Datum 15. švat (tu bi-švat) je v rámci zemědělského roku prahem, podle kterého se počítá „obřízka stromů“ a také se určují některé desátky.
Když se dělala inventura biblických pokynů a tím pádem i přehled „nových roků“ v judaismu, přišlo se i k tomuto datu. Respektive ke dvěma. Buď již k novoluní měsíce švat anebo k jeho úplňku. Šamaj (mnemotechnicky od slůvka „šam“ – tam, tím směrem), který v mnoha ohledech zastává v halachických otázkách to ostřejší hledisko, abychom „tam“ byli co nejdříve, doporučil novoluní. Hillel (od slůvka „hallel“ – velebit, radostně chválit) doporučuje až úplněk. Není vyloučeno, že pouze proto, že úplněk je víc vidět. Nedá se přehlédnout a lépe se stanoví i těm, kdo se jen dívají okolo sebe.
Tóra však datum nijak nespecifikuje. Jde jen o dohodu. A patnáctý (úplňkový) den měsíce švat, je nakonec dohodou rabínských autorit stanoven víceméně jako pocta Hillelovi.
Tu-bi-švat ale rozhodně není nějaký den sv. Hillela. Je to prostě „nový rok stromů“ a fiskální datum, podle kterého se počítá, jak se chovat. A to už tóra určuje: Když pak vejdete do země a nasázíte všelikého stromoví ovoce nesoucího, obřežete neobřízku jeho, totiž jeho ovoce. A to takto. PO tři roky je budete považovat za neobřezané a nebudete ho konzumovat. Čtvrtého léta bude toto ovoce posvěcené k chválení Vznešeného a teprve pátého léta je budete konzumovat běžným způsobem, protože Já jsem … (lv 19:23).
Pro naplnění studené dikce zákona by prostě stačilo, tři roky po dobytí Kenaánu anebo po vysazení či naroubování stromku, jeho ovoce nejíst a čtvrtého roku odnést do Chrámu (nebo vyplatit i finančně ) – a hotovo. A ani talmud v tomto ohledu není o moc sdílnější (trakt. Roš ha-šana).
Přesto se k samotnému pokynu rodí i příběh. Vlastně celá škála příběhů. Jednak se na stole objevují plody ovocného stromoví. To by nebylo ještě nijak k podivení. Něco se jí každý svátek. Fritované záležitosti na „olejový“ svátek o zázraku s olejem. Nejpodivnější hlavy a taky cyklické (kulaté) plody na začátek a hlavu nového cyklu roku. Stejně tak, jako je předepsán chléb chudoby a hořkost na nejdůležitější svátek o svobodě – Zman cheruenu. Což je jediná tórou doporučená a vlastně obligatorní úprava jídelníčku. Všechny ostatní svátky spíš kalkulují s tím, divně prostřeno = otázka. Někdo (nejlépe děti) se zeptají: proč?
V 16. století se ale rodí luriánský seder. Hostina plná plodů, symboliky stromů a stromu Života pořádaná víceméně na stejném půdorysu jako pesachový seder. Má dokonce také svoji hagadu, své čtyři poháry vína, svoji sváteční atmosféru a příběh. Jeho obsahem je …. ?
