Jaká je vlastně úloha státu? Co vše má zajišťovat? Na tom se ani obyvatelé daného státu často neshodnou. Někteří chtějí silný stát, který bude své obyvatele zaopatřovat ve všech situacích. Jiní zase touží po co nejmenší úloze státu. Podobný rozkol je i v případě toho, zda má stát sám podnikat či nikoli.
Nicméně na světě existuje množství států, které založily tzv. suverénní fondy. Tyto fondy pak investují do cenných papírů z celého světa. I když jsou často tyto státy zadluženy a mají deficitní rozpočty), jejich aktiva (tvořena právě takovými suverénními fondy) toto zadlužení převyšují. Přitom ale nejde o státy, jež by se daly nazvat socialistickými. Ani v jejich ekonomikách nepřevažují (pokud jsou vůbec zastoupeny) státní podniky (tak jak je známe z doby před rokem 1989). Jen jejich politici vědí, že z dlouhodobého pohledu nelze stát vést jako zadlužený. Některé země mají tvorbu suverénních fondů jednodušších, sedí totiž na nerostném (ropném) bohatství. Příjmy z těžby surovin pak často vkládají do suverénních fondů. Nicméně existuje i celá řada zemí, které nerostné bohatství nemají, tak mají své vlastní fondy.
Pokud na jedné straně vezmeme majek státu v globálních cenných papírech a odečteme od něj dluh dané země, a vztáhneme jej k HDP, tak z oficiálních statistik pouze sedm zemí světa má kladnou bilanci. Nejlépe je na tom Norsko (205,2 % HDP), následované Saudskou Arábií, Finskem, Kazachstánem, Švédskem, ale i Bulharskem a Chile.
Poměrně dobře jsou na tom ještě Dánsko, Austrálie, Peru, ale i Polsko a Nigérie. Tyto státy jsou sice už v záporu, nicméně jejich dluh není vyšší než 25 % HDP.
Hledáte ve výčtu Českou republiku? Marně. ČR, stejně jako třeba Slovensko, Čína, Indie, Indonésie, Rusko, Ukrajina, Rumunsko, Singapur či Honkong nemá státní portfolio investic do světových cenných papír. Alespoň dle oficiálních statistik.
Autor: Šimon Finemon
1 Komentář
Uvážím-li, že stát jsme my všichni, řídí ho úředníci, ti jsou “kontrolováni a řízeni” politiky, tak bych od státu raději mnoho nečekal :-(
Nicméně jak to u nás vypadá víme asi všichni. Ale jak se z toho vybabrat? Nehledal bych spásu v těch úřednících. Podívejme se spíše na státy, které fungují a zamysleme se proč.
Bohužel mám pocit, že se máme příliš dobře na to, abychom s tím chtěli něco dělat. Dokonce i na volby se většina národa vykašle, protože vyšlo sluníčko a je víkend. Jsou země, kde musí téci krev, aby mohli lidé něco změnit. Tady by stačilo chodit k volbám a případně se dát na aktivní politiku – když si nevybereme ze stávajícího menu.
Jinak ještě k článku: nemyslím si, že řešením zadluženosti státu je vlastnictví cenných papírů jiných zadlužených států. Oni totiž zase tak cenné být nemusí ;-)
Jednodušší by bylo utrácet méně, než se vybere. Tak nějak to doma stejně asi většina z nás praktikuje :-)