Parašat Bo popisující okolnosti kolem poslední z deseti „egyptských ran“ a dramatický odchod Jaakovova lidu z Micrajim je jaksi klíčová. Ne snad, že by ostatní biblické pasáže klíčovými nebyly. Ale každá obsahuje spolu s universálním klíčem k Vesmíru také klíč k něčemu konkrétnímu.. A parašat Bo určuje nás vztah a postoj ke svobodě. Dalo by se říci, že někde za jejím prahem najdeme podobu toho, jak svobodnými otroky (avadim) Sladkého požehnaného budeme. Tím prahem anebo také kamenem urážky je verš tento měsíc počátkem měsíců vám bude (12:2).
Komu? Jen židům? Začínají „dějiny“ halachy právě tímto veršem, který je zároveň čtvrtým biblickým pokynem podle Ha-chinuch? A vše, co se nachází za touto čárkou (a jotou) už patří výhradně židům? Vy ostatní, vy nežidé, sice můžete klidně číst dál, ale pro vás to budiž jen zajímavý a velmi etický i když nelítostně otevřený literární pramen jedné kultury. Ale odpovědnost nenesete. Vám nikdo žádný celopal, úlitbu, bičování anebo trest smrti nevyměří, protože vás se to netýká?
Přesně tak. Bible v tomto ohledu hovoří jasně: Mluvte ke všemu shromáždění Jisroele – Dabru el-kol adat Jisrael … Přes to nejede vlak. Nežidé mají pochopitelně také svoje normy, za něž nesou odpovědnost včetně té hrdelní, ale žid nese od této chvíle jaksi zvýšenou odpovědnost i za přešlapy zdánlivě tak marginální, jako je svíčková anebo sklenka Merlotu položená na stůl gojte číšnicí. Pravda, není jich o mnoho více, protože slíbenou Zaslíbenou zemi už ztratil, Chrám byl pro „provinění naše“ rovněž uvalen do trosek, takže ustaly zpěvy i služby, ale pořád je tu ještě několik specifických pokynů. Několik zřetelných znamení, která je nutno nést viditelně a s náležitou hrdostí.
Nezbytně se tedy objevují dvě otázky. Proč tomu tak je a kdo je vlastně tím nositelem – kdo je židem?
Jedna osvětluje druhou. Svět přeci nebyl stvořen proto, aby se někde v egyptském jílu narodil židovský národ, ale, jak praví Panovník: abyste zvěděli, že já JSEM (ex 6:7) a vedle toho aby i ostatní zvěděli, že já JSEM (ex 7:5). Mimochodem Vznešený hovoří dokonce ještě zřetelněji: Viditelným způsobem, takříkajíc v rameni vztaženém, a v mohutných soudech vás vysvobodím a proměním vás ve svůj lid, abyste zvěděli a aby i ostatní zvěděli … (ex 6:7). Proto se právě v naší paraše také dočítáme, že onoho dne po noční procházce Anděla smrti opouští hranice Micrajim několikatisícový zástup a také jiného lidu mnoho (ex 12:38).
A nejen to. Dočteme se také o zdánlivé neposlušnosti Mojžíše. Zatímco Panovník velí: Posvěť mi všecko prvorozené, od člověka až po hovado, Moše namísto toho začíná s výukou (!!): Pamatujte na tento den, v kterémž jste vyšli z domu služby. Odkud vás v ruce silné a v rameni vztaženém vyvedl JSEM … (ex 13:1-3)
Tento detail neušel ani takovým kapacitám jako jsou Ari a Ramchal. Jejich komentáře se sice nesou jazykem kabaly, nicméně referují o tomtéž. Mojžíš tak činí kvůli konverzi zájemců z onoho mnoha lidu jiného. To je prý mj. také důvod, proč zástup nebyl veden k cíli tou nejkratší cestou, ale namísto toho Vznešený rozhoduje: aby nepykal všecken ten lid (sekularizovaní příslušníci adat Jisroel a také všichni zástupci jiného lidu), půjde se oklikou.
Až by jeden nabyl dojmu, že to podstatné – jiskry Daat, podle kabalistů – tedy morálka a poznání JSEM, jsou tím nejpodstatnějším, o co Nebesům kráčí. A že tedy jidiškajt ve své kolébce zdaleka nebyla tak přísně nemisijní, jak se občas rád pokouší předstírat judaismus.