A právě tady se dostáváme k naší otázce. Proč se rodí seder? Nestačila by třeba červená barva do kalendáře, aby sadař a zemědělec věděli, odkdy je strom „kóšer“ a daňově dospělý? Jednou je to napsáno, tak co řešíš? A co bys vůbec chtěl řešit? Nanejvýš jazykový úzus! To sice můžeš, ale především plň. Plň a neptej sena takové pitominy, proč zrovna patnáctého nebo prvního švat a ne prvního adaru. A jestli vůbec…
A znovu a po tisící se i díky sederu přesvědčujeme, že každá micva je příležitostí k myšlení. A přemýšlení. Není-li Stvořitele, pak je celé to ustanovení o zralosti stromů k projevení naší vděčnosti jen cosi jako recept na drobenku valašských frgálů, které dnes lze už chránit ochrannou známkou. Maximálně lze vzít plody prvních tří let do chemické laboratoře, a třeba tam najdeme nějaké zdůvodnění a vyšším výskytu čehosi…
Ale mělo-li být Stvořitële, pak je tu otázka, proč Stvořitel tvoří? Z pudu kreativity? A neodflákl to svoje stvoření? A pokud si každý účastník tu-bi-švatového sederu (z biblického hlediska vlastně totálně nadstandardního večírku) tyto otázky připomene anebo (kéž by pámbu dal) i vyřeší. Pak už neřeší. A koná.
Osvobodí se od diktátu tradice, ale přesto ji přijme. Stejně tak jako naši Moudří, kteří ze dvou čísel zvolili jen to Hillelovo. I to byla dohoda z lásky. A zdaleka ne jediná, takových je v talmudu naseto stovky. Dohoda, aby se naplnil obsah. To podstatné uvnitř. „Ne nám, pane Světů, ne nám náleží fíky, firma, finty a fondy… ba dokonce ani naše kreativita není jen tak…“ A proto, kdykoli si zavazujeme tkaničky, aplaudujeme na koncertu, zaklapneme kapotu opravené káry anebo „slavíme“ Tu-bi-švat, imrvére si říkejme: „To podstatné je jinde!“
Proto je člověk do jisté míry taky strom, a po ovocích jeho poznáte ho. A proto žádný strom neroste do nebe. Ale všechny tam míří. A proto přece existují různí plodové. Ne všickni nám chutnají, ale lze jen kvůli tomu říci Skále spasení :“Cos to, proboha, stvořil“ ?
Luriánský pohled na svět říká, že každý nádech a výdech, každá mandarinka i ořech, to všechno je tu jednak kvůli zachování ekosystému vesmíru, pro nás ale, pokud tento systém používáme, také k jeho zdokonalení. Nikoli jeho systematizaci. Systém je nesmysl. Na počátku byl chaos. Systém je zapotřebí teprve ve chvíli, kdy nejsem pasivka zmítaná nenáhodou, ale mám cíl. Jímž je respektovat tu Nenáhodu v plné její šíři a přesto navíc ještě i snaha kreativně dojít až domů.
Ovšem bez vědomí to nejde. Vyprázdněná tradice je už zase jenom kostým. Vždyť frgál je sice, pravda, valašský, ale z chemického hlediska je mezi ním a pizzou s povidly, tvarohem a mákem jen velice nepatrný rozdíl. Jestliže se na tu-bi-švatovém jídleníčku zaznamenatelná změna sice objeví, ale na narodivší se otázku dokážeme odpovědět jen: „Protože jsme z Valach,“ anebo „Píšou to na wikině, zkus si to nagooglit“, proč si v takovém případě nedat třeba dary moře anebo luncheonmeat s hranolkama?
Ostatně naprosto kacířsky tvrdím, že pokud by během tu-bi-švatového oběda nakrásně třeba i nad vídeňským řízkem zazněla pohádka o Třinácti komnatách, bude to seder daleko požehnanější, než ten „protože jsme z Valach“.
