Pořád přemýšlím to tom, proč by měli „odjinudové“ mít zákaz číst tóru – a nakonec ji i vykonávat – dál, než na začátek exodu? Je to samozřejmě ptákovina, ale podle rabínské tradice interpretované některými „konfesionálními sobci“ jsou všechny micvot výhradním dědictvím lidu ryzího (jašar El). Neboť tam v ex 12:2 stojí to ošidné slůvko „vám“.
Což o to, to se podepsat dá. Jen se nepokoušet tvrdit, že to a to a tamto může provozovat výhradně jen žid (nejlépe „krevní“)! A ostatní nemohou. Vždyť k čemu tedy Abraham, zakladatel péče o pocestné a ubohé odjinud? Proč by také každý odjinud nemohl rozvázat hubu dobytkovi, který mlátí jeho obilí, chovat se slušně při okupaci cizích území a vždycky a za všech okolností respektovat pravidlo: „Volte život!“ Resp. oba životy. Tenhle i ten v éře, která teprve nastane.
A na druhou stranu, proč by odjinud dělal třepení na podolcích roucha svého, cpal se k pesachovým korbanot, aby z nich jako neobřezaný pojedl? Necítí-li se povolaný právě na tu židovskou cestu za životem? Proč by ale slušný odjinud měl pouze chovat hákově křížené čokly a „poslušný“ nikoli „pěkný“ žid měl na odjinuda pokukovat z výšky jen proto, že ještě není obřezaný. Anebo dokonce, že obřezaný je, ale s dovolením odjinud?
Tím se dostáváme k prastaré otázce (kterou řeší již Devarim rabba – tedy myšlenkové dílo velice stařičké!). Totiž ke smyslu a důvodu (původu) micvot.
Že na nich neujíždí Vznešený, to jsme si říkali již několikrát. Bylo-li by tomu tak, pak by byl skutečně malicherným tyranem. Chybí-li tušení, proč micvot konám, jsou k ničemu. Najednou jsou z nich pouhé náboženské a maličko ulítlé příkazy, které pro řadu okolostojících dělají odjinuda naopak ze mne. Víme dobře, o čem je řeč. Jak pošetilí připadají svému okolí Svědkové, tvrdí-li „Chce-li to Bůh, naše děcko se zachrání i bez transfuze,“ stejně jako ti, kdo tvrdí, že není jiného boha kromě toho jejich.
Hodně toho naznačuje starý dobrý midraš o Abrahamovi. Která nejprve nakrmil a pak začal mluvit. Totéž je řečeno kdesi v té části, která platí i pro odjinudy: „A Vznešený viděl, že všechno je dobré..“ Devarim raba se navíc odvolává k přísloví (1:9) – micvot člověka zdobí. Kabala (samozřejmě ne ta podle časopisu Astro) jim pak přiznává i kosmický rozměr a je tu ještě ono příbuzné slůvko „cawta“ אצוות – vztah, vazba, spojení. Jakási možná i záchranné lano, kterým my táhneme na palubu ty, co se topí, a kterým na svou palubu táhne nás topící se náš Stvořitel. A pak je tu důkaz nejspolehlivější. Lidová tradice, kterou neradno podceňovat, protože na každém jejím šprochu je pravdy víc než trochu. Taková Karkulka nám případně jako trochu divná pohádka, a přitom se narodila v hlavách dospělých holčiček, když přemítaly o tom, co bude až přijde chlap. Bude to odporné chlupaté páchnoucí stvoření, které mě chce sežrat. Anebo nádherný urostlý mysliveček s dlouhým laufem, který mne zachrání? Lidová tradice vypovídá o mnohém. A tak si jen položme otázku, čemu právě ta tradice říká mimo jiné micva?
A teď nemám na mysli taxikáře v šábesdeklu, který mne v sobotu veze na letiště, tahá moje břemena, nechá si zaplatit, ale sotva si zapálím, začne mi naznačovat slůvkem „micva, micva“, že to Princeznu může zraňovat. Myslím na všechny ty skutky, které děláme jako micvu. S pohnutkou, aby někomu bylo dobře anebo alespoň o něco lépe. Kdy to děláme bez vypočítavosti, ne na rozkaz, ale proto, že to má smysl. Nedělám je dokonce ani proto, aby se vidělo, že někam patřím, ale naopak. Patřím na palubu, protože mám to zvláštní puzení (anebo poznání), že to tak je správné.
