Pallywood je velice zvláštní a do jisté míry i vtipná věc. Nejen že si tento neologismus již našel své místo ve většině Izraelských médií, ale prošlapal si cestu i do podvědomí většiny Židů a přátel státu Izrael na celém světě.
Pallywood je kombinací slov Palestina a Hollywood. I když by tomu název nasvědčoval, nejedná se o komerční ani nezávislé filmy natočené Palestinci, jako například indický Bollywood a jeho neuvěřitelně vtipná produkce. Ne.
Pallywood je totiž název pro inscenované divadlo pro novináře, kde figuruje vždy fiktivní násilí páchané Izraelci na Palestincích. Jako exteriéry slouží nejlépe prázdné ulice, kde se sejdou tři skupiny lidí. První skupina jsou herci, druhá novináři a třetí „štáb“.
Na následujícím příkladu si ukážeme jednu možnost, jak takový Pallywood může vypadat. Všechno probíhá asi takto: Štáb se postará o to, aby jedna polovina herců dostala rekvizity, které sestávají buď z kamenů, transparentů nebo zkrvavených hadrů a fotografií dětí. Zbraně nikdy. Potom tuto polovinu herců namaskují, takže nějaké ty odřeniny, jizvy, někdy modřiny. Druhá polovina mezitím vyfasuje napodobeniny uniformy IDF a kalašnikovy (které IDF, jedna z nejmodernějších armád světa, vůbec nepoužívá, takže pokud uvidíte fotografii členů IDF se samopaly AK47, jedná se o Pallywood). Poté si novináři nafotí různé fotografie, kde herci hrající vojáky tyranizují Palestince. Je to jako fotoromány do dívčích časopisů – herci zaujmou pózu, kterou drží asi 20 vteřin, novináři je nafotí ze všech stran, poté se póza změní, opět se fotí, zase se změní póza a tak dále.
Někdy ovšem stačí jen žena plačící nad fotografií dítěte před kusem stěny, kde je pro média vždy anglicky nasprejovaný vzkaz – nejlépe se osvědčí například „Izraelci zabili moji dceru“ nebo „Přestaňte zabíjet palestinské děti“. Většinou se tyto fotky dostanou ven pomocí propagandy nebo na Facebookových stránkách, věnovaných problematice utiskovaných Palestinců. Právě tento model plačící ženy se stal asi nejrozšířenější, protože nepůsobí tak okatě – pokud ovšem nevyfotíte okolí kolem takové ženy, které je vždy plné novinářů.
Pallywood ovšem operuje i „on-line“, tedy inscenuje divadlo přímo do živého vysílání místní i zahraniční televize. Jelikož se ale tento postup již mnohokrát vymstil, když vážně zranění a postřelení Palestinci umírající na fiktivní zákroky IDF jako zázrakem vstali bez úrazu z nosítek a na následující otázky reportérů odpovídali „To jsem nebyl já“.
Uvažování tvůrců Pallywoodu je asi takové, že když není realita podle jejich přání, tak si ji takovou vytvoří. Argumentovat samozřejmě může kdokoliv tím, že to samé se děje i na západě a vůbec v celém světě. Problémem ovšem je, že zde se jedná o velice vleklý spor, ze kterého není vůbec vhodné dělat si vtipy. Protože Pallywood není nic jiného než trapný vtip, kterému se smějí jen jeho tvůrci, kterým to mnohdy spolkneme i s navijákem. Ostatním, a to především obyvatelům Izraele, se tato násilná propaganda proti jejich státu ovšem musí zdát jako noční můra, když poté sklidí reakce světa, který fiktivní činy IDF v režii Pallywoodu vnímá jako skutečnost.
Autor: Ondřej Kubík
Autor
29 Komentářů
Na tom je nejhorší, že kdyby nebyla poptávka, nikdy se takový cirkus nemůže uchytit. Takže spíš než to, že něco takového existuje a že se najdou lidi, kteří se na takové šaškárně rádi přiživují, mě děsí, kdo do toho pumpuje prachy z venku a jaké sleduje cíle. K čemu to může vést, kdo z toho bude nejvíc těžit (trochu jako podporování bolševiků v Rusku, kteří by si možná jinak ani neškrtli).
Ale narazila jsem včera na zajímavou debatu:
Škoda, že ty dějiny Izraele sepsané společně židovskými i palestinskými historiky u nás nevyšly, to by mohlo být zajímavé čtení. Zdá se, že lidé jako Ilan Pappe by mohli vnést do řešení letitého konfliktu přece jen nějakou naději.
Dado, na Ilana Pappe se pro jeho postoje mnozí lidé dívají s despektem ostatně jako snad na všechny “nové historiky”. A víte proč? Ta skutečná historie, o které oni psali a píší se někdy diametrálně míjela právě s těmi holywoodskými vyprávěnkami. A zdá se, že mladí jsouce již poučeni, mají takové obavy z vlastní historie, že raději budou psát práce na téma jako je výskytu jmelí na Golanech – viz poslední odstavec.
http://blizky-vychod.blogspot.cz/2012/04/kompletni-interview-s-tomem-segevem.html
Jste považován za jednoho z hlavních představitelů generace takzvaných nových historiků osmdesátých let. Proč k tomu došlo právě v tehdy? A působí v izraelské historiografii tato generace i nyní? Noví historici dnes už jsou starší pánové a zdaleka již nejsou „noví“.
