Laurence Gavron, narozená v Paříži v roce 1955, je senegalská židovská režisérka, scénáristka, filmová kritička, fotografka a spisovatelka. Zatímco její rodiče si pro svého jedináčka vysnili kariéru advokátky, Laurence už v ranném mládí propadla kouzlu kinematografie. Rodiče zklamala i ve výběru partnera: provdala se za režiséra, výjimečného umělce, který uměl jen málo francouzsky. Její manželské štěstí netrvalo dlouho; ovdověla již ve dvaatřiceti letech, když čekala druhé dítě. Koncem 80. let se na festivalu Fespaco v Burkině Faso setkala s řadou významných senegalských režisérů. Kontakty, které zde navázala, ji pak opakovaně přiváděly do Senegalu. V roce 2002 se tam přestěhovala natrvalo a roku 2007 přijala i občanství nové vlasti. Od roku 1994 je podruhé vdaná, její manžel však žije v Paříži. Je autorkou četných filmových kritik ve specializovaných časopisech. Napsala tři romány (Marabouts d´ficelle, 2000 , Boy Dakar 2008 a Hivernage 2009), natočila devět dokumentárních filmů. Desátý, zatím nedokončený, se zabývá údajnými prastarými židovskými diasporami v Africe. V posledních letech uspořádala Laurence Gavron několik výstav svých fotografií. V červenci 2012 se stala první běloškou, která ve volbách bojovala o místo v senegalském parlamentu. Politiku později opustila, umělecké činnosti se věnuje dál. Zároveň se angažuje v potírání dětských sňatků a ženské obřízky.
Dobrý den, po prostudování vašeho životopisu mi vytanula na mysli otázka : Vyměnila jste příslušnost k francouzské židovské minoritě za příslušnost k senegalské židovské minoritě. Jaký je v tom rozdíl ?
Nikdy jsem se nezřekla své židovsko-francouzské identity, jsem pořád židovka a pořád Francouzka. Mnoho času trávím v Senegalu, kde nejsou židé žádní nebo jen velmi málo, ale jezdívám do Francie, mám tam pořád rodinu a přátele. Ten ohromný rozdíl je v tom, že tady, v Senegalu, nejsou židé, nejsou synagogy. Nikdy jsem nebyla moc praktikující, takže mi to tolik nevadí, ale někdy mi trochu chybí styk s lidmi, s kterými mám společnou identitu, společnou kulturu. A tak jim zavolám nebo jedu do Francie! Své identity jsem nezměnila, přidala jsem k nim novou kulturu a další identitu.
Proč jste si vybrala Senegal ? Na jewishpress.com jsem četl vaše slova : « Poprvé jsem vstoupila na senegalskou půdu před pětadvaceti lety. Jsem do té země zamilovaná. »
Nevím, proč Senegal, zkrátka to tak bylo. V mládí jsem měla senegalskou kamarádku, od roku 1989 jsem potkávala senegalské filmaře, jela jsem do Senegalu a pomalu jsem se do té země zamilovávala. Řekla bych, že je to především proto, že zdejší lidé jsou velmi otevření, laskaví, družní a čilí, inteligentní a vtipálci, což je velmi příjemné. Mám tuhle zemi ráda, protože její obyvatelé jsou pohostinní a bystrého ducha. Líbí se mi také některé kulturní rysy, například « žertovné příbuzenství ». Mám ráda zdejší klima a radost, která tu panuje. Líbí se mi tu hodně věcí, dá se to těžko definovat.
Senegal je pověstný svou otevřeností, hrála roli i pohostinnost ?
Jistě, otevřenost a svobodomyslnost. Je pravda že Senegal je otevřený Atlantickému oceánu po celém svém pobřeží. To z něj, historicky vzato, učinilo zemi upřednostňovanou již od dávných časů různými cestovateli a kolonisty. Zároveň tato skutečnost, domnívám se, dlouhodobým stykem /s jinými kulturami/ rozvíjela mysl.
Jak se říká u nás – « co to do vás vjelo », soxna Gavron, že jste se dala na politiku ? Co vás k tomu vedlo ?
Vždycky jsem byla trochu « rebelka » a vždycky mě šokovala sociální nespravedlnost. Momentálně se politice už skoro nevěnuji. Řekněme, že se ráda zapojím, když je to nutné. Pokusila jsem se dostat na seznam v posledních legislativních volbách, byla to zkušenost a požádali mě o to, ale nevyhovovalo mi to a tak jsem teď dobrovolnicí, ale nijak zvlášť se v žádné straně neangažuji.
Na stránkách jewishpress.com , jste udělala krásné prohlášení : « Jestli mě budou opravdu volit všichni ti, kdo to slibují, budu určitě zvolena. » Nebála jste se že se můžete stát terčem podobných rasistických útoků, jakým jsou vystaveni političtí kandidáti afrického původu v demokratických zemích jako je Francie nebo Itálie ? Nebo že uslyšíte podobné nadávky, jako slýchají černošské ministryně v Itálii a ve Francii?
