O obsahu a vlastním smyslu toho, jak chápat Jom kipurrim hovoří kontemplativní text tzv. Tefila zaka (Abychom byli hodni ….)– Jejím autorem je rav Avraham Danzig /1748-1820/, vlastním jménem Avraham ben Jechiel Mikael – původem z Gdaňska. Gdaňsk/ Danzig mu také dal jeho „pseudonym“. Rav Abraham studoval pod Jechezkielem Landau v Praze, působil potom dlouhý čas jako dajan ve Vilnu. Historikové uvádějí, že si za tuto funkci nikdy nenechal platit, ale byl živ z obchodu. V podstatě až do roku 1804.
Jeho jméno se objevuje i mezi drobnými výročními svátky tzv. drobnými Purim, jako Purim Abrahama Danziga (tzv. Pulver-purim). Výroční oslava připadá vždy na 15. kislev, kdy došlo v roce 1804 ve Vilnu k výbuchu skladiště se střelným prachem (pulver).
K jeho neznámějším dílům patří Chajej adam (komentář k halachickým otázkám ohledně kontemplace, modlitby a synagogálního života, které Šulchan aruch řeší v části Orech chajim) a Chochmat adam (opět komentář, tentokrát k složitějším otázkám halachy a židovského života, jako je kašrut a další témata, která v Šulchan aruch řeší jeho část Jore dea). Uvádí se také, že právě z těchto Danzigových prací čerpal i Šlomo Ganzfried, když sestavoval svůj Kicur Šulchan aruch.
Jeho Tefila zaka je nádherným dokladem toho, co Jom kippurim je a co není. Nikdo nám naše viny neshladí. Jsou jen přikryty – jak učí již dávno před rav Abrahamem i Rambam (Hilchot tešuva) a před ním celá židovská tradice. Jom kippurim totiž skutečně není nějaký generální pardon, smiřuje spíš nás samotné s pocitem viny – pokud se ovšem k tomu pocitu viny vůbec dopracujeme právě kontemplací a vědomím. Přináší ještě jeden – nový pohled na jom kipurový půst a svými odkazy na symboliku oltáře znovu potvrzuje, že chrámová služba sice nakrásně spočívala na korbanot (obětech), ale paralely, které si k tomu vytvořil křesťanský svět maličko pokulhávají. Stejně jako se nám v modlitbě objevuje dobro a zlo nikoli jako cosi fatálního a antagonistického, ale jako součást boha i člověka. Záleží jen na volbě. Přičemž ta správná volba znamená pochopit tóru a naslouchat jí.
p.s. Zeleně jsou jako obvykle zvýrazněny biblické pasáže. Ostatním zazeleněným místům se pokusíme dodat kratičký vysvětlující komentář.
Pane světů, Otče milosrdenství a odpuštění, jehož pravice je vždy dokořán, aby přijala ty, kdož se vracejí. Stvořil jsi člověka, abys mu po jeho skončení poskytl vše jak náleží, stvořil jsi ho se schopností volby, tedy s oběma pudy – k dobru i ke zlu – aby si on sám mohl vybrat. Abys jej mohl – pokud zvolí dobro – zahrnout neskonalým dobrem. To vše díky tvé neskonalé Prozřetelnosti, jak čteme: Hle, předložil jsem dnes tobě život a „dobré“, smrt a zlé. Nebem a zemí se zaklínám, že jsem ti předložil obé – život i smrt. Volte život, abyste živi byli i símě vaše … (dt 30:15,19).
Pane můj, já ale oslyšel tvé Slovo a ubíral se poslušen svého zlého pudu cestami, k nimž mne to táhlo, pohrdal dobrem a volil raději nedobré. Nejen, že jsem všechny své údy nezasvětil onomu dobru, já je ke všemu ještě poskvrnil.
Stvořil jsi můj mozek a svědomí, abych směl přemýšlet o dobru a kráse, o tom jak je prokazovat druhým, stvořil jsi mi svědomí, jímž lze obsáhnout Tvoji svatost. A za ni pak ustavičně v čistotě děkovat a žehnat. Já je ale poskvrnil přemýšlením o zlu a špinavostech. A jako by toho nebylo dost, díky těmto myšlenkám jsem kolikrát jako symbolickou poluci, která rituálně diskvalifikuje celou bytost, vědomky i nevědomky vypustil „símě nečistoty“, z něhož se pak narodily destrukční a démonické síly, jimž se říká nigajim – šrámy lidskosti. Běda mi, že jsem namísto pozitivních myšlenek, které rodí „anděly přímluvce“, stvořil jen démony destrukce a zla. Zla, které nakonec zničí mne samotného, jak je psáno: Pokud (služebník můj) zhřeší, trestati ho budu skutečnou metlou, ranami lidskými… (2sam 7:14).
Stvořil jsi mi oči a zrak, abych směl vidět vše, co je psáno v tóře, a také vidět ve všem jiskru tvé Svatosti. Sám v tóře upozorňuješ: nepouštějte se po žádosti srdce svého a očí svých očí… (nu 15:39). Běda mi, že jsem se po nich přesto vydal a s chutí pozoroval i věci nečisté.
Stvořil jsi mi uši a sluch, abych dokázal slyšet hlas Svatosti, hlas tóry. Běda, i ty jsem poskvrnil nasloucháním neuctivým řečen, lašonu, věcem nepatřičným a mému sluchu neurčeným.
Stvořil jsi mi ústa, jazyk, zuby, patro a hrdlo – patero bodů, kde se rodí svaté znaky abecedy, jimiž byla stvořena nebesa i země a jejich vojska a jimiž jsi utkal převzácné předivo Tóry. Darem pojmenovávat skutečnosti jsi odlišil člověka od ostatních hovádek, já se ale choval ještě hůře, než to dobytče, protože to by nikdy svoji hubu neposkvrnilo nechutnostmi, lašonováním, lží, posměšky, drby, hádkami, zostouzením, kletbou, vylepšováním vlastního obrazu na úkor druhého, kšeftováním v nepatřičný čas a na svatých místech anebo křivou přísahou a falešnými sliby.
Stvořil jsi mi také ruce a jejich hmat, nástroje pro realizaci pokynů tóry, já je ale poskvrnil dotykem se zapovězenými činnostmi i skutečnostmi, oháněl se „tvrdou pěstí“, napřahoval je k políčkům a přenášel „zboží“ za vymezené hranice.
Stvořil jsi mi i nohy, abych prošel světem podle Tvých pokynů, a já je poskvrnil popobíháním za zlem, jak čteme v Příslovích: Těchto šest věcí Panovník nenávidí … (prv 6:18)
Stvořil jsi mi pohlaví, které pečetíme znakem smlouvy věrné služby Nebesům. I tento orgán jsem poskvrnil „polucemi zla“ a „smilnými vztahy“.
Všemi svými údy od hlavy až k patě jsem si posluhoval v zájmu nedobra a tím je vlastně zmrzačil.