Noví historici začali publikovat v 80. letech proto, že vypršela třicetiletá lhůta na otevření izraelských archívů. Tehdy byly veřejněny dokumenty z počátků státu a z padesátých let. Byla to vzrušující práce, protože jsme otevřeli archivní spisy, začetli se do nich a najednou nás napadlo:
„To není tak, jak jsme se to učili ve škole!“
Nikdy však neexistovala koherentní skupina historiků, kteří by spolupracovali, publikovali společně atd. Fakticky jsme byli spíš „prvními historiky“, než „novými historiky“, protože ta historiografie, která v Izraeli existovala předtím, se dost opírala o ideologii, mytologii a různé indoktrinace.
A dnes je tu zase skupina mladých izraelských historiků, kteří jsou “noví“ v tom smyslu, že se snaží vyhnout politice za každou cenu a píší o jiných tématech. Například o sociální historii, o každodenním životě, o jídle či odívání a podobně. To jsou sice zajímavá témata, ale tito lidé se snaží vyhýbat zkoumání sionismu, izraelsko-palestinského konfliktu, což je škoda.
Na Ilana Pappého se mnozí dívají s despektem, protože to je hlupák, kterému ideologie zatemnila mozek, nikoli historik.
Na Bennyho Morrise se mnozí dívají s respektem, protože to hlupák není a dokázal se od ideologie odprostit. To není o škatulkách.
Ondřeji a jak by jste okomentoval tyto záběry?
http://www.liveleak.com/view?i=2b0_1357910988&comments=1
Ad 3. Jiří rozdíl mezi Ilanem Pappe a Bennym Morrisem, tak jak jej chápu já, je asi tento – oba na základě odtajněných dokumentů popisují mnohé z toho co je dodnes, možná dokonce našimi společnými známými popíráno – etnické čistky. Ovšem každý z toho vyvozuje rozdílné závěry.
Takže Benny Morris je brán s respektem? Já mám pocit, že dnes tvrdí, že byla chyba, že se Izrael kompletně nevyčistil od Arabů. Že dnes by byl v podstatě svatý klid.
S tím mi jaksi lidsky nekonvenuje ta masa obyvatel mandátní Palestiny, kterých se to vyhnání mělo týkat – celých 2/3 populace
https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/demograhics.html
Je zajímavé, že ani jeden není přeložen do Češtiny ( tedy kromě Mossadu). A proč třeba takový Tom Segev potřebuje zmínit, v souvislosti s izraelskou historií slova jako ideologie mytologie indoktrinace??
Pro Erich:
Ano, tyto vámi uvedené záběry(nejsou b-hužel jediné) nejsou Pallywood a je mi z toho smutno, ale rozdíl mezi tímto a Pallywoodem je nebetyčně značný.
Skutečně se stávají tyto exesy a nemám z toho radost, jenže Palestinci si z Pallywoodu(drtivá většina videí jsou skutečné podvrhy) udělali kulturu.
Můžu vám nabídnout tentokrát skutečná videa bez komentářů z portálu www.memri.org. Nebudu vám sem házet odkazy- dám vám možnost vlastního výběru.
Tento server otevírá okna pro anglicky mluvící lidi na Západě z prostředí arab.světa, které vám Al-Džazíra či Al-Arábia NIKDY neukáží.
Začíná to výchovou od útlého věku ještě dá se říci nemluvňat, které se učí čiré nenávisti k nám, Židům, které ani nemají souvislosti s konfliktem(od odříkání frází o nás, že jsme jen potomci opic a prasat i od 3 letých dětí přes pečení macesů z arab.krve až po nenávistná kázání o nás od ímámů, recitujících z Koránu v mešitách). Tato výchovná videa kolují každoročně po celém arab.světě(včetně Egypta a Jordánska, které mají s námi mírovou smlouvu) zvláště v období Rammadánu. Arabské rodiny s dětmi tradičně v období svátků sedí u stolu s jídlem u TV a posilňují se před dalším dnem půstu.
Proto také Al-Džazíra udělala reportáž ostře kritizující tuto nevládní organizaci Memri, kterou označila za sluhu “extrémní pravici” v Izraeli. Ale tato organizace pouze zveřejňuje a překládá bez jakychkoliv komentářů telev.reportáže z arab.světa o dění, které mají vztah k nám a teď myslím i západní civilizaci.
Arabové tradičně jinak mluví o např.Izraeli(však nejen o něm) pro západní média a úplně jinak v arab.světě, který je nám jinak uzavřen.
Pokud máte odvahu, prosím podívejte se. Pak vám zaručuji, že exese naší IDF(které nebakatelizuji- ano, i naši vojáci IDF nejsou 100%ně perfektně politicky korektní) vám záhy budou zdát nicotné.
Osobní rada:
U některých videí ani raději nejezte, pokud nejste příznivcem extrémů proti nám, Židům.
