Řešení pro Prahu vzniklo jako nápad občanů motoristů, kterým nevoněly omezovací praktiky pražského magistrátu. Ve jménu ekologie chce totiž zavést nízkoemisní zónu, která ale vůbec nízkoemisní nebude. Budou v ní nadále jezdit smradlavé naftové autobusy a budete si smět koupit emisní povolenku až do centra za příslušný bakšiš. Největší evropský autoklub ADAC ve své oficiální zprávě z roku 2007 změřil úspěch nízkoemisních zón mezi 1 – 4 % ze 100 %, tedy jedno malé zafoukání větříku.
A pak tu máme řadu západoevropských měst a městeček a jedno evropské hlavní město, která na to šla jinudy. Estonské hlavní město Tallin zavedlo městkou hromadnou dopravu zdarma a podle údajů z roku 2013 se s rozdílem podle letní nebo zimní sezóny snížil provoz ve městě o 15 – 20 %. V korelaci k tomu plus mínus stejné snížení u emisí, tedy 15 – 20 % emisí ze 100 %.
Obrovská výhoda našeho řešení MHD zdarma je dobrovolné snížení emisí nikoli zákazem, perzekucí a kriminalizací jednou homologovaného vozidla a jeho řidiče, ale cestou ekonomické pobídky. Je jisté, že pokud mám vytáhnout korunky a zaplatit drahý benzin nebo naftu na pojížďku po městě, nebo pojedu zdarma městskou dopravou, statistická většina populace, obyvatel a návštěvníků Prahy zvolí bezplatné řešení.
A opět pojďme řečí čísel, protože ta jsou srozumitelná. Dopravní podnik hl. m. Prahy nikdo z nás rušit nechce Jeho provoz loni vyšel na 14,7 miliardy korun. Z toho 10 miliard, tedy 2/3 rozpočtu činí dotace hlavního města Prahy a řekněme si, kde se ta dotace bere. Většinou je to daň z nemovitosti vlastníků staveb a pozemků v Praze. Hezky česky jsme si už jednou zaplatili.
Těch 4,7 miliardy korun na poplatcích za Opencard a jízdenky se tak nějak rozpustí v provozních nákladech na naši drahou Opencard, sms jízdenky, revizory, právní oddělení, marketingové oddělení a efektivní výnos, tedy to, co se opravdu pošle do provozu veřejné dopravy jest počítáno ve stovkách milionů. Víme dnes, že když zrušíme Opencard, ušetříme nemalé peníze a z dotace od města MHD přežije a posílí. Ulice města se vyprázdní a všem se bude dýchat lépe a radostnji, protože lidem zůstane v kapsách pár tisíc ročně navíc. Za lepší vzduch to určitě stojí a na rozdíl od nízkoemisní zóny nikomu nezakážeme vyjet do centra, když už mermomocí bude chtít jet svým autem.
Prosazujeme podobné řešení v oblasti svozu komunálního odpadu, kde navrhujeme dobrovolný přechod na bezplatnou variantu všude tam, kde se občané naučí třídit. Tříděný odpad je ropa 21. století a dá se dobře prodat. Tak proč by z něho odpadové společnosti nezaplatily svoz odpadu občanům a ti by to měli zdarma bez poplatku jen za svou námahu, že doma třídí a přírodě se lépe dýchá. Protože co se neroztřídí, skončí v malešické spalovně a zase to nakonec sami vydýcháme.
Když jsme stavěli kandidátní listinu, nejprve jsme se opřeli o pražské motoristy, členy autoklubů a ekonomy. Oslovili jsme také další politické strany a hnutí, zda by s námi spojili kandidátní listinu. A zcela vážně jsme oslovili i představitele Strany rovných příležitostí, jedné z nových romských politických stran.
Slovo dalo slovo a našim kandidátem se stal dlouholetý člen Rady vlády pro národnostní menšiny Štefan Tišer. Líbila se nám jeho povaha, spolehlivost a zanícení, s jakým chce pomáhat soužití Romů a bílých Čechů.
Našlo se pár kolegů na kandidátní listině i mezi podporovateli, kteří nám rozmlouvali, aby za nás kandidoval Rom. Jejich argumenty byly jasné a stručné. Byli přesvědčení, že Štefan může být sebelepší člověk, ale v kombinaci s českým voličem se jedná o sebevraždu. Že když uvidí Roma na kandidátní listině, Češi to shodí s typickým maloměšťáckým rasismem.
Neváhali jsme a šli jsme do toho se Štefanem a on s námi. Jsme hrdí, že máme na kandidátní listině Roma a víme, že nás tradiční volič Dělnické strany, politické strany Republika, případně Bartošova NE Bruselu prokleje do třetího kolena. A víme, proč jsme se tak rozhodli.
Tady nejde o žádné sympatie k Romům, ale princip svobody a bezpečí v české společnosti. Maločeský rasismus je založen na ubližování slabším a nabaluje se jako sněhová koule Hilsneriády. Pokud totiž dnes dovolíme, aby většinová společnost ubližovala Romům jen proto, že jsou odlišní od majority, koledujeme si, že další na řadě budou Židé, Vietnamci, nebo třeba Poláci na Ostravsku.
Svým způsobem Romové jsou první na ráně a tak pokud chceme, aby 21. století nebylo o pogromech, rasových vraždách a nespravedlnosti, musíme v první řadě hájit Romy před drobnými útoky frustrátů.
A podívejme se, jak ty útoky vypadají. Rom něco ukradne a média o tom napíší. Potud vše v pořádku, padne trest a Rom si jde svůj zasloužený trest odsedět. Diskusní kanonáda frustrátů žijících svůj nespokojený život plný dluhů, nenaplněných přání a negativismu najde záminku, aby označila Romy za původce jejich neštěstí.
Tak nevině to začíná a z jedné krádeže v samoobsluze se v diskusích na sociálních sítích a v internetových médiích stane svého druhu malá Hilsneriáda, která vylíčí Romy jako viníky chudoby neúspěšných malých Hitlerů, kterých žije na každém českém maloměstě určitě několik desítek. Vylíčí vám v diskusi, jak právě dávky pro Romy okradly jeho rodinu a on na dávky nedosáhl. Nakonec navrhne vystěhovat Romy, dát je do koncentračního tábora, preventivně je kriminalizovat a už to jede.
A pojďme dále, co udělá malý český Hitler. Nastane finanční krize a historicky přece banky patřily Židům. Tak je proto obviní ze všeho zlého na tomto Světě. Posílen předchozí intifádou na české Romy se nerozpakuje adorovat konečné řešení a najde si novou Anežku Hrůzovou, aby mohl radostně rozbíjet výlohy, fyzicky napadat a nakonec i demonstrativně zabíjet.
Proto jako volební strana v magistrátních volbách v Praze jdeme proti maločeskému rasismu a do voleb jsme nasadili romského kandidáta, který nastavuje zrcadlo tolerance. Možná nezískáme hlasy zarytých rasistů, ale určitě jsme udělali dobrou věc v boji proti nenávisti, pogromům a konečným řešením, která přichází, když se dav hanobící odlišnost utrhne ze řetězů slušnosti.
Robert Vašíček
lídr volební strany Řešení pro Prahu
Autor
Žádný komentář