Komnat je mnoho. V každé z nich je nějaké tajemství a je jen zapotřebí vzít za kliku a tajemství objevit (v pohádkách, příbězích i v životě většinou podle rady zkušených kouzelníků, dobrotivých stařečků a nalezených pergamenů). A s micvot je naprosto stejné. Jsou tu jako příležitost k objevení pravdy o podstatě. Jen je potřeba vzít za kliku a objevit to, Ale všichni víme, že je to jako právě s odezněvšími vánocemi. Hypermarkety praskaly, kšefty s jolkou kvetly, měsíc Krabic kulminoval a kdo nedostal ataku na žlučník z obžerství, ranilo ho ze stresu. To vše na základě jisté tradice. Byla-li vyprázdněná, splnili jsme ji. Byl-li v ní obsah, objevili jsme. Na nás záleží a na naší volbě. Není kouře bez ohně a není tradice (včetně té tzv. ústavní) bez podstaty. Sama tradice neřeší nic. Protože, jak učí mnohé kultury, moudrost je z vidění. Otevřít dveře, jenom proto, aby vrzly panty, může znamenat, že najdeme cimérku dočista prázdnou. Pravda, třeba prázdnou jen proto, že to dobré mezitím jako rusálka vyklouzne ven a za druhými. Pak je všechno pořád jakž takž v pořádku. Jen my tam stojíme a jsme krapet za voly. Nakrásně na voly z Valach anebo Vlach. Ale nezapomínejme, v jedné ze třinácti bývá často přikované i zlo :)
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
9 Komentářů
Rabi Savel Kolosanum
2 kap.
11 V něm jste také obřezáni, a to obřízkou, již nelze vykonat ručně; jde o odložení tělesné přirozenosti, o obřízku Kristovu. 12 Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni. 13 Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny 14 a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž!
Joshi, pardon, to je proklamace anebo snaha něco komentovat nějakým způsobem k věci ?
Jestliže za a), respektuji – píšou tu jiní a taky bez jakékoli souvislosti anebo argumentace. Pokud by platilo za b) – omlouvám se, ale uniká mi souvislost, takže nedokážu odpovědět.
v lv 19, 23 je psano meobrizku jeho, totiz jeho ovoce…
v mnoha krestanskych prekladech, no ne ve zojobem reckem textu se mluvi o obrizce “hrisneho tela”, ale v doslovnem textu jest psano somatos tes sarkos tj. telesneho tela, prirozeneho tela, tedy necoho co je pro to telo uplne normalni, tak jako pro ten strom nest ovoce…
…v nasledujicich versich muze nekoho trochu trochu pomylit, kdyz Pavel pise o urcite svobode v plneni, ci vykonavani svatku a dodrzovani pokynu ale!!! – paradoxne sa v dalsich versich v PLNENI obsahu a smyslu techto svatku znovu vraci :-), a to tak aby ty “obrezane stromecky” nesly zdrave a chutne ovoce a jine dobre plody stromu :-)
omlouvam se za drobne preklepy, je pozde :-) prominte, ja myslel ze Savlovi je dobre rozumet…
pokud jde o PROKLAMOVAT, ja jsem obycejnej krestan, vy velkej ucitel Rabi :-) uz jsem jednou psal ze jen komentuju, nemam cil nikoho obracet, to neni treba. Kdyz meli apostolove po vzkriseni to kazani k zidum, tak oni se nemuseli vzdat sve viry, jen kdyz si uvedomilio ze dali svuj hlas k ukrizovani nevinneho a on byl vzkrisen, tak se ptali no a co ma delat? No tak nic jenom se dejte pokrtit a vse je v poradku a delejte vse jak doted :-) Nikdo jim nedaval teologicke doktriny :-) Zid ma byt zid a krestan krestan…a restan je poslan do CELEHO sveta, nema se uzavirat. Zide maji vse co potrebujou aby dosli na sve ceste k svemu cili…o tom nepochybuju :-) no byl bych bych rad kdyz vidim nektere veci, nebo schodu toho co je na te jedne strane i na te druhe, a nebo kdovi kde jeste at se to “zvědomnuje” a nepotlacuje…
Krom toho Jezis zemrel na krizi, protoze to tak sam chtel, a ne ze jsou tady “zli zide” a take protoze to tak bylo o nem psano a melo se to tak vyplnit. Tomu, kdo mu v tom chtel zabranit rika, jdi za mne satane. A tomu, ktery ho chce vydat na smrt rika jdi a udelej to co sis zauminil…a sam se modli…”KRTEM” – smrti a vzkrisenim – mam byt pokrten a jak si preju at se to uz stane…
OBRIZKA – smrt a pohreb
STROM – kriz
OVOCE – vzkriseni, duch a seslani
K vasemu clanku jenom respekt!