Musím říct, že jsem tady v Senegalu nebyla nikdy vystavena rasistickým urážkám nebo napadení, nanejvýš nějakému škádlení nebo vtipům, ale v žádné z mých aktivit mi nikdy nevyčetli, že jsem « toubab ».
Líbí se mi vaše prohlášení : « Jsem Senegalka francouzského původu, « produkt diverzity », jak říkají ve Francii. »
Souhlasím s vámi v tom, že kultura není otázkou barvy, ale chování. Co si myslíte o současné situaci černých židů v Izraeli ?
Jsem šokovaná tím, co se černým Židům v Izraeli tak často děje, etiopské ženy jsou sterilizovány, černoši nesmějí vstoupit do nemocnice (ne černí Židé, ale imigranti, myslím že většinou Súdánci) a právě tak bývám často šokovaná současnou izraelskou politikou vyhrocené kolonizace palestinských teritorií. Přesto si myslím, že stát Izrael musí dál existovat, společně s palestinským státem.
Nemáte pocit, že koncept « produktu diverzity » v Izraeli selhal ? Nebo je to koncept selektivního charakteru, takže Afričané nemohou žádat svá práva v Izraeli, Francii nebo jinde ve světě ?
Izrael je z definice a od základu produkt diverzity, protože i kdyby všichni Izraelci byli Židé, jsou velice rozdílného původu. Ale pokud jde o černé Židy, o kterých jme teď mluvili, myslím že ti, stejně jako všichni ostatní Židé, musí být v Izraeli akceptováni jako součást té země.
Režírujete film “The black Jews of Africa, history, identity, religion,” a v dalším vašem dokumentu jste řekla : « Kdo má právo nazývat se Židem ? Ten, kdo prokáže svou vazbu na judaismus ? Jsou tito černí Židé opravdu součástí židovstva ? A jestli ne, proč si přejí se jí stát ? »
Práce na filmu byla momentálně pozastavena, měla jsem problém s produkcí a zatím se mi nepodařilo získat finanční prostředky na jeho dokončení. Bohužel, přesto že jde o tak zajímavé téma, jsem nenašla francouzskou televizi, která by se šíření toho filmu ujala.
«Některé studie tvrdí, že určité židovské komunity v Africe jsou mezi nejstaršími na světě, udávají se čísla vyšší než 2700 let. Zastáváte názor, že první židé mohli být černoši ? »
To je velmi svůdná a lákavá teorie, černošští židé bezpochyby existují, ale nevím toho dost, nejsem historik ani etnolog, abych o tom mohla vynášet soudy.
Považujete za možné, že jednoho dne budeme mluvit o « africké verzi Laurence Gavron » v Izraeli ? Zatím vidíme vládnoucí politickou stranu přirovnávat Afričany k parazitům…
Myslím, že lidé, kteří takové věci říkají, jsou i v Izraeli v minoritě, reakcionáři u moci. Jsem si jistá že většina populace tak neuvažuje.
Takže věříte, že je možné, že i v Izraeli by lidé jednoho dne mohli být potěšeni, kdyby o černošském politickém kandidátovi slyšeli mluvit podobně, jako o vás mluvil El Hadji Sarr, jeden z lídrů vaší strany, když řekl « Laurence je úplná Senegalka, i když má bílou pleť. Patří na naši kandidátku. » ?
Z celého srdce v to doufám.
Byla jste členkou levicové politické strany Tekki. Jak se z tohoto pohledu díváte na právo rovného zastoupení žen a mužů v politice? (Právo rovného zastoupení, loi de la parite, bylo v Senegalu uzákoněno v roce 1997. V České Republice jeho obdobu nemáme a ženy jsou v některých krajích na kandidátkách zastoupeny ani ne třetinově.)
Všechno má své světlé a stinné stránky. Zákon o rovném zastoupení je dobrá myšlenka, ale samotný koncept považuji za přehnaný, přesná rovnost je nemožná a mohlo být mužů o trochu více než žen. Myslím že nejprve je nutné zapojit lidi do práce podle jejich kapacit : ale učit dívky, motivovat je ke vzdělání, ukazovat jim že je možné, aby dělaly stejnou kariéru jako muži, to je důležité. I v dnešní Francii jsou platy mužů vyšší než platy žen, což je skandální.
Jak byste zhodnotila nebo porovnala situaci žen v Senegalu, na Západě a v Izraeli ?
O Izraeli mluvit nemůžu, neznám ji dost dobře. Senegalské ženy mají svůj způsob jak být velmi moderní, nezávislé a rozhodné, i když to nedávají vždycky najevo. Pod rouškou pseudomachismu a dominance mužů jsou to v této zemi často ženy kdo rozhoduje, ale činí tak diskrétním a inteligentním způsobem.
Další otázka nás přivádí k věcem náboženství. Jak víte, islám je náboženství praktikované víc než 95% obyvatel v zemi, kde teď žijete. Zároveň je na Západě často označován jako náboženství násilí, netolerance, extremismu atd. Když nyní, na rozdíl od mnoha lidí na Západě, nepotkáváte muslimy jen večer v televizi, souhlasíte s názorem, že islám = intolerance ?