A protože vím, že se v tomto světě jen sotva najde spravedlivý, který by ve vztahu k bližnímu nějakým způsobem nezhřešil (ecl 7:20), ať už finančně anebo fyzicky, verbálně anebo skutkem, děsí mne a kruší pomyšlení, že tyto skutečnosti nepřikryje ani Jom kippurim, pokud se poškozený nesmíří. Drtí mne pomyšlení, že pokud se bližní nesmíří ,nebudou shlazeny dokonce ani mou vlastní smrtí.
Právě proto kladu své přímluvy před Tvou laskavou tvář, abys mi byl natolik milostiv a já v tvých očích našel milosrdné smilování tím, že se nade mnou slitují také moji bližní. Proto (pro tu samou příčinu) i já nyní cele a bezezbytku odpouštím všem, kdo zranili mne. Fyzicky, majetkově, kdo mne verbálně zneuctili anebo pomluvili. Všem, kdo mne fyzicky či majetkově poškodili. Vše budiž odpuštěno s výjimkou mých ze zákona oprávněných a zákonem řešených pohledávek a s výjimkou těch případů, kdy se dotyčný rozhodl poškodit mne s kalkulací: „Však on mi bude muset odpustit!“
Kromě těchto případů odpouštím všem a vše. Kéž kvůli mně nikdo nenese vinu (v tvých očích). A kéž se podobně zachovají i ostatní, abych vinu (neodčiněného zla) nenesl naopak já. Kéž mi i oni nakonec generální pardon poskytnou.
Pane a Panovníče, věz, že žádným z těch přestupků jsem neměl v úmyslu Tě popouzet, rebelovat proti Tobě. Jenom jsem pošetile podlehl přirozenému puzení ke zlu, pudu, který na každého z nás dennodenně straží své sítě, aby nás do nich polapil. Jsem chudý a ubohý, jen červík, ne člověk, (ps 40:18; ps 22:7). Jsem slabý a klopýtající, neschopný mu odolat, často příliš soustředěný na záležitosti podnikání a sháňky živobytí, vystaven nečekaným událostem a okolnostem. A právě proto, že není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by dobře činil a nehřešil (ecl 20:7), právě proto jsi nám ve svém neskonalém milosrdenství nabídl každoročně jeden den, vznešený a speciální, Jom ha- kippurim (kéž je nám ku prospěchu), abychom se mohli na svého Panovníka obracet s prosbou o přikrytí našich přešlapů, znovu se očistit od špíny a nečistot, přesně podle slova: V ten den očistí vás, abyste byli zase čistí. Budete před Panovníkem očištěni od (špíny) všech svých selhání … (lv 16:30);
Pohleď na lid Jisroele, kterého ses ujal. Jsou tu snad ještě i další, kteří by stejným způsobem jako lid Jisroele, v čistotě a posvátném oddělení očekávali a toužebně stáli o tvé prominutí? Spoléhali na ně a prahnuli po něm? Přišli jsme k Tobě, se zkroušeným srdcem, naše pýcha je na padrť, stojíme tu jako nuzný houf nejpotřebnějších ubohých a škemráme o prominutí, zahlazení a přikrytí všech našich poklesků, přešlapů a selhání. Nenamlouváme si, že bychom byli kdovíjací světci, ani my, ani naši předkové, známe své chyby i provinění otců. Hanba nám nedovoluje podívat se Ti do očí. Je nám jak člověku, který byl přistižen při činu (jer 2:26). Nevíme kde začít, co říci, netroufáme si zvednout hlavu s vědomím toho, jak nás naše přestupky zbavily podoby dobru oddaných bytostí, jak z nás servaly ten oděv lidskosti. Žádný nepřítel, žádný z těch, kdo na nás sočí, by na nás teď nenašel jedinou stopu po zaslíbení: Hle každý, všichni národové uzří, že tady se vzývá jméno Panovníka. A pojmou vůči tobě respekt… (dt 28:10). To vše jsme proměnili ve špínu, oblékli oděv zmazaný lejny…
Lze vůbec vejít do královských komnat sice v rouše kajícníka, ale zmazaném nečistotou? Sami se nestačíme divit, kolik ohavnosti se tady narodilo. Jen proto, že jsme ducha i duši odvedli daleko od světa posvěcené separace a utekli hluboko do pouště, do míst nečistoty a smrtelného příšeří (calmavet). Do míst kde panují „jiskry zla“(kelipot).
Ale ty, Pane jsi docela jiný. Toužíš po naší tešuvě, jak stojí psáno: Živť jsem já, dí Panovník,že nemám líbosti ve smrti bezbožníka. Daleko více v tom, když se bezbožný odvrátí od cesty své a zůstane naživu … (ez 33:11) a také: Nemám zalíbeni ve smrti toho, kdo se zabíjí, dí Panovník. Obraťte se proto a buďte živi … (ez 18:32) a do třetice: Mám snad nějakou libost z toho, když umírá bezbožný? Zdali ne spíš z toho, když se od svých cest zlých odvrací, aby živ byl … (ez 18:23)
Chceme se nyní, naprosto upřímně a ve vší své hanbě navrátit. Přijít až k Tobě, Otče a Panovníče. Smiluj se, prosím, tak jako se slitovává otec nad vzpurným synem, který rebeloval proti rodičům, opustil rodný dům a teď se s hanbou, v pláči a nářku opět domů vrací a vrhá k jejich nohám. Slitování je přirozeností většiny rodičů.
Pravda jsme zároveň také jen královští sloužící, a sluha, jestliže se vzbouří proti svému pánu, si výprask zaslouží. Nicméně nebyli jsme snad již dostatečně biti světskou vrchností? Neprožili jsme si tímto způsobem už dost chudoby i fyzických útrap? Neházejí nám klacky pod nohy, když chceme vychovávat své děti? Nestačí snad všechny tyto pohromy? Trestej nás, Vznešený, ale po právu… Přesně, nakolik zasloužíme. Kárej mne, Hospodine, avšak milostivě, ne v hněvu svém, abys mne dočista nezahubil … (jer 10:24)
Smiluj se nad námi a přikaž svým andělům, kteří drží stráž nad čistotou a bezúhonností, aby z nás svlékli ta zmazaná roucha, obmyli nás a očistili od všeho kalu selhávání a opět nás oblékli do „svatých rouch“, jak učí proroci: Vezměte z něj roucho to zmazané.. A pak mu řekl: Hle přenesl jsem z tebe nepravost tvoji a oblékl tě v roucha proměnná … (zach 3:4) a jak uvádí král David v žalmech: Navrať mi opět radost ze spasení a duchem dobrovolným utvrď mne… (ps 51:14)
A ačkoli, jsme selhali a vzbouřili se proti Tobě, jak už je synům člověka vlastní, Ty, podle toho, co je vlastní Tobě, smaž a promiň nám. Aby se naše poklesky nestaly tím, co nám brání v návratu k Tobě. Tobě je přeci vlastní přijímat kajícníka. Posilnit naši odvahu a naše svědomí tórou, jež pochází od Tebe, posilnit v nás vědomí Tvé nesmírné suverenity a důstojnosti, abychom si ho uchovali natrvalo. Očisti tok našich myšlenek, aby mířil jen ke službě Nebesům.
