prizmatem hnutí Haskala, jako by vynechal 200 let dalšího vývoje.
Zrovna tak když někdo si koupí dva díly žlutého Kicur šulchan aruch a k tomu přikusuje těch pár do češtiny přeložených kapitol Maimonida a ještě se opírá o katolický katechismus (příkladně). A pak se konečně odhodlá vyrazit “mezi Židy” – a kouká, že to je všechno nějak jinak. i u tzv. ortodoxních, kteří jsou, aspoň někteří, alespoň černobílí a tedy rozlišitelní na první pohled.
Ten druhý pohled už mnoho z venku přicházejících raději neudělá a nebo se na něj snaží raději zapomenout. Protože málokdy štymuje s tím, co si načetli a co shlédli na různých místních i zahraničních “videjkách”.
Židovský svět je skutečně velmi pestrý, to máte pravdu. Ovšem ta skutečná pestrost je často neviditelná té většině, co vnímá jen Izrael, sionismus, šoa, kabalu, black & white (kdyby aspoň švorc-vajs) a plete si judaistiku s judaismem a ještě k tomu přistupuje s často jen těžce skrývaným pocitem nadřazenosti (my přece teď po nich držíme ten kolík).
Ne že se to nemůže a nestává nám samotným. Ale ten, kdo si myslí, že třímá v ruce štafetový kolík, by se měl podívat, jestli na té tyčce má navinutou Tóru a nebo jen její neumělou a mnohokrát přepisovanou papírovou repliku. A proč ty tyčky nemá dvě.
V podstatě jediný důvod, proč tady píši, je, že mě velmi mrzí, když za judaismus je vydáváno nějaké zkreslené torzo. Kdyby byla včas vyslovena premisa, kdo je tady kdo, z jaké pozice píše o judaismu, bylo by jasněji.
Židovský svět nazamrznul někde na Haliči v kostýmech z 18. století (nic proti tomu folklóru), ani se, te´d to možná zní překvapivě, zcela neodpoutal od mystiky. Je to ale mnohem barevnější, hlubší tu a tam i třeba povrchnější, ale hlavně živoucí svět. U vědomí toho pak možná pochopíme díky poznávání kontextu, co se děje právě ve Státě Izrael. Že aktivity IRAC jsou skutečně jedním z mnoha viditelnějších projevů emancipace progresivního vnímání současného světa. Což úzkým průzorem zde tak často idealizované podoby judaismu (a ještě jen toho ortodoxního) nejsme schopni vidět, natož tomu porozumět.
Na závěr si dovolím ještě napsat: Judaismus předkládaný a vykládaný nežidy není totéž, jako když o něm píší a učí ho sami Židé. Už o tom psal i p. Jiří Blažek tedy někde.
Mějte se dobře.
myslím, dany, že fošrt nás prostě dostal, je to tak.
Diky moc za blahoželanie ale svoj stav dobroty si najradšej ohlídam sam.smile.
Tolko,,prenosu”na druhych.pri vsetkej ucte,sa malokedy stretnem.
..My sme predsa prevzali stafetovy kolík”.mal ho vobec niekto?Ak by aj ano,preco mate stale pocit,ze Vam ho niekto chce vziat?Zidia su (aká,taká),ale cast mozaiky ludstva.Ked ,,skumam” a ci pozorujem ludstvo,ludi okolo seba nezovseobecnujem ani neidealizujem celu mozaiku,tobož nie ziadnu jej cast.
,,Ohanajuci sa..”prosim Vas,co to je?Ked popisujem jednotlive plody Vasho stromu,co to ma spolocne s ohananim?Ohanam sa ked o niecom,ale nieco presvedcujem.Mali ste ten pocit?
Spomenul ste stat Izrael,ale nato som narazal o ,,dovere”.Su presvedcení vsetci o legitimite?Necaka s s doverou na nieco ine?
Teoretizovanie o judaisme je…ale tvrdí niekto nico ine?Naznacil som kaviarensku debatu.Nemožeme žit vsetci vsetko,ale to neznaci,ze sa o tom nemozeme rozpravat.Slobodne a bez projekcii.
Dva zlte Kulcany?Dobre, stretol som sa s nazorom,,Tora nam bola darovana,ale kulcan nie?”S takouto ,,neistotou”by som isto nikde nevyrazal.Smile.A preco vyrazat niekam,ked..mudry spoznava,aniž by prekrocil prah svojho domu.”Preco mate zas pocit,ze kazdy je nuteny niekam vyrazat?
Dalsie spomenutie ,,pocitu nadradenosst”(judaistika a judaismus).Preco?Dospely jedinec by nemal mat taketo pocity.
Predkladany judaizmus zidom je iny.Mozbyt,ale ked si neurobim vodicak v autorizovanej autoskole,to nezanci,ze som horsi vodic,ako tí s papiermi.
smile.
Tiez sa majte dobre a hlavne tu dobrotu si nedajte vziat.smile a pozdrav.
Nechme mluvit krestanske “halachicke” autority, a presvedcte se sami o Kristove skutecnem lidstvi :-)
Meinrad Limbeck, evangelium sv. Matose, Maly Stuttgartsky komentar,
str. 32
BUH JE VZDY OTEC SYN A DUCH – poceti neznamena, ze vznika novy Buh – Syn !!!!!!! takze Buh jako Syn v cloveku Jezisi prijima na sebe podobu cloveka, takze on sam je CLOVEKEM !!!!!!! /J. Ratzinger, Einfuhrung in das Christentum, Kosel-Verlag Munchen 1968, str.225/
Tento pan Ratzinger je dodnes emeritnim papezem Benediktem XVI.
Maranatha
Rimanom
Pavol, služobník Krista Ježiša, povolaný za apoštola, vybraný hlásať Božie evanjelium, ktoré Boh vopred prisľúbil vo Svätých písmach skrze svojich prorokov o svojom Synovi, ktorý podľa tela pochádza z Dávidovho rodu a podľa Ducha svätosti od vzkriesenia z mŕtvych je ustanovený v moci ako Boží Syn, o Ježišovi Kristovi, našom Pánovi.
Skrze neho sme dostali milosť a apoštolský úrad, aby na slávu jeho mena poslušne uverili všetky národy; k nim patríte aj vy, povolaní Ježišom Kristom
Ad 90.: z Davidova rodu nepochází. To je pouze legenda. A rroroci nic takového, o čem píšete, neprorokovali. To je dezinterpretace. Tóra také neříká, že by můj národ ani jakýkoliv jiný měl uvěřit v Ježíše. Věřte si, v co chcete, ale uvědomte si, že s tou Vaší misií obtěžujete.
má tam být …proroci…
Ad 91) Vidím to stejně. Ještě by se chtělo dodat, že poměrně agresivně. Své pravdy zde předkládá bez jakýchkoli pochybností, tuším, že bez zapojení vlastního úsudku, jednoduše mem. To je to ale veliké neštěstí. “O)
ad 90) Co zkusit pokusit se poznat také druhý pohled ? Každý, pravda, může říkat kostce kruh. Ale měl by respektovat, že ten jeho “kruh” má hrany a šest stěn :))
http://www.lamedwaw.org/zaj_mashia.html
Ad 94.: Můžeš tady, Achabe, vysvětlit, proč jinde často píšeš o Ježíšovi jako o Malém šéfovi?
Ad 95. Jaký by měl být tedy správný vztah k J.K.?
96. Koho?
Křesťan, muslim i žid budou ten vztah mít každý jiný a každý bude ten svůj považovat za (jediný) správný a navzájem neslučitelný.
Správný vztah? nenutit ho jiným.
Nechat jiné, ať si v něj klidně věří, když jim nestačí jednodušší cesta k Hospodinu, pokud vůbec nějaká je.
Ad 98. Co by tedy mělo spojovat židy a křesťany?
Nic. Maximálně to, že se nechají navzájem na pokoji. To by pro začátek bohatě stačilo a ani toho nejsou někteří schopni.
Ad 100. Jak do tohoto zapadají mesiánští Židé?
To nejsou Židé, ale křesťané. je to celkem nové hnutí. už jsem tady o tom psal jinde v jednom komentáři.
A celkem roztříštěné.
Ad 102. Celkem teoreticky – člověk třebas z Maroka, když konvertuje ke křesťanství přestává být Židem??
Ano.Pokud to byl Žid podle toho nebo onoho pojetí halachy. Tento problém znám, dokonce osobně, z dnešního Izraele – hodně izraelských Židů se vzhlíží v různých sektách – všelijací guruové působí buď osobně nebo většinou zprostředkovaně i tam. Mám jedny známé, částečně pocházející z bývalého Československa. Ta drahá polovička, co jest sabra, tedy narozena v Izraeli, se po čase dala do služeb jednoho “Šrí”….
Ona na Vaši otázku to není vždy tak snadná odpověď, protože hodně záleží na prostředí, v němž se dotyčný konvertita pohybuje. V minulosti, zejména v Evropě, před židovskou emancipací, to znamenalo, že byl svou původní židovskou komunitou vytlačen. Ale s tím takový člověk logicky musel počítat, věděl většinou, co dělá (pokud se nejednalo o případy – často velmi sporné – týkajících se nezletilých).
S tím, jak jsou dnes v naprosté většině židovská společenství velmi otevřená, co se týče komunikace s majoritní společností, vzhledem k silné integraci do ní, tak často ani nejde zjistit, co její formální členové činí. nikdo si toho nemá šanci všimnout, zejména, pokud se nejední o osoby veřejně známé a není to zrovna na malém městě. Když se to ale “proflákne”, tak přichází ke slovu halacha. U nás také, ale spíše se teď v posledních letech řešilo, kdo je má právo být členem židovské obce.
To, že někdo “dodržuje”, že se modlí “po židovsku”, že se tak snaží jíst, mluvit a chovat se (důraz bývá rozličný), v žádném případě neznamená, že takový člověk je automaticky přijímán za řádného člena. Vyskytlo se několik takových (ne)sporných případů; o jednom oba už víme. O ostatních pomlčím z pochopitelných důvodů.
Samotné rozhodnutí se jednotlivce, že se stane Židem (nebo “židem”, když se mu to zalíbí, z neznalosti či z nepochopení, proč dnes většinou píšeme Židé – ten důvod vůbec není malicherný a čeština umožňuje toto doslovit),
tak to samotné rozhodnutí znamená teprve začátek někdy dosti dlouhé i ne vždy příjemné cesty k přijetí do židovské komunity. k národu Izraele. Už minimálně dvě a půl tisíciletí o tom rozhodují rabínské soudy a my se jejich rozhodnutí podvolujeme, protože jim a učitelům, kteří připravují budoucí konvertity k judaismu, důvěřujeme. A když ne, obrátíme se na jiný bejt din, rabínský soud.
V tom snad tkví i část mé odpovědi na Vaši otázku. Je totiž logické, že člověk, který se zpronevěří zákonům židovské pospolitosti do té míry, že je popře konverzí k jinému náboženství a tedy jiné tradici, těžko může zůstat součástí své původní komunity, dokonce svého národa.
Víme ale, že tohle nezajímalo nacisty a vlastně ani komunisty, když se mstili svým soudruhům v určité fázi za to, že mají židovský původ, byť šesticípou hvězdu vyměnili za rudou pěticípou.
Nikdy není pozdě vrátit se zpět k národu Jisraele. Řešením ale není, jak už i v USA poznali, ani tzv. Interfaith Marriage, je to velmi problematické a jen tak pro prvotní zamyšlení je dobré si představit, jaký mišmaš musí mít děti z takového vícenáboženského (a vícekulturního) rodinného prostředí. Stejně se časem, nejpozději po osamostatnění, budou rozhodovat, kam vlastně patří. Idylické příběhy, které jsme donedávna celkem často mohli číst, byly mnohdy spíše zbožným přáním, byť to může také v ojedinělých případech fungovat. Ale spíše to byla propaganda; součást toho, jak zachránit našince před úplnou asimilací v majoritní společnosti, jíž navíc jsme už 1000 let integrovanou součástí.
Pokud by Vás to zajímalo, tak Vám mohu doporučit příslušnou literaturu. Je toho požehnaně.
V zásadě problém evropského Židovstva (to americké má svá výrazná specifika) je, zejména po decimaci šoa, obrovský odklon přeživších a dalších generací od vlastních tradic (a to nepočítám ty, kteří totálně či jen z části asimilovali už předtím).
Jak se ukazuje, tak snahy podobné těm, co vidíme tady na Shekel.cz nebo v některých tzv. liberálních židovských komunitách u nás přitahují zhusta především nežidy a nebo ty, kteří si uvědomují svůj židovský původ, ale nevyrostli v tradici. Ti druzí většinou rychle najdou cestu do skutečných židovských obcí (pokud je neodradí zkostnatělá, málo sociálně vnímavá formálně převažující ortodoxie). Židé, kteří se už do řádných židovských komunit (obcí) takříkajíc narodili, tyhle problémy s původem většinou neřeší. Až počátkem nového tisíciletí, kdy už většině bylo jasné, že demografická křivka klesá neúprosně a strmě, začalo se jednat o různé další možnosti, kdo může být řádným členem židovských obcí. Milníky jsou u nás zatím dva. 2002 a 2007. V posledku platí, že (kromě Židovské obce v Praze) mohou být řádnými členy obcí ti, co mají alespoň jednoho z prarodičů Žida podle halachy (rozumějte aspoň dědečka z otcovi strany, jehož matka a její matka atd. byly prokazatelně Židovky). Už jsem o tom na zdejším portále psal. Jde ve své podstatě o tzv. právo návratu (alija) do Izraele, resp. do Státu Izrael. S tím, že obce se zpravidla zavazují takovým lidem dojíti k tomu, aby i oni byli tzv. halachičtí – tedy v praxi by jim měli umožnit – giur. Tedy konverzi k judaismu. Zní to asi paradoxně, ale je to tak. Praxe s přípravou k takovým krokům sice silně vázne (nedostatek učitelů tradice, vůle, vize atd.), ale i tak je vůbec zázrak, že tu dosud jsme.
Abych to uzavřel: Je tedy celkem logické, že když takové “obštrukce” děláme s původem, případně přijetím rozhodnutím bejt din a nebo alespoň s vyjasněním statutu, nekompromisní pohled na odpadlíky od tradice je nasnadě. I kdyby ti dotyční byli “vlažní” už předtím, než se utekli třeba ke křesťanství.
Takovou zajímavost na závěr:
Ve Španělsku především je teď “in” vracet se ke svým židovským kořenům (jak říkají někteří Španělé, jejich 22. jméno je Toledano, tedy židovské). Po pádu fašistického režimu se mnoho Španělů začalo ohlížet do své minulosti, ke svým předkům, k “marranos”, násilně pokřtěným Židům. Bez giuru, bez konverze, se ale neobejdou ani oni.
Tož tak.
S tou konverzí hypotetického marockého Žida je to je tak příkré, jako když se nějaký čerstvě protektorátní Čech přihlásil k německé národnosti.
Proto tolik lidí tady včetně jednoho guru neustále přesvědčuje (hlavně sebe sama asi), že to není o krvi, že to není národní záležitost, že …. Židovství však není jen judaismus, -ismus, náboženství, ideologie, kultura…. Je to všechno dohromady. Dokonce i s těmi našinci, co prošli mnoha koncentráky, strašnými hrůzami, a přitom vážně tvrdí, že jsou čeští (českoslovenští) občané (nebo dokonce Češi) s židovským původem.
To všechno je skutečná jidiškajt (ta, je to rodu ženského). Se svou mystičností, povrchní pragmatičností, hlubokou vzdělaností, lidovou vírou a pověrami, starověkou moudrostí i moderní filozofií a žijícími moudrými i nemoudrými učiteli. Které ale fakt u nás žel moc nenajdeme. Nu – jeďme třeba do Drážďan, tam je to už pár let zase hodně zajímavé.
Požehnaný týden přeji!
ad 104 a nn) Stačilo možná jen to “ano”. S drobným dodatkem, že židovství je do jisté míry jakoby “úděl”. (To je na delší povídání, a neznamená to, že by pod ním měli židé klesat :))
Odšedší i pokřtěný žid zůstává židem.
Pro doplnění – pohřební (přísně halachické předpisy) uvádějí: Pokřtěné a odšedší lze bez problémů pohřbít na židovském hřbitově, protože tam přirozeně patří. Pokud se z nich ovšem nestali *rodef (dosl. pronásledovatelé – ale obecně i lautr svině). Ale to je logické, že bytost která pronásleduje svoje původní kořeny nebo se chová jaksi proti jidiškajt, už asi dávno židem není :))
O velkým písmenech jsme psali již před třemi a půl rokem. A mám dokonce pocit, že gramotným jsem to sem už linkoval :)))
https://www.shekel.cz/610/na-velikosti-nezalezi
Achabe, nemáš zcela pravdu. Chápu, že si píšeš stále svou, tak pochop mě také. Můžeš si sem linkovat co chceš, ale oni by ti to ti jiříblažkovsky přísloveční z Belzu vytmavili.
Vidím, že asi toužíš po dalším střetu. Jen je otázka, jestli to není zrtáta času. Ono to totiž tady zase tolik lidí nečte. Všiml jsem si, že pokaždé, když “rozkliknu” článek, tak podruhé je tam o jedno číslo v zápětí vyšší hodnota čili počet shlédnutí.
A s tím pohřbíváním skutečně pravdu nemáš. Jen v určitých obdobích, jako zrovna teď, se naše společenství většinou domluvila, že nežidovské manžele pohřbíme k jejich židovským manželům na našich hřbitovech.
Pokud někdo proklamativně odešel z židovské obce a stal se křesťanem, tak byl vyobcován, ztracen. Vrátit se mohl, málokdy se tak ale stalo.
Dělám teď zcela jinou práci, než abych zrovna Tobě musel znovu a znovu vysvětlovat, co sám dobře (doufám) víš. Včetně malého a velkého písmnene. Protože Ty to stavíš záměrně do jiných souvislostí. Abys obhájil svou halachickou nedostatečnost. Zbytečně. Ničíš tím svou práci. Proč?
S tím pohřbíváním: To je právě rozdíl mezi teorií (jako že máme milovat konvertity k judaismu) a praxí. Mezi ideálem jakkoli humanistickým, často jen zbožným přáním, a skutečným židovským životem. Který i tady u nás v republice stále existuje, kupodivu.
Ještě ad 107.:
Píšeš: “Ale to je logické, že bytost která pronásleduje svoje původní kořeny nebo se chová jaksi proti jidiškajt, už asi dávno židem není :))”
(Ten smajlík na konci moc nesedí, Achabe, k popukání to rozhodně není.)
To je právě to – jakmile se někdo z našinců dá na křesťanství, tak se nikoliv “jaksi”, ale skutečně chová proti židovství (“jidiškajt”). Takže nikoliv asi, ale určitě Židem (ani tím Tvým židem) není.
Ano, mnoho takových odpadlíků i nadále udržovalo (a udržují někteří i dnes) relativně dobré (osobní či obchodní apod.) vztahy s židovskými komunitami. Příklady jsou známy. Nicméně stále platilo a platí, že už nejsou Židy. (Jen nacistům a komunistům to bylo a je jedno).
Je smutné, že se roky oháníš halachou a sám ji nedodržuješ v tom nejzákladnějším.
Paradoxně vlastně nemusíš. o to je to celé větší fraška. Celkem tragická.
Ad 110. Ještě jedna věc – člověk, který přestane věřit – stane se ateistou, ač z židovské rodiny, také přestává být Židem?
A 111.:
Je třeba si nejprve ujasnit, co si máme na mysli pod pojmem ateista; zda v širokém slova smyslu bezvěrce a nebo tak označíme přímo bojovného odmítače náboženství.
Podle našich liberálních zvyklostí člověk, který se hlásí ke svému židovskému původu je Židem. Pokud nevystupuje veřejně proti židovskému společenství nebo jeho části či části jeho tradice (v tomto případě té náboženské, dá-li se to vůbec takto oddělovat).
Abych tu neopakoval stále to samé či podobné, podívejte se, prosím, co jsem psal před chvíli v diskusi pod článkem p. Fábryho JAKÁ JE TO MYŠLENKA?
Kdybychom vyřadili z evidence všechny členy regulérních českých židovských obcí kvůli tomu, že jsou vlažní k jedné součásti židovské tradice, tak by nás tu mnoho nezbylo. Místně se ale situace s povědomím o tradici a dokonce se snahou pokračovat v ní lepší. Zejména v zemích postižených nejprve nacismem a pak komunismem (v Rusku opačně) je vedení k tradici záležitost přežití do dalších generací. Že to při minimálních počtech vůbec není snadné, je jistě zřejmé.