Dobrý den pane Erichu,
Vámi zaslané záběry jsou silně znepokojující a nelze samozřejmě popřít, že ke zbytečnému násilí dochází v každé válce na obou stranách. Ale pokud mám říct pouze svůj subjektivní názor, tak raději gumové projektily do do demonstrantů, než ostré náboje a výbušniny do civilistů. Což ovšem neospravedlňuje násilné chování nikoho.
Erichu, je hezké, že si pamatuješ, co jsem kdysi o Benny Morrisovi tady napsal. Ano, to je jeho soukromý názor ke kterému dospěl, jako historik je respektovanější než fanatik Pappé, dokonce i mezi pravicovým spekterm izraelské společnosti (a pokud bys něco z jeho knih četl, třeba Righteous victims, možná bys ten rozdíl chápal, možná ne…).
Malý detail – z těch údajných 2/3 populace byly 3/4 přišedší v uplynulých dvaceti letech. Strochou nadsázky se dá říct, že tito byli posláni domů.
A co se týká mytologizace dějin – svatá prostoto – české dějiny jsou těhcto mýtů plné, kéž by se v tomto osvíceném národě zjevil někdo jako Morris nebo Segev, a to nemluvím o tom, jak se dějiny intepretují v Rusku nebo v arabských zemích. Až se v těchto zemích objeví jeden jediný Morris, začnu věřit na reciprocitu.
A ostatně – a každým přípsěvkem to potvrzuješ i ty – v zajetí ideologie a indoktrnace (jen v opačném gardu) jsi i ty. Jen přebíráš jiné zdroje, to je celé.
Izraelská historiografie si prošla obdobím nekritické adorace národních dějin, ale narozdíl od zbytku světa i obdobím ostré, někdy až přepjaté reflexe, přičemž tato konfrontace dala vzniknout novém, zdravějšímu a realitě bližšímu pohledu na věc. Zde jsme si nedokázali prjít ani tím druhým stupněm,natož pak dostat se do třetího. Až tohle zvládneme, bude mít Evropa i morální právo kritizovat Izrael, do té doby ne.
Ad.8 Jiří pokud tedy vůbec nechceš brát v potaz přirozený demografický nárůst obyvatel, tak při takto zvolených kritériích to stejně nejsou 3/4 ale něco kolem 44% Zamyslel jsi se nad tím, jak dopadnou, pozorováni stejnou optikou, přichozí z Evropy? Čili, když budu tvrdit, že z demografických údajů o složení obyvatelstva v Palestině, uváděných v tabulce na webu jewishvirtuallibrary a to zde:
https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/demograhics.html
plyne, že v roce 1945 tvořilo židovské obyvatelstvo třetinu populace Palestiny a že z té třetiny se cca 85% přistěhovalo do země mezi lety 1922 až 1945, dopouštím se dezinterpretace? Jiří ty údaje to přímo řvou do světa a ty – nic? Prosím tě neber to jako důvod k hádání, prostě někdy!!! některé!!! věci vnímám jinak, možná méně selektivně, jindy zase selektím až běda a rád.
Teď čtu Zouplnu, sice tam vnímám pro pochopení toho co se stalo jako klíčové nejspíš jiné věci, ale protože jsi mi dal typ (pokud se nemýlím), tak ti chci poděkovat.
Ale jinak s tebou musím souhlasit, chybí nám sebereflexe. A k té potřebuješ nezideologizované, nepřikrášlené informacena také z různých úhlů pohledu. A ty nám obecně spíš chybí.
Ono by stačilo vykašlat se na “úhly pohledu” a vidět věci tak, jak jsou či jak byly.
Co se týká k té demografie, tak to je samozřejmě na delší pojednání (k přirozenému přírůstku patří pochopitelně i přirozený úbytek atd.). Navíc když se řekne A, je třeba říct také B, C a D.
Nevyčítám nikomu, že se někam přestěhoval, pokud mu tam byl povolen pobyt – mám problém s tím, když někdo brnká na city a morálku tím, že tvrdí, že cizáčtí přivandlovaci vyhnali “domorodce, co tam žili odjakživa” (a tím ospravedlňuje jejich nárok na zemi, potažmo se dovolává “krádeže”, které se na nich přivandrovalci dopustili), protože to zkrátka není pravda.
Mám problém s tím, když se mluví o 500-600 000 vyhnaných Arabech, ale o stejném počtu vyhnaných Židů z arabských zemí se taktně mlčí.
Mám probém s tím, že v rasistickém apartheidním fašistickém Izraeli Arabové mohli zůstat, pracovat a kandidovat ve volbách, zatímco na území ovládnutém Jordánci a Egypťany nesměl žít jediný Žid. A tak dále a tak dále.
ad 4.
Erichu, my jsme teď vedli s přáteli takový rozhovor, kdy jsem si musela na ta Vaše videa vzpomenout (zvlášť to poslední).