Pohleď na trosky mého srdce, viz, že lituji, že jsem byl příčinou zla tím, jak jsem se až doposud choval. V pláči nyní vyznávám slovy viduje: Chatati, aviti, pašati (Selhal jsem, páchal zlo a přestupoval výzvy k dobrému). Přijmi, Pane, naše pokání spolu s pokáním celého Jisroele, který se dnes celým a upřímným srdcem obrací k Tobě. Vždyť i já jsem dítkem Abrahama, Jicchaka a Jaakova. Kéž mi v té cestě za Tebou nebrání vědomí všech mých nedostatků a jejich důsledků. Dopřej mi, abych se dokázal vrátit cele, upřímně a s přesvědčením, abych cítil skutečné výčitky svědomí a abych dokázal všechno své neblahé jednání skutečně opustit. Smiluj se nade mnou a natrvalo mne osvoboď od poklesků a zlé vůle. Protože bez Tvého slitování, bez Tvé milosrdné pomoci nelze v boji se zlým pudem, který mi v nitru ustavičně doutná, účinně bojovat. Právě proto prosím o smilování, totiž abych dokázal s pudem ke zlému bojovat úspěšněji. Přesně podle slov našich učenců: Pomáhejte všem, kdo usilují o své očištění (Šab 104a).
Posvěcenou výjimečnost Jom ha-kippurim na sebe přijímám i tím, že se chci podílet na pětici „omezení“, které nám v tóře nařizuješ prostřednictvím Mojžíše. Omezení jídla, pití, koupelí, používání vonných mastí, nošení kožené obuvi, soulože a omezení veškeré výdělečné a všední činnosti.
Omezení jídla a pití kéž přispěje ke smíření pocitu viny za vše, co jsme skrze zapovězený přístup k jídlu a pití napáchali.
Omezení koupelí a mastí kéž přispěje ke smíření pocitu viny za vše, co jsme napáchali svým požitkářstvím a zbytečnou touhou po zakázaných rozkoších.
Omezení nošení kožené obuvi kéž přispěje ke smíření pocitu viny za všechny přestupky spáchané našima za zlem spěchajícíma nohama a také za všech čtyřiadvacet provinění, za něž bejt din stanoví pokutu dočasné exkomunikace – niduj (kdy se postižený musel na znamení svého zapuzení chovat jako „truchlící“ a tedy mj. také chodit bos).
*) Rambam hil. Talmud tora 6:14
Omezení manželských sexuálních styků a soulože vůbec kéž přispěje ke smíření pocitu viny za vše nesprávné, co jsme napáchali znehodnocením smlouvy, a to jak v doslovném významu (tedy v sexuální oblasti), tak i v přeneseném (duchovní smilstvo).
Pěticí přímluvných modliteb a proseb kéž je napraveno vše, čeho jsme se dopustili zneužitím pěti svatých míst, kde se tvoří svaté znaky slova.
Kontaktem se Sefer tora (včetně jejího obejmutí a políbení) a pro zásluhy skrze příslušné modlitby a kontemplace tohoto vzácného dne, kéž dojde ke smíření pocitu viny za všechny během uplynulého roku jen mechanicky odříkané modlitby. Kéž díky tomu dojdou svého skutečného účelu, své ryzosti a svého významu. Kéž jsou dnes jakoby konečně přidány a zahrnuty do modliteb dne Jom ha-kippurim, kéž dosáhnou až na Tvé skráně, aby ji korunovaly spolu s ostatními modlitbami lidu Jisroele.
Budeme-li plakat, kéž se tím podaří smířit onen pocit viny za všechny pohledy na nesprávné a zapovězené skutečnosti.
Jestliže se naše tělo horečnatě rozpálí v důsledku půstů, kéž se tím podaří smířit pocit viny za to, jak jsme podobným způsobem rozpálili anebo oslabili některý z 248 duchovních údů anebo 365 orgánů naší duše myšlenkami a činy směřujícími ke zlu.
Symbolická ztráta našeho „tuku“ a „krve“ v důsledku tohoto půstu, kéž by dokázala smířit pocit viny za všechno, čím jsme se svými přestupky, svévolností a překračováním pokynů provinili proti Tobě. Kéž se stane jakoby zástupnou obětinou na pomyslném oltáři, na němž předkládáme sebe samotné. Náš tuk a naši krev – jako „vůni přijemnou“ v rámci korbanot i olot.
Ale ačkoli chápeme, že bychom se měli v rámci poctivého pokání za každý sebemenší hřích postit speciálním postem a v té míře, kolik libůstek a nepovolených rozkoší nám ten který přestupek přinesl, je nám zároveň jasné, jak velice dobře víš, že toho nejsme schopni a nemáme dostatek sil, abychom takovým půstem odčinili byť jen jeden jediný z nich, natož pak všechny dohromady. Včetně svévolných přešlapů a skutečného zla.
Je jich tolik, a síly jsou omezené. Přijmi tedy, Pane světů, tento jediný intenzivní půst dne Jom ha-kippurim (kéž je nám všem ku prospěchu), jakoby v sobě zahrnul všechny dílčí půsty, které vesmíru dlužíme.
Především ale, Pane, Panovníče trůnící na stolci milosrdenství a milující každého zlovolníka, pokud se obrací a vrací, budiž Tvá libá vůle, aby se jak v našem nitru tak v srdcích celého Jisroele usídlila trvalá láska a trvalý respekt vůči Tvému majestátu. Kvůli celému Jisroeli měj smilování nad jeho přestupky. Vlej do jejich srdcí tentýž respekt vůči Tvému majestátu, pokoř kamenná srdce k účinné zkroušenosti, aby se k Tobě obrátili celým srdcem, tak jak zní zaslíbení zaznamenané proroky: Všichni jsme zajisté smrtelní a pomíjiví jako vody. Vznešený nebere na nikoho ohled, ale vynesl myšlení svá, aby zapuzeného od sebe nevyháněl … (2sam 14:14);
I kdyby jejich hanba dosáhla té míry, že by se před nimi měly brány tešuvy uzamknout, vyhrab pro ně, ve svém neskonalém milosrdenství, alespoň maličkou škvírku vedoucí k Trůnu Tvé slávy a přijmi je, pokud se budou chtít navrátit.
Slituj se nad námi, dopřej nám vždy dostatek sil sloužit Nebesům důstojně. Odstraň nám z cesty všechny překážky, které nám v této službě brání. Ty jsi nás formoval a dobře znáš lidské nedostatky a jejich přirozenost. Sám víš, co nás odvádí od služby Tobě. Ty sám máš možnost to ovlivnit a odstranit. Neber nám šanci vykonat tešuvu. Dokonalou a celistvou, takže každý náš další den až do posledního okamžiku, o kterém rozhoduješ ve své Prozřetelnosti Ty a kdy se naše životní jiskra s Tebou opět spojí, celý zbytek našeho života pak bude ve znamení návratu. Natolik, že všechny naše myšlenky budou patřit jen Tobě a až jiskra našeho života vyjde v čistotě a ve svatosti (ze svého tělesného oděvu), bude smět pokračovat ve své cestě výš a výš, aby všechno to požehnání prýštící z prapůvodního zdroje na Výsostech plynulo do celého vesmíru.