Tady v Senegalu je islám ve velké většině velmi tolerantní a otevřený, v každé rodině se stýkají muslimové a křesťané a extremistů je velmi málo. Ale především, projevy intolerance nevznikají z vůle islámu, jsou to konkrétní lidé, kteří se jich dopouštějí. A to je děsivé. Nemůžeme vinit náboženství, ale mohou nás děsit pletichy minority, která je stále více přítomna, zločinecká a nevědomá a která by ráda vrátila některé země do středověku.
Setkala jste v Senegalu někdy s nějakým omezováním proto že jste žena, židovka nebo běloška ?
Ne. Můžu říct jen, že pokud jde o antisemitismus, Senegalci většinou Židy vůbec neznají, nevědí přesně kdo to je. Takže je tu často určitá nevědomost, především určité stereotypy, ale ne pravý antisemitismus. Zavrhuji ale ten druh « paměťové konkurence », který se líhne v černošských komunitách během Dieudonného aféry. Dieudonné je pro mě neobhajitelný. To byla opravdu falešná diskuse. Místo vzájemného boje mezi komunitami bychom raději měli být solidární, ale to je asi příliš idealistické.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v umění i osobním životě !
Stránky Laurence Gavron : laurencegavron.com
Autoři: Karíma Sadio a Issa Sadio
Autor
31 Komentářů
V veřejnost jak se budou ty radikály poznat černí Židé a černí Imigranty :)
Dlouhý, trpělivý a indiferentní úvod, závěrem však šídlo z pytle ven: islám je otevřený a tolerantní. Příkladů máme dost: Súdán, Středoafrická republika, infiltrace militantních muslimů po celé západní Evropě. Karimo, Karimo, bylo by snad lepší mlčet.
A ještě malý dodatek: V Reflexu právě vyšel článek o tom, jak rakouskou turistku znásilnil Jemenec v podzemním parkovišti ( ve státě Spojené arabské emiráty, město neuvedeno). Když znásilnění ohlásila, byla zatčena pro nemanželský pohlavní styk. Dokonce jí represivní složky doporučily, že jediný možný způsob , jak se vyhnout vězení, je vzít si pachatele za manžela. Překrásný příklad muslimské tolerance. ( poškozené se pak díky diplomatické aktivitě její mateřské země podařilo z SAE odjet domů).
Ale Karle, ta paní prostě vypráví o zkušenostech se senegalským islámem, ta její výpověď nemusí nutně platit pro islám obecně, a je to zajímavé… Z toho, že Senegalci vlastně ani nemají moc ponětí, kdo to Židé jsou a že vůbec nějací jsou, mám totiž pocit, že ani ten Korán moc dobře neznají (je nemyslitelné, že by křesťan, který čte Bibli, neměl ponětí o Židech, byť třeba značně zkreslené, muslimové se odvolávají na židovské proroky, takže kdo islám opravdu aspoň trochu studuje, nemůže na Židy nenarazit)… Mně z toho plyne, že muslimové, kteří ten svůj islám neberou zas tak vážně a nejsou jím indoktrinovaní nějak do hloubky, případně si z něho vezmou jen určité myšlenky, můžou žít docela pohodově a přátelsky. Nic víc. Není to rozbor tolerantnosti či netolerantnosti tohoto náboženství v jeho ortodoxní podobě (návrat do středověku paní jednoznačně odsuzuje, takže tím v podstatě odsuzuje i ortodoxní podobu islámu). Možná z toho plyne: pokud chcete mít, muslimové, klid, držte si odstup od svého náboženství i od jeho ortodoxních vyznavačů a radši si je nevpouštějte do své země… (no a pak se ještě modlete, aby se ten váš klid nestal trnem v oku někomu dalšímu, ale to je zas asi jiná kapitola).
karel: “Dlouhý, trpělivý a indiferentní úvod, závěrem však šídlo z pytle ven: islám je otevřený a tolerantní. Příkladů máme dost: Súdán, Středoafrická republika, infiltrace militantních muslimů po celé západní Evropě. Karimo, Karimo, bylo by snad lepší mlčet.”
nikdy neni dobre mlcet, lepsi je rict i neco co lidi nechteji slyset.
at uz je pravda takova ci makova.
Karel79 – asi jste to nepochopil. Při psaní článků o židovské diaspoře jsem narazila na práci paní Gavron, která mě zaujala nejen svou všestrannou uměleckou osobností, ale i osudem (kterému zřejmě říkáte “indiferentní úvod”). Islám je v rozhovoru přítomen jen marginálně – ačkoliv latentně samozřejmě ano a celkově, jelikož paní režisérka si jako svou novou vlast vybrala muslimskou zemi a tím pádem hovoří o životě v muslimské zemi a ne o životě v zemi protestantské. S tím nic nenadělám :-) .