Ještě k 111.:
Jistě, že lze namítnout, kolik Židů brojí proti jiným Židům. Není tak snadné pozbýt totožnost. Je to složité, protože leckdy jsou sekulární zájmy proti tradici (velmi zjednodušeně řečeno proti náboženství). Navíc fundamentalisté bývají nesmiřitelní vůči jinak smýšlejícím, byť i velmi pobožným, avšak reformním.
ad.111 Erichu, tak to vypadá, že výjimečnost židovství spočívá také v tom, že když vás vykopnou z “církve”, vykopnou vás zároveň i z národa. To by mohlo taky patřit do té osvěty, která nám osvětluje, proč se ve slově Židé píše velké Ž, kdežto u vyznavačů jiných náboženství pouze malé písmeno. Nebo možná tady by se spíš hodilo říct: čím se odlišuje tento národ od všech ostatních? Že příslušníci jiných národů mohou vyznávat náboženství podle svého svědomí, kdežto Židé smějí vyznávat jen to židovské, jinak jsou ze svého národa vyloučeni.
Trochu mě ale mate, jaký sami žŽidé v tom mají galimatiáš. Tak národnostní menšinou se necítí, protože co se příslušnosti k národu týče, ztotožňují se s místními. Židovská obec však už radši náboženská není, aby ti, co se k židovskému náboženství nehlásí, se necítili jaksi odstrkovaní… To skoro vypadá, jakoby se nijak žhavě nehlásili ani k jednomu Žž, tedy ani k národu ani k náboženství, než že by obojí chtěli spojit v jedno. Je snad tedy židovství spíše dokladem o původu, než cokoli jiného? Něco jako šlechtická modrá krev, být žŽidem znamená především mít papíry na ten pravý židovský původ? A náboženství či nějaké národní uvědomění jsou až další v řadě, podle situace se na nich lpí, jak se to zrovna zdá vhodné?
To je pak těžké, taková osvěta, copak já, pokud zůstanu zmatená, ale když v tom mají chaos i ti, co se jich to osobně týká… Dokonce jsem si všimla, že i samotný JB snad používá ve slově žid malého písmene (pokud tedy nešlo jen o překlepy), tak nevím, kde je zakopaný pes, ani on snad nechápe tu zásadní jedinečnost židovství, kterou má velké písmeno světu zvěstovat?
Ad 114.:
Pro začátek si, prosím, prostudujte Statut Federace židovských obcí v České republice.
http://www.fzo.cz/wp-content/uploads/Statut-F%C5%BDO-6.6.2013.pdf
Zejména:
Hlava I STANOVY
Článek 1 Všeobecná ustanovení
1. Federace židovských obcí v České republice (dále jen FŽO) je organizací, sdružující židovské obce
(dále jen ŽO) a přidružené židovské organizace. FŽO sdružuje ŽO, které se hlásí k ortodoxnímu,
konzervativnímu nebo reformnímu (liberálnímu) směru judaismu.
2. FŽO zastupuje českou židovskou pospolitost, představovanou ŽO a organizacemi v ní sdruženými.
Jejich jménem působí a vystupuje jako jednotné společenství v rámci České republiky i vůči zahraničí,
a to jak v jednáních s příslušnými orgány a institucemi, tak i na veřejnosti a v médiích.
3. FŽO koordinuje činnost ŽO zejména ve věcech náboženských, sociálních, vzdělávacích
a kulturních. Jedná v těchto věcech s orgány státní správy, samosprávy a s dalšími institucemi v České
republice.
Článek 2
Židovské obce
1. Židovské obce v České republice (ŽO) sdružují občany ČR i cizí státní občany, žijící v ČR, hlásící
se k židovskému náboženskému vyznání, židovské národnosti nebo původu, kteří nejsou příslušníky
jiných církví nebo náboženských společností a jsou příslušnými orgány ŽO přijati za členy ŽO.
Členství v ŽO může vzniknout pouze u jedné ŽO, sdružené ve FŽO, způsobem a za podmínek
uvedených v Hlavě II Statutu.
2. Jednotlivé ŽO mají samostatnou právní subjektivitu dle zákona č. 3/2002 Sb. v platném znění.
Hlava II
VZOROVÉ STANOVY
Židovské obce v …………………..
Článek 1
Všeobecná ustanovení
1. Židovská obec v ………………, zapsaná v registru Ministerstva kultury ČR pod názvem „Židovská
obec …“, IČO …………, (dále jen ŽO) sdružuje občany ČR i cizí státní občany žijící v ČR a hlásící
se k židovskému náboženskému vyznání, židovské národnosti nebo původu, kteří nejsou členy jiných
ŽO, sdružených ve Federaci židovských obcí v ČR (dále jen FŽO), příslušníky jiných církví nebo
náboženských společností a jsou příslušnými orgány ŽO přijati za členy ŽO.
2. ŽO je členem Federace židovských obcí v České republice, jejíž činnost upravují samostatné
stanovy. ŽO má samostatnou právní subjektivitu dle zákona 3/2002 Sb. v platném znění.
Článek 2
Členství v ŽO
Členství v ŽO vzniká přijetím za člena.
1. Shromáždění členů ŽO se hlasováním rozhodne pro některé ze tří kritérií členství. Jsou to:
a) Židovkou podle halachy musí být matka žadatele o členství,
b) Židem podle halachy musí být otec žadatele o členství,
c) Židem podle halachy musí být alespoň jeden z prarodičů žadatele o členství.
Halachou ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí soubor náboženských norem a předpisů v pojetí
ortodoxního judaismu.
2. Představenstvo ŽO uznává přestupy (giury), vykonané Bejt dinem příslušného zaměření,
respektovaného FŽO a zakotveného v tomto Statutu (viz Hlava I, článek 1, odst. 1).
3. Představenstvo ŽO může rozhodnout o přijetí žadatele nebo žadatelky, kteří nežijí v ČR, pokud mají
k ŽO osobní vztah (např. bývalí českoslovenští občané) a splňují ostatní podmínky přijetí.
4. Představenstvo ŽO přijímá členy na základě jejich žádosti a doporučení rabína ŽO, popřípadě
vrchního zemského rabína FŽO, který na základě předložených dokladů, popřípadě hodnověrných
svědectví ověří, zda údaje v žádosti o přijetí do ŽO odpovídají skutečnosti a příslušným kritériím
členství, pro která se ŽO rozhodla.
5. Pro přijetí žadatele nebo žadatelky mladších 18 let je nutný souhlas jeho rodičů nebo zákonných
zástupců.
6. Po přijetí je nový člen zapsán do jednotné členské evidence ŽO.
Dále doporučuji:
http://www.liberale-juden.de/uber-uns/35-grundsatze/
Z česky psané literatury:
Pavlát, Leo (Ed.)& Sadek, Vladimír & Šedinová, Jiřina & Kárný, Miroslav & Franklová, Anita & Putík, Alexandr & Fiedler, Jiří:
Židé-dějiny a kultura. Židovské muzeum v Praze, Praha 2005, 3. doplněné vydání
Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha 1993.
Spiegel, Paul: Kdo jsou Židé? Společnost pro odbornou literaturu-Barrister & Principal, Brno 2007
Hamar, Eleonóra: Vyprávěná židovství. O narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit. Slon, Praha 2008
Brumlik, Micha: Judaismus. Grada Publishing, Praha 2012
(Pozn. MF*: dle mého názoru se jedná o místy problematický překlad do češtiny z originálu. V zásadě ale nám může pomoci k pochopení základních pojmů pro naši diskusi na tomto fóru.)
V němčině:
Brumlik, Micha: Kurze Geschichte Judentum. Verlagshaus Jacoby & Stuart, Berlin 2009
Zemer, Moshe: Jüdisches Religiongesetz heute. Progressive Halacha. Neukirchener Verlag, 1999, Neukirchen-Vluyn
Nebo stejný titul v angličtině a hebrejštině:
the Sane Halakhah. Dvir Publishing House, Tel Aviv
Určitě stojí za pozornost i kniha, která je v náhledu na GoogleBooks a dá se objednat přes Amazon.com (což jsem učinil i já). Autor, slavný profesor, pochází z Německa, ale žije v USA a v r. 2010 byl v Praze, kde v Bejt Simcha měl přednášku. Jeho žena je rabínkou a jeho nejstarší syn rovněž:
Meyer, Michael, A.: Response to Modernity. A History of the Reform Movement in Judaism. Wayne State University Press, Detroit 1995.
Předchozí vydání: Oxford University Press, New York 1988.
Jsem přesvědčen, že tyto knihy je třeba přečíst, alespoň pro začátek ty v češtině. Jinak se nehneme dál. Protože si musíme vyjasnit, z čeho kdo vycházíme.
Pre zaciatok sa da Cahill(Dary Zidov.Nie zla aj ,,Ako Irove zachranili civilizaci))a Fishbane(Judaismus).
P.S.u Spiegela som natrafil na tvar Enj Zof?
Pane Foršte, dívala jsem se alespoň letmo na ty stanovy a můj dojem se zatím nijak výrazně nezměnil – ani ryba, ani rak. V názvu sice slovo “náboženská” nestojí, ale přesto pravidla určují náboženské předpisy, zásadní slovo má rabín… Podmínky členství jsou tak rozdílné, pro někoho stačí dobrý původ, pro někoho je podstatné náboženské přesvědčení a praxe… Zdá se mi, že to může přinášet mnoho problémů a snad i zlé krve, pokud je to takto nastavené…
Úplně jsem nepochopila, když už bylo tedy vypuštěno to slovíčko “náboženské”, proč mezi židovskými obcemi nejsou taky nějaké sekulární? Dovedu si představit, že v některé obci se sejde většina členů, kteří jsou v podstatě sekulárního smýšlení a náboženství je nijak zvlášť nezajímá, jsou ale hrdí na svůj národ, záleží jim na něm, i když už se na něj dívají moderníma očima. Podle stanov bych pochopila, že pro takové je v ŽO místo, pokud mají dostatečně kvalitní doklady o původu (podle tolerance jedonoho ze tří akceptovaných směrů judaismu asi, že?), a ani nemusejí judaismus praktikovat. Pak mezi takové přijde člověk, pro kterého je naopak židovské náboženství tím středobodem, hlavním důvodem, proč se k Židům připojuje. Který má pohled na národ formovaný starověkým pojetím Tanachu a náboženským pojetím halachy. Nedovedu si moc představit, jak takoví lidé mají pak spolu v obci fungovat. Připadá mi to nešťastné pro obojí.
Asi jakoby u nás, v (kdysi i přesvědčením) křesťanském národě, stál v čele představitel církve, církevní právo určovalo, kdo může být pravým Čechem… v dnešní době, kdy většinu národa církev ani křesťanské učení nezajímá (pokud nejde o restituce). Přineslo by to něco dobrého? Nelezlo by to lidem spíš krkem, než aby to v nich vzbudilo zájem o své tradice a náboženství předků?
Je to se současnými Židy jiné? Nemají podobný vztah ke svému náboženství jako většinová společnost? Nebylo by lepší, kdyby nábožensky založené židovské obce byly prostě jen součástí židovských obcí, s tím, že samozřejmě takový zájemce o náboženské vyžití může být členem obojí, jak sekulárně vedené, tak náboženské obce?
Asi je to těžké i vzhledem k počtu členů, aby pak v každé takové obci nezůstali tři lidi, ale moc šťastné mi to takto nepřipadá…
Ad 120.:
Paní ukrývající se pod přezdívku,
to je přesně jeden z momentů, kdy si člověk říká, jestli vůbec stojí za to tady něco dalšího psát.
Důvod, proč jsem se odhodlal na tomto portále polemizovat, je ale vážnější, než můj subjektivní pocit jisté marnosti.
Vezmu to popořádku, tak, jak jste to napsala; abychom se v tom vyznali:
(NE)NÁBOŽENSKÁ ŽIDOVSKÁ OBEC
Až dodnes v hebrejštině obvykle píšeme קהילה קדושה (kehila kedoša = shromáždění svaté či obec svatá, čili oddělená), ve zkratce ק”ק.
Název „židovská náboženská obec“ je poměrně pozdní a souvisí to s historií té které země a vztahu majoritní většiny a zpravidla vrchnosti k Židům. Na Slovensku je dodnes tento název oficiálně používán (příklad: Židovská náboženská obec v Žiline), rovněž v Polsku (Gmina Wyznaniowa Żydowska w Katowicach (z filiami w Bytomiu i Gliwicach), ale také Beit Kraków, Beit Warszawa, Beit Polska….
I v Německu jsou používány různé názvy:
Jüdische Gemeinde zu Dresden, Jüdische Gemeinde zu Berlin, Liberale jüdische Gemeinde Beth Shalom München, Israelitische Kultusgemeinde München und Oberbayern atd. Zajímavá je situace v Berlíně (a podobná je i ve Varšavě, kde se pod jednou zastřešující organizací vejdou spolu reformní i ortodoxní – v Berlíně mají různé synagogy, ve Varšavě minjany využívají stejné prostory.
Rovněž v Rakousku:
Israelitische Kultusgemeinde Wien, Or Chadasch Wien – Jüdische liberale Gemeinde atd.
Švýcarsko:
Jüdische liberale Gemeinde Or Chadasch, Zürich, Jüdische Gemeinde St. Gallen, Communauté israélite Vevey-Montreux, Israelitische Gemeinde Agudas Achim, Israelitische Religionsgesellschaft Zürich atd.
Ve Francii a valonské části Belgie jsou názvy obdobné:
Communauté Juive Libérale d’Ile de France et Nitsa au Centre Mayaan, Adath Shalom – Communauté juive Masorti (t ojsou konzervativní) atd.
Ve Velké Británii, v Austrálii, v USA a Kanadě většinou názvy žiodvských pospolitostí obsahují spojení „Jewish Community“ a nějaký specifický název: Beth Shalom, případně Orthodox, Reconstruction atp., v UK Reform nebo Liberal, kromě různých ortodoxních skupin se ty první dvě sdružují dnes ve World Union for Progressive Judaism (WUPJ), respektive European Union for Progressive Judaism (EUPJ), totéž v Izraeli, kde má tato největší světová židovská organizace centrum. WUPJ totiž ve 45 zemích světa sdružuje přes 1.800.000 Židů.
Zajímavé je, že hebrejský název židovské komunity oproti oficiálnímu názvu v místním jazyku bývá právě pouze „kehila kedoša“ a nebo dokonce takto:
הקהילה היהודית בוורשה (ha-kehila ha-jehudit be-varša) nebo v jidiš אין ווארשע קהילה קדושה
Doplněk k autonomii židovských obcí
(rychle dostupné a ověřené zdroje, sice mnou ne vždy milovaná Wiki, ale tohle je srozumitelní snad i nežidům): http://he.wikipedia.org/wiki/%D7%AA%D7%A7%D7%A0%D7%95%D7%AA_%D7%94%D7%A7%D7%94%D7%99%D7%9C%D7%94?oldid=8223060
http://pl.wikipedia.org/wiki/Kaha%C5%82
http://cs.wikipedia.org/wiki/Takanot_ha-kehila
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_obec
Dále ad 120.:
Je třeba si uvědomit, že židovské komunity v diaspoře v podstatě nahrazovaly neexistující nebo různě okleštěný židovský stát. jak za tzv. babylónského exilu od 6. stol. př. o. l., tak v dobách pozdějších. Dokonce i během trvání křehké autonomie na Římu, kdy Judea měla i vlastní židovskou samosprávu, byly alexandrijská židovská komunita v Egyptě i ta v Persii (Babylónii) již tak rozvinuté, že měly autonomní charakter, v podstatě byly nezávislé na judském státě.
Když tedy přijmeme fakt, že židovské obce sdružovaly a dodnes většinou sdružují široké spektrum Židů, podobně jako ve státním útvaru, tak lépe pochopíme, proč je tolik názorů uvnitř jedné komunity.
Abych hned na počátku utnul kryptonácky i nácky, tak není třeba obávat, že by vznikal jakýsi stát ve státě. Stačí si přečíst stanovy jednotlivých židovských organizací a hned jsou jasné pravomoci. Ostatně – výrazně omezil autonomii židovských obcí u nás Josef II., který v podstatě omezil pravomoc rabínů (juristů) pouze na záležitosti týkající se náboženského práva (jakkoli je to sporné, co je “jen” náboženství a co tradice jako celek, ale o tom se dočtete jinde). S těmito snahami “jasně a pochopitelně” vymezit Židům místo v majoritní společnosti souvisí i to slovo “náboženská” v názvech komunit. Ty jsme si tam málokdy dali o své vůli.
Takže sekulární židovské obce nejsou, nebo se to nedá takto postavit. Ale uvnitř nich nebo i vedle nich (třeba jako přidružené organizace) existují různé spolky (od různých sportovců, šachistů, cyklistů, feministek, po spolek židovských akademiků, spolky různých profesí sdružující Židy).
Není pravda, že by rabín měl zásadní slovo – alespoň ne ve všem. On má být strážcem tradice a jejím učitelem, autoritou, na kterou se obracíme, aby rozhodl v otázkách židovského práva.
Jelikož jsme ale všichni jako občané toho státu, na jehož území žijeme, podřízeni místním zákonům, v mnoha zásadních otázkách může být rabínův názor brán jen jako doporučení z hlediska židovských zákonů. V tom si snad rozumíme, to nemusím, doufám, rozvádět.
Při pozornějším čtení konkrétně Statutu FŽO ČR zjistíme, že duchovenstvo (rabíni, kantoři, šocheti, šámesové atd.) jsou zaměstnanci jednotlivých obcí či jednotlivých rabinátů, případně FŽO. Virilními členy bývají obvykle (a ne ve všech obcích) jen jeden duchovní. jistou autonomii může mít duchovenstvo, je-li rabinát zřízen. Ale většina obcí u nás už rabinát nemá.
Musím za chvíli plnit své pracovní povinnosti, takže se více zatím nemohu rozepisovat.
Ale aspoň ještě toto:
Kupodivu právě díky těmto pospolitostem s pevnými řády jsme jako Židé přežili až do dnešních dnů, kdy již dávno neexistují celá staletí ba tisíciletí jiné národy, pod jejichž vládou jsme i často byli nuceni žít.
Je pouze zdánlivě paradoxní, že i ti, co jsou vlažní k tradici ve smyslu “náboženském”, bývají hrdí na svůj původ, právě na tu tradici, byť jen její některou část preferují.
Říkávám, že často se odvracíme od Tóry, ale vždy se – alespoň v další generaci – najde někdo, jenž se k Tóře opět vrátí.
Chápu, že to je pro lidi, co nemají žádné židovské předky (a nebo jsou natolik odrozeni, že se necítí být Židy), těžko pochopitelné.
Váš příměr s tou příslušností k českému národu je vlastně docela dobrý pro vysvětlení, jak to u Židů chodí:
Sice v naprosté většině nemá rabín hlavní slovo při udělování členství v židovské obci, to má představenstvo případně členské shromáždění a rabínské rozhodnutí je taková pojistka (jelikož rabín má být autorita důkladně znalá židovského práva). Rabín (rabínka) rozhoduje ve sporných případech, někdy dokonce kvůli tomu bývá ustanoven rabínský soud, tzv. bejt din (dosl. dům soudu). Ten řeší ale pouze halachické otázky, tedy podle židovského práva, avšak pochopitelně s přihlédnutím k právu obecnému, platícímu jako nadřazenému v zemi, kde žijeme. Je-li halacha v rozporu s právem platícím v majoritní společnosti, to se týká především lidských práv, tak záleží na svědomí každého, jak se k tomu postaví.
Záležitosti mezi příslušníky židovské komunity si snažíme a priori nejprve smírně vyřešit mezi sebou, neobtěžovat ostatní (pokud samozřejmě nejde o trestné činy, obecně činy přesahující komunitu, to je jasné, nemáme žádné právo šarija).
V závěru Vašeho příspěvku, v němž se podivujete nad různorodým složením židovských pospolitostí, se vyslovujete, že by měly být židovské komunity rozdělené na sekulární a ty náboženské.
Jenže, jak jsem se Vám tu snažil vysvětlit, v tom je právě podstata židovských společenství, konkrétně obcí (kehilot, mn.č. od kehila): že sdružují jak pobožné, tak šachisty, cyklisty nebo ty, co rádi přijdou jednou za měsíc na “kávu o čtvrté”. Ale jsou pod jednou střechou, mezi svými, mají podobnou, společnou minulost (často velmi pohnutou). Ač třeba nevěří v boha (“kde byl, když polovina mé rodiny zahynula v Osvěnčínu”, říkávají), tak jejich vnuci chodí do židovských škol, kde se učí jak všeobecným vědomostem, tak židovské tradici, vracejí se do synagog a dokonce odjíždějí žít do Izraele.
To jsme my, Židi. Může se Vám to nelíbit, můžete mít tisíc rad, jak bychom to měli dělat, můžete s námi nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat.
My Vám také neříkáme, jak si máte budovat farnosti, Vašnosti.
Pokud naše svoboda neohrožuje tu Vaši a Vaše tu naši, tak je to v pohodě.