Dopřej nám pro nastávající půst tohoto dne dostatek sil dodržet všech pět stanovených „omezení“, kéž naše jednání (nebe chraň) nezavdá příčinu k jeho porušení, už proto že neseme odpovědnost za to, že jsme rovněž dítky Abrahama, Jicchaka a Jaakova. Dopřej nám, abychom dokázali i své děti vychovat podle zásad tóry – tj. k laskavým skutkům. Kéž neupadnou do stejných vin jako my sami. Zapiš nás všechny do Knihy života v dobrém, života respektu vůči Tvému majestátu, života oddané služby Nebesům, života bez klopýtání a selhávání, života bez zlovolnosti a bez hanby za spáchané zlo. Života spočívajícího na důstojném, klidném a také legitimním způsobu obživy. Navíc plynulém, abychom své nitro mohli zasvětit službě Tobě. Očisti naše myšlenky a úvahy natolik, abychom lnuli především k Tobě a lpěli jen na Tobě.
Kéž naše přímluvy vystoupají a dosáhnou až k Tobě, kéž je zaznamenáš, nejsou proti Tvé vůli a Ty je vyslyšíš! Kabel rinat amecha… (Přijmi volání svého Lidu, posilni nás a očisti, Vznešený), Vyzdvihni opět všechny „svaté jiskry“, které díky našim nedostatkům popadaly mezi skořápky kelipot. Kéž se díky výlučnosti dne Jom kippurim probudí všechny Tvé vznešené projevy Gdula, Gevura, Tiferet, Necah a Hod, o nichž čteme v písmu: Tvá jest, ó Hospodine, Gdula i Gvura /…/ ano i všechno, jak na nebesích, tak i na zemi. Tobě právem náleží kralování (Malchut), jsi daleko nade vší vrchností (2par 29:11). Světlo (or zarua) jest vsáto spravedlivým a radost všem upřímného srdce … (ps 97:11); Kéž se výjimečná svatost tohoto dne rozprostře i nad nimi, a to pro naše smíření, tak jak je psáno skrze Mojžíše v tóře: nebo v ten den očistí vís ode všech nepravostí … (lv 16:30); Dílo našich rukou potvrď na nás samotných, vpravdě potvrď dílo našich rukou … (ps 90:17) Shlaď ze tváře země panování nestoudnosti, ujmi se ve vší důstojnosti své vlády po celém vesmíru a budiž vyvýšen ve své velkoleposti po vší zemi. Obdař svoji zem radostí, své město plésáním. Vyvyš výhonek Davidův. Amen. Kéž je to i Tvoje vůle. Kéž jsou slova úst mých Tobě příjemná, i pohnutky mého srdce, Pane můj, skálo a vykupiteli. (ps 19:15)
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
68 Komentářů
“chrámová služba sice nakrásně spočívala na korbanot (obětech), ale paralely, které si k tomu vytvořil křesťanský svět maličko pokulhávají”
Zde dost záleží na tom, jaké křesťany máte na mysli. Pokud vím, tak pouze protestanté věří, že stačí pouze přijmout Ježíšovu oběť, a ta udělá všechno za ně (sola fide+sola gratia…). Katolíci i pravoslavní kladou mnohem větší důraz na osobní přičinění jedince.
Je pravda, že u katolíků je představa o onom vlastním přičinění někdy poněkud obchodního charakteru; v neděli přijdu do kostela a sním si oplatek, jednou za rok ke zpovědi, třikrát Zdrávas a je to (ve středověku místo Zdrávas koupím odpustek).
Souvisí to však asi s celkově odlišným způsobem uvažování ve věcech víry, kdy na západě převládl racionálně-soudnický přístup, kdežto křesťanská ortodoxie je spíše ortoprakticko-mystická, tj. snaží se jednak o praktické fyzické naplňování Božích přikázání, ale současně s tím je nutná intenzivní modlitba a vnitřní kontemplace. A když je Boží vůle naplňována současně tělesně i duševně, umožní to dosažení “theose” (přilnutí k Bohu), což umožní “zření Boha” (=intenzivní pocit uvědomění si Boží přítomnosti). To vede k posvěcení nejen nás samotných, ale i celého světa, neboť ortodoxní mystika zdůrazňuje sepětí člověka s celým světem, a stejně jako naše neposlušnost poskvrňuje celý svět, může naše naplňování přikázání (micvot) celý svět posvětit.
Mnoho lidí se mylně domnívá, že to, že plníme všemožné z jejich pohledu nesmyslné povinnosti (půsty, každodenní odříkávání modliteb a žalmů ve stanovenou dobu, žehnání před jídlem, po jídle, při odchodu z domu, při vstupu do domu atd. atd.) znamená, že je náš život velmi ubíjející a útrpný, protože nechápou, že pro nás je naplňování všech těch “nesmyslů” naopak radostné a hluboce naplňující.
Píšu to zejména proto, že podobné nepochopení se týká také ortodoxních židů, kteří jsou pro většinu pouze vousatí fanatici v černých kloboucích, kteří si motají nad hlavou slepicí. Je pro mne hlubokým zklamáním, že podobné nepochopení je evidentně běžné nejen mezi lidmi z národů, ale i mezi místními liberálními židy, kteří zjevně nechápou hluboké naplnění, které umožňuje ortodoxní prožívání víry, protože na židovské ani křesťanské ortodoxii není nic špatného, pokud se neprojevuje netolerancí a nenávistí, a naopak umožňuje dosažení takového sjednocení s Bohem, kterého nelze dosáhnout dodržováním pouhého “liberálního minima”.
Je smutné, že dnes mají všichni tendenci ignorovat všechny starobylé tradice a hluboké myšlenky, které přetrvaly díky ortodoxii, ale zato si nikdy nevynechají příležitost zveřejnit nějaký ojedinělý výstřelek z ortodoxního prostředí, který se potom šíří po všech sítích a médiích: “Ortodoxní židé diskriminují ženy”; “Ortodoxní židé se pokusili ukamenovat psa, protože ho považovali za reinkarnaci mrtvého prokletého muže”; “Pravoslavný patriarcha prohlásil, že za povodně může fousatá zpěvačka”; “Pravoslavný kněz řekl, že plyšová mluvící zvířátka pro děti jsou posedlá ďáblem” atd. atd. Ateisté nás na základě činů několika jedinců chtějí zesměšnit, aby nás nikdo nebral vážně, čímž nevědomky pomáhají Satanovi.
bs*d Díky, a asi nejen já, za hlubší vhled do pravoslaví :)))
ad1.)K tomu je potrebné ešte doložiť sola scriptura. Je možné, že práve na základe tohoto: “sola scriptura” sa následne odvodili sola fide + sola gratia ? Heslo Solo scriptura a ďalšie dve sú totiž “trojicou” celej teologickej koncepcie Dr.Martina Luthera…
“Pokud vím, tak pouze protestanté věří, že stačí pouze přijmout Ježíšovu oběť, a ta udělá všechno za ně”… Luther učil takto o “prikrytí hriechov.” – tento výraz síce nájdeme hlavne aj v kajúcich žalmoch, ale mňa by zaujímalo – či je vôbec možné, aby to malo niečo spoločné aj s “Hilchot tešuva”? = por.:. Ale na to by nám vari vedel odpovedať pán Haidler ?