Kamarád se už delší dobu pohybuje ve světě obchodu a tak přichází do styku s mnoha různými lidmi. Popisoval, jak je přímo před očima možné sledovat, jak prachy a moc mění charaktery, jak tomu těžko kdo odolá. Jak se třeba za dva roky změní manželka, ušlápnutá putička, od pohledu nejskromnější a nejmírnější tvor, v panovačnou babu, když přičuchne k penězům (a hlavně k té moci, kterou znamenají). Že je to až neuvěřitelné.
A dostali jsme se (jak už to tak chodí) i k vojně. Říkal, že pro člověka z venku je naprosto neuvěřitelné, když vidí tu šikanu, kterou tam bylo možné běžně zažívat, připadá mu to úplně šílené a nechápe, jak normální lidi se k něčemu takovému můžou snížit. Ale on, když měl šanci ty dva roky tam strávit, už chápe, jak se lidi v takovém uzavřeném světě-systému dokážou změnit, přizpůsobit, co to s nima dokáže udělat, a říkal, že docela chápe, jak se ty neuvěřitelné hrůzy třeba v koncetrácích mohly stát, že v lidech dřímou různé temné pudy.
Říkal třeba, že tam byl kluk, kterej dostával děsnou sodu, a že si myslel, že není možný, aby po tom co všechno zažil a zkusil dělal sám něco podobně odpornýho. Ale opak byl pravdou, tento kluk dělal přesně to nejhorší a možná ještě víc, jakmile k tomu dostal šanci.
To by snad nasvědčovalo tomu, že člověk se nějak zlomí ze zoufalství, ze strachu…
Jenže můj muž měl zase opačnej případ: kluk, kterej zažil podobně krutej začátek, byl pak na ty svoje absolutně hodnej, žádná šikana, bral je kamarádsky, žádný zneužívání… ale ejhle, jakmile sám odešel do civilu, z těch, který tak šanoval, se staly ty nejhorší mrchy a opět ten skvělý způsob šikany uvedli do života, aniž jim samotným by se stalo jakékoli příkoří.
Takže ať už sám zažijete dobré či zlé, ta moc nad jiným životem (a v tom prostředí byla obrovská) s těma lidima dokázala strašně zacvičit, a málokdo to dokázal ustát. A i když ustál a sám jí nezneužil, byl ostatníma považovanej za slabocha hodného pohrdání. Kamarád říkal, že sám by se třeba na různých sadistických prasárnách nikdy nepodílel, ale třeba takové ty podřadné práce by jako mazák nikdy dělat nemohl, protože by to v tom prostředí vnímal jako svou smrt, že by ho všichni odepsali. A že tam každej nahodil takovej režim přežití, koukal jak se někam zašít, děly se tam hrozný věci, ale jakejsi pud sebezáchovy zvítězil a v podstatě nikdo neměl sílu s tím samotným systémem něco dělat, jen to nějak v relativním zdraví přetlouct. (mimochodem jsme se shodli, že právě za takovýho cvoka jdoucího proti systému byl považovanej Ježíš, všichni jeho sympatizanti k němu upírali zraky jako obrovskýmu charismatikovi, čekali, jak tu svou moc využije k cestě vzhůru a zadupání nepřátel do země, a on jde na ně v té rozhodující chvíli, kdy se to má lámat, s řečma o umývání haksen a kdo chce být největší, ať je služebníkem :-)).
Takže je to šílené, co se v armádě může dít, čím nezralejší jedinec, tím víc s ním ta moc nad životem někoho jiného asi může zacvičit, iluze si žádné nedělám, a zvlášť pokud je možné si ty své pocity vylít na nepřítele, když se ti kluci nezastaví ani před ubližováním vlastním spolubojovníkům. Nevím, jestli třeba profesionální armáda není proti takovým jevům odolnější, a už vůbec si nedovedu představit, jak třeba v Izraeli zvládají nějakou takovou šikanu ženy. Šťastná situace to rozhodně není.
Takovým věcem se asi úplně neubráníte, i když nejste žádný zanícený fanatický sionista se zatemněným mozkem (že jsou i tací, o tom taky nepochybuju).
Jenže druhá věc je, že když máte co do činění s fanatiky, musíte se umět bránit. Je nesmysl myslet si, že kdyby se jim dařilo líp, přestali by být fanatiky. Že teroristické činy jsou jen dílem zoufalství, přirozenou reakcí na okupaci a tak něco. To by byla možná fatální naivita, považovat ten palestinský fanatismus jen za nějaký přirozený následek nedobrého chování Izraele, který pomine, jakmile ustane tlak. Oni asi ti islamisté taky dobře vědí, jak chutná moc nad lidským životem, a dovedou se jí docela obstojně opájet. Takže těch prostých lidí, kteří chtějí jen slušně žít svůj život, je mi opravdu moc líto. Ale nevím, jestli nejsou do značné míry oběťmi svých vlastních (možná i zahraničních) potentátů.