Nepochopila jsem, proč pod rozhovor s paní Gavron, Francouzsko-židovskou-senegalkou píšete o Spojených Arabských Emirátech?! (Mimochodem, Respekt informuje trochu stylem Radio Jerevan. Kompletnější informaci najdete např. zde http://gulfnews.com/news/gulf/uae/courts/tourist-claims-she-was-raped-after-national-day-party-1.1279816 , ale s tímto článkem opravdu nemá prohibice, zákony ani kriminalita v UAE nic společného. )
Ad4 – Dado, myslím, že došlo k nedorozumění. Jedněmi z nejčastějších jmen v Senegalu jsou Mojžíš (Moussa), Abrahám (Ibrahima), Isa (Ježíš)… Paní režisérka měla zřejmě na mysli neznalost SOUCASNÝCH Židů, nikoli židů jako biblických respektive koranických postav. Souvisí to pravděpodobně i s tím, že většina Senegalců se spíš stará o to, jak seženou večeři, než o vzdálenou Palestinu, a pak s tím, že jsou nám kulturně vzdáleni i v přístupu k mezinárodním konfliktům. Zatímco u nás je zvykem, když čteme zprávy o válkách, zaujmout stanovisko a nějaké straně “fandit” nebo aspoň nějakou odsoudit, v Senegalu se k tomu přistupuje spíš stylem “válka je špatná”.
Už vůbec(!) bych neřekla, že Senegalci “neberou svůj islám zas tak vážně” – Jean C. Forward v Endangered Peoples of Europe: Struggles to Survive and Thrive cituje studie, podle kterých je ve Francii mezi imigranty z této části Afriky nejméně “ramadánových muslimů”, tj. těch, kteří praktikují jen vzácně nebo vůbec. (Pro srovnání, jen 11% Alžířanů ve Francii pravidelně navštěvuje mešity a modlí se, zatímco nejzbožnější jsou Mandingové z Mali a Senegalu – skoro polovina. Přitom do dotazování byli zahrnuta obě pohlaví, takže si troufám říci, že ta laxnější polovina Mandingů byly ženy, které se náboženství moc nevěnují již tradičně.)
Karimo, tak to tedy nezbývá, než Senegalcům popřát, aby jim ten přístup: “válka je špatná” vydržel, protože shánění večeře není vždycky dostatečnou zábranou vůči opačnému postoji.
Mimochodem, zaujalo mě taky, jak paní režisérka líčí, že se v každé rodině normálně stýkají muslimové a křesťané. Jednak proto, že těch křesťanů je tam tak málo, že to snad ani nemůže vycházet (aby na každou muslimskou rodinu nějaký křesťan ke stýkání vybyl :-), a taky jsem myslela, že prostě některé rodiny jsou křesťanské a jiné muslimské a žijí spíš odděleně, ale že by se to míchalo přímo v jedné rodině, to mě udivuje. Je tam tedy natolik svoboda, že si muslimka může klidně vzít křesťana, aniž by on musel konvertovat na islám, a prostě se to míchá, část rodiny je muslimská a část třeba křesťanská a žádný problém?
A ještě jak tam zmiňuje to “žertovné příbuzenství”, nevíte, co to znamená?
Jinak – chápu, že ne v každé zemi mají potřebu nějak výrazně se starat o světovou politiku, dočetla jsem se, že je tam navíc stále poměrně velká negramotnost a k zachování dobré mysli sledování světového dění stejně asi opravdu nepřidá… Akorát tedy – když se pak takový Senegalec ocitne třeba v té Francii, musí nastat poměrně velký kulturní šok, ne? Nevíte, jak je to třeba zrovna se senegalskými muslimy, zachovají si svůj mírumilovný přístup, když už v Evropě nemusí shánět večeři tak složitě? Jsou imunní vůči rozdmýchávání antisemitských nálad, a nebo naopak jsou snadnou kořistí a vděčnými posluchači třeba toho Dieudonného?
A ještě by mě docela zajímalo, když je tam řeč o boji Laurence Gavron proti ženské obřízce a za potírání dětských sňatků – jak moc velký problém je to mezi senegalskými muslimy a zda oni sami proti tomu nějak bojují, nebo ten tlak proti takovým praktikám přichází hlavně zvenčí? Jsou v Senegalu třeba nějací muslimští aktivisté – organizace, které mají podobné cíle?
Vážení, nemám žádný problém s vlastním interview s paní Gavron. Jen mě vždy zvedne ze židle interpretace, kterou v podobných situacích modelují apologeti islámu, jako kupř. Karima nebo Lenka Berrouche. To mě vadí a proto jsem tak reagoval.
Dado, je potřeba se oprostit od postindustriálního vnímání rodiny :-) : asi by dost křesťanů na muslimské rodiny nevybylo, kdyby každá rodina čítala čtyři lidi… ale když je rodina pětisetčlenná, vychází to docela dobře.
K postoji “válka je špatná” asi stačí připomenout vleklou občanskou válku, která v Senegalu probíhá už víc než třicet let (není nábožensky motivovaná, i když tak někdy v zahraničí bývá mylně interpretována proto, že většina vůdců separatistů na počátku války bývali křesťané, separatisté obvykle neútočí na křesťanské duchovní a protože přívrženci pátera Diamacoune v 80. letech v Ziguinchoru spáchali bombový útok na náboženské shromáždění muslimských Layenů).