Ospravedlnujem sa – skopíroval som citát, ale keďže som mal klaviatúru pre uvodzovky v znaku šípok nastavenú už na iný jazyk, tak mi to nevzalo. Doplňujem teda – por. “Nikdo nám naše viny neshladí. Jsou jen přikryty – jak učí již dávno před rav Abrahamem i Rambam”
ad moslim) K teologii Martina Luthera a obecně značné části protestantů skutečně patří ještě princip Sola Scriptura. Jenomže já jsem ve svém příspěvku nerozebíral protestantskou teologii jako celek, ale pouze co se týká ospravedlnění.
A princip Sola Scriptura se netýká ospravedlnění, nýbrž otázky odkud mají být čerpány informace (=”pouze z Písma”).
A pan Achab by asi jen těžko mohl obecně podpořit princip Sola Scriptura, protože je rabínský žid. V rabínském judaismu jsou mimobiblické zdroje jako Talmud a výroky rabínů klíčové.
ad 5) “A pan Achab…”
Omlouvám se, chtěl jsem říct pan Haidler.
Luther vs židovské pojetí)
I kdyby Luther chápal přikrytí hříchů stejně jako židé Hilchot tešuva, je tu pořád zásadní rozdíl;
Židé se snaží naplňovat Boží přikázání a konat dobré skutky, i když i tak jejich hříchy nebudou smazány, ale pouze přikryty.
Luther naproti tomu hlásal, že stačí pouze věřit, a už nemusí ani konat žádné dobré skutky, o všechno se postará Boží milost.
Luther by k tomu tedy přišel o dost levněji než židé.
Ad.5)No tú sola fidea a sola gratia si Luther zobral priamo od Pavla: “Ospravedlnený teda z viery …zadarmo jeho milosťou…”. Tie moje otázky boli čisto teoretické, vôbec mi nešlo o to, čo kto chce podporiť, vlastne mi šlo o to, či je možné, aby Luther poznal aj iné židovské pramene, ako len Starý Zákon. Ale už som si odpoveď dal – asi nie, veď všeobecne sa o židoch vyjadril veľmi zle, až antisemitský, svojím “Kladivom na židov”.
Ad.7)Výborne vyjadrené. Vysvetľuje to aj to, prečo z kanonického zoznamu knih Nového zákona Luther vyradil Jakubov list (viera bez skutkov je mŕtva)a nazval ho “slameným listom” . Až neskôr ho ECAV vrátila spomedzi apokryfných kníh do kanonického zoznamu.
Pán Stodůlka – tiež len tak teoreticky – aký kanonický zoznam má vlastne Vaša ortodoxná cirkev? Líši sa nejakými zvlášnosťami napr.od zoznamu RKC? Aký vzťah má vaša ortodoxná cirkev ku Knihe Sirachovcovej, ktorú mimochodom Lutherovi tiež nebola po chuti, podobne ako List Jakubov ?
ad 9) “Ospravedlnený teda z viery …zadarmo jeho milosťou…”.
V tomto udělal Luther přesně to, co tak rádi dělají mnozí protestanté; vykousl jeden konkrétní výrok a vyložil si ho po svém, přičemž ignoroval všechny ostatní výroky, která říkají “Víra bez skutků je mrtvá.”, nebo všechny Ježíšovy výzvy, abychom ho následovali, přinášeli ovoce apod.
My to interpretujeme odlišně: Samozřejmě že musíme konat dobré skutky a plnit přikázání. Nicméně i když se budeme snažit sebevíc, nikdy svými skutky nedosáhneme úplného ospravedlnění, vždycky nám bude kus chybět. A právě ten kus, co nám chybí, ten může být dovršen pomocí Boží milosti, Boží milost nám umožní zaplnit ten kus, který nejsme schopni zaplnit svými skutky.
A protože každý potřebuje kus Boží milosti, aby doplnil to, co nedokázal zaplnit svými skutky, nikdo se nebude moci vychloubat, že se vykoupil svými skutky- každý potřebovat dopomoc Boží milosti. To ale neznamená, že nás Boží milost ospravedlní bez pomoci našich skutků, Boží milost pouze doplní to, k čemu naše skutky už nestačili.
My věříme, že Boží milost nám pomůže doplnit jen to, co nám chybí, a co nedokážeme naplnit vlastními silami, kdežto protestanté věří, že Boží milost za ně udělá všechno.
DODATEK: Přesvědčení protestantů, že je Bůh ospravedlní pouze pro jejich víru, aniž by museli přinést “ovoce dobrých skutků”, považujeme za opovážlivé spoléhání na Boží milost a za pokoušení Boha, což podle nás odporuje výroku:
“Nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha.”
bs*d — Jen je škoda, že se nám to pravoslaví vedle poměrně erudovaného vhledu biblického prezentuje jako chodníček značně militantní. Jakoby pro ty, kteří jdou “domů”, nevedla jiná cesta než zrovinka tudy. Což je pod materiálkem o “tefila zaka” paradoxně jaksi křiklavější než třeba ve sborníku :Proč nejsem protestant …
ad Haidler) Je naše povinnost upozornit na závažný omyl, který vede ke katastrofálním následkům. Důsledkem tohoto Lutherova výkladu je víra, že když věřím v Boha, mohu si dělat co chci, spásu mám v kapse:
“Buď si hříšníkem a tvé hříchy ať jsou silné, ale tvá důvěra v Krista ať je mnohem více silnější a raduj se v Kristu, který je vítězem nad hříchem, smrtí a světem. Hříchy budeme páchat, dokud tady jsme, neboť tento život není místem, kde přebývá spravedlnost. Vyhlížíme však, jak říká Petr (2Pt 3:13), nová nebesa a novou zemi, kde spravedlnost bude vládnout. Postačuje, že jsme skrze Boží slávu poznali Beránka, který snímá hřích světa. Žádný hřích nás od něho nemůže oddělit, dokonce i kdybychom za den tisíckrát zabili nebo zcizoložili.” (Martin Luther)
“Bůh mi odpustí, vždyť je to jeho povolání.” (Heinrich Heine)
Nepoužíval bych tak ostré kritiky, kdybych na vlastní oči neviděl, k jak zhoubným následkům tento omyl vede. Protestanté nejsou vděčni Bohu za Jeho slitování, protože věří, že na něj mají nárok. Úcta a pokora vymizela u protestantů, Bůh je při nejlepším “jejich kámoš”, jinak jen automat na přání.
“Slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha; Buď proklet, kdo svádí slepce z cesty; Slepému jsem byl okem, kulhavému nohou.”
Budu-li mlčet a dovolím slepci, aby kráčel směrem ke srázu, udělám více škody, než když ho se smrtící upřímností upozorním na špatnost jeho cesty. Nepříjemná pravda je lepší než lež.
Heineho citát pochádza zo židovskej etapy života a či s luteranskeho obdobia?
U Joba po 29.kap. nasleduje aj 30.
Luterani maju 5. S(solus,soli).Netreba ich roztrhávat.
