Ve všech náboženstvích existuje cvičení, ve kterém člověk promeditováva vlastní smrt – již od Adama: “Prach si a v prach se navrátíš.“
Meditaci o smrti nalezneme ve všech náboženstvích. Kličový význam ke smyslu její praktikování podáva původně filozofická cesta Šákjamuni-buddhy (nebo též Siddharty Gótami) k tzv.osvícení. Poprvé se Siddhárta jako malý nepálský princ vážně zamyslel nad životem ve svých sedmi letech při každoroční zemědělské slavnosti, kdy spatřil, jak červa vyoraného pluhem sezobl a pohltil pták číhající poblíž. Toho dne pochopil, že většina tvorů na zemi musí požírat jiné tvory pro své přežití a jejich existence tudíž závisí na utrpení ostatních.
Absolutní zlom v životě prince Siddhártu však znamenala jedna z prvních vycházek za hranice paláce. Během tohoto výletů spatřil tehdy postupně nejprve ubohého nemohoucího starce, poté člověka sužovaného zlou chorobou a nakonec rozkládající se mrtvolu.
Když po letech založil první mnišské společenství na světe, vratil se k rozhodujícímu zážitku z mládí , pro který opustil královsky palác, aby se vydal na pouť za hledáním pravdy o smyslu život. Údajně vedl učeníky své k prázdným výkopaným hrobům, nad kterými měli za úkol v představě meditovat nad vlastní rozkládající se mrtvolou. Měli tak z pozice nestranného pozorovatele nabývat odpor adhezi k vlastnímu tělu a tím se osvobodit od lpění na jeho pomíjivé existenci.
V křesťanství je meditace o smrti místo introspekce podnětem, impulsem k dílu. Ve výrocích Otců pouště čteme: : „Jeden bratr se zeptal Otce Mojžíše: „ Vidím před sebou úkol, který nemohu splnit. „Tu mu stařec pravil: nestaneš – li se mrtvolou jako pohřbení, nezvládneš jej“ (Apophthegmata Patrum 577).“
Představme si, že bychom pár dní leželi v hrobě. Co všechno bychom asi v tomto hrobě zanechali? Všechno, co je na nás mrtvé, co je nesmyslná prítěž: majetek, který stále s sebou vláčime (Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?- Lk.12,20), mínění, na nichž lpíme, role, které hrajeme, masky, které nosíme , to vše by od nás odpadlo (Běda, když vás budou všichni lidé chválit – Lk.6,26 ). A mohli bychom z hrobu vyjít jako noví lidé.
Měřítka správneho, pravdivého života by se v hrobě napravila. Vše nepravé by v něm odpadlo. Cílem cvičení, ve kterém si člověk představuje, že leží v hrobě, je uschopnení ke zvládnutí nějakého úkolu. Představa, že ležíme v hrobě, není něco, co by chtělo oklešťovat naší vitalitu, nebo nás zúžit. Smrt nás chce uschopnit k životu – je to pomoc, abychom získali pravý, nefalšovaný život uprostřed našich úkolu, uprostřed všedního dne. Oči, ktere neviděli – opět vidí; uši, ktere neslyšeli –znovu slyší; nohy, které nechodili – chodí a ruky, ktere nehmatali – pracují.