Za oněch třicet let přišlo v této válce o život asi tisíc(!!) lidí, většina z nich nešťastnou náhodou. (Víc o tom píšu zde http://manzelka.wordpress.com/2010/06/25/fiktivni-valka/ )
Pokud jde o náboženství, je to tak, že někdy dokonce ani nemůžete s určitostí říct, kdo k jakému náleží – vzpomínám si, jak jsme něco chtěla poslal nějaké příbuzné, která se jmenovala nějak jako Fatima, a při dotazování na přesnou adresu jsme zjistili, že je vlastně Rosalie nebo tak něco :-) , což se samozřejmě může stát i naopak. Není vzácností, že o Vánocích zamíří muslimové na půlnoční a ráno na Eid křesťani míří s koberečkem pod paží do mešity. Manžel (sám z té “válečné oblasti” Casamance) vzpomíná na souseda Rolaina, který konvertoval vždycky podle toho, do koho se zamiloval, a tak už nakonec nikdo nevěděl, jestli se soused zrovna jmenuje Rolain nebo Amadou.
Myslím, že nejznámější případ smíšené muslimsko křesťanské rodiny může být první prezident Senegalu, L.S.Senghor, jehož matka byla muslimka (Fulbka) a jeho otec křesťan (Serer). L.S.S., katolík, byl pak opakovaně demokraticky volen do čela státu, kde zůstal po dvacet let.
Větší problém je dodneška spíš v tom, když si někdo z kasty šlechticů chce vzít někoho z kasty řemeslníků… Ale to už je jiná pohádka :-)
“Žertovné příbuzenství” je tradicí daný vztah mezi kmeny a rodinami – jedna rodina nebo kmen je např. tradičně otrokem druhého, což může např. znamenat, že “otroci” jsou “pánům” povinni pomáhat o svatbách, křtinách… a “páni” jsou povinni otroky obdarovat, když si jim “otroci” řeknou, nebo si své vzájemné (nerovné) vztahy připomínají v konverzaci a vtipkují o nich. (Možností je samozřejmě víc.)
A jak muslimsko křesťanské vztahy v Senegalu ovlivňují např. podobu rituálů, psali už kdysi na Centru: http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=384119
Ke sledování světového dění v televizi a rozhlase není potřeba gramotnost, a senegalského antisemitu jsem ještě nepotkala (čímž netvrdím, že nejsou, třeba ve druhé generaci imigrantů? Opravdu nevím.) – ostatně i ten pán, co si v mešitě udělal synagogu https://www.shekel.cz/31257/mesita-dvojce-synagogy vyrůstal v Senegalu.
Ženská obřízka je v Senegalu nezákonná – její praktikování se nevztahuje na náboženské, ale na etnické skupiny (muslimští Fulbové, křesťanští Ďolové ji znají, křesťanští Sererové s muslimští majoritní Wolofové ji považují za barbarství), existují skupiny jako např. TOSTAN, které se zabývají senzibilizací pevážně rurálního obyvatelstva nejen pokud jde o ženskou obřízku a sňatky před dosažením 18tého roku, ale např. také o prevenci malárie, občanskou gramotnost, nevhodnost nošení těžkých břemen (vody) pro dívky před dokončením tělesného vývoje atd. . (Boj proti dětským sňatkům, který měl mj. zvýšit šanci žen na vzdělání, je ale v některých oblastech mařen tím, že stejně polovina děvčat odchází ze škol před dokončením základní docházky kvůli těhotenství, i když nejsou vdané… Rodiče se ty zbývající pochopitelně snaží provdat dřív, než také utrží ostudu. Ale to je zase širší problém.)
Kare79: A kde přesně jste v tomto článku našel nějakou interpretaci moji nebo paní Berrouche?!?
Tak to zní, Karimo, velice sympaticky, to tam tedy asi neexistuje ani problém se zabíjením odpadlíků, že? Nechtěli by senegalští imámové rozesílat své fatwy do celého muslimského světa, zdá se, že jsou to docela pohodáři (a nechtěl by případně nějaký Senegalec vystrnadit tady toho místního Shehadeha a spol.)?
I ta “fiktivní válka” je skoro jako z Cimrmanů, a jestli berou Senegalci to “žertovné příbuzenství” s takovým nadhledem, myslím, že mají docela dost dobře vyvinutý smysl pro humor, že? Nakonec i ten vztah k náboženství by tomu dost nasvědčoval :-).
Jinak tedy, Karimo, ke sledování televize jistě není třeba gramotnosti, ale ke šmejdění po internetu už třeba jo a pokud jde o to narazit na nějaké antisemitské plátky či výpady, tak je asi větší šance na různých takto zaměřených webových stránkách… Přece jen, když si pustím večer na pár minut místní rádio, tak mně to hlavu asi informacemi příliš nezahltí… a když se pak člověk ocitne z takového poklidného života v informacemi přehlcené Evropě a narazí na (nejen) internetové džihádisty, kde se dozví, jak je muslimský svět ve válce s prohnilým Západem atd., nevím, co to s takovými lidmi může udělat… Možná ani ne tak kulturní jako spíš informační šok, ne?