Kritika nie je ostrá ale možno trošku neznalostná.
Stalo by sa Slovo telom aj vtedy,keby nenastalo Adamove zlyhanie?U ortodoxných?
ad1O)V heidelbergských dišputách Luter hovorí:,,Viera neposkytuje jasný pohlad,ale prináša istu podobu tmy,v ktorej nevidno nič”.Trošku,,tažší”pohlad na,,vieru”.A následne ,,ovocie dobrých skutkov”.Taký Job by vedel o tom rozprávat.smile
ad 13) a) Tento výrok řekl Heine krátce před svou smrtí.
b) Ano, u lutheránů existuje 5S, ale ty 3 výše jmenované jsou považovány za základní a hlavní. Kromě toho mezi lutherány existují obrovské rozdíly: existují lutheráni typičtí protestanté, stejně tak lutheráni skorokatolíci (Švédsko, Finsko), lutheráni věřící v kněžské svěcení, lutheráni odmítající kněžské svěcení… Jde o skupinu rozdělenou na mnoho vzájemně nesouhlasících směrů. Jenom v ČR jsou nejméně 3 různé lutheránské církve, možná více.
c) Kdyby nedošlo k pádu Adama, i tak by mohl zhřešit později někdo z jeho potomků. My na rozdíl od ostatních křesťanů nevěříme v dědičný hřích. Koncept dědičného hříchu vymyslel Augustin z Hippa a tento názor se ujal v západní části církve, tudíž v něj věří katolíci a protestanté, ale pravoslavní ne.
Podle nás lidská schopnost jednat nejen dobře, ale i zle, není důsledkem dědičného hříchu, nýbrž naší schopnosti svobodné vůle, která nám umožňuje jednat různým způsobem- dobře nebo zle. Stejně jako u lidí je to i u andělů. Satan se mohl zkazit sám od sebe právě proto, že měl přirozeně schopnost jednat dobře nebo zle; kdyby ji neměl, nemohl se zkazit a ani pokoušet Adama s Evou.
Navíc prostě mít hřích, který jsme nespáchali, je nesmysl. Adamův hřích způsobil, že do světa vešla smrt, a postihla nejen jeho, ale i jeho potomky- v tomto slova smyslu bychom snad mohli říct, že po Adamovi dědíme následek jeho hříchu- smrtelnost, avšak zcela jistě nedědíme hřích samotný.
Občas mám teda pocit, že český husitský katolík je na tom ještě podstatně hůře :)) viz: http://www.novinky.cz/domaci/349739-komunismus-vychazi-z-bible-haji-se-farar-kandidujici-za-kscm.html
ad17/c,tam sa rozdiel tahá od Anselma z Cantenbury,ktorý to takto zadefinoval pre Západ.(ako normatívu-vykupenie z hriechu).
U vás to ide od Maxima Spovedníka.
Hriech som nespomínal-zlyhanie.SAMOTNý ,,HRIECH”sa zjavuje az u Kaina.Cize smrt,následok zlyhania.Sa mi zdat také prijatelnejšie.
ad Achab Haidler)
Je velký rozdíl mezi tím, když je někdo militantní, protože chce někomu ublížit, a mezi tím, když je někdo militantní, protože chce jiného důrazně upozornit na jeho omyly a pomoci mu napravit se.
Západní křesťané z našeho pohledu hluboce tápají; vnímají Starý Zákon jako svého nepřítele a nedodržují původní tradice a přikázání, nerozumí ani Bohu.
Divíte se, když se zlobím, když chce jít někdo “domů” malinko jinak. Jenomže problém je v tom, že pro nás to nejsou malinké odlišnosti, ale naopak velmi veliké odlišnosti.
Podle nás záleží na každém detailu, například i na oděvu duchovního, který vede bohoslužbu. Podle naší interpretace “Uděláš si střapce na oděvu” např. kněz musí mít na sobě modlitební šál zakončený střapci (“ala talit”), musí mít plnovous atp.
Velmi dobře je to např. vidět na tomto videu, které mimo jiné také ukazuje mnoho dobrého, co pravoslavná církev dělá: https://www.youtube.com/watch?v=oODEHpxEAgc
(Je to z Gruzínské pravoslavné církve, jejíž patriarchou je Ilja/Elijahu II.)
My nejsme nenávistní, ale nemůžeme mlčet. Všichni musíme plnit Boží přikázání, a přinést posvěcení celému světu.
ad.14 )Ja som to mal zaškutuľkované tak ,že exisuje len jediná pravá luteránska cirkev: ECAV – čiže Evanjelická cirkev augsburského vyznania – a potom už treba hovoriť o kalvínoch, baptistoch, atď. Čo o tom píšete , je pre mňa nové. Teóriu dedičného hriechu – presnejšie teóriu o následkoch dedičného hriechu odmieta rovnako judaizmus a islam. Argumenty sú veľmi podobné až rovnaké. Aký máte názor na to, že vlastne vďaka spomenutej teórii o následkoch dedičného hriechu bol (alebo ešte stále je?) v RKC nepokrsteným deťom odopretý pohreb ? V islame je to tak, že veríme, že každé dieťa (nielen moslimských rodičov), pokiaľ zomrie pred nadobudnutím užívania rozumu, tak ide do rája (=nemá hriech).Chcem ešte na niečo zareagovať u č. 5, ale už nemám čas. Prajem pekný deň.
ad muslim) Jak jsem psal výše, my pravoslavní ODMÍTÁME učení o dědičném hříchu, jako jediná z křesťanských církví (všechny ostatní v něj věří). Proto u nás žádné kontroverze s pohřbíváním dětí nejsou, každý se podle nás rodí bez hříchu, a je odpovědný jen za hříchy, které sám vykoná během života.
S katolickou církví nesouhlasíme nejen v učení o dědičném hříchu, ale i v mnoha dalších věcech. Hlavní spor, který vedl před tisícem let k definitivnímu rozpadu naší jednoty, byl spor o Boží podstatu (část tohoto sporu je také známá jako “Spor o filioque”).
Katolíci vyhlásili jako jedinou pravou víru svoje učení o Trojici, které přibližně říká toto:
“Je jeden Bůh, a to Otec, Syn a Duch Svatý; a ze syna vychází Duch Svatý stejně jako z Otce.”
Pravoslavní odmítli přijmout toto učení o Trojici, protože pravoslavná církev říká:
“Jeden je Bůh, protože jeden je Otec. Kromě několika míst, která vyžadují hlubší zamyšlení, je v Bibli slovem Bůh vždycky jednoznačně myšlen Otec. Proto se praví: je Syn Boží a Duch Boží, nikde se však nepraví: je Otec Boží; protože Otec není Boží, Otec je Bůh. Syn i Duch pocházejí z Otce samotného, protože jen Otec je zdrojem všeho božství; a proto mají stejnou podstatu jako Otec, protože pocházejí z Otce.
Duch a Slovo jsou jako dvě ruce Boha, kterými všechno činí; Duch Boží a Slovo Boží, které se stalo tělem podle vůle Otcovy, a proto jej nazýváme Synem. Jeden je Bůh, protože jeden je Otec.”