Jistě se, Joshi, nebudete zlobit, když se osmělím Vám říci, že jediné, co si můžeme vzájemně poskytnout je respekt. Obávám se, že v lepším případě naivně provokujete, v horším, že nejste ani dost dobře sečtelý v novozákonních událostech. Je to v obou případech Vaše volba. Ale vesmír je široký, vejdeme se do něj. Důležité je možná to ovoce, které poneseme.
Ale, při vší úctě, výše uvedený článek je skutečně o něčem docela jiném. Ačkoli není psán nijak složitě … :)
…pokud je psan o necem docela uplne jinem, to vi autor a ostatni, ale ja mam autora rad, a rad si ctu jeho prispevky :-)
…pokud nejsem sectely v novem zakone a starem zakone a nerozumim mu…no jejda :-) neni lepsi spravy pro mne :-) tim lip, aspon je tu nadeje a hodne velka, ze se muzu stale ucit a dozvedet neco nove, a i kdyby nebyla, jeste furt zustava ten OBSAH a presah.
… no a zaplatpanbuh ze mne ucite ze vesmir je veliky a vejdu se do nej i jako ten co nicemu nerozumi, ale aspon snad vy rozumite a at je takovych co nejvice jako vy, nebot o dar proroctvi ze vsech daru, je treba nejvice usilovat, mozna tomu nebudete verit, ale i to malo nekdy staci ke stesti, vite, i kdyz jsme my lide jenom stvorene bytosti, jestli se chceme nekdy, nekde s tim kdo nas stvoril setkat tvari v tvar a chceme se svobodne tesit z toho ze je nas STVORITEL a my jeho dilem, beru to jako ten “bonus 155″ co mi dnes vlitnul do mobilu pres sms.
…jak je dobre – Pane svetu, ze tomu nerozumim, alespon mam nebe furt otevrene a andele bozi, mohou sestupovat a vystupovat z nebe na syna cloveka…
…a vy jste toho svedky :-)
Víte, Joshi, byl by velký omyl
a) spoléhat na člověka
b) domnívat se, že vás učím anebo něco vím
c) že stačí smířit se s tím, že “prostě” nevím.
Protože pokud je Vám na Vaší duchovní cestě sympatická ta první půlka bible, pak se tam dočítáme “hloubat dnem i nocí” – Nikoli smířit se s tím, že možná “vědí” jiní. Přesně to pak rodí různé ideology a tím i ideologie.
Je-li vám bližší ta kratší druhá půlka, ani ta nepopřává blahoslaveného stavu nirvány očekávání bez otázek (protože takový stav je vlastně peklo).
I tam se píše o Berijských, kteří denně špekulovali, jak by ty věci byly a také o tom, že “poznáme-li pravdu, ta nás může osvobodit”.
A nezapomínejte, Joshi, že vyslovené formátuje vesmíry. Proto, žehnáte.li :”Pane, jak je dobré, že tomu nerozumím…” formátujete tento stav sice s vděčností ale proti pokynům Toho, kterému takto děkujete. A to je maličko nonsens :)) A hlavně veliká škoda. Samozřejmě je to o Vaší volbě a dá se legitimně žít i tak. Jenom těm andělům možná maličko ulamujete šprušle, líp by se jimmožná sestupovalo, kdybychom jim tu ruku podali a nastavili dlaň pro jejich chodidla :))
sprusle a) caf
sprusle b) 20
sprusle c) dlaň
stare a nove pro mne tvori celek, “hloubat dnem i noci” – je mi to nekdy lito, ale neumim jinak – C –
formulace “Proto, žehnáte.li” atd…nechci hrat hru na chytani za slovicka…ale joo beru – C –