Shrneme-li si to tedy. Micvot jsou součástí vesmíru a patří všem. Tak jako sobota. Ta je tu vedle ostatních dnů v týdnu. Nemohu ji brát (ani nutit) druhým. Jsou tu také proto, aby se prodlili dnové tvoji na zemi“ – a ani to nemohu upírat ostatním. Moji dnové nejsou o nic důležitější než dnové těch ostatních. Zlepšují okolí i vesmír. A zdobí lidsky, morálně i duchovně toho, kdo se jich přidrží. Ne nadarmo je tóra vedle ostatních příměrů přirovnávána k vodě a dešti. Ta taky patří všem, padá na všechny, posiluje, rozkvétá a křísí.
A když už jsme u toho kříšení, připomenu jeden nádherný obrat ze hřbitova v Sušici. Který jasně vypovídá i o kšeftování s Tyranovo pokyny. Paní Jitl usnula, aby nakonec našla zúročení toho lepšího ze svých skutků (timca sachra mi-tovot maasejha).
A teprve ten třetí důvod toho, proč tu micvot jsou, tedy vedle kosmického a zušlechťovacího (ozdobného) a zlepšovacího (vylepšit cestu i druhým) obsahuje tóra za oním veršem: Tento den bude pro vás počátkem měsíců…“
Nedodržuješ micvot, protože jsi žid. Židem a synem synů ryzích vůči Panovníkovi (jišrej El) se staneš teprve a jedině tehdy, pokud budeš plničký micvot jako jablko granátové. (Což je mimochodem i hodně zajímavá provokativní pravda mířící směrem k vykladačům tesařova učení. Protože, pokud Galilejský vůbec skutečně prohlásil – „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte,“ tak musel jako žid mít na mysli něco jiného než to podivné „přikázání lásky“, které mu podsouvají ti, kterým seznam micvot – těch židovských micvot !! – nevoní.)
Pravým důvodem micvot totiž není mít lepšího anebo „původnějšího“ boha a větší zásluhy. Jsou tu proto, abychom se dokázali najít, identifikovat a aby zase všechno bylo „dobré“.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
22 Komentářů
je šutr na fotce náhoda nebo doplňuje?
podepsán analfabet
doplňuje, stojí tam: Snaž se, aby jiskra tvého žití zůstala vevázána do věčného Svazku života :)) A o tom jsou i micwot :) Pozdravení
Aj v jednoduchosti može byť krása,takže ,,Vám”nie je jednoduchý odkaz,že začiatok mesiacov,oný prvý den sa pokladá,ked je na oblohe prvý raz vidieť nový mesiac a su na to SVEDKOVIA?(pre Vás).A v prvom verši oslovuje Mošeho a aj Arona zároven?
JJ, danny,to je v poho. Nicméně některé výklady z toho budují teorie maličko “přivlastňovací”, a to mi právě tak trochu nedá spát :)
,,klasická”privlastnovačka je zobrazená u Marka 9,38 a dalej.smile.
Oné,len,,prikázanie Lásky”je zrejme skreslované,po stáročia.
V Apokalypse,Ján padá ako,,mrtvy”.Nezmocnila sa ho Láska.(Láska zahána Strach).
A nasledovanie po obciach?(Milujte svojích nepriatelov,ale je hrozené,,betlehemskym vraždenín neviniatok”).a atd.Trhanie človeka na protiklady?Paradox?Jobova cesta to vyrieši?Vznike teleios anthropos,uplný človek?Možme označiť divadlo za ustav pre verejné spracovávanie problémov,komplexov?Pomože Spinozove ,,sub species aeternitatis”?smile.
pekne to umi myslet i psat ten achab…i danny…pozdrav
ad 05) Danny, díky za toho Marka. To míří do všech stran. Já jsem spíš narážel více dovnitř do židů. N
a představy, že jednoltivé micvušky jsou “svěřeny” jen Jisroelovi (což je pravda, podle toho co se dálo na Sinaji), a že tudíž nemohou nejen inspirovat, ale dokonce ani přinést odměnu nežidovským praktikantům – já vím, jakkoli je to názor směšný, tu a tam ho někdo zastávává
Připojuji ten Abrahamovský midraš z Ocar ha-midrašim :)
https://www.youtube.com/watch?v=gqxPTlkkSQg. Gut šabes (a víkend)
ad 7. a take cist a mluvit hebrejsky, na rozdil od tebe joshi :)
ad אצוות – cawta a nz
pokud si vemem matousovo vypraveni o potapejicim se petrovi na mori a jezisove z natazene ruce z lode tak:
alef – stvoritel, neco tvori, kona ve vztahu t.j. – zachranuje
cadi – aby se to usuktecnilo, naklani se, snizuje provazkem hodne lidskym…
waw – je az tak lidsky, ta spojnice, to lano, ze je to mozna i clovek sam t.j. jezisova natazena ruka k petrovi, ktery se topi v mori
waw- zachranovany clovek ve vztahu k stvoriteli toto lano, a tuto dlan ci ruku neodmita, nepohrdne, neurazi se a ani neupada hloubeji…cini a spolupracuje, chopi se toho lidskeho lana, lidske ruky – otevrena a prijimajici ruka,ktera i kdyz je z paluby, nabizi se ne jako nadrazena, pohrdajici, povysujici se jakoze heleee podivej, jak ses neschopnej, zase se topis, tak tam chvili jeste bud a top se…haha…ne!