Tak, teď už fakt musím končit se psaním, pro dnešek. Tím ale v žádném případě neuhýbám. Protože Váš dotaz, paní s přezdívkou “dada”, mi dadaistický nepřijde. Naopak, je to velmi konkrétní a často se opakující podivení se nad způsoby židovské existence.
Z tohoto pohledu, jak jsem ho tu předestřel, TO O KRVI JE. Nu a pak už je snazší pochopit celou tu rozmanitost.
V mnohém by Vám jistě pomohly ty knížky, ten malý výběr, co jsem Vám nabídl ku čtení minule.
Mějte se dobře!
MF*
Pre zjednodušenie.Spiegel,,Ked si trpezlivy citatel kladie otazku,kto je vlastne Zid,nech je mu utechou,ze je podobne na tom ako miliony sekularizovanych Zidov.Tí sa o to uporne sporia dodnes.Je tu ešte jedna komplikacia.Kto je Zid,je nielen splocenstvo suvercov,ale tiez prislusnikom naroda.Toto spojenie,trvajuce po niekolko tisicroči,je v dejinach ludstva jedinecne a pre Zidov charakteristicke.”A atd.(Chudak Spiegel,len nech si to zlizne).smile.(Este stastie,ze bol odporucany).
Pane Foršte, tu potřebu rozmanitosti a užitečnost fungování pod jednou střechou já dobře chápu, právě proto mi připadá takový kočkopes poněkud nešťatný… Dovedu si totiž představit, že pod tu jednu střechu by za jiných okolností mnohem snáze našli cestu i Židé, kteří žijí v rodinách po několik generací sekularizovaných, přesto se cítí národnostně Židy nebo se prostě jen hlásí ke svému původu a na to kafe by klidně zašli, ale nemají zapotřebí, aby jejich předky někdo prozkoumával podle nějakých náboženských měřítek a podle toho jim uděloval povolení, zda se tedy mohou stát členy obce či zda se vůbec mohou nazývat Židy (mimochodem, podle těch stanov má shromáždění členů pouze na výběr, kterou ze tří možností prověřování pravověrnosti předků přijme, přičemž “halachou se rozumí soubor náboženských norem a předpisů v pojetí ortodoxního judaismu”, takže členové pouze rozhodnou, které koleno (či zda pouze matka nebo je přípustný i otec) se takto nábožensky proklepne. Takže když má někdo tu smůlu, že se vynachází poblíž obce s těmi přísnějšími pravidly, tak si asi rozmyslí chodit na kafe, když halachickým Židem byl jen jeho tatínek, případně dědeček nebo babička, neřku-li prababička. Ateistům a volnomyšlenkářům už vůbec takové náboženské posuzování předků může připadat nepřijatelné, neřku-li přímo potupné. Dovedu si představit, že takoví si to dvakrát rozmyslí, než se budou ucházet o členství v obci, přitom by si jistě měli s ostatními také co říct, už kvůli společnému pohnutému osudu, který sám tak zdůrazňujete. Máte nějakou představu o tom, jaké procento lidí židovského původu je organizováno na židovských obcích a kolik stojí mimo?
Takže pro lidi, hlásící se k židovskému národu, ale už ne vyznavače judaismu, mi připadá takové uspořádání velice nešťastné. V dnešní době zakazovat členům nějakého národa, aby si zvolili náboženství podle vlastního přesvědčení, předepisovat jim to jediné, jinak budou z tohoto národa vyobcováni… je poněkud svérázné. Stejně jako působí bizarně “shromáždění svaté” nevěřících cyklistů prověřeného původu. Proti cyklistům nic nemám, naopak, je fajn, když i náboženské organizace jsou schopné zajistit svým členům sportovní a kulturní vyžití. Ale pokud je nějaké společenství založené jen na takovýchto zájmech, případně společných zážitcích a osudech, prověřeném rodokmenu, těžko jen pro to něco takového nazývat “shromáždění svaté” (Hospodinu, předpokládám). Pokud členy takovéhu klubu Hospodin vlastně ani vůbec nezajímá.
Jinak – aby bylo jasno, když se tady zamýšlím, jak něco funguje, a ptám se, jestli by nějaký model nebyl výhodnější, nepovažuji to za žádné nepatřičné vměšování. Takže to vašnostování si klidně nechte od cesty. Pokud bych mluvila za nás, Čechy, tak vás Židy docela normálně (až na neblahé výjimky) bereme mezi sebe, pokud vím. Nevšimla jsem si, že by někdo dělal rozdíly mezi občany českého, moravského či židovského původu, pokud jde o spravování našich národních věcí. Pokud se tedy bavíme o národě, Židé do Čechů kecají docela běžně, ne?
Pokud jde o náboženské záležitosti, samozřejmě, ať si to každá církev či náboženská organizace vede jak uzná za vhodné, to ještě neznamená, že to nemůžeme komentovat nebo kriticky zhodnotit. Ostatně, já jsem ani nekritizovala, jen jsem se tázala, zda by v dnešní době nebyl jiný model fungování lepší. To je asi tak všechno. Nemám nejmenší potřebu s tím něco dělat. Klidně si určujte pravost židovství podle mateřského znaménka na levém rameni, mně je to opravdu fuk :-).
Ad 126.:
Paní, to se to píše jako anonym, že?
Vaše rétorika žel je poplatná Vašemu učiteli (kluby atd.). A Vaše uvažování také. Jenže judaismus není universalistické náboženství, jak se Vám to snaží podsouvat.
Přirovnávat ke klubům židovské obce, tak silná židovská společenství, díky nimž v podstatě přežilo Židovstvo i za situací, kdy se jiné národy rozplynuly, a která trvají o mnoho déle, než FC Barcelona, Klub přátel žehu nebo nějaký sklepní klub zájemců o judaismus, je, promiňte, nevidění si nejen do úst, ale i do hlavy.
Napsal jsem to předtím dost jasně. Opakovat se nemá smyslu.
Pokud se Vám nelíbí způsob, jak to máme zařízené, a máte silné puzení to změnit, tak udělejte giur a pak se to můžete pokusit změnit.
Jako všichni ti, o nichž tak útlocitně píšete.
Naše pravidla fungují celkem spolehlivě a dobře, jak je vidno.
am jisrael chaj. Tomu snad rozumíte, viďte.
Mějte se!
Tak já nevím – dostanete odkaz na článek, kde to je popsáno relatvně polopaticky, že by to snad i negramot pochopil (http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_obec) a vyplodíte z toho tohle:
“V dnešní době zakazovat členům nějakého národa, aby si zvolili náboženství podle vlastního přesvědčení, předepisovat jim to jediné, jinak budou z tohoto národa vyobcováni… je poněkud svérázné.”
Copak někdo někomu něco zakazuje? Stanete-li se muslimem, přestanete být křesťanem, stanete-li se křesťanem, přestanete být židem. Není to o nic svéráznější, než tvrzení křesťanských církví, že jen v Kristu je spása… že v židovství byl národnostní a náboženský princip vždy provázán, je stokrát omletý fakt. Že byl díky historickým okolnostem udržen, je rovněž fakt. Faktem je též, že i přes veškerou snahu se nikdy tyto dva aspekty nepodařilo od sebe zcela oddělit a konečně faktem je to, že tuto otázku hodnou stejného místa na piedestalu poznání jako nesmrtelnost chrousta řešíme cca posledních 140 let. Stav židovských obcí a způsob jakým jsou zřizovány a jakým funguje členství v nich je důsledkem tisíciletého historického a především právního vývoje – dnes jsou židovské obce právně chápány jako církev (náboženská společnost). Není to stav za všech okolností ideální, ale z právního hlediska dostačující. Členy náboženských společností mohou být a často jsou samozřejmě i lidé nenáboženští či nábožensky vlažní, kteří tam jsou díky svým rodičům nebo že je to kdysi na moment chytlo – tak je to ve všech ostatních církvích – co je tom divného, že zrovna u jedněch to tak moc vadí, že to někdo odjinud má tak ukrutnou potřebu řešit?
Netvrdil bych, že judaismus není universalistický, jestli něco není, tak rozhodně není inkluzivní. Ale vy jste opět zcela mimo mísu, když tvrdíte, že “nějaké společenství založené jen na takovýchto zájmech, případně společných zážitcích a osudech, prověřeném rodokmenu, těžko jen pro to něco takového nazývat “shromáždění svaté” (Hospodinu, předpokládám).”
Izrael naopak je založen na kolektivní, předávané paměti – společných zážitcích a osudech, chcete-li, nikoli na individuálním zjevení. To je jedním z pilířů zjevení na Sinaji. Pokud znáte trochu Bibli, je to tam napsáno poměrně jasně.
Ad128)Pri kolektivne predavanej pamati, sa v pamati minulost prestava stavat minulostou.Moze nastat hypostaza obrazu pamati.(neopustaj ucenie svojej matky.PR1,8).Corruptio optimi pessima.
Samozrejme nevstupujem do ,,spolocnych zazitkov a osudov”(Vaších),len sa zamyšlam nad Ezechielom:,,..akože som živý,hovorí Panovník Hospodin-aj keby v nej bol Noe,Daniel,Job,nemohli by zachranit ani vlastneho syna alebo dceru..”Alebo ,,Nikto z ludi nemoze vykupit z hriechu ani svojho brata..”ž49,8.
Takze nieco individualne sa mi tam javí…Ale samozrejme sa mozem mylit.smile.
JB, snad jste si všiml toho velkého písmene. Je pochopitelné, že pokud vyznavač židovství přestoupí na jinou víru a stane se třeba muslimem, že se pak nebude i nadále nazývat židem. Smí se ale nazývat Židem člověk čistě židovského původu, který se podle svého přesvědčení rozhodne pro nějakou jinou než židovskou víru? Podle pojetí židovských obcí u nás ne, jak jsem ze stanov pochopila, takový Žid nemá na vybranou. Buď se bude tvářit alespoň jako vlažný žid, nebo má smůlu – pokud se podle svého přesvědčení přihlásí k nějaké jiné víře, přestává být Židem, pro takového v židovské obci (tedy u nás, podle stanov) není místo.
Takže takové výzvy ke giuru, jaké tu předvádí pan Foršt, já považuju za náboženský nátlak, a opravdu lituji lidí, kterých se týká. Přece jen žijeme v zemi, kde probíhala násilná rekatolizace, kde nám ještě donedávna vládla jedna strana… A ač sama věřící, nikdy bych si nepřála, aby se církev znovu chápala světské moci a nebo dokonce určovala podle svých měřítek, kdo se smí nazývat Čechem… Dovedu si představit, že existuje mnoho Židů, kteří to vnímají podobně. Mají jiné pojetí toho, co to znamená být Židem, než ti halachičtí. Stojí si za svým přesvědčením. A pak si tady na ně někdo bude vyskakovat, že vlastně žádní Židé nejsou? No ať si o tom myslí pan Foršt co chce, s takovými já soucítím, nemají to lehké, být ponižován od vlastních musí být asi ještě tisíckrát horší, než od nepřátel…
Jak se kdo nazývá je v některých oblastech zcela irelevantní.
Nejspíš nechápete kromě mnoha jiných věcí ještě jednu věc, pro tuto otázku dost podstatnou: od r. 1945 Československo (a Česká republika to revidovala jen velmi vlažně či spíše vůbec) neuznávalo židovskou národnost (která byla beztak vytvořená jen proto, aby se papírově alespoň trochu snížil počet Němců, což po r. 1945 zratilo smysl). Takže z tohoto hlediska zná český právní řád žida pouze coby náboženskou příslušnost a tímto se ve svých stanovách řídily a MUSÍ SE TÍM ŘÍDIT i židovské obce (i kdyby nechtěly), z čehož plyne, že se můžete jmenovat Kohnová nebo Löwensteinová, ale jestliže jste křesťanka, tak zkrátka na židovské obci pro vás není místo. Co by tam prosím pěkně, takový pokřtěný žid dělal? Chodil na obědy do obecní jídelny, když nemusí jíst košer? Na bohoslužby, které jsou v kontradikci s jeho vírou?
Vaše úvahy o národu jsou liché stejně jako přirovnání “církev znovu chápala světské moci a nebo dokonce určovala podle svých měřítek, kdo se smí nazývat Čechem” – to už nejsou ani pověstné hrušky a jablka, to už jste někde úplně jinde…
Ano, jsou lidé, kteří mají jiné pojetí toho, co to znamená být žid – David Fábry tu kupříkladu kdysi psal cosi o genetickém židovi. Něco podobného tvrdil např. i de Gobineau či Hitler… No. Řekněme, že židovství má svá pravidla. Jsou daná už přes dva tisíce let. Jsou jiná, než tvrdí norimberské zákony.
Pokud vám to stále není jasné, tak snad zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDid%C3%A9#Kdo_je_.C5.BDid
Polopatičtěji to už nejde. A kdyžtak mi připomeňte, kde se p. Foršt dopouští nátlaku – nějak se mi v těch tunách textu, které opravdu nemám čas do detailů opakovaně pročítat, ztratila zmínka o tom, že by psal: “Zřekni se Ješuy a koukej se ponořit do mikve, ty šikso, sic propadneš hrdlem!!!!”
Ono říct křesťanovi, že je křesťan není žádné vyskakování si, ani nátlak.
Vážený pane Blažku,
Když jsme se jednou a naposledy setkali, díky za to, že tomu tak je, nebyl jsem ve své kondici, ať jsem Vás jakkoliv sledoval a díval jsem se Vám do očí při společném rozhovoru, či se Vám pokoušel naladit na stejnou vlnu, nedařilo se mi to. I přesto, že si nepamatuji jednotlivé fráze, stejně bezvýznamné jako celý rozhovor, neměl jsem k Vám důvěru. Chyba byla spíše na mé straně než na Vaší, přesto tento pocit přetrvává i nyní, když si přečtu nějaké Vaše komentáře.
Vysvětlím Vám židovství své rodiny a pak Vám vysvětlím, Židovství Vaší rodiny..
V naší rodině jsme neřešili židovství, věděli jsme, že by nás do nedávných let žilo mnohem více + jejich potomci a mí příbuzní v rodině, kdybychom raději nebyli židé. Věděli jsme, že pravidla z lidí nedělají Židy a porušování pravidel židy.
U Vás je Židovství konverze a vystudování Husitské fakulty. Pravidla. IMAGE. Ale přitom velice zajímavý člověk, který dospěl velice brzy, nikoliv však vysoko a o další LEVEL výše než třeba před pár měsíci. Jste v nějakém zaseknutém LEVELU nad dospíváním, ale těch LEVELŮ je nekonečno jako náš Vesmír, a je otázka kam se dostaneme v jednom životě a kam v těch dalších?!
Pane Blažku, jsem tedy podle Hitlera Žid, podle Vás tatínkovec, který není žid, podle mě Buddhistický Žid.
Je mi jedno co říká Halacha nebo Wikipedie, ale jedno vím jistě. To, že jsem členem obce, kam nechodím, ještě neznamená že jsem to co si myslíte. To, že raději zajdu do poloprázdného kostela a povídám si pod fousy, ještě neznamená že jsem to co si myslíte. Ale to co vím, je fakt, že pro mě konverze neznamená žádný posun, pouze medaili na prsou s velkým Ž, kterou se Vy s panem Forštem tak rád pyšníte. Jiný člověk ze mě nebude, Bůh mi to řekl. Umím s ním v tom kostele a nejenom tam: mluvit. A je to ten samý Bůh pro Vás jako pro mě!
Pane Fábry,
mám teď jen asi dvě minuty, takže stručně:
Jelikož jste mi před chvílí přisoudil něco nepravdivého, reaguji.
Nenosím žádnou medaili na prsou. Doslova ani jinak.
Naopak Vy sám provozujete nejen okatě “židovský” internetový portál, kde takové různé “medaile” umně vyvedené i v arabštině (sic!) dokonce nabízíte k prodeji.
Hlavní důvod, proč tu píši, je, že už jsem nechtěl mlčky přihlížet polopravdám, mlžením a NESMYSLŮM, které o židovství tady někteří píší, žel včetně Vás.
To je zatím vše.
Davide v USA je vraj cez milion židov-budhistov.A nazyvaju sa žibudi.(akronym JuBu,Jewish Budddhist).Brenda Shoshanna-židovska dharma,možno poznate.
Danny: To je super, to jsem vůbec netušil, děkuji..
..tak obědů se jí zachtělo..
JB
Podle toho, co tu psal tuším sám pan Foršt, Židé sami po revoluci odmítli status národnostní menšiny, předpokládám, že v našem současném státě by jim nikdo právo přiznat se k židovské národnosti neupíral. Mně osobně by takové nenáboženské přiznání se k židovské národnosti připadalo mnohem šťastnější než současný stav, právě kvůli sekulárním Židům (mimochodem, dočetla jsem se, že třeba v Izraeli je takových asi polovina, pochybuji, že u nás to bude s vírou nějak žhavější). Současný stav podle mě existenci sekulárních Židů u nás v podstatě ignoruje. Národnostně pojatá organizace by pak mohla zastřešovat všechny skupiny Židů, jak sekulární, tak náboženské, tak klidně i ty kluby cyklistů nebo budhistických Židů…
Pan Foršt psal, že všichni, o kterých “útlocitně píšu”, můžou vykonat giur a pak se pokoušet něco změnit, pokud se jim to nelíbí… to je přesně ono – proč by měl nevěřící Žid považující se hrdě za Žida vykonávat giur? Proč by měl sám sebe nebo své předky nechat posuzovat podle náboženských hledisek, která neuznává? Proč by nemohl být sekulární Žid právoplatným členem židovské obce, aniž by byl omezován nějakými náboženskými stanovami? Vyhovuje takové pojetí skutečně všem Židům? Chápu, že Vás jako konvertitu asi sekulární příliš nezajímají a snad je ani za Židy nepovažujete, podle mě ale nejsou Židy o nic méně, než třeba Vy, spíše naopak.
Unlajkerom dr.Shoshanna odkazuje,,Pokial zabrdnete do pocitu viny,stiesnenosti či zatracovanai seba sameho či niekoho ineho,potom ste stratili to,čo je zmyslom oboch duchovnych prudov,lebo ich poslaním je celemu svetu požehnat,prebudit a vyliečit.”(prakticka prirucka k judaismu a zenu.str.11).smile
137) Odmítnutí židovské národnosti prosazoval již prezident Beneš po 2. světové válce. Jasně tehdy dal najevo, že židé se buďto vystěhují do vlastního státu (který podporoval) nebo se totálně asimilují do většinové společnosti (což se až na pár jedinců stalo). Tento přístup ovlivnil postoj k židovství v ČS(S)R i ČR.
Sekulární židovské spolky existují. Např. ČUŽM je založena principu zákona o návratu, nikoli na ryze halachické definici, FŽO uznává tyto spolky jako tzv. přidružené organizace… Takže – o co vám jde? Stejně jako vy nechápu, proč “by měl nevěřící Žid považující se hrdě za Žida vykonávat giur”? Žid gijur dělat nemusí. Žid, který se narodil do židovské rodiny, ale je to takový pěkný apikoros, zkrátka “zesekulárněl” (podobně jako matrikový křesťan, který byl v kostele naposledy v zavinovačce u křtu), rozhodně gijur dělat nepotřebuje. Příslušník jiného náboženství již ano. Ale zeptám se – on někdo někoho do gijuru nutí? Ano, pokud budu chtít být počítán v synagoze, kam chodím, do minjanu, a nemám židovskou maminku (což je zkrátka dáno už od Ezdráše – ergo z Bible, to je ta kniha, co už jsme si o ní psali, docela důležitá věc…), pak zkrátka ten gijur je potřeba. Bez něj si tam samozřejmě můžu jít sednout, ale nebudu patřit do minjanu. Ovšem pokud to p.t. osazenstvu synagogy ani mě nevadí, pak v tom není problém.
Dotaz “Proč by nemohl být sekulární Žid právoplatným členem židovské obce, aniž by byl omezován nějakými náboženskými stanovami?” směřujte laskavě na Ministerstvo kultury ČR, případně na další instituce jako ÚS, PS a Senát PČR – ty jsou zodpovědné za to, že židovské obce jsou zřizovány coby náboženské organizace a jejich stanovy jsou tudíž – jaké překvapení! – tím náboženstvím dost ovlivněny. Znám řadu sekulárů, kteří jsou členy některé z židovských obcí a nejsem si jist, jestli jsou nějak náboženskými stanovami omezováni. Alespoň si nikdy nestěžovali. Asi se jich budu muset zeptat – dám si to jako závazek do nového občanského roku a pokusím se vás seznámit s výsledky svého bádání. :D Jedná se o pár stovek lidí, takže by ten průzkum mohl být docela reprezentativní.
@Danny: Existuje nějaký hudební song JEWISH BUDDHIST, na YouTube?
Nic nemůžu nalézt..
odkaz nawww. jewishdharma.com alebowww.brendashoshanna.com.Alebo este topspeaker@yahoo.com.Mozno nieco kapne.smile.
