Berlin, 31.července 2014. Mnozí židovští lidé jsou tak nejistí, že se ptají, zda nastal znovu čas sbalit si kufry a opustit Německo. Předseda Ústřední rady židů v Německu Dieter Graumann v Interview.

Jak prožívají léto 2014 židé v Německu?

V naší zemi se převalují šokující vlny nenávisti vůči židům. Ani v tom nejhorším snu bych si nepředstavil, že jednou se toho dožiju. Na ulicích opakovaně působí hnusné antisemitské slogany. Vlna podněcování proti Židům v sociálních sítích překonává vše, čeho jsme se obávali. Synagogy jsou napadeny, židé jsou ohrožováni, to vše je naprosto příšerné.

Jaké konsekvence z toho vyvozují židovské komunity?

Na jednání mají Židovské komunity mají příliš málo prostoru. Ale ještě nikdy jsem nedostal takovou  spoustu otázek od starostmi sužovaných židovských spoluobčanů. Stovky si přejí ode mě vědět: Můžeme zde zůstat, nebo si máme znovu sbalit kufry a opustit  Německo? Nic takového jsem již již řadu let neslyšel  a teď mi židé v Německu kladou vždy tu stejnou  otázku. Byli jsme znepokojení a zjednotili jsme se. Když lze  na německých ulicích slyšet, že židé mají jít do plynu, mají být spáleni a mají jít na porážku, tak to to rozhodně nemá nic společného s Gazou a a politikou Izraele. Toto je nejodpornější nenávist k židům, jakou si vůbec dovedete představit.

Jak si vysvětlujete tuto vlnu, která, jak se zdá, se dovalila jakoby  odnikud?

Ta vlna se nedovalila jakoby z ničeho nic. Vždy existoval sediment pro antisemitismus. Aktuálním věšákem je konflikt v Gaze. Ale to není ten důvod. Jsem přesvědčen, že kdo se kvůli Izraeli stává antisemitou, ten jím byl již dlouho předtím a momentální debatu využívá pouze kvůli omluvě. Samozřejmě, že emoce se nyní stupňují a zacházejí extrémně  vysoko. Ale slovo “žid” se používalo již dlouhá léta na německých školních dvorech jako nadávka – a přitom velmi často muslimskou mládeží. Drtivá, naprostá většina muslimů v Německu hledá harmonii a mír. A my chceme jejich blízkost a jejich přátelství.  Přesto jsou zde také i radikální islamisté a proti ním se příliš málo děje muslimskými organizacemi. Mnoho mírumilovných muslimů se musí více snažit konat něco pro to, aby jejich náboženství nebylo zneužito radikálními islamisty.

Jak se může kolo rozbouřeného antisemitismu otočit  zpátky?

Za prvé, je třeba připomenout, že jsme obdrželi mnoho solidarity od politiků v Německu, především spolkovým prezidentem v jeho srdečných a přesvědčivě upřímných slovech. Jasně a příkladně se zapojily také církve a územní noviny. Ale to jsou “politické elity”, a my se ptáme dál: Kde jsou obyčejní lidé země? Kde jsou obecně lidé? Proč neexistuje vlna solidarity s námi židy tváří v tvář vlně antisemitismu? V rétorice je to vždy, že k sobě patříme, že jsme součástí společnosti. Proč se nám to neukáže teď ? Proč jsme zůstali sami ve větru? Každý normální člověk by měl přece pochopit: Kdo nás ohrožuje, ohrožuje současně sebe samého, protože se v této zemi jedná o útoky na svobodu a toleranci. Naše svoboda je vaše svoboda! Pociťuji příliš malou podporu občanské společnosti. Přece teď je ta příhodná hodina.

Máte naději, že se situace uklidní, když se uklidní konflikt na Blízkém východě?

To se může stát. Ale co je nalomené, je nyní tu. Teď musíme jednat moudře. Pro židovské komunity platí následujíci : Rezignace a kapitulace jsou  špatnou odpovědí. Byl by to triumf pro naše nepřátele. Naopak: nesmíme si nechat vzít odvahu a dát  se zastrašit. Kdo čeká na to, bude čekat věčně. Proto jsem napsal dopis všem členům židovské komunity v Německu, ve kterém jsem dal jasně najevo, že jsme i nadále to, co jsme vždy byli: vědomí a sebevědomí židé  a náš judaismus neneseme jako přítěž, ale s nezdolnou hrdostí!

Mnozí srovnávají Židů  v Německu s Izraelem – jak se dostaneme k rozlišování?

Nemohu korigovat chyby jiných.  Jsme židé v Německu a nejsme Izraelci. A rovněž  nejsme zástupci  Izraele. Pravdou je ale i to, že většina z nás prostě není neutrální, pokud jde o Izrael. V našich srdcích jsme při lidech v Izraeli a když je Izrael ve své existenci  ohrožen, ostřelován a zachází se s ním neprávem, pak se v nás probouzí ochranný instinkt. Ale to by nemělo vést k tomu, abychom tu byli jako židé pronásledováni se štvaním, nenávistí a výsměchem.

Zdroj: rp-online.de

Autor: Igor Ahmed Harničár Dietrich