v tu chvili kdyz je to potreba, jenom se natahne a prijima na bezpecne misto…
tau – je prijat na palubu lode vztahu, zeme, prostoru spolecenstvi, pratel…atd a dal uz nejde…jenom se plavi spolu :-)
Teď mne napadá- ( v souvislosti s Brurjou v minulosti) – nedá se tato úvaha taky vztáhnout na ženy a jejich studium Tóry( ( tu si přihřívám svou jentlovskou polívečku) ?
Při čtení tohoto článku vzpomněla jsem si ( poněkud nepřímočaře) na jednoho ubohého rabínka , který, znaje patrně intelektuální kvality své manželky a taktéž kvality svých žáků, poslal svoji milenou ženu vyučovat po dobu své nemoci talmud. Ó Ó, jak ten to schytal, od strážců pravověří..
Je pravda, že lidé z národů (“odjinudové”) mohou být obohaceni mnohými morálními pravdami obsaženými v Bibli. Nicméně je nutné nezapomínat, že vedle Bible existuje také Tradice, která je důležitá pro správné porozumění Bibli. Bez znalosti tradice a kultury, ze které Bible pochází, může snadno dojít k dezinterpretaci, mylným naukám nebo náboženskému synkretismu, což je nežádoucí.
Dále je třeba nezapomínat, že ačkoliv lidé z národů mohou být obohaceni morální naukou obsaženou v Bibli, dodržování pokynů čistě náboženských (těch, jež jsou svěřené výhradně vyvolenému lidu), jim žádný užitek nepřinese, pokud nekonvertují. (Např. obřízka vykonaná mimo judaismus, křest vykonaný mimo Církev atd.)
Proto pokud lidé z národů chtějí studovat Bibli, měli by tak činit pod vedením vyvoleného lidu, a pokud se rozhodnou přijmout na sebe jho Božích přikázání, musí projít plnohodnotným obřadem konverze podle podmínek stanovených oficiální náboženskou autoritou.
P.S. Závěr článku, ve kterém se praví: „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte,“ tak musel jako žid mít na mysli něco jiného než to podivné „přikázání lásky“, které mu podsouvají ti, kterým seznam micvot – těch židovských micvot !! – nevoní.)”
Pochopitelně Ježíš nikdy neučil, že jediným přikázáním je láska. Láska může být nejdůležitější, ale rozhodně ne jediné přikázání. Tato dezinterpretace je právě produktem těch, kteří si studovali Písmo podle sebe (nepříliš pozorně) a ignorovali Tradici a oficiální výklad.
Ano Dominiku, a to je to, co hořce vyčítám oběma klubům. Jidiškajt v tom, že nepřináší větší poznání své tradice svému okolí. Nemyslím tím evangelizaci po židovsku, ale důsledné zpřístupnění toho, s čím začal Jehuda ha-Nasi. Nu a křesťanům zase to, že z toho oceánu dostupné židovské tradice nenastudují ani zrnko, protože by jim pak nesedělo to jejich sudoku.
No, myslím si, že se nelze divit tomu, že křesťané nechodí žádat o výklad ty, o nichž jsou přesvědčeni, že se mýlí. Vy byste copak šel žádat o správný výklad Tóry velekněze samaritánských židů?
Kromě toho, my máme vlastní židovské učence, kteří mají zcela opačný názor než Vy. Sám Yeshua Ha´Mashiah a Apoštolové byli židé, mnozí světci byli konvertité z judaismu, z doby nedávné dřívější rabín židovské komunity na Artě v Řecku Paul Fotiou (r.1952), z doby současné otec James Bernstein, potomek lévitských židů, kteří utekli před Holokaustem do USA a dnes je orthodoxním knězem při Antiochijském Patriarchátu atd. Nevím, proč bych měl věřit Vašim učencům a ne našim.
Nebo snad máme jít studovat pravou původní židovskou Bibli v hebrejštině? To jaksi nejde, neboť je všeobecně známo, že naše verze Bible- Septuaginta, je podstatně starší než Vaše verze Bible.