(zkráceně to je také tady: http://oca.org/orthodoxy/the-orthodox-faith/doctrine/the-holy-trinity/one-god-one-father)
Pravoslavní tehdy dospěli k názoru, že katolíci odpadli od pravé víry, protože postavili Ježíše na stejnou úroveň jako Boha Otce, a prokleli katolíky. Katolíci se naštvali, a jejich hněv se uvolnil během 4. křížové výpravy, která původně směřovala proti muslimům v Jeruzalémě, ale místo toho zamířili do Konstantinopole, aby zničili “byzantské zlo”. Během cesty spálili více než tisíc pravoslavných chrámů a v Konstantinopoli zmasakrovali obyvatelstvo. Byzantská říše se z toho už nikdy nevzpamatovala, takže ji později dobyli Osmané, kteří přeměnili náš hlavní Chrám na mešitu. Někteří pravoslavní to katolíkům dodnes neodpustili.
ad lutheráni) Švédští “katolíko-lutheráni”: https://www.youtube.com/watch?v=MiTHGXtmE9U
ad 18)neviem,co Vás učili pri študiu,ale nepohreb neviniatok odporuje slovámo Toho,koho ste študovali.J.C.sa zaručil,že deti nemaju žiadnu prekážku vojst do královstva nebeského.Je to trojnásobne potvrdené samotným J.C.Mt 19,13-14.Mk10,13-14 a Lk18,15-16.
V NZ su použité-Teknon-dieta vo všeobecnom význame pre tento príbuzenský vztah.
Nepios-dieta,ešte ako nedospelý človek,ale aj nemluvna.
Pedion-dieta malé,ale aj batola,novonarodenec.
Bréfos-batola alebo aj zárodok.
U Lukáša použité dve synonymaá-pedion a bréfos.Lk2,11-12,,….nájdete dietatko(bréfos)zavinuté do plienok a uložené v jasliach”.Dva tvary,aby bolo jasné,že sa to dotýka aj novonarodeniatok-im patrí královstvo.
A kto sa tejto pravde protivý,tak….
ad19) a čo takto sa zamysliet nad slovami Gregora z Naziánu,že práve nepochopitelnost dogmatu o Trojici nás privádza k absolutnemu mystériu Boha.Alebo ako povedal,ze kontemplácia Troch v Jedinom vzbudzuje hlboké a ohromujuce pocity:,,Akmile si predstavým Jedného,ožiari ma jas Troch,akmile rozlíšim Troch,zas ma uchváti Jeden.Ked pomyslím na jedného z Trojice,myslím nan ako na celok,oči sa mi naplnia slzami a vacšina toho,o čom uvažujem mi uniká.”
Kedysi Majster Sosan(čchongho hjudžong)zanechal spis Zrkadlo troch učení-pozoruhodne zamyslenie nad buddhizmom,konfucianizmom a taoismom-aj ked si bol vedom radu rozdielov medzi nimi,Sosan videl medzi nimi sulad,lebo sa domnieval(po roku 1520),v záujme zmiernia,že treba zdoraznovat podobnosti a vyhýbat sa sporom.Ciel je spoločný.U konfu si všíma ludskost,bdelost,sebakultiváciu,snahy porozumiet druhým.Kultiváciu mysle.
Tao-prirodzenost,meditáciu,pokoru.Prekonanie egocentrizmu.
Buddhizmus-ktiež vela,ale výsledok dosiahnut prebudenie.(k Návratu,obratu).A toto sa mi zdá prijatelnejšie aj pre nás.smile
U moslima asi s Trojicou opatrnejšie,lebo možno to ešte nmá usporiadané.Vid meno Ahmded a Die-TRI-ch.smile a pozdrav Jemu.
ad 22) Slova Gregora z Naziánu ničemu neprotiřečí. Mezi Bohem a jeho Slovem a Duchem je zvláštní spojení, které může být fascinující a tajemné.
Nicméně současně víme, že z této Trojice je pouze Bůh Otec zdrojem všeho božství, a jeho Slovo a Duch jsou božské proto, že vycházejí z Něj, jsou “Jeho rukama, kterými jedná”. Kdybychom zahodili toto poznání, naše víra by se stala blízkou polyteismu.
שמע ישראל יהוה אלהינו יהוה אחד
ad.21)Napr. Pius XII. vyhlásil, že „okrem krstu nie je iný prostriedok pre nadprirodzený život pre deti, ktoré ešte nepoužívajú vlastný rozum“.Pred II. vatikánskym koncilom pre zomreté nepokrstené deti nebol kresťanský pohreb možný, také deti sa nemali pochovávať v posvätenej pôde. V gréckokatolíckom obrade je jednotný pohreb pre všetky deti; hovorí sa v ňom o ich večnom živote.
PS: Danny, a Vy sa ako voláte ?
ad 23)ked príjmem presvedčenie Maxima Vyznavača,že ludske bytosti možu dojst naplnenia len vtedy,pokial sa spoja s Bohom.Načo mi budu jeho ruky?
ad 24)Daniel David Lehotský.Rodom s Královej Lehoty.smile.
Doktríny su dielom človeka a preto su zákonite nepresné.(k Piovi).
ad 25)Daniel, súhlasím, ale v takom prípade nemala byť vyhlasená dogma o neomylnosti pápeža( podľa interpretácie RKC pápež sa môže zmýliť alebo byť “nepresný” v osobnom živote vo veciach mravov – čo už urobiť, keď mnohým pápežom sa dokázal nemravný, nepresný život = to,že boli mimo – ale pápež sa nikdy nemôže zmýliť vo veciach toho,čo vyhlasuje,že treba veriť). Zdravím.
ad.5)Pán Stodůlka, som si položil otázku, či by som ja podporil princip Sola Scriptura ( v islame je to Koran a Sunna Proroka, ak samozrejme popritom vynechám to, že muslimovia veria aj v ďalšie sväté knihy, ako napr v Tóru ). Teda rozhodne nie, pričom si na vyjadrenie požičiam slová sufistického šejcha Hassana: “Nie som žiadny bohatier alebo sväty. Ale poviem každému, kto to chce počuť, musíte mať duchovného majstra. To je základom náboženstva: Napríklad Ježiš bol majster, ktorý mal svojich učeníkov. Wahabiti hovoria: „Nepotrebuješ žiadného majstra. Musíš čítať len Korán a výroky Proroka“. Také niečo je zavadzajúce a vedie do bludu.
Vlastne aj keď sa to bude na prvý pohľad zdať vzdialené, pozorujem tu zaujímavú paralelu medzi Martinom Lutherom a Ibn Abdulom Wahabim. Nielen v princípe Sola Scriptura, ale aj v tom, že obidvaja sa cítili byť Bohom povolaní alebo vyvolení k reformácií…Jediný rozdiel vidím iba v tom, že zatiaľ čo Lutherovi sa princíp sola scriptura vrátila výbuchom sedliackého povstania, Ibn Abdul Wahabi povstanie vyvolal. Popri sice oprávnenom rozhorčovaní sa čechov nad tým, že moslimovia zabíjajú v Sýrii moslimov, by nemali zabúdať na husitskú revolúciu v rokoch 1415 – 1436, vyvolané radikálnym reformačným hnutím, žiadajuce ďalekosiahlu reformu. Treba len dúfať, že v arabskej Sýrii to nebude trvať 16 rokov…
Ahmed,keby človek nemal vo zvyku menit jednu doktrínu za druhu,tak by mu zostala šanca získat,uchovat si morálnu autonomiu pri vzdorovaní požiadavkam deštruktívnej autority!(od spravodlivých medzi národmi po práporčíka Hugha Thompsona,ktorý nariadil zastavit masaker pod hrozbou použitia gulometov proti vyšším šaržiam v My-Lai,Erich by mohol doguglit.)