Jinak tedy všechna čest těm, kteří si svůj mírumilovný přístup dokážou uchovat i po takových štvavých kázáních, jaká třeba zaznívala v brněnské mešitě (předpokládám, že to nebyla až taková výjimka). No kéž by opravdu mírumilovní Senegalci udávali směr evropskému islámu.
Dado, není to tak, že bych nechtěla odpovídat, ale nejsem teď moc u počítače… budu komentovat zase asi v polovině píštího týdne. Omlouvám se a děkuju za pochopení.
Nevadí, Karimo, to nijak nespěchá. Ještě jsem se chtěla zeptat, jak je to třeba se vzděláváním muslimských duchovních v Senegalu. Zatím jsem pochopila, že islám má mnoho podob, které určují hlavně místní podmínky, neexistuje nějaké “ústředí církve” nebo dokonce papež, které by dohlíželo na čistotu učení, vzdělávalo a korigovalo směr islámu v jednotlivých zemích, nebo se pletu, má to někdo takto pod kontrolou?
Existuje nějaká autorita, která může nějaký směr třeba “exkomunikovat” z islámu? Třeba někde v té Mekce, kde je takové centrum všech muslimů (mimochodem, je obvyklé plnit v Senegalu závazek pouti)? Jak třeba pohlížejí saudští muslimové na ty senegalské, berou je jako naprosto rovnocenné, nebo se považují za větší autority? Zasahují třeba nějak do vzdělávání muslimů v Senegalu, nebo je sengalský islám prostě samostatná rostlinka, založená čistě na vlastním studiu Koránu a vlastním přístupu místních duchovních?
@dado: A pokud, by pouť do Mekky, zda se jednotliví muži a ženy berou rovnocenně či mezi skupinami a td., je jako byste se mě ptala. Zda jsem méně židem, když všechny pravidla porušuji?
Foršt určitě zná i na toto odpověď?:
Ad No.15: Inu, použil bych klasickou anglickou větu z Hrdinného kapitána Korkorána, kterou hlavní hrdina vyslovil při slavné zkoušce z angličtiny….
Davide, mě prostě zajímá, jak dalece je taková senegalská mírumilovná odrůda islámu respektovaná ostatními muslimy, nic víc. Jaká je třeba naděje, že zrovna taková rostlinka se ujme v Evropě, a nevytlačí ji nějaká mnohem agresivnější “pravověrnější” odněkud od těch Saudů, pokud se setkají na jednom dvorku.
Jinak pokud by to bylo jenom o tom, že si o sobě muslimové navzájem myslí nelichotivé věci, případně zpochybňují svoje “muslimství”, pak by to byla docela sranda, asi jako tady naše dohady o žŽ. Obávám se ale, že náboženství těch pravověrných radikálních se prostě neomezuje na nějaké diskutování a přesvědčování a je založené na agresi, síle a zastrašování. Takže pokud by takové náboženství dostalo volné pole působnosti, pak by Vám nějaký Foršt asi sáhodlouze nevysvětloval, jaká je ta jeho pravda, ale jednoduše by Vás podřízl, kdyby shledal Vaše chování jako dehonestující islám :-).
Proto mě taky zajímá, jak to třeba vypadá uvnitř muslimských komunit, kde se takto setkají muslimové z různých míst světa, jak dalece třeba ti mírumilovní ze Senegalu obstojí, zda nejsou vytlačení někde na okraj (třeba jako nedovzdělanci) a tak. Mně je ten jejich přístup, jak o něm píše Karima, sympatický, to je snad jasné… takže já jejich víru rozhodně zpochybňovat nebudu :-).
@Dada:
1) Neznám senegalské muslimy, znám jednoho senegalského muslima a je to báječný člověk. Možná se jako v každém národě najdou lidé nepoctiví porušující svým chováním svobodu druhých, ale to najdeme i mezi žŽ.. Když růži na planetě Malého Prince zaléváte jedy, uhyne Vám, když se v Evropě brojí proti tomu, že je vše špatně, pak to vyvolá jen další nenávist, je to nekonečný koloběh, ale Země nikomu nepatří méně nebo více, proto by měl být naprostý volný pohyb lidí a svoboda vyjadřování všech myšlenek vyslaných do Vesmíru.
2) A o to právě jde, každý ať začne u sebe, řeší sebe, nedostatky své politiky, neúspěchu víry a náboženství. Poznej sám sebe, poznáš Vesmír. Islám neovládají ti, kteří jsou vidět a slyšet ve zpravodajství na militantních webech, ale běžná masa lidí, většina, o které tak slyšet není, ale jež žije běžný spořádaný život.
3) Zpochybňujete jako židovská-křesťanka(můj názor), že jsou o něco méně muslimové, jenom kvůli tomu, že jsou v pohodě..
Davide, než Vám odpovím i na ty další body: jak jste, prosím Vás, přišel na tu 3)? Proč myslíte, že zrovna já zpchybňuju pohodové muslimy?
To už mi připadá skoro jako to podezření, že už si asi dlabu dřevěnou mísu, abych se mohla na stará kolena postavit do fronty na košer polévku před nějakou ŽO.