Podle mě zastírat, bagatelizovat izraelské chyby a přešlapy nebo si dokonce vynucovat nějakou pochybnou imunitu, že ostatní nejsou morálně na výši, aby mohli Izrael hodnotit – to je pěkná kravina. A tak jsem pochopila i Ilana Pappe v tom rozhovoru, že mu o to jde, nepřipadal mi v rozhovoru s Kalusem jako nějaký fanatik nebo co to tady psal JB, naopak, uvážlivý člověk, který naslouchá, co druhá strana říká. Když najde deset historiků mezi Izraelci a deset na druhé straně, kteří jsou schopní pokusit se o objektivní pohled na společné dějiny a shodnout se, považuju to za výborný krok. Asi to znamená, že všichni byli schopní i jisté sebekritiky a díky tomu i domluvy, nečetla jsem to, ale dost bych se podivovala, kdyby taková kniha byla dílem nějaké propagandy fanatiků.
Viděla jsem ale i film, který v podstatě vylíčil Palestince pouze jako nevinné oběti, kde pak není divu, že povstávají sebevražední Jánošíci, dokonce je to jaksi legitimizuje. To už považuju za nebezpečnou černobílou interpretaci. To je pak neštěstí. Vžít se do role nevinného spravedlivého, zaměřit se jen na vlastní křivdu a neštěstí, nevidět vlastní chyby ani potřeby druhého, jen se opájet sebelítostí. A tohle v kombinaci s mocenskými choutkami islamistů může být vražedná kombinace, a představa, že jakmile se budou mít Palestinci líp, něco takového vyprchá… lidi, kteří jsou zažraní do své sebelítosti, se jednak líp mít nebudou, i kdyby k tomu měli všechny podmínky, protože jim to prostě dělá dobře rochnit se ve své ublíženosti, a jednak tlak fanatiků (vymývárna od dětství) zanechává hluboké stopy, které se taky jen tak neztratí (vymaňování se ze sektářského fanatického myšlení je složitý dlouhodobý proces a ne každý ho zvládne). To vymývání mozku děckám a zneužívání jich považuju asi za nejhorší možné metody, jaké se vůbec v tom střetu používají.
Jen tu ještě dám odkaz na jeden snímek, který mně osobně přijde opravdu působivý, ale z úplně jiných důvodů, než proč podle komentáře vyhrál:
http://www.wpppraha.cz/wpp/2013/
Na mě zrovna tento snímek působí jako zneužití, nedýchá z něho zdaleka tak smutek a vztek, jak to popisuje komentář, jako spíš hrůza z těch lidí na něm, jak ti muži nesou tělíčka do mešity snad jak nějaký prapor boje nebo co… jak kdyby byli v jakémsi divném vytržení, že ani ta obyčejná lidská bolest z takové tragédie se jich nedokáže dotknout natolik, aby ji nedokázali využít pro svůj boj… Stejně jako jde hrůza z videí, kde ta babizna vychvaluje své děti – sebevražedné atentátníky. S takovýma lidma se hrozně těžko jedná, když je uvnitř něco špatně, pošramocené. Nevím, jaký je celkový stav palestinské společnosti, jistě je i tam mnoho normálních lidí, na které propaganda neměla takový destruktivní dopad, a určitě vždycky stojí za to takové hledat a podporovat vším možný způsobem, možná tam má Izrael rezervy (podle Pappeho bych to tak chápala), ale s těmi, co jsou posedlí nenávistí a pomstychtivostí, povýšenými dokonce na božské poslání, se jen hodně těžko jedná. No snad takových ještě není převaha a někam se to hne.
Dado, chtěl bych navázat na to co cítíte při pohledu na zmíněnou fotografii. Na mne tak nepůspobí, ale máte pravdu v tom, že ta společnost je nemocná. Víte jak jsou popisovány traumatické stavy u ostřelovaných lidí třeba ze Sderotu, hlavně u dětí? A dokážeme si představit, jak na Palestince působí už jen třebas takové to škádlení, kdy pilot protáhne F16 nad Gazou při plné forsáži? Datuje se to do období po zrušení osad v r.2005
http://alray.ps/en/index.php?act=post&id=1381
Byl to takový řev, že vyděšeni byli i lidé z okolí Tel Avivu
http://www.theguardian.com/world/2005/nov/03/israel
No a když pak všem ujedou nervy, tak to vypadá nějak takto:
Já vím že to asi mnohým bude znít drsně a hlavne nepochopitelně. Ale já naději vidím i v takovýchto záběrech a tohle není žádný Pallywood –
http://www.haaretz.com/print-edition/news/mother-says-daughter-still-loves-israel-despite-losing-eye-at-protest-1.295002
To zkrvavené židovské děvče, které při demonstraci přišlo o oko, si navždy bude pamatovat kto ji držel v náručí a ta Palestinka nikdy nezapomene, kdo za ni demonstroval a přitom obětoval zdraví – je to drastické, ale je vidět, že usmíření je možné. Ti lidé sice netvoří nějakou většinu, ale nevidí v sobě nepřátele. Nakonec i ta moje zcela první dvě videa jsou točena nejspíš kamerami darovanými Židy Palestincům
Není potřeba se zabývat Pallywoodem, ostatně to slůvko funguje, pouze když víme jak funguje Hollywood (možná kouzlo nechtěného ). Realita je
o mnoho horší
Dado Vy trefně popisujete lidi, co se pod vliven prostředí nezlomili a snažili se zachovat v sobě něco jako ostrůvek pozitivní deviace. Nepřizpůsobili se běžnému a očekávanému. Já jsem v kriticích, kteří povstávají zevnitř systémů, nikdy neviděl nějaké zrádce, ale lidi co mají sakra důvod nést případné následky za své názory odlišné od jejich manistreamu. A teď mi řekněte – bavíme se tu o Bennym Morrisovi, Ilanu Pappe, Tomu Segevovi a dalších, zmiňujeme dokumentaristy a jejich filmy
http://cinepur.cz/article.php?article=2792
Řekněte mi, co z toho je pro nás dostupné, co z jejich prací známe? Proč nejsou překládáni?