Tuhle psycholožku jsem tam našel, ale myslel jsem, že když mají 1 mio členů ve sdružení, mají i vlastní kapelu a jejich nějakej hit, kterej bych mohl publikovat z YouTube?!
JB, je třeba se dnes nechat svazovat Benešovým přístupem? Podle slov pana Foršta to nebyl on (respekt k jeho postojům), ale sami Židé, kdo se po revoluci (1989) odmítli považovat za národnostní menšinu, nikdo jim nevnucoval pouze náboženskou roli… stejně je nakonec podle stanov taková židovská (náboženská) obec kočkopes, protože to není ani čistě náboženská organizace, ani národnostní.
Členem může být sice i člověk “pouze” židovského původu nenábožensky založený, který nemusí být aktivním vyznavačem židovství, ale stejně je podle stanov omezený tím, že se nesmí otevřeně hlásit k jiné víře. Tedy samotná národnost nestačí. Bezvěrec nebo “soukromý jinověrec”, který se do jiné církve nebo náboženské organizace nepřihlásí, může v židovské obci klidně fungovat, což je (pokud by šlo o náboženskou organizaci) taky poněkud paradoxní. Bezvěrci působící v náboženské organizaci.
Navíc pokud jsem četla správně, tak předkové se posuzují podle halachy v ortodoxním pojetí. Dnes mohou být židovské rodiny sekulární již po několik generací a přesto si mohou udržovat vědomí sounáležitosti se svým národem, se svými předky. Na tom nevidím nic zvláštního. Jistě si můžou zakládat spolky sekulárních Židů, proč ne, žijeme ve svobodném státě, myslela jsem ale, že oficiální židovská reprezentace (za tu jsem považovala Židovské obce) by měla jaksi brát za své a zastupovat i sekulární… pokud je oficiální reprezentací Židů náboženská organizace, jejíž členové jsou přijímáni na základě náboženských měřítek, pak to prostě vidím jako poněkud nešťastné.
Takže za omezování sekulárů považuju už to, že pokud mají sekulární předky, podle stanov nemají na Židovské obci místo. Tam mají místo jen ti, jejichž předci sekulárové nebyli. Nehledě k tomu, že pro ně může být nepřijatelné už samotné to přezkoumávání pravověrnosti rodičů-prarodičů. Ale průzkum klidně udělejte, mohlo by to být zajímavé.
@Dado: I přesto že společné interview nevyšlo, moc rád bych Vás někdy poznal.. Věřím, že do konce života a nebo toho následujícího se ještě poznáme, pokud již se neznáme?!
Ad 143.: Anonymní paní, která nemáte evidentně klid na čtení (to je, doufejme, důvod Vaší nechápavosti):
židovská obec není žádný kočkopes. Je to velmi stará instituce. Funguje tisíciletí v podstatě stále na stejném principu. A o tom si můžete přečíst; nejen tady v této diskusi a nejen po rozkliknutí výše uvedených odkazů.
Když se Vám to nelíbí, zkuste zařadit “קהילה קדושה” do jiné kategorie, když ne mezi náboženské společnosti. Ale předtím si, prosím, pořádně prostudujte Ústavu České republiky, a především Zákon o církvích a náboženských společnostech (zákon č. 3/2002 Sb.). Na internetu si ho snadno vyhledáte.
Pak si prostudujte jak Statut Federace židovských obcí v České republice, tak i oficiální základní texty o judaismu, které naleznete na oficiálních stránkách Federace židovských obcí v České republice.
Chápu, že asi nejste zrovna studijní typ a nebo nemáte dosti času. Ale než začnete vypouštět svá další moudra z klávesnice do veřejného prostoru, bylo by jistě lépe a ve vlastním Vašem zájmu, abyste se zbytečně dále neztrapňovala, přečíst si alespoň útlou publikaci
Pavlát, Leo (Ed.): Židé-dějiny a kultura. Židovské muzeum v Praze, Praha 2005, 3. doplněné vydání
K půjčení v každé městské knihovně.
Najdete-li více času, tak jinde na tomto webu jsem zanechal několik dalších odkazů.
Doporučuji pro začátek kromě předešlé publikace, jež patří mezi základní literaturou zájemců o akreditaci pro průvodcovství po býv. Židovském městě pražském, také již dříve zmíněnou knihu před krátkou dobou zesnulého
Tomáše Pěkného: historie Židů v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha 1993.
Nejste jediná, kdo patrně vzdychá v obdivu nad “videjky” místního guru.
Problém však je, že je v nich předváděna většinou jen jedna stránka židovství. Když odhlédneme od toho, že jejich autor Židem není a jeho “výuka” je silné akcentace mystiky, tak paradoxně se judaismus tak, jak je v nich předestírán, týká vyloženě náboženství.
Paradoxně proto, že najednou, už poněkolikáté, se pozastavujete nad tím, že židovské obce údajně, podle Vás, se nedostatečně starají o – židovské bezvěrce!
Uvědomujete si ten rozpor ve Vašich příspěvcích?
Až si všechno znovu přečtete (i klidně to, co bylo zde mnou a p. Jiřím Blažkem napsáno o židovských obcích), tak se znovu zamyslete nad tím, jaký nesmysl jste napsala v posledním odstavci svého komentáře č. 143.
Na celém světě se po celá tisíciletí dodržuje princip mateřské linie. (To je ten inkriminovaný dovětek v základním dokumentu českého židovského společenství o židovském původu alespoň jednoho z prarodičů – “podle ortodoxního pojetí halachy”. Je to ve své podstatě potenciálně zavádějící nadbytečnost – místo ortodoxní by bylo přesnější napsat “který byl Židem dle mateřské linie”).
O některých dobových odchylkách a opětovných, byť třeba částečných, návratech ke starší tradici jsme tu i onde už psali.
A po tom všem Vašem, doufám, časově blízkém studiu se vraťme k tomu, co je podstatou židovského společenství.
Zkuste být samostatnější, protože od učitele, který mluví (byť sebekrásněji a sebehluboce) v podstatě jen o mystice (navíc hodně specifickým a menšinovým prizmatem), se o skutečném židovském životě vlastně nic nedozvíte. Teorie odtržená od praxe.
Pak se nelze divit Vašemu podivování se.
Tož vzhůru očima dolů!
MF*
Díky, Davide, myslím, že neznáme, ale třeba to někdy vyjde :-)!
KOUTEK ŽIBU (židovského budhisty):
Citáty židovského Budhy
Pokud není vlastní, čí je to artritida?
Být tady. Být později jinde. Je to tak složité?
Pití čaje a zdravý život: S prvním douškem přichází radost, s druhým spokojenost, se třetím se člověk cítí spokojeně, se čtvrtým jako Dán.
Kamkoliv jdete, tam jste. Vaše zavazadla jsou jiný příběh.
Zen není snadná cesta. Dosáhnout nicoty vyžaduje velké úsilí. A pak to, co získáte, jsou kozebobkes –
קאָזעבאָפּקעס
Nenávist nikdy neukončíte ničím jiným než láskou. Proto kupujte výhradně produkty od Mrtvého moře značky Ahava.
Taoista nemluví. Taoista neobviňuje. Taoista nikomu nenadržuje. Taoista nemá žádná očekávání. Taoista není Žid.
Nadechni se. Vydechni. Nadechni se. Vydechni. Zapomeň to a dosažení osvícení bude nejmenší z tvých problémů.
Nechť je tvá mysl jako plovoucí mrak. Nechť jsi v nehybném tichu jako zalesněná rokle. A seď rovně. Nikdy nepotkáš Budhu s takovými kulatými zády.
Hluboko uvnitř tebe je deset tisíc květin. Každá květina kvete deset tisíckrát. Každý květ má deset tisíc lístků. Možná budeš potřebovat psychoterapeuta. (Americká varianta.)
Hluboko uvnitř tebe je deset tisíc květin. Každá květina kvete deset tisíckrát. Každý květ má deset tisíc lístků. Možná budeš potřebovat zahradníka. (Britská varianta.)
Hluboko uvnitř tebe je deset tisíc květin. Každá květina kvete deset tisíckrát. Každý květ má deset tisíc lístků. Možná budeš potřebovat kozla. (Česká varianta.)
Hluboko uvnitř tebe je deset tisíc květin. Každá květina kvete deset tisíckrát. Každý květ má deset tisíc lístků. Možná budeš potřebovat dotaci z Evropských fondů. (Nová česká varianta.)
Buďte si vědomi svého těla. Buďte si vědomi svých vjemů. Mějte na paměti, že ne každý fyzický pocit je příznakem smrtelné nemoci.
Čtyři věci dlouho neutajíš: slunce, měsíc, pravdu a výši příjmů.
Vše, co jsme, je výsledkem našich myšlenek. Nemít koncepci ale v žádném případě nemůže nahradit antikoncepci.
Nerozžíhejte lásky a nepopálíte se! Ovšem kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Ani jedno tvrzení však neberte doslovně.
Interpretace Nepraktova-Švandrlíkova:
Lékařka říká pacientovi: Jste alergický na jedy obsažené v potravě, ve vodě a v ovzduší. Proto vám doporučuji nejíst nepít a nedýchat.
Interpretace na Nep.-Svandr.,,Co takto zmenit lekara?”A dalo by sa pokracovat samozrejme dalej.smile.
Ad 149.:
A nebo změnit učitele.
Ad 149)alebo ručitela?
Ad 150.:
doručiteľa.
ad149)samozrejme mýlka,ale že by ste myslel na seba?smile.
ad151)poručitela?nad 150)by sa stacilo pousmiat.
@150 a @153 – občanskejm sdružením se přece nedá ručit :)
@154 nebo dlužit :)
Tož na zdraví!
Tak vezmu jen ty nejzajímavější perly:
“Bezvěrec nebo “soukromý jinověrec”, který se do jiné církve nebo náboženské organizace nepřihlásí, může v židovské obci klidně fungovat, což je (pokud by šlo o náboženskou organizaci) taky poněkud paradoxní.”
Ano, totéž funguje i v ostatních církvích – matrikový katolík či matrikový evangelík nebo matrikový husita je členem oné církve, případně v ní dokonce dělá kariéru, aniž by sám byl kdovíjak věřící… ŽO nejsou výjimkou.
“Takže za omezování sekulárů považuju už to, že pokud mají sekulární předky, podle stanov nemají na Židovské obci místo. Tam mají místo jen ti, jejichž předci sekulárové nebyli.”
Zde je vidět, že o halaše vůbec celé problematice nevíte vůbec nic. Opravte mě, ale ve stanovách jsem nikde nenašel ani zmíněné slovo “sekulární”. Celou dobu se točíte v bludném kruhu vlastního omylu a neuvěřitelně s prominutím zhovadilých fantazií a výplodů – nic takového stanovy neříkají. Zase ztráta času…
154)Davide to by ste neveril,co mali banky v ručení a v akych,,učtovných”hodnotach.(Najma ,ked ste mal zainteresovaneho bankoveho činovníka)smile.
Presne tak,,Na zdravie a aj na krasu myšlienok,u židov aj na plody.”
Na margo rabina(nechce sa mi dohladavat),ktory sa vyjadril,ze grecke myslenie je ako kytica krasnych kvetov,ale bez plodov.smile.
Ad156)S alkoholom opatrne,nad ním este nikto nezvíťazil,Ta Vychodnaré remizovali.smile a pozdravenie. všetkym.
@Danny: Kdo to je margo rabín?
Díky
JB
Být papírově vedený a opravdu aktivně fungovat jako člen nějaké církve je poněkud rozdíl… znám mnoho církví, kde jsou členové jen zapsaní, aniž by tam páchli, ovšem že by nevěřící tvořili v takových církvích nějaký aktivní element, nějaké skupinky, které tam aktivně fungují… to opravdu neznám. To je pro mě skutečně paradox… Asi bych se tomu podivovala u kterékoli jiné církve… nevěřící člen církve… nazvala bych takového patrně pokrytcem, nebrala bych fungování takových v církvi rozhodně jako normální stav, k jehož legalizaci by měly sloužit stanovy.
Ve stanovách se píše o tom, kdo je považován za Žida, který má právo na členství v takové obci. Vzhledem k tomu, že podle těchto stanov FŽO oficiálně zastupuje celou židovskou komunitu, ptám se, kde tam mají místo sekulární Židé, to jste si snad všiml, ne? Podle stanov tam mají jen velice omezené místo (ano, opravdu tam nejsou ani jmenovaní, ale někteří se vejdou do podmínek členství), Vy sám tvrdíte, že jich znáte řadu, dokonce pár stovek… Takže mě zajímá, proč se s nimi nepočítá (nebo jen poněkud omezeně)?
Pokud jde o Hlavu II článek 2 bod 1.:
Shromáždění členů ŽO se hlasováním rozhodne pro některé ze tří kritérií členství. Jsou to:
a) Židovkou podle halachy musí být matka žadatele o členství,
b) Židem podle halachy musí být otec žadatele o členství,
c) Židem podle halachy musí být alespon jeden z prarodičů žadatele o členství.
Halachou ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí soubor náboženských norem a předpisů v pojetí ortodoxního judaismu.
Tedy Forštovo: “Židem podle mateřské linie” zní tady poněkud nelogicky. Podle stanov je tu těch linií více, a posuzuje se to, jestli se “souborem náboženských norem a předpisů v pojetí ortodoxního judaismu” řídil dotyčný předek, ne? Tedy buď otec, nebo matka, nebo dědeček-babička. Předpokládám, že “soubor náboženských norem a předpisů” neznamená jen to, že se židovské matce narodí dítě. Ovšem jestli veškerá “halacha” spočívá jen v tomto, to se pak omlouvám, to jsem skutečně nepochopila. Pokud se tedy nevěřící Židovce, které je veškerá halacha ukradená nebo jí dokonce pohrdá, narodí děcko, pak je to halachický Žid??? Jen proto, že měla dobrý původ, její maminka byla také Židovkou? Takto se tedy předává židovství podle halachy???
Ad160)Davide,taky titul pred Menom.smile.alebo Titul pred menom?Vzdelanie a Mudrost?Alebo mudrost a vzdelanie?alebo synomyma su to?Alebo len kračaju vedla seba?Alebo siahneme po slovnikoch?Alebo zostaneme pri dobre položenej otazke?Nechame to na iných?Vyrieši to zazen?smile a pozdrav.
Dado, vy jste svým způsobem ztracený případ – ale možná, že tam jsou jisté, malé náznaky zlepšení. Takže snad naposledy (je to poněkud únavné a otravné psát stále dokola totéž):
První dva odstavce ignoruju – to že něco neznáte a s něčím jste se nikdy nesetkala je pro vás měřítkem toho, že to nejde.. Nechám vás při tom. Člověk si většinou bývá sám sobě měřítkem věcí.
Jen malý detail – sekulární, sekularizovaný a nevěřící (což jsou temríny, s nimiž zde tak nedovedně manipulujete a zaměňujete) nemusí být nutně totéž. Halacha kupříkladu sekulárního žida nezná. Zná jen žida, který nedodržuje přikázání, ale vytvářet mu nějakou zvláštní škatulku, ve které bude v bezpečí před Zákonem, to nejde… Jestliže tyto jemné rozdíly nedovedete vstřebat, nesnažte se pochopit celou problematiku.
Ad stanovy – Vida, konečně jste sama dospěla k poznání, že jste to chápala vše (samozřejmě) úplně špatně. Nejde tu o žádné prověřování, které jste si tu vybájila. Stanovy tímto nechtějí kádrovat zbožnost předků dotyčného (kolikrát denně chodili do synagogy apod.). Židem ve smyslu ortodoxního pojetí, jak jej uvádí a mají na mysli stanovy FŽO, je ve stručnosti člověk, který se a) buď narodil židovské matce; b) konvertoval k judaismu u ortodoxního (resp. ortodoxním rabinátem uznávaného) bejt dinu.
“Pokud se tedy nevěřící Židovce, které je veškerá halacha ukradená nebo jí dokonce pohrdá, narodí děcko, pak je to halachický Žid?”
V zásadě ano.
Můžete se nad tím pohoršovat stejně, jako když se nějakým sekulárům či velmi vlažným věřícím narodí dítě a oni ho nechají pokřtít (ať už z jakýchkoli sebepofidérnějších pohnutek) a třebaže církev nemají rádi a do kostela už nikdy nepřijdou, dítě je spasené :D A když si vyberou tu správnou církev, tak má rázem místenku v ráji. Hurá!
JB, myslíte, že jsem nikdy nenarazila na nějakého pokrytce v církvi? Ale jistěže narazila, proč bych to neznala, do církví lezou lidé z různých důvodů, třeba aby si tam posílili vlastní ego. Nepovažuju takové členství “nevěřících”, kteří mají víru jen jako zástěrku jiných zájmů, nebo dokonce jako předplatné spasení, za nic šťastného a hodného podpory. Takže máte pravdu, fungovat to takto může leckde, nevidím na tom ale nic dobrého, ať už jde o jakoukoli náboženskou skupinu, a spíš bych hledala kroky, jak něčemu takovému zabránit, než to ještě legalizovat.
Je to skutečný blázinec: židovská obec je tedy podle Vás náboženskou organizací, přesto se sama ani toho podle Vás jediného podstatného pravidla halachy pro “dědění” žídovství nedrží, vždyť připouští dokonce přeskok židovství z dědečka na vnouče?! Jakápak to je mateřská linie?
Jinak jakkoli to ustanovení vypadá zvláštně, chápu, že jednotlivé skupiny věřících si můžou volit kritéria pravověrnosti podle vlastního uvážení, proč by tu tedy nemohly být generace halachických židů, kteří o halachu nezavadí ani prstem, jen prostě po matce zdědí to privilegium takto slouti… pokud si nějaká náboženská skupina zvolí, že její pravověrní vyznavači se poznají třeba podle květináče na hlavě, ať si ho klidně nosí, pokud tím neotravují jiné, nezabíjejí odpadlíky a tak… To je skutečně věc dané náboženské skupiny.
Jenže jsou Židé (a vcelku je mi jedno, jak přesně je nazveme), které v dnešní době takovýto pohled halachy na židovství nemusí vůbec zajímat, kteří jej nesdílí, jejichž pojetí židovství je rozdílné, přesto se cítí být Židy, ať si o nich ti “pravověrní” myslí cokoli. Prostě Židé, které náboženství nezajímá, nebo na ně mají úplně jiný pohled, a nestojí o to být zastoupeni zrovna náboženskou obcí, jako bych já nechtěla, abych jako Češka (příslušnice národa) byla zastupována třeba Ekumenickou radou církví. I když by tato byla tolerantní a brala za člena církve prakticky kohokoli. Takže se ptám, pokud má být židovská obec reprezentantem celé židovské komunity u nás, nejen té nábožensky založené, kde mají takoví své místo? Jsou těmi nábožensky “pravověrnými” jako rovnocenní partneři úplně ignorováni? Případně tak nějak tím ošulením halachy ponoukáni, aby naskočili, co nejdříve se vzpamatovali a přidali k nim (do náboženské obce), jinak prostě Židy u nás býti nemohou, respektive mohou, ale oficiální židovská reprezentace (FŽO) je za své (za Židy) nebere (neuznává)?
Mimochodem, vy jste oba s panem Forštem tak chytří, jistě to nebude tak únavné a otravné jako se mnou, zkuste si konečně vzájemně vyjasnit to psaní žŽ. Jak pak nemá být člověk zmatený, dva takoví pravověrní ŽIDÉ, kteří to mají v hlavě tak srovnané, a každý to stejně píše jinak… Pan Foršt se tady podivuje, jak nesmyslně používá malého písmene můj údajný guru a pseudoŽid Achab, a Vy, takový pravověrný kolega, mu stále nějak unikáte…
Opět naprosto zmateně pletete páté přes deváté. Členství v obci může být něco trochu jiného, než členství v minjanu konkrétní synagogy. Mícháte dohromady členství v určité konkrétní obci patřící do FŽO, s tím, jakým způsobem definují stanovy FŽO kategorii “žid”. To první si (pokud umíte číst, je to napsáno ve stanovách) každá obec rozhodne sama; to druhé je dané. Chtít po vás, abyste nemíchala dohromady světské a náboženské právo už bude nejspíš trochu moc, že?
“Prostě Židé, které náboženství nezajímá, nebo na ně mají úplně jiný pohled, a nestojí o to být zastoupeni zrovna náboženskou obcí”
Ale takových lidí je zde několik tisíců, odhadem možná kolem 15 000. Jsou nějak diskriminováni? Uzurpuje si nějaká židovská obec jednat jejich jménem? Naposledy: FŽO je zákonem platným v České republice definována coby náboženská organizace, zřizována MK ČR. Vše ostatní už bylo minimáně desetkrát napsáno, opsáno a přepsáno.