Já se prostě jen ptám, jaký je stav věcí, ptám se Karimy, protože předpokládám, že o tom něco ví. Snad jsem dost jasně vyjádřila i svoje sympatie k takovému druhu víry, kdy si člověk udrží kritický nadhled a odstup, nejedná jak poslušný otrok (mnohdy smyslů zbavený), dokonce si zachová i smysl pro humor (to je průvodní znak zdravé víry podle mých zkušeností). Takže taková upřímná víra obyčejných pohodových muslimů je to poslední, co bych chtěla zpochybnit.
Než Vám Dado odpovím na Vaši otázku, zmíním fakt, že jsem rád, že jste krásná v sobě, protože krásní lidé si berou pouze fakt, že pouze oni sami sebe vidí tak krásné, a že není možné, aby to cítili i druzí!
Takže tím, že začínáte bodem 3) vypovídá o tom, že pochybujete o tom, o čem já ve Vašem příp=adě nepochybuji, že jste krásný člověk..
Davide, to, že jsem začala tou 3), to tak nějak odpovídá mému znejistění ohledně toho, jestli jsem schopná dostatečně jasně a srozumitelně se vyjadřovat, když mi pak napíšete něco takového :-).
Takže mě opravdu zajímá, jak jste na to přišel. Kde jsem se vyjádřila tak, že jste z toho vydedukoval takový závěr.
Dado: Závěry člověk nedělá na základě podkladu podstaty, ale na základě své podstaty, proto každý závěr člověka je subjektivní.
Napsal jsem to proto, abych sám pro sebe zjistil od Vás, tak jak píšete, píšete proto, že jste upřímná nebo ironická (tenké hranice obou vlastností)
ad.9)Celkom milé, o tej postnej rivalite (solidarite)na uvedom zdroji:
http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=384119
Čo potom povedať o tomto : „”Vyrostli jsme spolu,”…. “jsme spolu.” – keď sa to prejaví v tom, keď židia a moslimovia spoločne pomáhajú ľuďom v núdzi ?? Napríklad, geograficky ani nie tak ďaleko, v blízkom Maďarsku: „Spoločný dar odovzdali predstaviteľom obce Csenyéte v Boršodskej župe moslimská a židovská organizácia spoločne. Súčasťou daru bola múka, instantné polievky, cukor, ryža a salónky. Zástupca starostu obce József Horváth povedal, že dar je obrovskou pomocou pre tamojších obyvateľov, v mnohých rodinách totiž deťom nedokážu poskytnúť ani tanier polievky.”Maďarské spoločenstvá moslimov a židov spolupracujú už šesť rokov.
ad.22
Ne, Davide, to nebyla ironie, pokud jde o ty sympatie, a vůbec, já jsem v jádru celkem takový přímočarý prosťáček, takže nějaké záludnosti moc nečekejte…
Jsem teď docela unavená, takže omlouvám se, k těm zbylým bodům se vrátím až v trochu lepší náladě :-).
Davide, takže ještě k těm dalším bodům:
1) Jistě víte, co bylo velikým problémem na planetě Malého prince, a jistě si vybavíte i ten obrázek, co nastane, pokud se na takové planetce nechají ty pověstné baobaby neomezeně růst… protože “pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.”
A přitom stačí tak málo: “Ono je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale velice snadná.”
“Někdy to nevadí, když se práce odloží na později. Ale u baobabů je to vždycky katastrofa. Já ti poznal planetu… Tam bydlel lenoch. Zanedbal tři keře…”
Takže jistě, můžete dát neomezenou volnost všemu, i těm třem keříkům baobabů… ale pak se nedivte, že růže chcípne, i když se ji snažíte poctivě zalévat tou nejčistější vodou ze studánky…
2) jistě, klima tvoří každý jeden člověk, každý jeden veřící, a vůbec nehodlám zpochybňovat, že těch “hodných” muslimů se najde veliké množství. To ale ještě neznamená, že neexistují lidé, kteří dokážou na takových slušných parazitovat, ovládat je, manipulovat jimi jak potřebují, zneužívat jejich mírnosti. Průšvih je, když nástroje k tomu legálně nacházejí právě v tom svém náboženství.
Takže: mně je úplně jedno, jestli metoda zabíjení odpadlíků bude legální součástí islámu a nebo úplně jinak pojmenovaného náboženství. Nejde o nálepku, ale o jedovatost té myšlenky, o to nebezpečné semeno. Pokud existuje nějaký osvícený směr islámu (jeden čas jsme tady po něm marně pátrali, prý snad v minulosti Mutazilité), který se proti takovým metodám striktně vymezí, proč jej nepodpořit? S tím nemám nejmenší problém. Pokud se však dozvím, že všechny hlavní školy islámu takové trestání odpadlíků podporují (nechť to klidně muslimové uvedou na pravou míru, pokud některá škola odpadlíky trestat zakazuje), jak člověk může nechat s čistým svědomím takový baobábek vyrůstat? Jen proto, že dokud je malý, je neškodný? Nebo je snad dostatečným důvodem, že jen zlomek odpadlíků je skutečně zlikvidován, nestačí snad už ten strach, který se díky takovým metodám vznáší ve vzduchu nad každým podezřelým?