Navíc ochrana nezměněné a nepokřivené ústní Tradice (Mišny) a správného výkladu Bible je úkolem Qahal (קהל), v češtině Církve, a v rámci Církve oficiálně pověřeným orgánem. V rámci orthodoxní Církve byl od počátku jediným orgánem způsobilým vykládat Mišnu (ústní Tradici a výklad Písma) Posvátný Synod (odvozeno od řeckého slova Synedrion (συνέδριον), které je překladem hebrejského סַנְהֶדְרִין- Sanhedrin.
Proč bych se měl řídit učením Jehudy ha-Nasiho a ne Mišnou ochraňovanou Posvátným Synodem (Sanhedrinem)?
P.S. My v našem “Sudoku” nevidíme žádný logický problém.
,,Sudoku” bez,,logickeho”problemu,zrejme nie je ,,sudoku”,len sa zan vydava.smile
Trochu to mícháte nebo pracujete s pojmy poněkud svérázně, což není dobře, jelikož to může vést ke zbytečnému nedorozumění. Mišna coby literární dílo je jen jedna a to ta, kterou tradice přikládá Jehudovi ha-Nasimu. Ortodoxní církev (bavíme-li se o pravoslavné církvi – pokud tím myslíte něco jiného, je z vaší strany opět matení pojmů) Mišnu neuznává, dokonce byzantští císaři židům zakazovali studovat “Deuterosis”
Sanhedrin je slovo odvozené z řeckého Synedrion a znamená toliko soudní dvůr, nikoli již “posvátný” – to už si tam doplnil někdo jiný.
Jaroslave, co myslíš tím “důsledné zpřístupnění toho, s čím začal Jehuda ha-Nasi”??
Copak Mišna a další rabínská literatura neexistuje v překladech, s komentáři v x edicích atd.?
Nu, asi jsem se nevyjádřil zcela přesně. Literární dílo zvané Mišna je skutečně jen jedno. A tato Mišna je záznamem ústní Tradice Vaší formy judaismu, řekněme “talmudského judaismu” (pro odlišení od jiných forem). A já chtěl říci, že my máme také svůj záznam ústní Tradice, který je jistou paralelou k Vaší Mišně, proto jsem použil výraz Mišna, který jsem býval měl dát do uvozovek. Podobně mají svou vlastní verzi ústní Tradice (“Mišny” v uvozovkách) samaritánští Židé apod. Doufám, že většina lidí pochopila, co jsem chtěl říci.
Když jsem mluvil o Orthodoxní Církvi, skutečně jsem myslel Církev, jež je ve slovanské tradici obvykle nazývána Pravoslavnou (=správě slavící). Osobně však dávám přednost výrazu orthodoxní, protože je širší (neznamená pouze správně slavící, ale také správně věřící).
Synedrion skutečně znamená soudní dvůr bez žádná spojitosti s posvátnem. My však nazýváme Synod “posvátný” na znamení, že jde o Bohem založenou instituci způsobilou o rozhodování v náboženských otázkách a udržování čistoty víry.
Říkám si, že kdyby průměrný Samařan slyšel, že jeho ústní tradici nazýváte mišnou, tak by vás ani ty uvozovky neuchránily od pohrdavého výrazu či kopance. Zůstaňte raději u “ústní tradice” – tím nic nezkazíte a budete se vyjadřovat přesně. Jsem si jist, že i v křesťanském prostoru naleznete odpovídající výraz a není třeba si vypomáhat takovými matoucími výpůjčkami.
Nazýval byste kupř. vaší nebo židovskou sebranou ústní tradici “Sunnou”, obec “ummou” nebo Písmo “Koránem”? Asi ne, viďte…
Ne že by na příspěvku 19 nebyla žádná pravda, nicméně na těchto stejných stránkách jsou v článku od jiného autora slovem Církev nazývána pohanská vyznání, jako např. Hare Krišna. Když jsem na to autora upozornil, řekl mi, že “trolluju” a chytám ho za slovo.
Mezi nazýváním hinduistů církví a nazýváním židovské obce ummou nevidím žádný rozdíl.
Možná jste si všiml (možná ne), že tu články píšou různí lidé a různí lidé je komentují.
Hovorím si,že priemerný Samaritán sa ešte nedostal z traumy,ktoru utrpel počas Josiašovej,,rekonqisty”(II.Kr).A nevšimol si ,že v inej časti sveta,v totožnej dobe začal prenikat do povedomia ludstva princíp áhinsy.
Tak by sa možno nemusel venovat pohrdlivému výrazu,potažmo rozdávat kopance.smile.