A za 3) já si s p. Forštem nic vyjasňovat nemusím, milá anonymní a ne až tak chytrá dámo. Jednak PČP umožňují obojí psaní (http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=%C5%BDid&ref=%C5%BEid), jednak mě spory o velké či malé písmenko až tak nezajímají, neb v zemi, kde 60 % národa nezná ani shodu podmětu s přísudkem to považuji za marginální problém (a tady je to ještě horší). Zkuste místo exkurzů do pravopisu raději nejprve zapracovat na schopnosti psaný text přečíst a pochopit – až to zvládnete, můžeme si třeba začít navzájem opravovat interpunkci (mám v ní docela mezery), ale dohady o psaní velkých a malých písmen za současné situace považuji za zbytečný luxus. Možná někdy jindy, někde jinde a s někým jiným. Děkuji za pochopení.
Takže členství v Židovské (náboženské) obci, ve shromáždění svatém, jak mě poučil pan Foršt, není podmíněno tím, že jste Žid? Je to čím dál zajímavější :-)… skutečně jsem myslela, že všichni přijatí členové Židovské obce jsou Židé, takže potomek po otci je vlastně člen-nežid? Tak to už tedy vůbec nechápu, co je to vlastně za náboženskou organizaci, když značné množství jejích členů to své židovství ani nepodědí… nejsou tedy židy ani kvůli vlastní víře ani díky halaše… jsou tedy pouze členy náboženské organizace potomků židovských předků?
15 000 je docela velké číslo, takže se opravdu pořád podivuji, že pokud jde skutečně o tu krev, jak tvrdí pan Foršt, o společnou minulost a osudy, o hledání cesty k sobě – proč nezvolí čeští Židé jako tu střechu organizaci národnostní. Zakázal jim to snad někdo? Přikázal jim někdo organizovat se pouze takto nábožensky? Při té národnostně pojaté organizaci by jistě mohly fungovat i obce náboženské, nikdo by je neomezoval a nesnižoval jejich význam. Samozřejmě, že ani náboženské obce nikoho neomezují, ale obávám se, že zkrátka nejsou pro všechny přijatelné, právě pro tu svou náboženskost. Nakonec opravdu aktivně se náboženského života obcí účastní beztak poměrně malá část členů, ne? Čekala bych, že pro mnohé Židy by byla neutrální-nenáboženská půda lepším místem k setkávání. Toť vše.
A k tomu poslednímu, to je tedy veliká škoda. Těšila jsem se, že alespoň z povzdálí budu moci sledovat, jak taková výměna názorů dvou chytrých vzdělaných opravdových ŽIDů vypadá… a nemylte se, pan Foršt už by Vám vysvětlil, že zdaleka nejde o nějakou malichernost, prostý pravopisný nedostatek, ale samu podstatu vnímání Židovstva. My jsme tady samí hlupáci, břídilové, falešníci a nedouci – konečně tu mohlo vzniknout něco opravdu cenného. A zase nic. Ale, tak mě napadá… nevíte o nějakých opravdu kvalitních židovských stránkách, kde jsou takové diskuze na úrovni? Nemohl byste sem dát odkaz?
nevím, jestli jsou “židovské”, já stránky dle norimberských zákonů nekádruji – vy možná ano – ale sjou dobré – ale pro vás by takových stránek byla stejně škoda. :) Už jen tohle je evidentně nad vaše síly.
Ad167)jemne povedane,,vyraz toho,ktory na to silu má”.Stranky nekadruje,ale zaroven ich uznava za dobre.užas,sanka dole,šéfe.Prejudikacia toho,ci je niečo nad jeho sily,streicherovci vypadaju ako učni.(mimochodom Julek to aj v Norimbergu povedal.)smile.
pro dada,” milou, ne až zas tak chytrou” dámu
pěkně řečeno, pěkně napsáno, (je to marné..)
s promonutím, klobouk dolu, pozdravení
Ad “dada” (166. a výše):
DADA-MÝTUS O DISKRIMINACI SEKULÁRNÍCH ŽIDŮ OFICIÁLNÍMI ŽIDOVSKÝMI ORGANIZACEMI
Nejprve trochu obecněji:
Anonym, který píše pod značkou “dada”, trpí pravděpodobně frustrací z toho, že nemůže pochopit princip fungování židovských společenství. Je jí (aspoň dle gramatiky se jako žena vyjadřuje) divné, že se židovské organizace v určitém smyslu vymykají modelům církví a náboženských společností, jak si je většina lidí, co o judaismu a Židech mnoho nevědí, představuje. Podle toho, jak se dotyčná vyjadřuje, pravděpodobně nemá (jakýkoliv) židovský původ. Takže je skutečně paradoxní, jak dojemně se náhle stará o „chudáky sekulární Židy, co se nemohou kvůli oficiálním židovským organizacím
Většina zájemců o judaismus dostává brzy do situace, kdy zjistí, že judaismus není vůbec jenom náboženství tak, jak ho znají podle křesťanských katechismů, novinových článků a z televizních reportáží, případně dávných komunistických příruček v rámci předmětu Občanská výchova, vyučovaného v bývalém „socialistickém“ (rozumějte komunistickém) školství.
Zjišťují záhy, že to není zase tak exotické, jak to na první pohled z různých rádoby židovských „zasvěcených“ videoklipů různých samozvaných učitelů judaismu vypadá. Jakmile jsou konfrontováni se skutečnými Židy, přijdou do nějaké skutečné židovské komunity, ať už obce či třeba sportovního klubu, bývají zaskočeni:
Kde je všechna ta „krása židovské mystiky a starobylost uzavřená do synagog?“ Kam se poděli ti „krásní černobílí, neustále se k Hospodinu modlící, Talmud a Kabalu čtoucí a třepení líbající Vyvolení“?
Podobní „diskutéři“ jako ona anonymní paní se těžko dočkají odpovědí, když na ně nejenže nejsou připraveni, ale možná ani o odpověď, která by jim mohla vzít další iluze, ve skutečnosti nestojí.
Aspoň minimální přípravu pro smysluplnou diskusi spatřuji v nastudování si alespoň základní literatury k dané problematice, a to klidně jak ze zdrojů židovských psaných židovskými teology (především rabíny), tak adekvátních jiných, judaistických, religionistických. Případně konfrontovat s teologickými studiemi, jež mají např. křesťanské východisko apod.
Bez toho se takový člověk neobejde, protože po určité době čekání na argumentační posun musím ve shodě s panem Jiřím Blažkem (JB) konstatovat, že je taková diskuse marná.
Ať se na mě pan Haidler klidně zlobí, ale právě tím, že sám se v podstatě pohybuje spíše mezi mrtvými než živými Židy, tak, jestli ne jemu samotnému, tak rozhodně řadě jeho posluchačů mu (možná záměrně) uniká skutečná podstata toho, co on sám tak často nazývá jidiškajt. Tedy židovství. A proč Židovstvo přežilo až dosud. Těžko pak pochopit všednodennost židovskou, když je posluchačstvo mystifikováno hned několikrát. Ale o tom jsem tu i onde již psal.
DADA-MÝTUS
Ona anonymní paní neustále opakuje svůj podiv nad tím, že jsou údajně diskriminováni „sekulární Židé, židovští bezvěrci a hrdí Židé, co nechápou svou příslušnost nábožensky“, a to prý přímo Federací židovských obcí v České republice (dále jen FŽO ČR).
Pominu nyní zmatené používání těch pojmů ze strany dotyčné anonymky (o čemž již výstižně psal zde p. J. Blažek).
Je signifikantní, že dotyčná paní se ani nenamáhala přemýšlet nad tím, co tu kdo z nás píše a evidentně nepochopila ani základní teze v oficiálních dokumentech, které jsme citovali dříve. Protože jinak by těžko mohla neustále opakovat ničím nepodepřené tvrzení, že FŽO ČR si jako jediný zástupce všech Židů v České republice uzurpuje právo jednat za všechny Židy v České republice.
FŽO ČR jedná za ty Židy, kteří se zapojili do organizací sdružených ve FŽO ČR či k ní přidružených dle Statutu FŽO ČR. Toť vše.
Židům, kteří se do těchto organizací v rámci FŽO ČR nechtějí sdružovat, nic nebrání založit si vlastní organizace, ať s místní, regionální či republikovou působností. Mohou se potom zaregistrovat u Ministerstva kultury České republiky jako náboženská organizace, nebo u Ministerstva vnitra České republiky jako občanské sdružení. Zákon určuje přesně podmínky, za nichž je registrace možná. U církví a náboženských společností jsou tyto podmínky rozsáhlejší.
Vše je lehce dohledatelné, jsou to veřejné informace.
Nemá smyslu znovu a znovu opakovat již několikrát napsané, když paní anonymní spolu s dvěma třemi přikyvovači „nechápe“ a nebo skutečně není schopna pochopit.
Spíše tedy pro potenciální nové čtenáře, kteří se v tom kvantu textů nemusí lehce orientovat:
Právě tím, že se zástupci v Radě FŽO ČR před časem rozhodli umožnit řádné členství i těm lidem s židovskými předky, kteří mají alespoň tzv. právo návratu (do Izraele), umožnili NAPROSTÉ VĚTŠINĚ těch, co mají židovské předky, aktivně se zapojit do organizovaného židovského života u nás.
Druhým podstatným krokem je pomoci takovým lidem, co již nejsou Židy podle halachy, ale mají zmíněné právo návratu, aby oni nebo alespoň jejich potomci se mohli stát plnoprávnými i v náboženských resp. rituálních záležitostech (být členy minjanu čili modlitebního quora apod.).
Je důležité také připomenout, že pojem halacha představuje obecně soubor židovských zákonů. Pojetí halachy ovšem není zdaleka jen jedno. Nejen uvnitř ortodoxního směru.
Existuje už více, než dvě století se vyvíjí reformní (progresivní) pojetí halachy, které ve skutečnosti v židovském světě převažuje. Dokonce i v poválečné baště ortodoxie, paradoxně ve Státu Izrael, se silně etabluje zejména v posledních dvou desetiletích progresivní judaismus.
Ono ani to pojetí kdo je Židem počítatelným do minjanu a tedy rituálně způsobilým a dokonce kdo je Žid jako takový, se dost různí. U nás platí model typický pro většinu dnešních evropských židovských komunit (buď po matce a nebo giur, tedy konverze). V Evropě celkem unikátní benevolence ohledně řádného členství, jak tomu je u nás, má však obdobu v přístupu mnoha reformních židovských obcí v USA, Kanadě a Austrálii, kde se za halachické Židy často stále berou „tatínkovci“.
Chápu, že český čtenář odkojený zdejším prostředím a u vědomí de facto ortodoxního vrchního zemského rabinátu má zmatek nejen v dojmech, ale následně i pojmech. Když navíc na tomto webovém portálu a na webech s ním spřízněných se o jiném, než ortodoxním (a navíc spíše idealisticky chasidském) pojetí judaismu nedozví prakticky nic. V tomto směru žel zůstávají dlouhodobě dlužna i periodika, u nichž bychom čekali aspoň pluralitu, neřku-li pravidelné vysvětlování, co že to ten progresivní (reformní, liberální, rekonstruktivní) judaismus vlastně je.
Jenže když to není patrně jasné ani redaktorům, to je pak těžké.
Paní anonymka by ráda nějaký takový chytrý košerný web, který by jí to všechno vysvětlil.
Sdílím tutéž obavu, jako pan JB, ale ustrnu se tedy:
www.wupj.org
www.eupj.org
www.fzo.cz
www.urj.org
A další a další weby. Ty konzervativní či ortodoxní nechť si každý najde sám, Google pomůže.
Už jsem to tu uváděl, tedy ještě jednou, doufám, naposledy:
http://www.liberale-juden.de/uber-uns/35-grundsatze/
Adekvátní konzervativní či ortodoxní ZÁKLADNÍ záležitosti halachické – sopradddetto.
Kromě literatury, kterou jsem už uváděl jinde a nejspíše i v této diskusi (nechce se mi to celé prohledávat) – Response to Modernity od Michaela A. Meyera (měl dokonce v r. 2010 přednášku v Praze), Progressive Halacha od rabína Moshe (Moše) Zemera z“l, připomenu opět a znovu o dokola dnes již klasické dílo od Tomáše Pěkného z“l a další tituly vydané v nakladatelství Sefer a editované především Leo Pavlátem.
Knihu, co jsem tu, myslím, neuváděl, doporučuji speciálně kvůli tomu, že je v ní výborně (a řekl bych, snad i jednoznačněji či srozumitelněji než u jinak vynikajícího Kievala) popsán vývoj názorů na židovství, národní identitu Židů u nás (byť na rozdíl od Kievala se publikace zabývá léty 1918-1938 v Čechách):
Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918-1938. Nakladatelství Paseka, Praha-Litomyšl 2013, druhé, přepracované vydání, 368 stran.
A jako zajímavost:
Fuchs, Alfred (Red.): Kalendář česko-židovský 1919-1920. Ročník XXXIX. Spolek českých akademiků-židů. Praha 1919.
V této obdobě dnešních „Židovských ročenek“ naleznete kromě nekrologu za předčasně zesnulého známého českého bojovníka za asimilaci k českému národu i zajímavý článek o této výrazné postavě tzv. česko-židovského hnutí, dr. Vohryzka. Mnohé otázky, které tu zaznívají, si kladl ve svém mládí i on. Společenský vývoj během dalších dvaceti let se ovšem ubíral jinými cestami, které s kontroverzními ideály tohoto hnutí pramálo souzněl.
Šoa ze zhruba 112 000 Židů nepřežilo minimálně 80 000. Počet zbylých se na našem území se výrazně zmenšil různými vlnami emigrace i důsledkem totální asimilace části židovského obyvatelstva.
Takže bohatá spolková činnost židovské menšiny v Československu (o níž také existují výborné publikace v edici Židovského muzea v Praze) byla zejména mezi světovými válkami velmi bohatá.
Je žel logické, že po šoa a navíc za komunismu to už zdaleka nebylo tak pestré. Vždyť z více než 300 židovských obcí bylo po válce obnoveno pouze 56 a velice záhy, hlavně po bolševickém převratu v únoru 1948 a během rudého teroru 50. let většina z obnovených židovských obcí opět zanikla. Jako jedna z posledních to byla, tuším, Židovská náboženská obec v Hradci Králové circa r. 1981. Pak už bylo jen 10 židovských obcí a spolků.
Po pádu komunismu se židovský život začal opět pomalu probouzet. Ne každý s židovskými předky ale měl zájem být členem některé z tradičních či nově ustavovaných židovských organizací. Počátek 90. let byl typický přílivem nových lidí do všech církví a náboženských společností. Zůstali postupně především ti, co se skutečně zajímají o dění v organizacích, co mají potřebu se nějak sdružovat, ať na jakémkoliv principu. Mnoho – a to se týká všech církví a náboženských společností u nás i jinde v zemích dříve postižených komunismem – zase časem odešlo. Z různých důvodů. Jsou v podstatě identické u všech těchto organizací.
Židovská tradice má ovšem, bez ohledu na směr judaismu, jedno specifikum, které může pomoci ozřejmit, proč je možné, že těch s tzv. právem návratu by mohlo být o hodně více, než je současných organizovaných členů:
A tím je NEMISIJNÍ povaha judaismu.
Při své práci duchovního jsem se mnohokrát setkal s lidmi, kteří léta chodili kolem sídla místní židovské obce, věděli, že mají židovské kořeny, ale ani je nenapadlo tam zajít. Nepovažovali to za důležité. Impuls, který je na obec nakonec přivedl, bývá různý. To tu teď nehodlám rozebírat.
Jen i tím chci říci, že NENÍ PRAVDA, že by FŽO v ČR či jiné oficiální židovské instituce nějak omezovaly lidi, co mají židovské předky a cítí se tak nebo jinak Židy.
Existují různé židovské vzdělávací instituce, různá občanská sdružení, jejichž činnost může i napomoci integrovat se do židovského společenství těm, co o to mají zájem.
Pro dokreslení situace může pomoci i srovnání s životem židovské menšiny v Praze do 2. světové války:
Tehdy existoval Svaz židovských náboženských obcí pražských, kdy největší z obcí byla ta na Královských Vinohradech. Tam, na křižovatce ulic Sázavská a Moravská, stávala až do 50. let 20. století největší synagoga na světě. Dnes je největší synagoga v ČR a 3. největší na světě v Plzni. Plánovaná pro celou tehdejší obec – pro 3000 lidí. Dnes má plzeňská židovská obec asi sotva 5 % z předválečného počtu členstva. V Praze mezi světovými válkami kvetl bohatý spolkový život. V desítkách židovských spolků nejrůznějšího zaměření i požadavků na členství se sdružovalo větší množství židovského obyvatelstva, než je dnes v České republice, včetně těch, co nejsou členy žádné židovské organizace.
Takže dnešnímu stavu v podstatě i odpovídá počet a velikost jednotlivých židovských organizací.
Je to smutné, ale t oje realita.
Starost anonymní paní „dada“ o domnělé „nezařaditelné“ Židy je lichá, protože skutečně takoví, co nejsou zrovna ku příkladu pobožní, ale chtějí být „mezi svými“, nacházejí možnosti v různých tzv. přidružených organizací FŽO ČR. Je také příznačné, že s tlakem demografické křivky jsme změnili i podmínky členství v židovských obcích. A všichni nehalachičtí členové mají možnost se stát halachickými. Jak jsem již psal. Existují také neformální minjany, modlitební společenství, které jsou buď v rámci jednotlivých židovských obcí, nebo uvnitř přidužených organizací. Tak si mohou vybrat Židé s různými názory.
Nebudu tady posuzovat, jestli je stav tam či jinde ideální. To jsou naše vnitřní záležitosti a tady se jimi zabývat ani nemá smysl.
Podstatné je, že paní „dada“ si vydedukovala nějaké davy Židů, co je FŽO ČR zastupuje proti jejich vůli. To je holý NESMYSL.
Ono ani těch potenciálních 15 000 není nijak ověřený počet a to už vůbec neřešíme, jestli se to týká lidí, co by hypoteticky měli tzv. právo návratu. Je docela možné, že to číslo ani tak velké – žel! – nebude, protože se ti, co přežili nacistickou perzekuci kvůli židovskému původu a v některých případech i jejich potomci, mohou hlásit o určité odškodnění, veřejně a zřetelně nabízené několika světovými organizacemi, jako například Claims Conference. Také probíhaly a probíhají restituce tzv. arizovaného a později komunisty znárodňovaného židovského majetku.
Když tady píše „od modré obrazovky“ nějaká paní „dada“ „o hrdých Židech, co jim FŽO ČR znemožňuje členství a uzurpuje si rozhodovat za ně“, tak mě zajímá, a další čtenáře jistě také, proč se tedy tito lidé, kterým údajně vadí FŽO ČR, nehlásí o svůj podíl onoho aspoň částečného odškodnění?
V takových případech je totiž rozhodující, jestli žadatel prokáže svůj židovský původ. V žádném případě k tomu není nutné členství v nějaké židovské organizaci.
Doufám, že se useberou všichni ti, co si čtou o judaismu tady či onde, a začnou chodit ke skutečným Židům z masa a kostí a ptát se jich přímo, byť třeba beze slov, snažit se s nimi v rámci možností nějak pobývat. Pokud by to nebylo z různých důvodů tak snadné, tak si alespoň do vyhledávače internetového prohlížeče zadat sousloví „Jewish Community“ či jeho jazykovou obdobu. A nekoukat jen na klipy s tančícími chasidskými svatebčany, ale i na ty „divné reformní ženy“ s jarmulkami a talitem na sobě). Například.
Protože to všechno je ta tolikrát (až vyprázdněně) skloňovaná jidiškajt. To všechno je židovský svět.
Možná pak i ta „dada“ jednou pochopí, jak to je a hlavně, jak to není.
VELKÁ A MALÁ PÍSMENA
Odkazuji na zdejší rozhovor s Jakubem Švábem (Schwab).
A dále pouze opakuji, že mnoho našich lidí často jen ze zvyku stále píše malé písmeno. Ono ale hodně záleží na kontextu. Mám na mysli to, jak kdo uvažuje o židovství. A v tom se s p. JB shodnu. Takže TADY skutečně nemám ani já potřebu řešit majuskuli.
Chápu, že je to pro „dada“ nepochopitelné.
Ale ten, kdo se dokáže zpětně prokousat vším, co tu pod článkem i jinde obdobně stojí, snad dospěje ke stejnému závěru:
Komu není pomoci, tomu není pomoci.
Děkuji všem,
co dočetli až sem,
za pozornost a přeji hodně zdraví do nového roku 2014!
MF*
Stále tvrdím, jedná se o jiné učebnice. Dle mého, je zapotřebí akceptace, a to bez jakýchkoli výjimek, reálných skutečností, jiných učebnicí.
