Tradice a zvyky patří k Romům odjakživa. Honosíme se jimi. Lidé po celém světě jsou již ale unaveni stereotypním nahlížením na tuto menšinu.

Minoritou jsme v každé zemi, kde žijeme. Zpěv a tanec všemu vévodí a je naprosto zřejmé, že se jedná o velmi dobrou ukázku toho, co dokážeme a čím se můžeme všude prezentovat. Ale tanečky a hudba už nikoho neoblafnou. Nyní ta hudba mimo jiné také může šálit, oblbovat smysly. Protože mezi dalšími tradicemi, kterými se honosíme ještě více, je docházka do školy a velký nezájem o ní. Nevzdělanost a negramotnost a z toho pramenící neochota pracovat, najít dobré a dlouhodobé zaměstnání, srazí ke dnu toho, kdo je lenoch a všechno svádí na druhé, hlavně na samotný stát. Je bohužel skutečností, že ještě pořád jsme sráženi a odsuzováni díky nenapravitelným lemplům, kteří nechtějí pochopit životní styl zdejší majority a vlastně rytmus běžných pracujících lidí po celém světě. To znamená vzdělávání se pro budoucí život a z toho pramenící výhody jako například stálý a pravidelný plat. To většina Romů stále nemá. Další stránkou věci také je, že to jen podporuje různé zdější nácky, kterým naše chování nahrává a hřeje je na “řiti”.

Zajímavé ale také je, že spousta mladých chce pracovat po tom, co dodělá základní školu. A práci i najdou. Ovšem u zaměstnavatelů, kteří s nimi zacházejí jako s hadrem. Takový člověk nastoupí, pracuje tři měsíce ve zkušební době a je propuštěný. Velké oči dělají také své. Vidina platu v “nedohlednu” způsobí neochotu docházet do práce. Také se může jednat o čirou lenost a “vyčůranost”. Například jak si zajistit peníze od státu, když si musím alespoň něco odpracovat. A nebuďme už konečně spokojení s tím, že uklízíme chodníky a sekáme trávu. Čili jestli já sekám trávu, moje dítě by mohlo žít o dost lépe, když se o něj postarám.

Tento patologický “zvyk” již osobně nazývám tradicí, kterou není dobré se prezentovat, ačkoli to děláme dnes a denně po celém světě.

Je velice dobré, že v České televizi jsou vidět romské vzory jako redaktoři. To nám velmi chybí. V rodinách jsou velmi často vzorem strýc, který právě vylezl z basy a sestra, co kouří již od útlého mládí. Děti jen opakují to, co vidí doma. Kdyby se v romských rodinách začal tvořit kladný názor na vzdělání, velmi by nám to pomohlo v dalších generacích. To je právě úkol, ač nepsaný a nezadaný, právě pro osobnosti typu oněch lidí z České televize. Peníze promrhané v líbivé reklamě  nepomohou, protože ji hned zneplatní sto blbů, kteří se chovají jak čuňata kdekoli v této zemi. Takže pokus hezký, ale na nesprávném místě. Vzorem nikdy nesmí být mluvka, co lže sám sobě a celému národu, že za naši lenost chodit do školy a nemožnost najít si práci, může někdo jiný. Můžeme si za to sami! Moji rodiče to pochopili. Nepotřebovali od státu žádnou pomoc a pracovali jak mezci aby nás uživili a dobře vychovali. Takže ono to jde. Karel Kryl jednou řekl, že lenoch si vždy najde důvod, proč něco nejde. I když to je proveditelné.

Již jsem zde psal o tom, jak by nám pomohla romská škola se středním vzděláním. Je bohužel spousta lidí a dosti mezi kantory, kteří tuto myšlenku jednoznačně odmítnou. Argumentují, že přeci existují české školy. Říkám ano, samozřejmě a také je využíváme. Než jsem psal tento článek, díval jsem se na web Lauderových škol. Není to škola zřízená státem. Platí se za výuku. Ovšem je to škola zaměřena na židovské pojetí vyučování a hlavně pro tento národ. Zřídili si ji sami, protože vědí a chtějí učit to, co se v českých školách neučí a neděje. A není na tom vůbec nic špatného. Dokonce mají i mateřskou a základní školu. Čili perfektně propojené. Tomuto projektu velmi fandím. Takže obdoba této školy s názvem Romská nemůže být špatný nápad a je to cesta, jedna z nich, jak produkovat vzdělané lidi z romské menšiny a ukazovat se veřejně či ve vzdělávacích institucích. Pracovat s lidmi a hlavně s romskými dětmi. Vzory v takové škole musí být kantoři, především romští. Působili by na tyto děti už jen tím, že mají svou školu a pracují v ní. Není to blaf, osobně jsem to zažíval na Romské střední škole sociální v Kolíně, která již není. Je to funkční model. Podmínkou je velmi úzká spolupráce rodičů, čili to samo o sobě eliminuje mraky lenochů. Ovšem o ty by nešlo, ať si lenoší do konce života. Úspěch by měli jen ti, co by chtěli a na těch se pracovalo. Neboť se do nás strkají miliony  pod rouškou “chudáčkovství” a do školy pořád nechodíme jako jedna celá komunita ve velkém počtu. Chybíme ve výuce, lžeme a lhát učíme i děti. Píšeme falešné omluvenky a lžeme sami sobě, jak svému dítěti ulevíme od “bolesti” učení se. Na konec ale jen přeci v dobrém. V Mostě začal projekt Romea škola –  a není soukromá. Je pro několik žáků, je velmi malá. Přeju mnoho úspěchů, studentíci.

Autor: Pavel Kaleja