Což ne sice potvrzují ale rozhodně naznačují Luria i Luzzato, tedy duchové žijící v dobách, kdy jidiškajt bývalo pohříchu ouvej stran skutečných misionářů.
Pochopitelně je asi zapotřebí vymezit i pojem misie. To není nábor členů a kádrování straníků. Nikdo nikoho nikam necpe, nikdo nikomu nic necpe a nevnucuje. Svědčit o JSEM zcela specifickým způsobem je dáno skutečně jen toho lidu, který si zformátuje JSEM. Tedy jakési „fyzické“ občině Jisroele – adat Jisrael.
Ale paradoxně ony jiskry Daat, což rozhodně nejsou jen zatoulané spermie halachických Izraelitů do lůna a genů jejich životních a modloslužebných partnerů, na nichž je misii teprve nutno vykonat, svědčí o tom, že za „kámen urážky“ tj. číst, hledat a poznávat –může naprosto každý. Protože všechny sefirot jsou netělesné a podle toho, co o nich čteme například v Patach Elijahu (což je krásná báseň a příručka zároveň), nemohou se jejich účinky vyhýbat ostatním duším. Energie proudí všude a vším. Tedy i duší ostatních. Ona naděje poznat podstatu JSEM je přesně tím novým, o čem také hovoří úvod knihy Šemot: Abrahamovi, Jicchokovi a Jaakovovi jsem se dal poznat jako Elokim, ale jako Hawajah jsem od nich poznán nebyl … (ex 6:3)
Těžko spekulovat o tom, co učinilo lidu jiného mnoho cestou do Kenaánu a potom v Kenaánu, pokud se toho dožili. Kolik se jich potajmu anebo otevřeno navrátilo do Micrajim spolu s plnokrevnými Izraelity (viz skotačení okolo telete). A také kolik jich asi utíkalo z Egypta jen ze strachu před podivnými silami, jimiž ti usazení kočovníci disponují a tak krutě stíhají říši obou Nilů.
Ale kolik jich dokázalo vzkřísit a očistit jiskry Daat a stát se nejprve židy a pak i konvertovanými členy adat Jisroel. To se dozvíme až u turniketu.
Faktem zůstává, že poznání (Daat) rozhodně nemůže být o krvi! A tím pádem ani židovství. To skutečné, co činí žida židem. Adat Jisrael je tu totiž (zdá se) kvůli poznání. Jinak by byl Panovník jen samolibým ješitou, jako naši poslední presidenti. Proto si Sladký vznešený adat Jisroel zformátoval. Cesta do ní je jasná a daná tradicí i nezbytnými pravidly. Ta nelze měnit ani obcházet, stejně jako šabat a musar. Ale je někdo ještě židem, jenom proto, že je sice Izraelitou, ale původní důvod nerespektuje nebo mu uniká? Určitě ne, protože tak to Nebesa vůbec nenaplánovala.
A tím se dostáváme k oné svobodě „otroctví“. Takový člověk, který ještě nepoznal anebo nerespektuje, vnímá slavných deset výroků jako jakýchsi čtrnáct micvot. Čtrnáct z mnoha jen jemu určených a jemu „svěřených“ příkazů a zákazů. Inu, jeho volba a stále také jeho velká šance poznat. Ten kdo tak nějak poznal, má poněkud jasněji. To sdělení je totiž o jiném: Já JSEM, a proto naprosto přirozeně a automaticky nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a nepožádáš… A v tom je krása volby. (I naplnění).
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
14 Komentářů
Aky by bol koment Ex6,3 ku Gn15,7?
Je to krasa…radost k poskoceni. Jeste kdyz clovek vzpomene na slova …volte zivot /potazmo Jedineho, touhu naplnit pokyny Tvurce zivota, coz nutne vyzaduje osobni vedomou zkusenost s poskytovatelem te cesty/, nebot proc byste meli zemrit? Joo, clovek si proste prekazi sam, at uz jako jedinec, ci jako mnozina. Diky za clanek Achabe…
@Danny: Mohl byste prosím citovat zmíněnou pasáž?
ad 03 + 01) Davide, smím otázku? A proč občas tu bibli taky neotevřít ?