Přeci, mám-li společenství, na kterém je vnitřně obecná shoda, a toto já chci měnit, pak jen zevnitř, nikolivěk z vnějšku. Pak se zcela jistě jedná jen o tzv. mistrování.
Dále, pokud chci nalézat styčné body, pak ponejprve musím nalézt body odlišné a ptát se, proč jsou odlišnými od těch mých. Jednoduše, proč jsou takové, jaké jsou. Nic více nic méně. To samo o sobě vydá na celý život. Z toho implikuje pokora k jednotlivým odlišnostem a uznání reálného stavu věcí, potažmo budoucí možnost koexistence. V čase pak, bude docházet k tříbení jednotlivých prizmat na tyto. Ostatně soudím, že může docházet k otvírání se, i když v moha případech, se již dnes dá hovořit o vlamování do otevřených dveří.
Právě proto, že nejprve nehledám odlišnosti s jejími akceptacemi a jsem posedlý snahou k hledání styčných bodů, dopouštím se fatálního omylu v kauzalitě.
Aby mi bylo správně rozuměno, jeli zde jedno z nejstarších společenství se svými vnitřními pravidly (zdrojem), v jeho nemisijní povaze, pak je pohříchu slušné k akceptaci, bez zbytečného mistrování, špičkování se, rádoby být nad věcí, apod. “O)
woodoo,,..omyl v kauzalite”povedane vsetko par slovami.sanka dole,šéfe.(plusovo)smile.
Pane M.F.:,,zdielam tutiž obavu,Ale ustrnu se..”smile.Napodobne to riesil Zeman(este pri spustani Phillips-u.,,Pani novinanarka,napriek tomu,ze to nepochopite,znovu sa to Vam budem snazit zopakovat”.A nemilujte bonmoty.
Zo zidmi mam,fyzicky len skusenosti s obchodovania.A taktiez s vybavovaním navracania majetku.(to by bolo za knihu,nebudem ani naznakovo hovorit,coho som bol svedkom.Koli ucte k ostatnym prislušníkom naroda to Vašeho).To bolo obdobie este ,,pred kehilne”a v..kehilnom”období,ked som mal zaujem o nieco(duchovne),tak mi nemal,kto odpovedat,ale urcite to nebolo koli pripadnej naivite otazky.(Ja som vedel.oni vedeli,Swift tiez.smile).
Preto pre mna existuje mozaika ludstva,a nestaviam na ,,drobnostiach”,sme ronakí.
A o ,,nadstavbach”sa mozeme pekne a pokojne informovat.
pozdravenie.
woodoo, a ta vnitřně obecná shoda skutečně panuje? Nebo ostatní (ti nenáboženští) Židé vnímají současný stav spíše jako poněkud nešťastný, ale nemají sílu nebo mnozí třeba ani chuť s tím něco udělat? Shoda může mít mnoho podob, třeba “podřízení se”, že?
Nevím přesně, co tím “mistrováním” máte na mysli. Tady na Shekelu mě zaujalo nejprve “mistrování” pana Foršta ohledně Achabova psaní malého písmene, a to jsem vskutku žasla, s tak povýšeným a namistrovaným jednáním jsem se opravdu už dlouho nesetkala. JB to už pouze doplnil svým skvělým výrokem o slámě a obilí. Takže asi tak. Pánové budou kafrat do všech, ovšem na jejich adresu se nesmí říct nic, jinak je to nevhodné vměšování? Oni mají patent na to tvrdit, kdo je ten pravý ŽID, určit, kdo je uvnitř a kdo vně, kdo si na něho jen hraje? Co když je Achab víc židem, než ti dva dohromady?
Nebo máte pocit, že tady Achab skrze Shekel nějak reformuje Náboženskou obec, jejímiž jsou členy? Tady nejsme uvnitř nějaké jejich náboženské obce, ale na veřejném prostoru. A oni rozhodně nejsou těmi policajty, co by to tu měli hlídat. Můžou nás v klidu seznámit zase se svým pojetím židovství. I když… co tu zatím předvedli už vypovědělo mnohé…
Jinak, že je něco staré, neznamená ještě, že je to nutně dobré nebo že to nemá chyby, na které by se nedalo poukázat. On i ten islám už je docela starý a stále funkční, nemyslíte? Takže proč nazývat mistrováním kritiku z venku? Podrážděnost, útočnost, povýšené odhazování jakékoli námitky, to už taky o něčem svědčí.
Takže pokud jde o tu akceptaci: mně vůbec nečiní problém přijmout odlišnost někoho jiného (pokud tedy není jeho chování destruktivní), nevím, kolikrát ještě mám opakovat, že nemám žádný osobní ani jiný zájem na tom něco “u žŽidů” měnit, dívám se na to čistě z venku a takto mi to prostě připadá v současné době nešťastně postavené. To je zhruba tak všechno, maximálně polituju ty (nenáboženské), kterým se současný stav nelíbí a týká se jich to osobně, kteří se cítí být Židy, ač ti “praví náboženští” je podle svých regulí za Židy nepovažují. Přece jenom žijeme v 21. století, a být uznáván za člena nějakého národa jen potud, pokud neodmítnu jeho jediné oficiální náboženství – to je vskutku pro moderního člověka stav akceptovatelný dost těžko.
“ŽID JE TEN, KOHO ZA ŽIDA POVAŽUJE JEHO OKOLÍ.”
Zajímavá úvaha od J.Fraňka:
Osudová pospolitost – mé vyznání/Listy.
—————————————
Kdo má zájem,vyhledejte si.
Ad 174.:
Při vší úctě ke zvěčnělému panu profesoru Jiřímu Fraňkovi
http://www.slaviste.cz/index.php?page=detail&id=260-franek-jiri-prof-phdr-csc
je to názor, který částečně (!) zastávali především členové tehdejšího Spolku českých akademiků-židů na začátku 20. století a pak především v době tzv. 1. republiky československé. I dnes existuje podobný spolek.
To jen aby si anonymní “dada” nedělala zase další iluze.
Nepředpokládám, vzhledem k úrovni komentářů na tomto portálu, že problematiku někdo z diskutujících hlouběji ovládá, ještě jednou sem dávám malý výběr z publikací, které se tou dobou zabývá:
Po přečtení pak můžeme mít trochu jasněji i s přesahy do současné doby.
Dále doporučuji
Response to Modernity od Michaela A. Meyera (měl dokonce v r. 2010 přednášku v Praze), Progressive Halacha od rabína Moshe (Moše) Zemera z“l, připomenu opět a znovu o dokola dnes již klasické dílo od Tomáše Pěkného z“l a další tituly vydané v nakladatelství Sefer a editované především Leo Pavlátem.
Už jsem to sem psal, ale vidím, že se tady dva tři anonymové točí v kruhu a teď se přidal ještě anonym “tesha”.
Celkem signifikantní.
Pro židovství a jeho pokračování z generace na generaci není důležité, jestli majoritní společnost někoho za Žida považuje.
Je to přece záležitost Židovstva samého.
O to jde. Všechno ostatní je jen (ne)zbožné přání těch, co mají nějaký ten Minderwertigkeitskomplex. (Ne, že by ho žádní Židé neměli, ale však rozumíte, i když někteří asi raději ani nechcete.)
Nikdo nikomu skutečně nebrání vyznávat si, co chce. (Až na pár sekt, ty se najdou v každé kultuře, ale to není měřítko.)
Pokud ale někdo – konkrétně se bavíme o judaismu – s ním záměrně manipuluje, posunuje významy a ještě léta lže, že je “židem”, tak se nemůže on ani jeho posluchači divit, že se někdo ozve a nebo se i následně od něho odvrátí.
Je to velká škoda a existenciální tragédie nejen dotyčného, ale i těch, co mu na to sedli a stále to nejsou schopni pochopit.
Takže takový coming out by byl na místě, co myslíte?
Nevím, jestli se to dá v očích mnohých ještě zachránit, ale vzhledem k obrovské práci v jedné z oblastí jeho činnosti by to bylo moc fajn.
jako velmi mladá jsem objevila a byl to objev významný, výkladový slovník
také jsem se dočetla o škole kde se hledání smysluplných výrazů vyučovalo)
v textech pod pěkným článkem pana Haidlera je mnoho argumentů které bych i přijala ale nemohu přijmout cokoli od autora výroku “nedostatečnost (vaší) matky”
jsou to dvě slova, dva výrazy jenž se navzájem vylučují, možná by se to lépe vyjádřilo matematickým vzorcem, pro ty kteří dobře nepochopí výraz matka.
já sama například nestuduji hebrejštinu neboť ne každý z nás může studovat, ne každý dosahuje výsledků jenž mu umožnují postupovat dál.
jistě Shekel jsou “jen” noviny ale s možností reakce na reakce a já žádné pohoršené zde nečtu..
woodoo, pokud jde o ty odlišnosti a jejich pokorné respektování:
opravdu začínám mít docela pochybnosti ohledně židovství (ztrácet iluze, jak by řekl v.p. Foršt), podobně jako jsem ztratila iluze o islámu. A jistě, judaismus je jakože nemisijní, to ale ještě neznamená, že se nemůže chovat sektářsky a nemůže být podobně nebezpečný jako programově expandující islám. Jen se asi nebude šířit tak rychle.
Ona taková sekta může ve společnosti klidně fungovat docela zapouzdřeně a jen tak občas někoho vcucnout, naopak to zjevné odpuzování a “nemisijnost” jí může zajišťovat nezájem okolí a klid. Takže ono není marné být všímavý, vědět, kde jsou bažiny, minimálně před ně dát výstražnou tabulku nebo zábradlí, když už je řeč o té koexistenci.
Otevřela jsem knihu Judaismus od A do Z, netvrdím, že je to nějaká skvělá učebnice, ale přece jen prošla rukama Leo Pavláta, tak očekávám, že tam nejsou úplné bludy. Co jsem ke svému zděšení nalistovala pod heslem “proselyta”? …”Ve všech případech obdrží proselyta doklad o právoplatném gijuru (konverzi) od bejt din tří rabínů, musí přerušit styky s dřívější (nežidovskou) rodinou, a protože je považován za nově narozeného, dostane hebrejská jména jako “syn (či dcera) Abraháma”, který jako první obracel nežidy na víru Izraele.”
To mi poněkud vyrazilo dech. Já se rozčiluju nad nesmysly, které vydává ve svých fatwáh Shehadeh, a tady čtu to samé v bledě modrém, typická sektářská praktika, odříznutí od rodiny…
Tady si přečtěte, jak shrnuje gijur v krátkém rezumé OLAM:
http://olam.cz/forum/viewtopic.php?f=2&t=31&start=15
To se mi jen protočí panenky! Jakoby rodina byla prach, nic, jak ten člověk uvažuje??? Že je dobré konvertovat jako mladý, aby si za takového konvertitu rodiče stihli najít náhradu v produktivním věku, protože on se bude vlastních rodičů štítit jako nečistých a nebude se přece o ně starat, odkopne je jako prašivku? Je snad judaismus nějaká zlá nemoc, že takto bere rodičům děti, když se jím “nakazí”? Co to je za šílenost? A takový zájemce o židovství nebude přece odkládat gijur na stará kolena, až rodiče umřou, protože pak už bude sám starý a potřebný a co by z něho taková obec měla? Co to je za uvažování? Opustit manželku, pokud není židovka, rozbít rodinu… Už se přestávám divit, proč nevadí těm našim skvělým duchovním představitelům takto se scházet se Shehadehem na Společném hlasu a debatovat o významu rodiny, oni jsou asi všichni podobného ražení, v zájmu svých ideálů klidně jedním dechem srazí rodinu na kolena a rozbijí ji, Foršt má pravdu, ztracené iluze… A tohle má člověk pokorně respektovat? Minimálně bych před těmi směry židovství, které gijur takto praktikují, pěkně nahlas varovala.
Pevně doufám, že takový přístup ke konvertitům je ojedinělý, že to není obecně židovský pohled na gijur. Že osvícené formy židovství převažují nad těmi tupěplnitelskými. Budu ráda, když to uvedete na pravou míru, coby znalec židovských učebnic. Protože třeba tohle už nepovažuju za žádnou srandu, jako nějaké halachické židovství bez halachy.
woodoo:,,…jedno s najstarsich spolocenstiev so svojími pravidlami(zdrojom)..”
Myslite,ze v nom sa nemoze nazerat na pravidla a na zdroj?Ze su vo vsetkom totožné?Ze nemohlo byt(ono spoločenstvo)ovplyvnene aj inym ako Zdrojom?Ze neexistuju pokusy zakotvit nieco,co nie je v Zdroji?Rada citatov nemoze naznacit,ze ani jeden v nich nema sam o sebe dostatocnu silu?Ze rad slabych dokazov zostane len mnozstvom slabych dokazov?Ze nieco sa tam(v Zdroji)najst neda,ale musí sa tam najst?Alebo….., to uz necham na klikačov.smile.
Dado,ono to tak s tymi rodicmi nebude az take zle.Existuje tzv.,,kibuda”-vzdavanie ucty Otcovi.(B.Raba65).R.Gmliel uviedol:,,Nevykonal som ani stotinu z toho,aku poctu prejavil Ezau otcovi”.Aj tak sa da.
ad 177) – Dado, ono to není zase až tak děsivé či pobuřující. Hovořím teď o pravidlech gijjuru. Stačí si vzít jen Olbrachtovu Hanu Karadžič, jako příklad obrácené rukavice. Gijur po nikom nevyžaduje „zavržení“ svých krevních rodičů. On gijur po nikom vlastně nevyžaduje ani ten gijur. J Chce-li někdo „gijurnout“, tak pokud to zrovna není válečná zajatkyně (jafat toar) anebo barbar na dobytých územích Kenaánu, (viz Sefer šoftim : http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=181 )kterýchžto skupin je dnes pohříchu málo, neboť obojí je již definitivní minulostí, předpokládá se, že gijurant v jidiškajt vidí něco natolik silného, že mu stojí za to poměrně přísná, ale biblická pravidla, akceptovat. A ono je to jako s konverzemi v jiných klubech – když se „novokřtěnec“ snaží přesvědčit i zbytek rodiny, aby se rozešel s Dukou a začal praktikovat haleluja po mormonsku. Stejně tak dobře vidíme, co si asi tak prožívají smíšená manželství muslimských konvertitek ve svém středoevropském politicky korektním okolí (právě od toho okolí). O tom, kde se pohybují pánové Lukáš Lhoťan a Michal Foršt a kam až je to schopno je to zahnat,nehovořím. Teprve někde v tomto okamžiku začíná tebou zmiňované „sektářství“. Že totiž kdosi vnímá anebo volí konverzi jako vstupenku do „židovské církve“.
Jenže v tom to právě všechno trčí. Pak se ta „církev“ nijak neliší od holubářského spolku se svými stanovami a členskými příspěvky, a mohou se sem přidružit mormoni, katolíci, komunisti i židé, protože máme tu demogracii. A pak pochopitelně vypadá rozchod se svou „krevní“ rodinou jaksi nedemogratický.
Pokud ale někdo dostane pocit, že vraždit, rozkrádat evropské fondy a týrat děti pod schodama v Kuřimi není jeho šálek kávy, zpravidla se snaží přesvědčit své blízké, včetně rodiny, aby to nedělali. A že je to nesmírně těžké vidíme například v mlčení manželek chlapů, kteří zneužívají své děti. A přesně tenhle odklon od „bývalé“ rodiny mají pravidla gijuru na mysli: „Zkus obrátit i svoje okolí, ale jsou to svobodné bytosti, nech rozhodnutí na nich. Vždyť stojí psáno, položil jsem před tebe život a smrt…“
Gijur je svobodné rozhodnutí určované touhou (láskou). Je-li láska k rodičům natolik lidsky silná, že zvítězí nad láskou k něčemu, co gijurant v jidiškat vidí, tak prostě nekonvertuje. Úplně stejně, jako kdyby měl nějaké obrovské potíže s brit mila, anebo považoval jiná pravidla kráčení po způsobu lidu Jisroele za pošetilá. Nic se neděje. Lidské bytosti, stejně cenné jako Panovníkův lid, mají svoji cestu. Sedm micvot bnej Noach. Je skutečně smutné, jak se tento soubor morálky a radosti podceňuje, protože si nikdo nedá tu práci, podívat se, že se jedná o sedm kategorií nikoli o sedm „příkazů“.
( http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=67 )
Ke konverzi je zapotřebí touha. NE maturitní komise. Bejt din respektuje pokyn „Z úst dvou až tří svědků budete vydávat svědectví…“ Oni jsou svědkové, ne zkoušející. A všichni čtyři musejí mít stejnou touhou po jidiškajt, jako gijurant. Tak silnou, jako když šla Hanka Karadžič za svým chlapem. Mámo, tati, nezlobte se, ale já ho miluju, Já musím. Já vím, co opouštím, jsem si vědoma vší té bolesti, a nejsem zamilovaná pitomá nána, ale prostě vím, že chyba je na vaší straně… Svědkové (zkoušející) pak ještě navíc touhu chránit gijuranta před špatnou zamilovaností a pomoci mu dojít DOMŮ, ne do své fejsbůkové skupiny.
BTW: A právě na tom zdánlivě ostrém ustanovení, se znovu potvrzuje obojí, o čem přemýšlíme už dlouho. Víceméně nezáleží na tom, JAK jdeme (ortopraxe), ale KAM jdeme (domů, k Tatenju). A tam lze téměř orto-prakticky dojít i skrze Sedm pokynů. Pokud ale miluji to cosi, co je přítomno v jidiškajt, pak už „domů“ už půjdu způsobem, který objevila a který praktikuje (naplňuje) jidiškajt, protože ono to vlastně ani jinak nejde. Včetně odmítnutí rodiny.
A stejně tak nesmírně záleží KAM konvertujeme. Jestli do židovské „církve“ (chas we-chalila) anebo domů. A podle toho pak vypadá i gijur. Duch je vždycky výš než tělo. Nejdřív je tu pokyn: Ponesete to na znamení, a teprve pak se narodily tefilin. A právě podle toho KAM, pak vypadá i samotný gijur.
skromny nazor nazor na rozne konverze.(ako slobodo…,nemam namietky)ale.Kde existuje istota,ze preberu vsetko?kulturu,kolotanie starocia dejin Tradicie do krvi?Ako sa budu spravat ked dojde na prehodnocovanie svojej identity a autentičnosti?Zostavaju(mnohokrat,zo zivota mi to pramení)ludmi,ktorí su v skutočnosti neistí so svojimi nazormi.Koli tomu ich často zurivo brania(urcite poznate,taktieež zo života) a ospravedlnuju(aj ked to vobec netreba,alebo niet pred kym),pretože akekolvek posudzovanie(ziadost o informaciu)može byt hrozbou(v podpovrchovej neistote)pre system,ktory im je momentalne oporou.Nechapu,ze nepozeraju ludia na kabat,ale na nositela.Na co mi je coldsteel(kvalitne noze)ked to dokazem aj klasickou rybičkou?Nanajvýš sa trosku viac narobím.Smile.
Jaroslave Haidlere, místo toho blábolení a vymýšlení novotvarů (gijurant) bys měl sám udělat gijur. A stát se gerem. Pokud je známo, ger nejsi, natož ger cedek. nejsi ani Žid. Hraješ si na halachickou autoritu a podle toho vypadá i Tvůj poslední zoufalý text. Raději si nastuduj, kdy se píše tora a kdy torat, abys nemátl na svém výukovém portále své důvěřivé žáčky. Ono věčně sázet jen na své charizma nelze. I nejlepší inscenace se navíc jednou omrzí.
Evidentně Ti došly argumenty, když se snižuješ k takovým trapným výpadům. Na rozdíl od Tebe jsem nebyl nejdříve ateistou, pak adventistou a pak samozvaným chasidem. Nebyl jsem ani muslimem a exmuslimem. Nebyl jsem ani věčným ožralou.
Možná ses i vlastnoručně obřezal, pokud vůbec obřezaný jsi. Třeba to zase budeš omlouvat, že jsi obřezaný mysticky, imaginárně nebo kdoví co.
Sám sis navařil a teď to nejsi schopen strávit.
Přitom by stačilo tak málo, i když by to asi hodně bolelo:
Zkusit se na sebe podívat z druhé strany monitoru.
Očima těch, které si bez jakéhokoliv dovolení se, prosby natož omluvy bereš za své příbuzné, svévolně si přivlastňuješ generace lidí do svého rodokmenu a jedním dechem je kritizuješ a haníš za to, jak nakládají a nakládali se SVOU, NIKOLIV TVOU tradicí. Kterým se dokonce vysmíváš ze svého uměle vytvářeného postu údajného znalce židovského práva.