Benedikt z Nursie ve své řeholi žádal, aby mniši měli denně před očima svou vlastní smrt (RB 4,55). Tento požadavek prošel později v nejpřísnější řeholi kartuziánů k pozdravení Memento mori (=pamatuj na smrt). Tímto pozdravem kartuziáni přerušovaly celoživotní slib mlčení. Jako by tím dali všem lidem na zřetel, že někdy je mluvit právě tak důležité, jako mlčet: Memento moriendum esse! – Pamatuj, že jsi smrtelný! – každou hodinou, minutou, ba i i vteřinou jsi blíže ke smrti a nelze jí (tu vteřinu) odložit a ani uspíšit…
Z výrocích Otců pouště se nám zachoval zajímavý výrok o smrti mlčením: „ Jeden bratr přišel k egyptskému Otci Makariovi a řekl mu: „Otče, řekni mi jedno! Jak mohu dosáhnout spásy?“ Stařec ho poučil: „Jdi k hrobům a vysmívej se mŕtvým!“ Bratr tam tedy šel, vysmíval se a házel kamením. Pak se vrátil a podál Otci zprávu. Ten se ho zeptal: „A oni ti neřekli nic?“ Odpověděl: „Nic.“ Tu mu řekl stařec: „ Jdí tam zítra opět a chval je!“ Bratr tam šel a chválil je: „Apoštolové a spravedliví!“…I přišel ke starci zpět a řekl: „Chválil jsem je!“ A on se zeptal: „Nic Ti neodpověděli?” Bratr odpověděl: „Nic.“ Tu ho stařec poučil: „Ty víš, jak jsi je zhanobil, a neodpověděli ti a jak jsi je velebil a oni ti neřekli nic. Takový musíš být i ty, chceš-li dosáhnout spásy. Buď mrtvolou a nedbej ani na lidské bezpráví, ani na lidskou chválu jako mŕtví a budeš spasen!“ (Apophthegmata Patrum 476)
A jak je to s meditaci o smrti v islámu? V islámu se v meditaci při vzpomínke na smrt přenáši pozornost na uchopení toho, co o smrti říka Bůh: “Hle, přísahám při dni zmrtvýchvstání a při duši, jež stálé výčitky si činí! Myslí si člověk snad, že neshromáždíme jeho kosti? Však ano, a dokonce schopni jsme sestavit jeho prsty!”(Sura 75,1-4)Muslimové spájají smrt se vzkříšením těla a zúčtovánim toho, co v něm kto udělal: „V ten den bude člověku sděleno, co zavčas učinil a co zameškal.”(Sura 75,13) A v Koránu jsou k tomu verše, co mají muslimové včas udělat: „A odkázal víru tuto Abraham synům svým, a také Jakub pravil: „Synové moji, Bůh pro vás věru vyvolil náboženství, a proto nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!“ (Sura 2,132)”, „Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Sura 3,102). “
Autor: Igor Ahmed Harničár – Dietrich
Zdroje: životní energie.cz
Anselm Green: O mlčení
6 Komentářů
Zapomeňte na Abraháma, Mojžíše, Krista, a především na Mohameda, to jsou relikty minulosti. Přichází pro vaše lidství nové výzvy, které třímají ve vašich vnitřních knihách. Už nežijte životy tzv.postav knih. Žijte opravdové životy lidství, soudnosti, morálky a etiky, opravdových hodnot!Zapomeňte na své Atonovo dědictví, a staňte se opět lidmi, kterými už dávnóóó nejste!!!Aton z vás udělal otroky falešného vnímání světa, které se vás drží více jak 3000 let!!!
ZAPOMEŇTE NA NÁBOŽENSTVÍ, JE KONEC JEHO VLÁDY!
autor splieta fyzicku smrt so,,psychickou”.(zanikom ,,ega”).smile
Ad2)Memento moriendum esse! – Pamatuj, že jsi smrtelný! – každou hodinou, minutou, ba i i vteřinou jsi blíže ke smrti a nelze jí (tu vteřinu) odložit a ani uspíšit…
3.moslim
Zapomeň na svého Boha, ten už na tebe jako Muslima dávno zapomněl, to platí i o příslušnících ostatních náboženství!
Myslím si, že už žádný abrahámovský-atonovský bůh nikdy neexistoval. Protože by musel vědět, jako vševědoucí v co to zmutuje. Proti věřícím jsou ateisti daleko lepší lidé, protože nepáchájí ta svinstva ve jménu Boha!
Nechte věřící už žít lidi a lidstvo, a už nevnucujte svá náboženská svinstva.21.století by mělo být stoletím svobody sebeurčení člověka,který pošle tato militaristická svinstva roznášející smrt do horoucích pekel!
Člověk, který nezabíjí pro svou pravdu, snaží se být nezištný, a hledající podstatu života v rozmanitosti, je člověk budoucnosti, všechny ostatní formy to nejsou(ani ty náboženské), především ty fundamentalistické.
Islám, a jiné monoteistické božstva, to je příšernost nad příšernost,něco nelidského, nepatřícícho do lidské společnosti mozaiky rozmanitosti!NEEXISTUJE JEDNO!A NIKDY NEEXISTOVALO!
Blahopřeji také Karolovi Sidonovi(opožděný Romeo:-)), protože šel za svým srdcem, láskou!Někdy láska v jinou lidskou bytost je stokrát lepší, než všechny příkazy daného náboženství!
To muslimové nikdy nepochopí, prože by lidi, kteří by se rozhodli jinak než JEDNOTA, by byli už dávno mrtví, zabití svými rodinami, nebo spoluvěřícími.
JEDNOTA VÍRY JE NESMYSL!
JEDNOTA LIDSTVÍ JE TO, CO SE POŘÁD NEDAŘÍ NAPLNIT!TO NESMYSL NENÍ….
Samozrejme,ze clovek msi si uvedomit smrtelnost ale aj odvahu sa spytat Smrti:,,Kam to bude?”smile