Čas od času jsou výrazněji slyšet hlasy požadující vystoupení z Evropské unie. Důvody k takovému požadavku dává těmto hlasům často sama EU. Ať už je to přehnaná regulace (slavné „zakřivení banánů a okurek“ či změna názvu pomazánkového másla), či „zničení“ tuzemské soběstačnosti a zemědělství. Stejné hlasy se ozývají v mnoha zemích EU. Nicméně jedny z nejsilnějších jsou ve Velké Británii.

Velká Británie byla svého času největší imperiální mocností světa a nejsilnější ekonomikou. Postupně však své výsostné postavení ztrácela, až se někdejší impérium rozpadlo.  V současnosti patří Velké Británii sedmé místo v žebříčku největších světových ekonomik. Tedy jde o poznání větší ekonomiku, než je ta naše. Tedy porovnání „co by, kdyby“ nelze dost dobře vztáhnout na Českou republiku. Nicméně byrokratická zátěž se týká všeho možného, od předpisů v oblasti pracovního práva až po technické normy zatěžují jak Spojené království, tak Českou republiku. Obě země jsou nečleny Evropské měnové unie. V obou zemích je hlasitá kritika projektů prosazovaných v posledních letech většinou EU, se zdůvodněním, že nejsou v souladu s britskými národními zájmy. Ať už je to fiskální pakt či daň z finančních transakcí nebo bankovní unie.

Pokud by se Británie rozhodla vystoupit z EU, pravděpodobně by došlo ke zhoršení přístupu britských exportérů na trh EU. A to by britská ekonomika dost pocítila, když si uvědomíme, že v roce 2012 činil britský vývoz do EU 50 %. Vzniklá makroekonomická nerovnováha by se nedala řešit jinak, než oslabením libry. To by však vedlo k inflačním tlakům (EU se na dovozech do VB podílí asi 50 %). Otázkou je, zda případné snížení byrokratické zátěže by tento dopad vyrovnalo.

Česká republika se co do velikosti ekonomiky se nemůže VB rovnat. Nicméně dopady by byly hodně podobné. U nás však mnohem hlubší. I když se nám mnohé regulace přicházejících z Bruselu po právu nelíbí, měli bychom se soustředit spíše na jejich změnu (resp. zrušení), než na vystoupení z EU.

Autor: Šimon Finemon