To je to tak těžké přiznat si to?
ad 181) Danny, díky. Jinými slovy a jiným obrazem totéž. Je to vždy (včetně žŽ-judaismu) o obsahu, ne o krvi. O tom, co chceme překrojit, nikoli čím. A chceme-li :))
Refresh čili připomenutí (zejména pro ty méně – či záměrně méně – gramotné). Prní dva odstavce bych dnes už vynechal. Zbytek platí, navzdory tomu, že se blížíme k Tu-bi-švat a nikoli k Vysokým svátkům 5771 :))
Text zde : https://www.shekel.cz/2408/mrkev-v-zime
Achabe, pročetla jsem si trochu Hilchot melachim. Nevím, jestli patří mezi uznávané učebnice židovství, na které poukazuje woodoo. Já bych zhruba zhodnotila, že způsob, jakým se tu nakládá s odkazy na Tanach (dovodíme si, co se nám hodí do krámu), si nikterak nezadá s křesťanským vyvozováním Pána Ježíše vždy a všude. Pro zajímavost dobré, sonda do pradávného uvažování, co všechno jde na základě Bible vymyslet… brát to však jako základ pro “chození” dnes asi dosti nešťastné. Podobně jako těžko brát vážně pokyny v Šulchan aruch. Opravdu bych silně litovala lidí, kteří by se tam udílenými pokyny nekriticky řídili. Pokud tam člověk hledá jen nezávaznou inspiraci, pak prosím, můžou být takové knihy užitečné.
Ale nevím, jak to chodí dnes, jestli skutečně konvertita obdrží takový pokyn, aby se přestal stýkat se svou nežidovskou rodinou, jak to vyplývá z té zmiňované knihy Judaismus od A do Z a OLAMova “resumé”. Woodoo žádné informace nedodal, já židovskou praxi neznám.
On je totiž veliký rozdíl mezi tím, kdy člověk začne odmítat vlastní rodinu jaksi programově, protože ji z hlediska svého náboženství začne považovat za závadnou, na základě nějakého pokynu, a mezi odcizením, ke kterému může chtě nechtě dojít a na které je jistě dobré konvertitu předem připravit. Může se stát, že jej rodina zavrhne, třeba i proto, že už dále nebude chtít “s vlky výti”, kdyby opravdu činili v původní rodině něco tak závadného a nemorálního. Nebo prostě jen nevydýchá jeho nový životní styl. To se může stát. Jenže nemusí, a v dnešní době je dost pravděpodobné, že se to nestane, že rodina konvertitu nezavrhne, nebude ho pronásledovat, žijeme ve svobodě, žádná modloslužba není povinná jako snad kdysi… aby nakonec nevěřící rodina nezjevovala víc Boží lásky i soudnosti, než nějaký ke všemu odhodlaný poslušný konvertita.
Aby ten nový Bohu oddělený životní styl nebyl založen na tom, že popřu samotný základ, že se přestanu starat o svoje rodiče, svoje nejbližší, aniž by oni sami k tomu zavdali nějaký důvod. Aniž by udělali cokoli zlého, prostě jen proto, že nesdílí stejný pohled na svět… Jaké je to svědectví o Bohu, taková nevděčnost? Pokud je židovská víra (i když jde jen o konvertity) v rozporu s péčí o vlastní rodiče-rodinu, pak se ptám, co je to za víru? Co je to za touhu, pokud lidi takto otupuje?
Nevylučuju, že chovat se podle vlastního přesvědčení, podle nejlepšího svědomí před Bohem, může být někdy vůči nám tvrdé, i vůči našim blízkým, někoho to může stát kariéru, mnohde nezapření víry ještě dnes může stát život, a přesto to má smysl, vyšší smysl. Nemusí to všichni členové rodiny hned pochopit a smířit se s tím. Ale být programově tvrdý, jen kvůli nějakým nesmyslným zastaralým pravidlům? Tím by se snad židovský lid prznil, kdyby nezpřetrhal konvertita vztahy s vlastní rodinou? Neprzní se spíše takovými konvertity, kteří kašlou na svoje rodiče?
Samotny Zaklad je len jeden.tradicie su rozne.Zidovska ma k-d-š a z inych napriklad prešiel do zivota napr.,,hermeticka”oddelenost a ci uzvretost.(Hermes Trismegistos).(4.odstavec).
“Opravdu bych silně litovala lidí, kteří by se tam udílenými pokyny nekriticky řídili.”
Dado, a co když je to tak, že třeba ti lidé, kteří se tím řídí, litují lidi jako jste vy? Chudáky, co se nechali obalamutit iluzemi, obelhat lhářem, neznalí věci, frustrovaní z toho, že jim cosi nezapadá do škatulky jakéhosi jejich ideálního pojetí světa, toužící ve svatém nadšení zglajchšaltovat všechny do jedné lajny?
Ale možná vás nelitují. Možná jim jste úplně ukradená. To asi spíš…
Pane J.B.dufam,ze medzi chudakov co sa dali obalamutit nepocitate Jonaša a ci Izajaša(s Chizkijašovím umrtím,ale dost mozne ,ze to malo znamenat,ze v tomto svete este nezomrie,ale v buducom neobživne)?Jonasova frustracia je dokonca naležito popísana.Alebo mozeme povedat,,Vedzte,tajomstvo existuje”?A kto nebol frustrovaný?Len ten,ktory stale je.Smile.
ad 185a) Dado, odpovědět bude složitější
a) učebnice
b) hilchot
c) pocity
Woodo je prozíravý člověk, takže bude schopen ti ten obrat „učebnice“ vysvětlit sám. Takže to neber jako jeho obranu. Mohu leda za sebe.
Ale já ty jím zmíněné „učebnice“ vnímám jako určitou hyperbolu. Asi jako když já používám BigBosse anebo „kluby“. Tj. jako způsob myšlení či pohledu na věc. Případně i různé tradice, jak se na biblickou zprávu dívat.
Na tóru totiž žádná učebnice neexistuje. Jedinou příručkou je prostě její „dělání“. Tj. studium a konání nastudovaného. Dialog o tom a repekt již objevených Amerik.
Vždyť kdybychom se snad domnívali že katechismus, křesťanská teologie anebo i talmud jsou učebnicemi, nezbytně se na mysl vetře zkušenost s našimi jinými učebnicemi. Vždyť ještě donedávna se i naše učebnice pokoušely obsahovat taková tvrzení, že mandelinka je americkej brouk ošklivej a že husité byli nikoli lapkové, ale geroji a proto-komunisté. I talmud doporučuje rozsypat kolem postele sůl a ráno sledovat, jestli přes noc okolo neskotačili skřítkové.
A není žádným tajemstvím že velký kus zejména občanskoprávních norem tóry najdeme taky na Chamurappiho stéle. Pak už záleží jenom na tom, zda-li BigBoss to někde v duši a v krvi učí všecky pronárody, anebo se rozhodneme, že si to Chamurappiho zákonodárci pamatovali v nějaké tradované podobě ještě zpod Babylonské věže, či ukradli to a opsali od židů. Jenom s tím rozdílem, že tam, kde se v tóře za ukradenou hrušku vrací dvoj- až pětinásobek, se u nich při recidivě usekává ruka salámovou metodou – zápěstí – loket – rameno (opět hyperbola).
I to tak nějak svědčí o tom, že nejde ani tak vydavatelský dům a jemu panující ideologii, ale zda učebnice obsahuje to podstatné. Anebo úplné bludy. A stejně jako už tak nějak tušíme, že svět je kulatý, ačkoli to kdysi taky určité učebnice popíraly, je nutno se dívat i na to, v jakém kontextu talmudické dialogy vznikaly. Tj. vztahovat gemojre vždy k jednotlivým mišnajot. A umět rozlišovat všechny jeho vrstvy.
Čímž nebudiž voláno po další liberalizaci nebo znásilňování textů. Prostě jen po tom, zač voláno být zaslouží.
Ostatně o vztahu k židovskejm učebnicím dobře vypovídá i ten židovskej vtip
Žídek: Nebudeš vařiti kozelce … takže echt ostrý milchig a flajšig?
BigBoss: Nebudeš vařiti kozelce …
Žídek: Ale slepici na smetaně, to určitě ne?
BigBoss: Nebudeš vařiti kozelce …
Źídek: Ale svíčková určitě ne!!
BigBOss: Nebudeš vařiti kozelce …
Žídek: Tak co vlastně ?
BigBoss: Nebudeš vařiti kozelce …
A to taky o lecčems svědčí – prostě přicházet a přijít věcem na kloub. Dál to asi pitvat netřeba. A tím se dostáváme i k samotnejm hilchot melachim J)
Znám lepší vtip na téma “nevař kůzle v matčině mléce:
Moše rabenu je prostoupen hlasem Hospodinovým na Sinaji a v tom chvění slyší: “Mojžíši, nevař kůzle v matčině mléce!”
Moše jde dolů a cestou přemýšlí, co že to vlastně slyšel. Jestli tomu vůbec byl schopen rozumět. A jak to vysvětlí svým lidem? Vždyť ani sám si není jist, co s tím množstvím informací. A do toho ještě nevládne zřetelně hlasem svým (případně jazykem svého lidu, coby Hofjude čili dvorský Žid – na to mají naši moudří různé názory).
“Aharon mi pomůže!” Bleskne mu hlavou.
Když tu náhle vidí, jak se jeho lidi v čele právě s Aharonem srocují kolem telete ulitého, jak se dozví ovšem až později, ze zlata, co si přivezli v trabantech z egyptské totality.
I Mojžíš se naštve a tablety, pardon, desky s poznámkami mu vypadnou z roztřesených rukou. (Možná zakopl, protože ho lidi při tom dlouhém čekání pomlouvali, kde že to vězí a kdy už jim přinese ty slíbené zákony.)
V každém případě desky byly vejpůl a teprve pak došlo Mojžíšovi, že to vlastně byla od Árona docela dobrá taktika: Uklidnil dočasně netrpělivé už lidi modlou, na kterou byli zvyklí z Egypta. A navíc k roztavení dobrovolně odevzdali to, co je rozdělovalo – zlato. Někdo si ho naškudlil pod pyramidami více, někdo méně. No, však jsme zrovna pořád otroky nebyli a kouknou, i jsme tomu režimu často dobrovolně sloužili. Vždyť i Židé jsou jenom lidé, že?
Zlato nás rozdělovalo a teď nás na chvíli spojilo, abychom si kvůli tomu nešli po krku.
Moše se na tu horu tedy vydal znovu a opět slyšel:
“Mojžíši, nevař kůzle v matčině mléce!”
Mojžíš šel dolů a sestup byl tentokrát ještě náročnější, než předtím.
Nejen, že nesl těžké desky, ale tížilo ho, že nevěděl, co s tím příkazem (a kdyby jen s tím).
Když opadl jásot nad nabytou Naukou, začali se moudří z hebrejského lidu radit, co s tím vším. A došli k závěru, že Hospodin po nich asi chce odpověď, že je vlastně zkouší.
Nakonec Mojžíše poslali zase nahoru na horu.
A zase zahřímal hlas Boží:
“Mojžíši, nevař kůzle v matčině mléce!”
Mojžíš pohotově odvětil: Tak jsme, Ty, jenž sedíš na nebesích, o tom přemýšleli a přišli na to, že nechceš, abychom nejen nevařili kůzle v matčině mléce, ale že to je symbol, abychom nemíchali milchig a flajšig, tedy mléko a maso dohromady. Že jsme na to přišli, viď, Hospodine, Otče náš, Králi náš?” (Dále jen Hospodine, O.n.Kr.n.)
A z nebes se jen ozve: “Mojžíši, já jsem ti řekl: Nevař kůzle v matčině mléce!”
Mojžíš šel dolů a sestup byl poněkud těžší.
I dali hlavy dohromady a Mojžíš opět stojí na Sinaji a volá k Hospodinu:
Tentokrát na nic nečeká a rovnou volá:
“Hospodine, Bože náš, králi náš, pane světů i věčnosti, Ty, jenž sedíš na nebesích, tak jsme dali opět hlavy dohromady a přišli jsme na to, že musíme udělat pauzu mezi jedením masa a mléčných výrobků alespoň šest hodin. Někteří dokonce po zbytek dne už nevezmou do úst nic mléčného, když předtím byly pojedli masitého. Je to tak správně, O.n.Kr.n.?”
A z nebes se po chvíli ozvalo:
“Mojžíši, já jsem ti řekl: Nevař kůzle v matčině mléce!”
Tentokrát byl sestup s hory ještě těžší.
No, nebudu to prodlužovat, šplhal tam Moše rabenu ještě mnohokrát.
Naposledy přišel na vrcholek, opřel se znaveně o kamennou mohylu navršenou z rozlámaných desek plných vytesaných rad moudrých lidu hebrejského a zvolal, sotva přemáhaje řev větru:
“Hospodine, Bože náš, králi náš, pane světů i věčnosti, Ty, jenž sedíš na nebesích, tak jsme dali opět hlavy dohromady a přišli jsme na to, že nejen musíme oddělovat masité od mléčného dělat pauzu mezi jedením masa a mléčných výrobků. Ale dokonce jsme určili příbory jen na maso a jen na mléčné výrobky. A navíc jsme vybudovali i dvě kuchyně: jednu pro milchig a jednu pro flajšig. Je to tak správně, O.n.Kr.n.?”
Vítr se změnil na uragán, blesk stíhal blesk Moše rabenu se jen tak-tak udržel na nohou.
A z nebes se za burácení, fičení a skřípění ozval hromový hlas Boží:
“Mojžíši, já jsem ti řekl: Nevař kůzle v matčině mléce! A tak si dělejte, co chcete!”
Co z toho plyne za ponaučení:
Za prvé, že rozhodně nelze počítat s tím, že když Hospodin vyvedl svou rukou Židy z nesvobody, tak na ně zapomněl.
Naopak.
Jak napsal náš pan učitel rabín Jehuda Liva ben Becalel řečený Maharal a doplnil rabín K.E.Sidon:
Hospodin uvažoval, jak má dát Tóru tomu lidu, který si vybral, aby na něm ostatním ukazoval, jak se má správně žít (toť jediná vyvolenost). Kdyby ji dal Židům darem, tak by mu pěkně poděkovali, oblékli ji do mantlu, dali rimonim a tas a postavili ji do kouta té speciálně vyčleněné schránky, onoho áronu ha-kodeš. A tam by pomalu zarůstala pavučinami. A nebo by ji Hospodinu vrátili: “Díky, O.n.Kr.n., ale ona je příliš těžká, bolí z ní pravé rámě od nošení kolem almemoru i hlava od učení.”
A tak těm synům Jisraele Tóru Hospodin vnutil. Maharal ten akt dokonce přirovnává ke znásilnění. A jak se muž, co takto ublíží ženě musí podle halachy zachovat? Musí si ji vzít (pokud mu to ovšem projde u té ženy a u příbuzných tak “snadno”) a celý život se o ní příkladně starat, aby jí to vynahradil.
A tak se i Hospodin zavázal, že bude celý život pečovat o lid izraelský.
Jak společně zpíváme, když se sejeme na bohoslužbě:
“Ahavat olam bejt jisrael, amcha ahavta,….”
“Láskou věčnou miloval jsi dům Izraele, lid svůj. Vyložil jsi nám Tóru a přikázání, nařízení a zákony. Proto, Hospodine, Bože náš, když uléháme a když vstáváme, budeme rozmlouvat o Tvých nařízeních a budeme se radovat ze slov Tvé Tóry a z Tvých přikázání po věky věků, neboť ona jsou naším životem a mírou našich dní, o nich budeme rozjímat dnem i nocí. Tvá láska nás nikdy neopustí. Požehnaný jsi, Hospodine, jenž miluješ svůj lid Izrael.” (Překlad: Kateřina D. Novotná)
A pak hned zpívá kantor a po něm všichni:
“Šema jisrael…Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je Jeden.
A druhé ponaučení je, že platí horolezecké pravidlo:
sestupy bývají těžší a životu nebezpečnější než výstupy na horu, třeba “jen” Sinaj.
A další a další ponaučení, protože nejsme jako staří Římané. Můžeme se tak opírat během Seder šel Pesach jako oni o polštářek, ale nemusíme počítat jejich “tercium non datur”. A když už, tedy u vědomí toho, že možností je nekonečně mnoho i tak.
Samozřejmě, že z něčeho se naučit judaismus musí i Židé, ne jenom žáčci jednoho guru, co si plete mafiánského Bosse s Hospodinem a zástupce šéfa truhlářství s prorokem.
Takže,
učebnice existují. jinak by z toho vznikl maglajz jako na portálu Chewra.
Mantl som nepočul uz davno.smile
P.S.ma niekto siršiu vedomost,popripade skusenost s Jewish Renewal Movement?Vedene r.Zalmanom Schachtrom?(Nie Sartrom,smile).
Ad 191. A proč se tedy nemá vařit kůzle v matčině mléce?
Žádáš si odpověď halachickou nebo jednu z vědeckých hypotéz?
Ad 195. Židovskou, s přesahem do dnešních dní, s přesahem k ateistům.
Aha… tak si ujasníme pojmy. Židovská, tzn. tak jak to chápe židovské náboženství? Tzn. halachickou? S přesahem do dnešních dní? To znamená, jak to chápe současná halacha?
Ateisty ti můžu vyřešit hned, těch se to netýká, ergo kladívko.
Halachickou odpověď ti dá rabín. Já se můžu jen domnívat, co ti asi tak zhruba řekne: že je to tak prostě napsáno a to, že neznáme důvod, neznamená, že se na to můžeme vykašlat. Je několik přikázání, které podle halachy zkrátka racionálně vysvětlit nejdou a Tóra sama jeich vysvětlení nenabízí. Pokud se někdo snaží „odůvodnit“ zákaz vaření kůzle v mléce jeho matky kvůli hygienickým normám, tak bych osoně rád věděl, jak by dotyčný zdůvodnil ša‘atnez – zákaz tkaní látek ze směsi lnu a vlny… To je totiž stejný princip. Jasně daný zákaz, jehož racionální zdůvodnění zkrátka chybí a i když se některé náboženské autority snažily co to šlo, nedosáhly nějakého konsenzu.
Existují určité hypotézy, některé podařené, některé méně, ale ty pro změnu nemají takovou váhu pro náboženské právo. I když třeba za pár set let mít budou, kdo ví.
A ty nenáboženské hypotézy smím-li?
První oblíbený mýtus je ta hygiena. jenže kdokoli, kdo se pohybuje v potravinářství, tak řekne, že z hygienického hlediska je určitě super mít různá prkýnka na maso, které se konzumuje až po uvaření, a na mléčné produkty nebo zeleninu, která se jí syrová. Salmonela není úplně fajn a E. Colli dokáže pěkně potrápit. Ale zdůvodňovat zákaz vaření těchto dvou věcí společně tm že „se to na té poušti rychleji zkazí“, tomu se musí každý vysmát. Dejte i maso a mléko na celý den na sluníčko zvlášť a smíchané dohromady a schválně co z toho bude zkažené dříve…
Další hypotéza trvdí, že se jedná o pozůstatek z kočovného života – jenže ta nedává smysl. Jiní kočovníci bez problémů maso i mléko konzumují zároveň, takže proč by staří Izraelité nemohli?
A třetí zajímavá hypotéza říká, že vaření mláděte v mléce jeho matky byl pradávný rituál plodnosti, který se dokonce vyskytoval donedávna u Berberů a někde v západní Africe, a ten Tóra zakazuje – netýká se to tedy vůbec stravovacích předpisů. Ale to jsou všechno jen domněnky.
Ta směs materiálů se týká i kněžských rouch?
Ne, to je výjimka.
A neda sa zamysliet nad zakladnym princípmi a zakazu ich zmiešavat?dobro-zlo,ciste-nečiste,zivot(mlieko)-maso(smrt)?Príkazom(plnením)sa neznižujeme na urovet zvierat?
Takže zákaz vlastnit něco, jako je dnes diplomatická značka na autech? Zákaz utkat si titul a postavení?
Zajímavá intepretace. Já nevím. ten výklad, že nosil vlnu a len dohromady je až snad rabínského původu?. V Talmudu se dohadují, jestli a kdy nosil šaatnez, nebo bylo všechno ze lnu. Karaiti tvrdí, že nic takového nebylo, že to bylo všechno ze lnu. Ale přijatý názor mezi nekaraity je, že nosil část rouch utkaných ze šaatnez.
ad 202) Ještě přiliju do ohně :)))
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=216
ad 185b+c)
Vzhledem k tomu, že se nám vlákno posunulu až k milchig/ flajšíg a šaatnez a bylo potřeba dát prostor “obráncům víry”, a taky proto, že jsem si měl co dělat, abych odpověděl kale, dokončuji a díl teprve dneska :)
Hilchot a pocity. (Protože to se vzájemně propojuje.)
Nepochybuji, že je ti zřejmé, že *hilchot melachim nelze vnímat jako jediný zdrojový text ke gijuru. To bych si vyčítal, kdyby k tomu snad došlo. Já na ně odkázal, bez náležitého před-upozornění spíš proto, jestli náhodou někoho nenapadne, že jidiškajt se přinejmenším při okupaci Kenanánu rozhodně misijně chová /-la, a že tedy u lidu Hospodinova absolutně nejde o nějaký „fyzický“ národ forštovské interpretační provenience.
