Petr Karas (narozen 12. října 1973 v Praze) je spolumajitelem Nakladatelství P3K, autorem odborných knížek a nově byl zvolen ředitelem Lauderových škol. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Má krásnou manželku Ester, tři krásné děti (Eliška, Jakub, Matěj). Mezi jeho zájmy patří knihy, učení a cestování.

Vážený pane Karasi, o rozhovor jsem Vás prvně žádal v listopadu 2013, nicméně odložili jsme to s ohledem na shon ve Vašem nakladatelství v závěru roku. Netušil jsem v té době, že budete zvolen ředitelem Lauderových škol, a je mi ctí, že Shekel.cz je první médium, které s novým ředitelem může vést rozhovor. Díky za tu šanci!

Moje první otázka bude choulostivá. Od jedné maminky z Lauderek jsem se dozvěděl, že až 70 % žáků v páté třídě se letos nedostalo na osmileté gymnázium. Je to pravda? A pokud je to pravda, kdo lépe by měl připravit studenty na středoškolské vzdělání než ta samá škola na nižším stupni? Neměli by snad být upřednostněni studenti, kteří již na škole studovali?

Ano, je to pravda. A nepříjemná zpráva. Nemělo by k tomu docházet a doufám, že podobná situace již nenastane. Na druhé straně jde o historicky šestý ročník našeho osmiletého gymnázia a číslo, které uvádíte, se naprosto vymyká výsledkům v minulosti, tedy jistě šlo o celou souhru okolností, nejde o trend. Co se týká připravenosti – naopak dosud jsme se „potýkali“ s tím, že studenty 5. třídy připravíme tak, že se dostanou s vyšší než běžnou úspěšností i na jiná gymnázia – v tom tedy problém není.

Hned jak jsem se tuto zprávu dozvěděl, začalo mi šrotovat hlavou. Nikoliv co moje Ella, ta je šikovná po mamince, ale co můj Sam – když je sociálně slabší po mně?! Jaké to pro něj bude odejít v páté třídě? A takových dětí je jistě více. Četl jsem jeden povrchní článek, že Židé jsou všichni vysokoškoláci apod., ale vždyť někdo musí být kuchařem, truhlářem či zámečníkem. Přál bych si jenom, aby byl spokojený, ale když ho oddělíte v 5. třídě od kamarádů, může to pro ty děti být trauma. Moje otázka tedy zní (aby to bylo spravedlivé i k současným studentům i k nově příchozím): Neuvažujete, že byste zavedli čtyřletý i současný osmiletý gympl a některé děti mohly v klidu dodělat devět tříd základní školy?

Zcela Vás chápu. Asi to trochu rozvedu. Mou snahou v rámci posílení komunitního charakteru školy bude zvýšit prostupnost i na gymnázium. Za prvé ještě vyšším důrazem na přípravu k přijímacím zkouškám. Za druhé určitou úpravou modelu přijímacího řízení. K tomu rozjíždíme od podzimu program Odpolední školy, jenž nabídne dětem, které nemohou z různých příčin pokračovat na gymnáziu, dále docházet do LŠ, zapojovat se do volnočasových aktivit, plus bude pro ně otevřen kurz hebrejštiny, židovské výchovy apod. Ale s ohledem na existenci 8G nikdy neuspokojíme všechny. V koncepci, se kterou jsem šel do výběrového řízení, bylo právě i obnovení 2. stupně. Ale spíše jako idea, nikoliv aktuální téma. Protože zatím není dost dětí/zájemců. Budu se snažit, aby dětí, které chtějí na LŠ, bylo co nejvíce – a pak by to bylo možné. Momentálně nemáme povolenou kapacitu (od MŠMT), prostory v LŠ plánu naprosto nedostačují. Ale to jsou „jen“ technické věci. Pokud se podaří oslovit dost dětí z naší cílové skupiny, bylo by vyhráno.

Aby nedošlo k mýlce, která se opakovaně šíří. Podpora 2. stupně a podpora 8G na LŠ nemusí jít proti sobě. Stát nezvládl dobře politiku 8G – původně mělo jít o školy pro opravdu nadané, nyní je to skoro masová záležitost, která drtí a mele 2. stupně škol. Rodiče volí, pokud to jen trochu jde, 8G. I proto otevření 8G doslova zachránilo Lauderkám vzdělávání po 1. stupni. Lze s tímto trendem „bojovat“, ale vždy ztratíme také dost žáků, včetně naší cílové skupiny. Jsem proto přesvědčen, že 8G Lauderky sice zachránilo, ale současně není optimální pro komunitní školu. Souběh 8G a 2. stupně se 4G by byl skvělý a doufejme, že se podaří.