Proto se ptám, jaký je stav věcí. Když se potká takový benevolentní Senegalec v mešitě s nějakým opravdu proškoleným muslimem někde z SA nebo odkud, ten se opře o rozhodnutí věhlasných učitelů, které se dokonce shoduje ve všech hlavních školách islámu, co takový člověk zmůže? Koho budou ostatní považovat za autoritu v islámu, toho, kdo si svůj pohled lidsky obhájí a možná i najde podporu v Koránu (jako třeba Karima ohledně toho odpadlictví)? Nebo spíše toho, kdo se bude poslušně držet tradice, názorů věhlasných učenců, praktik hlavních směrů? Co zmůže mírumilovný muslim proti tomu, který nachází legálně oporu k takovým zvráceným metodám v oficiálních islámských školách?
Já budu jedině ráda, pokud ti mírumilovní sami vytrhají baobaby mezi sebou… podle toho, co se uchytilo třeba v pražské mešitě, co jsem slyšela za výplody z té brněnské… nevypadá to moc optimisticky. Spíš se obávám (v souladu se svou “církevní” zkušeností), že ti hodní se před těmi agresivními stáhnou do ústraní, buď odejdou z mešity úplně, nebo se možná s drobným skřípěním zubů podvolí a drží hubu a krok, před nepříjemnými skutečnostmi zavřou oči… a na nějakou nápravu či reformaci islámu se prostě vykašlou. Ale znovu opakuju, pokud se mýlím, není třeba žádných obav, protože muslimská komunita je schopná ohlídat si svá “jedovatá semínka” sama, budu jedině ráda.
@Dado:
1) Moje tři keře jsou:
a) Rodina
b) Práce
c) škola dětí
A mohu říci, že všechny zanedbávám.
Jaké jsou Vaše keře?
http://www.e-knihovnazdarma.cz/userFiles/exupery-antoine-de-saint-maly-princ.pdf
Davide, mrkněte, jak vypadají takové tři zanedbané keře… baobabů (str.24).
Růže je přece jenom jedna jediná, ne :-)?
Jenom nevím jestli si má dá dát pozor děti na opravdu baobaby a nebo spíše to aby se z nich nestal lenoch.
Připadám si jako ten lenoch.
Růže klidně mohli v sobě tři :) !
“Já jsem růže řekla růže.”
Dado jsem unavený..
Však si pořádně odpočiňte, Davide, když je člověk moc unavený, pak ani to okopávání růží nestojí za moc (spíš se u toho ještě kopnete do nohy), to nemusíte být ani žádný velký lenoch :-). Důležité je, že o té své růži (růžích) dobře víte.
alebo Davide skuste vyplavit z tela toxiny usadene v oblickach(hovori sa tomu aj nadoblickova unava,letna voda s citronom).
Ad 14: Ne, opravdu neexistuje “ústředí církve”. Ale samozřejmě každý směr islámu má své autority, které většinou neplatí v rámci politických hranic zemí, ale v rámci jednotlivých směrů (v Senegalu se například ramadán pravidelně ukončuje po 3- 4 dny, pokud důzná autority ohlašují jeho ukončení různě. Věřící pak přerušují půst podle toh, k jakému směru islámu se hlásí.)
Ne, žádné “celosvětové náboženské centrum všech muslimů” opravdu neexistuje. Libovolní šejchové mohou s odkazy na příslušná díla a validní argumenty vydávat fatwy o zavrženíhodnosti jakéhokoli náboženského směru nebo aktu, který považují za zavrženíhodný, a věřící se zachovají podle svého svědomí.
Ao, v Senegalu je obvyklé plnit závazek pouti (pilíře islámu nelze opomíjet), vláda každoročně přispívá určitou částkou muslimům na pouť do Mekky a křesťanům na pouť do Říma. Do Mekky odlétá každoročně zhruba 10.000 poutníků ze Senegalu, další Senegalci cestují do Mekky z jiných částí světa.
Jednotlivé směry islámu existují nezávisle na sobě a ve všem se neshodnou – není v tom rozdíl mezi islámem a např. křesťanstvím – evangelíci také považují katolíky za lehce pomýlené a naopak, o Svědcích Jehovových nemluvě…
Není mi známo, že by Saúdská Arábie zasahovala do vzdělání v Senegalu či v jakékoli okolní zemi (myslím, že KSA nemá ani ambice, ani možnosti zajišťovat vzdělávání všech muslimů po celém světě).
Senegal rozhodně není “na chvostě” společnosti muslimských zemí: konal se tam například 11. summit Organizace islámské konference ( http://www.dici.org/en/news/senegal-11th-summit-of-the-organization-of-the-islamic-conference/ ), senegalský prezdent vykonal oficiální návštěvu Saúdské Araábie předloni (KSA byla čtvrtou zemí, kterou po svém zvolení do úřadu navštívil) a v Saúdské Arábii byl i jeho předchůdce. Politické vztahy Senegalu a Saúdské Arábie se dají označit za dobré.