Jinak ta první souřadnice v genesis je slib Abrahamovi: vyvedu tě a dám ti zemi Kenanejskou, zatímco ten veršík v exodu se týká toho poněkud složitého: Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi jsem se dal poznat ve jménu Elokim, ve jménu Hawajah mne ale nepoznali… NU a danny se ptá, jak to k sobě pasuje? Čemuž zase ne tak docela rozumím já – tedy na co konkrétně se ptá. :))
-gut woch-
Achabe jednoduchy detail.Gn15, sa ,,predstavim” ja som Pán(v preklade) a v ex Ho ako Pana nepoznali?smile a pozdrav.
P.S.Achabe vo versi 13,1,,Pamatujte..”neda sa nahliadat na to aby sme každy den sa zamyšlali nad ,,odchodom”?Mozno by sme sa vo svetle daneho dna,,spravali dennodenne trosku inak?
ad 5+6) Díky za dotazy. I za logiku, danny. K onomu zdánlivému rozporu asi tolik. ?Možná bych se více spolehnul na ex 6:3, tedy že Autor výroku „Ukázal jsem se jim coby Kel šadaj (anděl /-é po obřízce, podivná temnota, pec rozpálená, „cosi mohutného“, mystérium na hoře Moria, anděl zápasu atd.) ale ve své nejvnitřnější podobně Hawajah jsem se cele poznat nedal“.
Určitě bych se na to zkusil spolehnout více, než že existují dva, neb přinejmenším dva „prameny“ – jahvistický a elokimistický.
Což nevylučuje, že Jeden se jim „ukázal“ ve své Jedinečnosti, jenom se jim nedal poznat úplně naplno skrze oněch klasických 13 atributů milosrdenství (lásky, jak říkají jiné kluby), v nichž se – a také ne docela – dává poznat Mojžíšovi ve strži.
Ono totiž ani tak nejde kdo (co) se ukazuje, ale jak je to poznáno a poznáváno. Skrzevá průsečík chochma a bina, tedy skrzevá daat. Vždyť *iša i *Chava byly v Adamovi (a pak už i fyzicky vedle něj) určitý časový interval. Ale teprve potom „poznal Adam ženu svoji…“ Je to jako s písmenky. Někdo ukazuje malé, jiný velké, ale teprve když se dostaví daat, pozná se, že na písmenku absolutně nezáleží, ale že ryzost toho písmene určuje poznání v daat.
Dětem bychom asi museli zkusit vysvětlit, že Abraham, Jicchak i Jaakov „poznávají“ Hawajah jako božstvo, jako stvořitele, jako b*ha svýho táty, ale pořád je to pro ně Kel šadaj, cosi velikého, přesahujícího, natolik mocného, že ani nejde jinak, než to „poslouchat“. Dneska jsou tomu pokrytecky a na hony vzdáleně blízko ti, co říkají: „Ono asi cosi mezi nebem a zemí skutečně je, ale dejte mi s tím pokoj.“ – Samozřejmě všichni praotcové to nebrali jako výmluvu, ale jako fakt. O stvoření jim bylo jasno, o Stvořiteli taky. To hodně dobře vidíme, když Jaakov poprvé uprošuje BigBosse v Bethel. Možná jim ale ještě nebylo tak docela jasno o důvodu stvoření. To prostě neřešili. Možná!!! Jistotu pochopitelně nemám. A prameny hovoří jazykem příběhů a midrašů, kde je třeba rozlišovat mezi přáním, dcerou myšlenky, a skutečně tradovanou daat J
Ještě jinak. A tam je rozdíl mezi příkazem a pokynem, mezi halachou a cestou, mezi klubem a „doma“. Někdo žije v domnění, že j“estliže JSEM, musí to být tak“. Teprve když zjistí: „Je to tak, protože JSEM“, tak takříkajíc pozná pravdu a ta ho osvobodí.
Je to kostrbaté a klidně o tom můžeme ještě povídat. Docela se těším.