Teprve v druhém plánu, lze i v těchto hilchot hledat některé aspekty současné formální podoby gijuru (ponoření, obřízka, výuka. vztah k násilně „pokřtěným“ nedospělcům apod.)
Podrobněji se gijuru se věnuje traktát Gerim a také talmudické pasáže Jevamot. Vlastně obráceně. Nejdřív tu byly Jevamot a pak doplněný o další vyzobávky odjinud se rodí Gerim. (Po neděli to snad bude i v češtině, ale když už to ťukat na papír, tak to chce malinko i vysvětlující komentář – abych Jiřímu nevyčítal to, čeho se pak sám dopouštím jinde – tj. studenej čumák překladu, kde se ten, kdo neví stejně nechytá) a to znamená najít další knížky ,hledat, dovysvětlit.)
Pro gijur ze všeho nejpodstatnější je beztaj pravidlo, kdo konvertuje kvůli někomu, kvůli tomu, aby si něco dokázal, zvýšil si společenskou prestiž, ze strachu a nikoli z pocitu lásky k podstatě, vůbec není konvertitou. (Jak v očích Nebes tak ani soudného rabínstva.) Nojo, ale jak se právně posuzuje láska, že jo …
Hodně mně zaujal tvůj poit, že si i tradice a Maimonides pohrávají s biblickými pokyny jako jehovisté. Já tam tedy (a u Maimona tuplem) tento aspekt nevidím. Já cítím jeho velmi poctivou snahu poměrně amhoreckým způsobem vysvětlit (tedy způsobem vysvětlit nám amhorecům) jediné: Jak rozumět tomu,co se v tóře píše. Docela bych proto uvítal, který z těch zelených veršíků považuješ za „dovozování Ježíše vždy a všude“. Uvědomme si, že i Maimon je jen výcuc z talmudu. Jakési úplně základní navigační vodítko, kterým směrem myšlenkově hledat. A kam jít hlouběji. Stejně tak jako obsahově i stránkové gigantické dílko Šulchan aruch. To je na celoživotní studium s přesahem do dalších životů. Teprve Kicur šulchan aruch, to žluté, co je k dispozici i v češtině, je pak už jen vademecum pro ty, kdo chtějí praktikovat a důvěřují těm předchozím zdrojům. Takže když žídek tuší, ale nemá jistotu jak postupovat v případech, které se mu nestávají denně, tak než se sebere, aby v podstatě s trivialitou letěl otravovat rabína nebo rebecin, zalistuje v Kicuru.
Proto by mne fakt zajímalo, co tam vidíš jako znásilnění textu. Jednam z ryzí zvědavosti, a pak taky jako možnou naději k pochopení, co je ještě hledání toho, co říká tóra, a kdy si tam musíme položit otázku o židovském „tajemství víry“, které zní: „nicéně naši moudří rozhodli takto“ J
Nu a naopak k těm pocitům. Hodně složitá otázka. Naše pocity nejsou zas až tak směrodatné. Dobře vidět například na dnešním občanském zákoníku. Zvířata jsou konečně bytosti, a pea už je zase pea. Ale furt ty „bytosti“ žereme, ustájujeme koncentráčnickým způsobem a ládujeme je geneticky modulovanou kukuřicí.
Z pohledu pocitů je takové mamzerut (nelegitmní a nebiblické lásky, a to vůbec nejde o krvesmilstvo, ale o kastovní a trans-kastovní lásky, které si pak odsíraji nevinné děti – a natrvalo) stejně nedemokratické a nehumánní, jako právě odmítnutí své předchozí „nežidovské“ minulosti včetně „pohanských“ rodičů. Ovšem jen za předpokladu, že připustíme, že to tak prostě bývá, že k tomu dochází, že se to stát může. Ale občas dochází a může dojít i k vraždě. Prostě jakoby tyto skutečnosti vůbec nastat neměly. Nežid není o nic méně dítkem božím, než žid. I na něj padá záplava ze Zřídla a i on má svůj podíl, pokud se chová mravně a soudně. Ergo, on do židů vůbec nemusí, protože „do židů“ to není mezi židy, ale pod křídla Šechiny. Do světa a životního stylu, kde se té Záplavě pomáhá zcela speciálním způsobem žití, norem a pravidel – jakýmisi urychlovači. A tam musí každý naprosto sám. Bez lobbyismu (i rodinného)a bez protekcí.
Nikdo tedy nikomu neříká ultimativně – musíš opustit (zavrhnout) svou modloslužebnou matku, jen tiše, ještě než dojde k ponoření upozorní: „Je tu ale dokonce i toto úskalí… Pojďme se zamyslet i nad tím. A pochopit, proč tomu tak bude muset být…“ A teprve tehdy je čas na pocity. Protože ten, kdo nekovertuje z lásky, jako ta Hanka Karadžič (i když to není úplně nejvhodnější příměr v mnoha ohledech), konvertuje beztak zbytečně J
Typická ukázka způsobu sebeobhajoby člověka, který si po bouřlivých anabázích svého života usmyslil, že se stane Židem (tedy on si myslí, že židem).
A když na něj začalo praskat, že ho žádní rabíni nikdy za Žida oficiálně neprohlásili, žádný rabínský soud tak nerozhodl, tak se rozhodl si to omlouvat veřejně tak, že všechno svaluje na jednoho-dva lidi, kteří podle něho se naprosto mýlí.
Začne vymýšlet ničím nepodložené teorie, které lacině staví na zdánlivě prosté (a vylhané)frázi, že “židovství není o krvi”.
Jasně, není JEN o krvi. Ale co je to nejdůležitější ve skutečné “jidiškajt”, tedy skutečném, existujícím, tolik tisíciletí se rozvíjejícím židovském světě?
Nikoliv pevně a nadnárodně zorganizovaná hierarchie církevních hodnostářů, jako to vidíme u největších křesťanských společenství.
Ani neustálé se zaobírání těmi exotickými” čili ezoterickými, tajemnými stránkami domnělého i skutečného judaismu.
Nejdůležitější je, jak se už celá tisíciletí ukazuje, předávat to nejlepší, o čem doufáme, že je v nás, našim potomkům. A nemáme-li zrovna to štěstí či požehnání mít vlastní děti, máme možnost stavět mosty, ať už skutečné či virtuální, jiným, aby se buď přímo na něm, nebo na jednom z břehů potkali a měli spolu děti. Abychom měli možnost předávat z generace na generaci, le-dor va-dor, naši tradici.
Z tohoto pohledu je to tedy pochopitelně o krvi. Protože základem židovské pospolitosti je rodina. Ať se to zde či onde fanatickým obdivovatelům jednoho guru líbí nebo ne.
Naši tradici. Ne tu achabovskou, kterou si ten člověk z velké části vymyslel, zkompiloval. Mnohé je pravda, ale i v tom případě záleží na tom, v jakém kontextu to je prezentováno.
Achabovský judaismus je judaismus góje, tedy nežida, který se rozhodl stát se Židem bez toho, aby se jím skutečně stal. Tedy aby přišel k lidu Jisraele, žil s ním nějaký čas a dokázal, že s ním opravdu chce snášet všechno, co izraelský národ prožívá.
Trvalo mi to několik let, než mi to došlo. A nejsem s tím poznáním zdaleka sám.
Tento samozvanecký přístup je však o to horší, že ten člověk si dovoluje kázat skutečným Židům, ať jsou jimi díky rodině či díky konverzi. Kázat o tom, jak mají nakládat se SVÝMI zákony, jakou mají mít morálku, jak mají žít po židovsku.
Je mi to velmi líto, že se tohle děje. Protože ten dotyčný mi jednou významně pomohl. Asi ne jen mně. A z tohoto titulu jsem mu zavázán.
Nemohu ale už nechat být jeho neustálé invektivy, podpásovky a zkreslující “výklady” naší tradice.
Jsem z toho smutný, protože mu nemohu pomoci. Jen v jednom. A o to se snažím. I když díky přístupu p. Haidlera je to mnohem těžší.
Ještě zpět k tomu, co p. Haidler napsal v č. 206:
Jidiškajt není nějaká instituce.
Není to ani nějaký mlhavý opar.
Možná se z toho někomu udělá opar,
když zjistí, že to slovo ani tak frekventovaně sami Židé nepoužívají.
Rozhodně ho nepoužívají sefardé, protože jejich řečí kromě mnoha jazyků Středomoří, kde většinou žijí, je ladino. A to je na rozdíl jidiš-tajč jazyk vycházející ze středověké kastilské španělštiny.
Je tedy až poněkud komické používat neustále slovo jidiškajt (dříve dokonce ve špatném mluvnickém rodu) a přitom mluvit dokola o typicky sefardských zvycích. Ono je to často jinak: První tzv. chasidé se zhruba před třemi stoletími vzhlédli mj. v sefardské tradici (jakkoli už v té době neměla takovou váhu pro světové Židovstvo jako ještě o pár století zpět). A něco z ní se snažili přejímat. Především mystiku. Logicky si to všechno ale uzpůsobovali svým poměrům – vždyť si uvědomme, že chasidé jsou původně aškenázští Židé.
Takže Eser zechirot u chasidim zpravidla nenajdete, tedy aspoň pokud je mi známo.
Ten, kdo je schopen se prokousat tím velkým a značně neuspořádaným a nedodaženým množstvím různých textů nejen tady, ale i jinde z dílny zde rozebíraného autora, možná namítne, že autor píše o sefardské provenienci.
Jak tu už ale mnohokrát zaznělo, je to tak nepřehledné a nejednoznačné,že se v tom těžko orientuje i člověk, který o problematice ví aspoň trochu více než jen v heslovité příručce o judaismu, na níž tu v různých souvislostech bývá odkazováno.
Způsobem prezentace článku pomocí šokujícího či provokujícího názvu, se autor domáhá pozornosti.
Potud je to pochopitelné; je třeba nějak zaujmout v té houšti internetu.
Pokud ale soustavná snaha o kvalitu nevítězí nad kvantitou, stává se z toho bulvár.
Přívaly často nesourodého textu chrlí mnoho psavců. \tyto jsou ale okořeněny jen lehce ukrývanou manipulací s lidskými emocemi a podvědomím pomocí ustálených výrazů jako maličko, trošičku, srdíčko, židáček, tórenka, radost z kadiše (to jsem fakt před časem našel na Kešet!), atd.
Vynikající ba přímo snad mesiášský vztah s Hospodinem autor vyjadřuje opět až zlehčujícím způsobem, aby zaujal (za každou cenu) a také ukázal světu, jak s z Bohem bez problémů tyká: BigBoss, Malý šéf atd. Vymýšlí i další novotvary – proč ne, ale často jsou samoúčelné a navíc nesprávné. Na neologismy zásadně neupozorňuje, takže nezkušenému v judaismu, ale i v judaistice nebo i obecně v religionistice to přijde jako “echt” židovské.
A když se to ještě pěkně familierně napíše, tak je iluze téměř dokonalá.
Zároveň, a nad tím rozum zůstává stát, si přivlastňuje něco, co mu vůbec nepatří:
Píše “naši” moudří, ačkoliv by měl psát “jejich”, píše “náš” učitel, “naše” tradice, přitom by měl psát, jako slušně vychovaný člověk, “jejich”. Tedy Židů.
Aby toto mohl psát, tak našel oporu v tzv. substituční teologii a jejích vývodech ve vztahu k židovskému národu.
Možná si autor navíc ani neuvědomuje, jak už tohle rozhodně není ani “in”, ani “coll”, ani “trendy” v těch křesťanských společenstvích, která substituční teologii zastávala půl druhého tisíciletí. Aspoň podle toho, co je zjevné.
Své publikum jistě najde, i když to skutečně židovské většinou spíše posléze odradí, protože je pobouří, pozuráží a přitom časem každému soudnějšímu dojde, že to je všechno dost jinak.
Pan Jiří Blažek napsal něco v tom smyslu, že i na coming out musí být člověk velmi dobře připraven.
Pokud se autor někdy dokáže snést z výšin svého oblačného piedestalu na pevnou zem, bude patrně potřebovat někoho, kdo mu v tak těžkému, ale pro zachování zdraví duševního, fyzického i “společenského”,pomůže.
Tedy ta jeho vysněná “jidiškajt”. No jo, ale jak jsem napsal v úvodu, to není nějaká instituce nebo naopak mlhavý opar. To jsou lidé z masa a kostí, mnoha a mnoha názorů, mnoha odlišností, ale v jednom se většinou (až na několik skupin fundamentalistů tedy nesmiřitelných sektářů) se všichni nějak shodnou:
V tom, že jsou Židy. A proč.
Autorovo tvrzení o misii v Kenaánu má nahrávat jeho teorii o tom, co je židovství. V podstatě využívá teorii substituce, i když to není tak zjevné a možná, možná si to ani nemyslí (o čemž sice pochybuji, ale autor to nikdy dosud nebyl schopen vyvrátit ani zcela jednoznačně přiznat).
Židem se totiž člověk stane tak, že je mu podle regulí oficiálně umožněno žít s izraelským národem. Ta pravidla mají, kromě různých ideologických i praktických odlišností, jedno zásadní společné:
Židovská společenství na celém světě pro takové případy mají své zástupce, znalce židovských zákonů, halachy:
Jsou to rabíni. A ti rozhodnou. Rozhodnutí může být změněno, přijde-li se na něco závažného.
Kardinální otázka ale v autorově potenciální snaze udělat konverzi, tedy giur, je, že o něm budou rozhodovat právě rabíni. A to jsou lidé, žádné Božstvo.
A tito se budou zajímat, jak dotyčný žije spolu s Židy “mezi jejich branami”, s nimi. Budou se ptát na mnoho, často velmi nepříjemných otázek. Proto je tak důležité, aby adept žádající o konverzi žil aspoň dle svých možností s Židy, tedy v našich podmínkách diaspory s nějakou židovskou obcí. Ta dává ve skutečnosti doporučení. To je logické a naprosto legitimní.
Z toho realisticky vyplývá také nutnost určité pokory k těm, v jejichž tradici chce takový adept s nimi žít. Pokory i v tom smyslu, že zdaleka ne všichni jsou ve své vlastní tradici vzdělaní, že by mohli být rabíny.
Ale o to ani nejde. Ten potenciál samozřejmě může být občerstvován “novou krví”, jak se tomu dělo na územích, kam přišli starověcí Židé.
Omyl autorovy teorie židovské misie je v tom, že si neuvědomuje to podstatné:
Gerim, tedy příchozí, byli přijímáni židovským národem za vlastní, pokud se ukázalo, že jsou cadikim, tedy spravedliví. Že si uvědomují, koho a jaké zvyky se zavazují dodržovat. Ty se pro ně pak staly závaznými prakticky stejně, jako pro tehdejší etnické Židy.
Pojímali za své partnery etnické Židy. Etnické v tom smyslu, že po celé generace se alespoň po určité linii dědila Mojžíšova tradice.
Pro autora to je nejspíše nepochopitelné, ale je to tak. Představa, že mi maličká skupina tehdejších Židů díky svému dobyvatelskému vítězství pohltila mnohokráte větší množství lidí v časově krátkém úseku několika málo generací, je zcestná, nesmyslná, nevědecká.
Pod roušku náboženství a mystiky se schová leccos.
Opatrnosti v soudech a v kritickém přístupu k takovým textům (včetně tohoto, samozřejmě) není nikdy dosti.
Nejsa halachická autorita, mohu se alespoň pokusit seriosním zájemcům zprostředkovat kontakt s lidmi, kteří jsou učenější a židovského práva znalejší než já.
Mohu ovšem případně pro začátek alespoň pomoci odbornou literaturou, která je dostupnější (něco mohu i naskenovat z vlastní knihovny).
A jedno důležité zjištění na závěr:
Teorie je krásná, ale praxe je neskonale krásnější. Protože bez skutečného každodenního žití je i ta sebevíce k nebesům stoupat se jevící vědomost jen iluzí.
Dobrý weekend!
Přívaly často nesourodého textu chrlí mnoho psavců… :))))
ad 206.
Achabe, abych to tady taky nezahlcovala sáhodlouhým rozborem: asi bych musela znát účel sepsání a způsob používání Hilchot melachim, abych lépe porozuměla, ale můj prozatímní dojem: je to taková zhmotněná naděje (v době, kdy nějaký židovský král v nedohlednu) a promítá se tam touha, aby byl mocný, obstál mezi těma ostatníma despotama, neměl o nic menší prestiž. Taková příručka, rozpracování pravidel, do kterých se dá nastoupit, počítáme s ním (ne jen nečinně sníme o svých Blanických rytířích), připravujeme mu cestu (aktualizací pravidel). A ta touha (podle mě) je občas matkou výkladu.
Takže uvedu třeba ten bod 3-8, kde se popisuje, jak král má právo popravit každého kvůli kdejaké hovadině, na základě textu Joz 1.18. To je třeba podle mě ohnuté, tam se o žádných pravomocích krále nemluví, a navíc takové slibování jako Jozuemu – nevím, jestli zrovna z toho si brát příklad, stejně jako ta řeč Samuele ohledně krále, to přece není žádný následováníhodný vzor, ale spíše řeč, která má lidi odradit od pošetilého přání vyrovnat se svým králem ostatním národům. A navíc třeba ten bod 4-4 se mi zdá, že poněkud nepatřičně přidává, co tam není (brát si ženské je přece jen něco jiného než povolat si řemeslníky a kuchařky, pekařky a mastičkářky). Samuel popisuje podle mě nutné zlo, král vás obere o děti, jeho “fungování” bude vyžadovat vaše síly, nakonec budete kvůli němu skučet, ale Hospodin vás nevyslyší (to přece není žádný ideál hodný následování). Takže bych čekala, že ty negativní dopady je třeba spíš eliminovat, než toho velikého krále brát jako nějaký vzor, aby nakonec z něho nevyrostl takový Kim Čong-unek, co si může dovolit všechno a lidi se v hrůze poddávají jeho libovůli, “protože to tak má být”.
Je fakt, že na jednu stranu je omezovaný Bohem, nabádaný ke skromnosti a zbožnosti, dokonce poslušnost Tóry má přednost před poslušností krále (jak prakticky by to probíhalo nevím, když na druhou stranu hrozí hrdelní trest za neuposlechnutí jakékoli blbosti), zároveň ale jakoby pro něj samotného Tóra nebyla až tak závazná, pokud jde o upevňování jeho moci – třeba vystavování mrtvoly pro výstrahu (3-10), to je přece vyloženě zapovězená praktika, ne? (Jestli je tu bráno jako precedens Davidovo počínání se Saulovci nevím, každopádně to ale byla taky spíš temná kapitola v Davidově životě než něco, z čeho si brát příklad…)
Jsou tam i další místa, nad kterýma se pozastavuju, nechci být ale moc rozvláčná, třeba to dobyvatelské znásilňování, to mi připadá taky poněkud ohnutý výklad, nakládání s Noachidy taky dost zvláštní… Ale přece jen, od jeho napsání uplynulo nějakých pár století, podstatné asi je, jak je vnímán takový spisek dnes, jestli se třeba najdou náboženští fanatici, kteří ho pojmou jako vysoce aktuální, nežidovské obyvatele zaslíbené země jako hodné nelítostného vybití, znásilňování žen jako povolenou praktiku… Pořád vnímám Tóru spíše jako ukazatel směru, než souhrn neměnných pouček (jejichž aktuální rozpracování občas ten směr spíš popře, než že by došlo k pokroku). Ten spisek možná dobrý ve své době jako taková vize k povzbuzení porobeného národa, dnes určitě zajímavé ke studiu, ale vzít takto rozpracované biblické pokyny a pokusit se to dnes praktikovat, to by asi byla docela katastrofa.
Pokud neznáte kontext, v jakém Rambam Hilchot melachim zapsal, a neznáte jiné věci, které na toto téma napsal on nebo jeho současníci, a není uvedeno, z čeho vycházel a čerpal a na co navazoval, tak samotné Hilchot melachim (ani Mišne Tora) prostě nefungují. Nejsou samospasitelné (takový povedený dvojsmysl vzhledem k tématu). Rambam udělal přesně to, co zuřivý adventista třeba vyčítá mě – něco sepsal a počítal s tím, že čtenáři už nějaký background mají a znají, takže spoustu věcí vynechal a pominul, s čímž samozřejmě narazil už u svých současníků. Dlužno říct, že částečně právem a údajně to i on sám uznal. Ale to je na dlouho.
Ad 2209:
Těší mě, Jaroslave, že jsi byl schopen přečíst alespoň 26 řádků mého příspěvku v č. 208. Podle toho, jak jsi použil citaci. Copy & Past. Potrefeně se snažíš. Raději to dočti do konce.
Samozřejmě ad 209….