Erichu…
jak jsem sledovala ten “útok v Gaze”, opravdu jsem Vám chtěla napsat, že jsem se možná švihla, že ten snímek byl pořízený snad v okamžiku toho prvního zděšení v davu a že snad jsem jen neznala pozadí a proto mi ten rozlícený zástup bojechtivých mužů (tak to na mě působilo) přišel divný.
Asi kdyby tu fotku pořídil autor právě v tom okamžiku strašného zděšení a bolesti, jak to zachycuje to video, ani by mě nenapadlo to, co jsem psala v předchozím příspěvku.
Jenže už i v tom videu (možná je to jen můj pocit, nevím) zaznamenávám, co mi jaksi “nesedělo” na té fotce, jak tam začne občas zaznívat to alláhu akbar, jakoby se to začne přetavovat z té tragédie do odhodlání nějaké svaté války, jakoby si ti lidi v té hrůze prostě šlehli nějakou takovou snad náboženskou nebo bojovou drogu a to je možná snáze přeneslo přes tu bolest, ale takovým nějakým hodně špatným směrem…
Nevím, ti chlapci na konci (možná jsou to ti z té fotografie, že?) – možná je to tím, že jsem žena, ale já bych prostě všechny hnala, dejte jim pokoj, aspoň po smrti, nepředvádějte je tady, ta smrt zaslouží ticho a úctu, ne se tady ohánět a mávat jejich nevinnými tělíčky (trochu to přeháním, ale takový nějaký pocit z toho na mě jde).
Chtěla jsem říct, že ta tragédie je hrozná (tu ani náznakem nezlehčuji), ale možná ještě větší tragédie je, když si po něčem takovém ti poškození “šlehnou drogu” a jdou zase do boje a roztáčí tak koloběh násilí, když ta babice začne vychvalovat sebevražedné atentátníky, místo aby byla zděšená, co se stalo jejím dětem, když se tragédie stane záminkou k dalším nesmyslným odvetám, po kterých budou následovat další a další, místo aby si řekli: dost, k čemu toto vede, zastavme to stůj co stůj… a asi ten divný fanatismus na mě dýchl z té fotky, ale je to jen můj dojem, já nejsem žádný odborník na fotografie :-).
To, jak se staví Izrael ke kritikům dokonce z vlastních řad, na mě působí dojmem, že si tam asi občas taky něco šlehnou. Působí to hodně divně.
Nakonec myslím, že ta menšina, o které píšete, je jedinou nadějí, a zasloužila by podporovat, jak to jen jde.
Proč u nás není zájem o práce autorů, o kterých píšete, já opravdu nevím. Nebo tedy – zda snad dokonce není zájem, aby o ně nebyl zájem. Já do toho opravdu nevidím a pak ovšem když narazím na nějaké opravdu velké Ž, tak civím, to jste si asi už všiml, že :-)?
Dado lidé si prostě mnohdy nechtějí naslouchat, nenapadne je, že stejné úzkosti, stejnou bolest pociťují i ti druzí. Když přijdete o někoho blízkého, těžko se budete chtít vciťovat do utrpení těch, jež to způsobili. Ale když už to někdo dokáže a dovede podat ruce k smíru, mají pro mne právě takové názory větší váhu. Takoví lidé totiž dokáží transformovat smrt v naději.
Právě za zrodem mnohých lidskoprávních organizací v Izraeli stojí lidé, kteří mnohdy přes své osobní tragédie dokáží uvažovat jinak. My jim nenasloucháme, jejich postoje, soucit bereme jako zradu i když i oni často zaplatili krví svých dětí.
Pro mne osobně jsou právě takoví lidé Židy s velkým Ž.
Erichu, když přijdete o někoho blízkého… je Vám tak, že do čeho byste se snad jindy musel vciťovat, je Vám naprosto jasné, naprosto jasně si můžete uvědomit, jak těm lidem na druhé straně je, že prožívají tu bolest asi taky tak jako Vy, jak jste si to snad doteď nechtěl připustit, ale když to cítíte na vlastní kůži, nelze si to nepřipustit…
Už nemám moc chuť tu rozepisovat něco osobního, ale něco vzdáleně podobného jsme zažili. Zdrcení, tma, bolest, zoufalství… proto mě připadl příšerný obraz mrtvolky – pochodně. Nikomu, opravdu nikomu bych něco podobného nepřála. Pokud ale ani taková bolest nezastaví lidi před dalším násilím, tak co už? Oběti jsou na obou stranách.