Ad 6) Bez námitek. Od toho je nám to „připomínání“ jaksi naděleno. A proto také zůstává součástí liturgie deset *zchirot – deset každodenních připomínek. (Aškenazim skončili na pouhých šesti, a jistě k tomu mají své biblické důvody) J O nichž sidur hovoří :“Je prospěšné připomenout si den co den všech deset *zechirot, alespoň v kratičkém seznamu. A je nezbytné připomínat si je nejen formálně a verbálně, ale především uvnitř, celou bytostí v a v srdci. Jejich další (hlubší) obsahy pak naznačuje rav Chida (David Azulaj) – a někdy si je klidně probereme …
Pozdravení
Mne sa zda dobry postreh:,,ale ako je poznane a poznavane..”Lebo ako pripomina Raši,nie je napisane,,nedal som im poznat”,ale,,nedal som sa im spoznat”.Patriarchovia(unlajkerom sa ospravedlnujem,ale je to Len postreh)nepoznali Božiu pravdivost(pravdovravnost),pre ktoru je nazyvany Pán,t.j.ktory je verný svojmu slovu(ako 6,2Ex ku Gn41,44,,Ja som farao,ale bez teba nikto v celej egyptskej zemi nezdvihne ani svoju ruku,ani nohu.Pre Davida.smile!Da sa povedat ako kral,ktory sa postara o osud svojho naroda.)
Dal im totiz prisluby,ktore este nenaplnil.Az u Mojzisa sa ukazuje nieco ine.
Ale zapochyboval a patriarchovia aj pri Deus Omnipotens(El Saddaj)nepochybovali.
smile a pozdrav.
K ad6)kludne si ich mozeme prebrat.
bs*d – Už na tom pracuji, ale nechci to odfláknout. Chida a sfaradim jsou radostně důkladní. Je to hora písmnek. Ti kteří spěchají najdou alespoň některé *zechirot v aškenaz vitana-verzi v Adir ba-marom na straně 107.
Pozdravení be-haclacha (prostě, aby dílo odsejpalo :))
Jaroslave Haidlere, připrav se dobře. A doufám, že přečteš kromě jiného pozorně také
שם הגדולים
Tímto článkem, zrovna tak, jako tím předchozím, opět dokazuješ, že jsi zůstal ve světě, který Tě učil, že Židé přišli o smlouvu s Hospodinem. U adventistů. Pak ses z nějakého důvodu navlékl do kostýmu. A teď se snažíš dokázat nemožné. Kde vlastně stojíš, člověče?
Skutečně si najdu čas a ukážu Ti, kde čteš to, co chceš číst. Ono stačí sáhnout po jiných – totiž židovských – překladech a výkladech Tóry. A také to chce být důslednější, nejen v hebrejském pravopise na Kešet (tora místo torat תורה שבעל פה , nesmyslné spojení adat jisroel – když tak adas jisroel nebo adat jisrael, ach jo… apod.):
Opravdu se domníváš, že pouze aškenázští Židé mají v sidurech “Šest připomenutí”? A jak je to tedy u chasidim?
Občas jsi mě tu jmenovitě napadl, že jsem málo sečtělý. Tak to ses tedy krutě nedopočítal. Jsem už na tom světě taky nějaký ten šábes a to, že cituji většinou “jiné učebnice” než Ty, jak trefně píše “woodoo” o jiném případu, ještě neznamená, že Tvé zdroje neznám.
Je mi líto, že to došlo až sem, ale já mám rád, když člověk řekne: Tady stojím, to je mé místo. Jsem ten a ten. Nestylizovat se.
Toť zatím vše.
V.P.M.F.Samozrejme pri vsetkej ucte ku čítaniu pisiem to roznych, nas mudrosti neuci.Nanajvýš nas to vzdelava.(ako trefne poznamenal danny ,,mudrost nemusí vzdy kracat ruka v ruke so vzdelaním,a tobož to nemusia by dokonca synonyma”.smile)Chcel by som sa spytat na relevantny zdroj,,Zidia prišli o zmluvu s Hospodinom?”potreboval by som nieco take do kolonky,,vzdelanie”.Alebo sa zahalite do,,tajomstva viery”?smile.
Díky moc a pozdravenie od nepoturčenca nehoršieho Turka.(ale to je len take sparafrazovane ludove porekadlo.)smile.
P.S.ked pišete o ,,pozornom čítaní”,tak pri spomienke(woodoo a ucebnice)netrebalo si nevsimnut predchadzajuce čarovne slovicko(nie je to abraka dabra)AKCEPTACE.smmile.A celkovo som mal dojem,ze skor pise o zidovste a nezidovste.ale mozno sa mylim.
pro 10. proč? šalom
ad 6) Zechirot – brzy vyjdou i tady na Shekelu, ale plním slib a upozorňuji přímo na text i s komentáři od rav Chida*
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=215