Vždycky jsem obdivoval lidi – jedince – kteří překypovali důvěrou v sebe, buď byli vychováváni v prostředí, kde je pozitivně podporovali, ale pak je otázka, kde jejich sebedůvěra má hranice, a čemu ještě uvěří. Pak byla druhá skupina lidí, jež byli podkopáváni, a ti pokud se s tím dokáží vyrovnat a otočit ve svůj prospěch, vyniknou.

A tohle o čem mluvím, je v každém jedinci, někteří z nás se rozhodnou pro jednoduchou sebedůvěru, a jiní z Vás se rozhodnou pro vyrovnanou sebedůvěru, ale tyhle sebedůvěry spolu musí komunikovat, protože každý jste po dvou, jako každou vlastnost máte dvakrát. Jste vlastně všichni Dva!, ne vlastně jich je:

Pět, jako kontinentů, ale to už zvládnou jenom Králové a počtáři..

Mistr řekl: “Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.”

Autor: David Fábry