O čem na Lauderkách a jakých změnách uvažujete Vy?

To hlavní jsem již zmínil. Dále chci posílit komunikaci mezi rodiči, studenty a školou, na 30. září plánuji první z debat s rodiči – o směřování školy, plánech apod. Rád bych otevřel studentský klub a navázal spolupráci s mimopražskými obcemi a komunitami (to se týká hlavně gymnázia).

Kdo přišel s myšlenkou Lauderových škol v Praze?

Pokud vím, tak to byl rabín Karol Sidon, který tuto myšlenku obhájil přes značnou skepsi okolí. Vlastní realizaci pak podpořili další lidé z komunity a Nadace R. S. Laudera.

Považujete za žida nebo Žida? A jaký má pro Vás jako vydavatele psaní velkých a malých písmen v tomto slově význam?

Jako vydavatelé jsme na to dávno rezignovali. Až na výjimky, kdy je to nezbytné, píšeme vždy velké. Ale není to pravidlo, o které bychom sváděli boje, pro mě osobně to není zásadní. Pokud bych už vycházel z úzu, pak sám nemám právo se psát s malým „ž“, s velkým snad ano. :)

Jak byste řešil situaci na Blízkém východě? Má Palestina právo na svůj stát? A na jakých hranicích?

Situace nemá jednoduchá řešení, má-li vůbec nějaká. A já nechci přispívat radami, protože v Izraeli nežiji. Palestinci mají podle mého názoru právo na stát, pokud se nespojí třeba s Jordánskem. Dnes se zdá, že tzv. dvoustátní řešení se vzdaluje, plně chápu obavy řady Izraelců z palestinského státu, ale nevím o jiném možném řešení, pokud Izrael nechce trvale ovládat obyvatelstvo, které se s Izraelem neidentifikuje, se všemi konsekvencemi, které z toho vyplývají.

Kdybyste měl vybrat z přehršle knih, které jste jistě četl, tu TOP, jaká by to byla? A vydalo jí i P3K?

Nejúžasnější jsou stejně knihy z dětství; asi nikdy jsem nepřečetl nic s takovým zaujetím jako Tajuplný ostrov J. Verna. Mám rád literaturu faktu – pokud bych dokázal někdy psát z poloviny jako dvojice Dominique Lapierre, Larry Collins (Ó Jeruzaléme, Hoří už Paříž?, …), budu spisovatelem. Z produkce P3K bych skoro bez váhání volil O svobodě a náboženství od J. Sackse.

Mohl byste prosím našim autorům Shekelu, ale i čtenářům říci, proč e-kniha nemůže stát cenově zlomek (jak se mnozí včetně mě domnívali) jako klasická kniha a cena obou knih je velice podobná?

E-kniha může stát zlomek ceny, ale je otázka, jak vzniká a kde. Napíše-li text nadšenec a vydá si ji, může stát klidně korunu a nemusí být nutně špatná. Pokud ale knihu napíše autor, který požaduje zasloužený honorář, rediguje a propaguje ji nakladatelství, pak je potřeba dostat zpátky investované peníze. Pokud se bude jednat o detektivku v angličtině, pak věřím, že za 1 USD se prodá e-knihy násobně více než kdy za 10 USD. Ale když vydám v češtině spisy rabína Sackse, tak za padesát korun si ji koupí 1000 lidí a za deset korun třeba o 10 % více, neboli u odborné literatury či poezie, které v ČR tvoří více než 50 % produkce, cenou nezískávám řádově více kupců. A v tu chvíli je hlavní rozdíl mezi e-knihou a tištěnou knihou na malém trhu „jen“ v ceně tisku. A ten tvoří u běžných nákladů cca 25 až 30 % ceny.

Na Boha se Vás ptát nebudu, zajímá mě něco jiného, myslíte, že i ty největší chyby a zakolísání se dají odpustit, či že je odpustí Bůh?

Není chyba jako chyba a zakolísání jako zakolísání. Bůh odpouští, jsou věci, která já osobně odpustit nedokážu.

Jaké věci nedokážete odpustit?

Posuzuji to dle míry zlého úmyslu.

Autor: David Fábry

Poznámka autota: Toto interview bych chtěl věnovat dvěma žákům aktuálně dokončené první třídy (Samovi a Tamirovi), aby věděli, že jsem už nyní na mě myslel. Ale taky na rovinu říkám, že je to z vypočítavosti, protože doufám, že mě v pubertě vezmou sebou na pivo :)

Kam dále: Přečtěte si interview s bývalou ředitelkou Lauderových škol Kateřinou Dejmalovou