Erichu, já nemám tušení, jak pracují lidskoprávní organizace v Izraeli, pokud je to jak píšete, sdružují se tam lidé, kteří už mají plné zuby nesmyslného násilí, kterých se nějak dotklo na vlastní kůži – dokážu si představit, že mají váhu, že můžou zprostředkovat důležité vazby mezi oběma stranami. Napadá mě (berte to s rezervou), jestli by nakonec nebyly pro děti v Izraeli užitečnější místo těch výletů do Osvětimi výměnné židovsko-palestinské pobyty.
Dado já to myslel tak že když mi někdo zabije někoho z rodiny, nebudu toužit po usmíření. Já bych takový nebyl. Ale ti lidé o kterých tu mluvíme, lidští i v bolesti tu jsou. Někteří odchází, ale další se rodí – čas 7:44 :
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169742447-sedm-svetel
” Ten můj kluk se zeptal, proč to všechno je. Kdo je Hitler? Co je válka? Proč to je? Co mu říct, aby potom po válce nevěděl, co je nenávist? To jsem nechtěla, poněvadž nenávist přináší nenávist. Jinýho nic.”
Dado, ale Osvětim je důležitá. Když ne návštěva tak určitě filmy. Vždyť vidíte jak dokáží působit i nedokonalé záběry.
Po takové návštěvě se pak může zrodit nový příběh:
http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/151901-dceri-exsefa-mossadu-hrozi-dalsi-vezeni-odmita-jit-na-vojnu.html
Erichu, jedna věc je netoužit po smíření s vrahem a druhá navádět svá vlastní děcka k dalšímu prolévání nevinné krve, k dalším nesmyslným vraždám, používat je jako živé štíty… K tomu už potřebujete něco víc, než jen nechuť objímat se s nepřítelem. Já za tím vidím tu náboženskou nebo nacionalistickou drogu, snad působí jako dočasné anestetikum, ale dopady má jako každá jiná tvrdá droga. Můžu litovat ty lidi pro bolest, která je potkala, nemůžu ale schvalovat způsob, jakým tu svou bolest “léčí”. A bohužel, slibování feťáků se taky nedá příliš věřit. Léčit ze závislosti se jistě dá, ale bez naivity a člověk nemůže podléhat falešnému soucitu. Ale jistě každý lidský život stojí za pokus o záchranu.
Nechcete mi snad namluvit, že kdyby se něco takového stalo Vám, přál byste podobnou hrůzu lidem na druhé straně? Že byste té tragédie využil k burcování pro další nesmyslné vraždění? Tomu se mi nechce věřit. To přece není o nějakém sebepopírajícím objímání nepřátel, ale o neochotě podílet se na tom, co sám nenávidíte. Nebo myslíte, že kdyby ustal palestinský terorismus, nezastavilo by to izraelskou armádu od podobných akcí, při kterých umírají samozřejmě i nevinní lidé?
Sedm světel je výborný dokument, díky za tip, viděla jsem. Pokud jde ale o ten příběh Omer Goldmanové, ten se podle toho článku zrodil na základě jejího dobrovolného pobytu na palestinském území, ne po návštěvě Osvětimi, to by nasvědčovalo, že ten můj nápad nebyl tak úplně od věci :-). Čím více lidí se spřátelí “zespoda”, tím větší naděje do budoucna.
Podle mě je zapotřebí výletů obojím směrem, vědět, že lidi jsou schopní ubližovat nám, že je třeba umět se bránit a nelze to podceňovat, ale stejně tak že i my jsme ze stejného materiálu a dokážeme křivdit jiným (ač se to možná někomu nezdá) a je třeba stejně ostražitě hlídat i sám sebe.
Minulý rok jsem byl dvakrát přímo uvnitř dění u Damašské brány v Jeruzalémě, jednou na Yom Yerushalayim a podruhé v předvečer Šavuot, po oba dny tam Arabové dělali strašný bengál. Hlavně ten druhý den, kdy měli Nakba den to bylo hustý (mne osobně napdali a zachraňoval mne jeden arabský obchodník ze Starého města), ale o to nejde. Dával jsem pozor hlavně na novináře a fotil je. Ta banda tam skutečně fotila výhradně izraelské policajty a jejich akce a toho, že Arabové mlátí kohokoliv s kipou na hlavě si absolutně nevšímali. Novináři se naprosto bezostyšně a bez pokusu to zakrát domlouvali s Araby na inscenování scének, například chlapík z Reuters. Do toho ještě banda !mírových aktivistů”, kteří také cpou foťák po nos poldům pří zásahu. Hrůza. Tento rok už mám v plánu něco jiného – aby mne něchtěli pomlátit, tak se vystrojím kefijou :-) a budu fotit ten novinářský ksindl.
Konflkt s Palestinci není až tak nepochopitelný. Podíváme-li se na mapu s přihlédnutím na teorii her, mnohé se nám vyjasní. “O)
Woodo co konkrétně máte na mysli?
Území dnešní Izraele, je předmostí do Evropy, a to ve smyslu jak ideologickém, politickoekonomickém, tak i vojenském, tedy strategickém. Vždy tomu tak bylo a bude, pokud se tedy v brzké době nehnou kontinenty. Stačí se podívat, kde leží Suez a ostatní státy, kteří nemají přímí přístup ke středozemnímu moři. Co z toho implikuje? Mnozí zde sehrávají roli užitečných idiotů, k cílům daleko ohavnějším než si oni dokáží přiznat. “O)
Tedy, přímý přístup.
Tak tedy Vy máte strach o přístup k vodním dopravním cestám?
Podívejte se, jak diverzifikaci dopravních tepen pořešila Amerika:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nikaragujsk%C3%BD_pr%C5%AFplav
V roce 1914 sepisují Nikaragua a USA smlouvu Bryan-Chamarro, díky které získávají Spojené státy americké právo vystavět průplav na nikaragujském území. USA však neměly v zájmu průplav v Nikaragui vystavět, snažily se chránit své investice v Panamském průplavu a zabránit jakékoli jiné světové mocnosti (především Spojenému království) ve výstavbě Nikaragujského průplavu. Smlouva byla zrušena v roce 1970, aniž by k výstavbě průplavu došlo.
A ještě k tomu Suezu samotnému, víte ono nutit celým státům s kým mají kamarádit, co si mají myslet tak toto bývá občas i kontraproduktivní.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vysok%C3%A1_Asu%C3%A1nsk%C3%A1_p%C5%99ehrada
Vtip: Víte v čem udělali soudruzi Egypťané základní chybku? No že se nám rozlezli kolem Suezu.
Jen poznámka k tomuto způsobu uvažování:
Američané, kteří se opravdu profesně zabývají jadernými zbraněmi, tak když komentují jejich rozšiřování na blízkém východě, nevidí jejich skutečné nebezpečí v tom, že by je někdo vůbec chtěl použít. Ale v tom, že již jen jejich vlastnictví zabrání Americe v prosazování vlastních zájmů v dané oblasti pomocí konvenčních prostředků. Přesně takto to formulují.
Já se různými variacemi takovéhoto uvažování bavím, ale odmítám se jím řídit, ač je ve skutečnosti velmi pragmatické. Podle mne je to jen zkratka na cestě do pekel.
A jak se pak postavíme k tomu našemu Hollywoodu, na základě jehož lží zemřelo minimálně zdokladovaných 101 000 lidí?
http://echo24.cz/a/wHgrE/cia-chtela-at-dodam-dezinformace-proti-saddamovi-tvrdi-exsef-bis
Ad Erich: „Tak ti fakt nevím.“ Kde jsem hovořil o Nikaragui, potažmo Panamském průplavu? A kde jsem zmínil svou obavu o přístup k vodním cestám. Je hezké, že se různými variacemi takového uvažování bavíte. O variace zde zcela jistě nepůjde, snad jen o varianty, ale to je jiná škola.
Post Scriptum: Podle mne je cesta do pekel ponejvíce dlážděna dobrými úmysly, beneficia non obtruduntur. Ergo, není od věci zachování, respekt a pokora k existenci reálií. Budeme-li postiženi selektivní slepotou, role pro nás jest jen rolí statistů a užitečných idiotů. “O)
Růžek, to bude ten pravý: http://zpravy.idnes.cz/sef-bis-ruzek-priznal-ze-lhal-di8-/domaci.aspx?c=A010617_230135_domaci_bac
“O)
Woodoo Vaši 21 a právě tam zmiňovaný Suez jsem pochopil, jako obavu nad možností, že v případě uchopení se moci místních vůči západu nepřívětivých islamistických režimů, by mohl nastat velký problém na nesmírně důležité dopravní tepně. Pochopil jsem to též tak, že Izrael je pro nás zárukou, že jakákoliv blokáda tepen nenastane, právě kvůli zmíce o Suezu.
Pak ta má zmínka o historii a perpektivách nikaragujského kanálu je tu jen proto, abych tím zdokladoval, že vlastnictví či správa takové dopravní tepny má opravdu silný vydírací potenciál. Nakonec oba dobře víme, že panamský průplav již nevyhovuje a snad ani kvůli konstrukci komor není technicky rozšiřitelný pro soudobé lodě.
A proč variace? České chechtající se hyeny znevažují heroické protiteroristické usilí největšího z mírotvůrců světa ftíípkem.
Víte kde udělali soudruzi Arabáši chybu? Usídlili se na americké ropě.
Woodoo Vy přece musíte vědět, jak se umisťují zprávy do oběhu, jaká péče se věnuje tomu aby se objevily v pravý čas z pravého místa a aby se nikdo nedopátral, kdo je jejich skutečným původcem. Prostě to tak je a jméno Atta ve spojitosti se Saddámem bylo tou potřebnou hybnou silou
http://www.novinky.cz/domaci/6462-cssd-rezoluci-urazila-ameriku-mini-stapleton.html
“Kdykoliv někdo zapochybuje o amerických motivech, dotkne se nás to. Nejsme imperialistická země,”