Aby nedochádzalo na slová Ovídia:,,Video meliora proboque deteriora-vidím a schvalujem lepšie a za horšim idem”.(Premeny)
Všimlo si Vaše vnutro,že človek prešiel z ,,kultury”píšucej z lava do do prava do píšucej z prava do lava?smile
K otázke Cz a potažmo Europy,postoj človeka,ktorý už Poznal,bude vždy iný ako,kto ešte nepoznal.
ad 25) “ked príjmem presvedčenie Maxima Vyznavača,že ludske bytosti možu dojst naplnenia len vtedy,pokial sa spoja s Bohom.Načo mi budu jeho ruky?”
Slovo a Duch jsou nástroje, skrze které Bůh působí mezi námi. Jenomže když katolíci prohlásili, že nejen Otec, ale i Ježíš je zdrojem božství, v podstatě si z Ježíše udělali druhého Boha nezávislého na Otci.
To se v praxi projevilo v západním křesťanství extrémním christocentrismem (zaměřením na Krista). Kristus u katolíků i u protestantů naprosto zastínil Boha. Potlačení Boha a zveličení Ježíše vedlo nejen k tomu, že se západní křesťané obracejí s modlitbami zejména na Ježíše, ale současně to přímo úměrně vedlo ke zveličení Ježíšova poselství (Nového Zákona) a k potlačení Starého Zákona, který je u západních křesťanů chápán téměř jako nepotřebný, podobně jako téměř nepotřebují Boha Otce, ale stačí jim Ježíš.
Viditelným znamením této odlišnosti je oltář. Uprostřed oltáře katolíků a protestantů je umístěn kříž jako symbol Ježíše.
Kdežto u pravoslavných je na oltáři obří sedmiramenná Menora jako symbol Boha Otce. Což můžete vidět i na tomto videu, které jsem zveřejnil už u příspěvku č. 17:
https://www.youtube.com/watch?v=oODEHpxEAgc (v čase 1:24)
ad29)to je v poriadku.V lekciách jeruzalemskeho biskupa Cyrila(cca315-386)máme jeden z prvých záznamov o sposobe ,akým sa noví kandidáti zoznamovali s obradmi a náukou.Až po tomto(nerozpisujem)sa Boh stáva sučastou ich životov.Podstatné,že ,,prežili”zmenu mysle.
,,Potlač svoje Ego a podrob sa rituálu”-povedal Konfucius svojmu žiakovi Ian Hui.Mám pocit,že ritual ,,po” je spievodný jav.Nič proti nim,samozrejme.
Taký vnutorný Morálný princíp,,vyššieho”rádu,ktorý je tým pádom nemenný s ohladom na podmienky jeho použitelnosti(odpustenie všetkými za vypalenie Carihradu,napr.)naprieč časom,sitáciam,poprípade bez ohladu na vlastnu prospešnost.Býva zakotvený v obecných zvyklostiach naprieč všetkými náboženstvami a či spoločnostiami.Napríklad explicitné zásady v Desateru,a či Zlatom pravidle(Milovat budeš….ben Azaj posunul do popredia iné)neumožnuju žiadnu mieru volnosti,ktorá by mohla ospravedlnit prostriedky k dosiahnutiu ciela,alebo okolnosti,ktoré by mohli vymedzovat prípady,ked princíp dočastne pozbýva platnosti,alebo použitie v zriedenej forme.A či je nastole pri,,rituále”menora,kríž,Posvátny strom nie je az tak podstatné. (síce ako a pre koho.smile).
P.S.Ešte ma napadlo pri rozdiele menory a kríža,že problém sa taha ako kappadockí Otcovia(Basileos,bracha Gregor a naziánsky)a to rozdelenie medzi kérygma a dogmou.U Basilea je kérygma verejné učenie(vonkajšiok)a dogma hlbší zmysel biblickej Pravdy,ktoru možno vyjadrit lensymbolicky a pochopit na základe náboženskej skusenosti.(Nezávisle na tom,čo spočíva na stole.).preto Gregor Nazziánsky píše,že každé ponatie Boha je zdanie,falošný obraz a nemože odhalovat samotného Boha.Následne apofatizmus.Západ rozvinie sustredenie na kérigma.
ad28)V ktorom smere sa písala Tora?
PS: Korán 2:4:“Tato kniha je pro ty, kto věří v to, co zjeveno bylo tobě (Mohammede) a cožkoliv zjeveno bylo před tebou”
ad32)napočudovanie viem,čo je príkaz iqra! a tak isto qur”án,prednes.Ale viem,že v Q.75,17-19 je psáno,,ved nám prislucha ich zhromaždit a číTAT..”.
Ale mne išlo skor o rozdiel,že čítat korán je ,,duchovnou”discilínou,ktoru z lava do prava píšuci tažšie(pre nich zbytočne)chápu,pretože pre nich je Božím Slovom Ježiš.Z lava do prava píšuci židia podobne s Torou.Tento rozdiel som mal na mysli.Preto po nejakej stránke maju bližšie k sebe.
Danny, ešte k inej téme- ad.28). Z tvojej strany dobre mienené. Ale….O mňa si obavy robiť nemusíš .Keby to bolo tak, už by som pobehoval so samopalom v Iraku. Totiž,odmietol som pozvanie od istého „veľkého“ šejcha– aj keď zatiaľ len na pár dňovú návštevu .Jeho záujem až z Iráku o to, že som sa stal moslimom….Predpokladám, že som z jahody na hlavu nespadol. Z toho ti musí byť zrejmé, prečo sa v komentároch salafistami/wahabitmi zaoberám a že ma vlastne k tomu vyprovokovali. To je len jeden príklad z osobnej skúsenosti –ich taktikou je, že s k wahabizmu nepriznávajú – a žiaľ mám podozrenie, že muslimovia v čechách žijú vo vzdušných zámkoch – dôkazom toho je na internete ich manifestovaná modlitba za zánik Izraela –modlitba až do súdneho dňa. Jediné, čo ich môže ospravedlniť je to, že nepoznajú praktickú skúsenosť okolitého moslimského sveta (dobrú i zlú).
PS:Tam to už tiež poznali – pred 250 rokmi….
odkaz pre takuto,,odnož”islámu.Rumí sa pustil do nekonečého boja(džihád),aby vo všetkých veciach vyčlenil Božie zlutovanie,lásku a krásu a všetko iné odstránil.(treba čítat Masnaví).
My máme hesychasmus v Apoftegmatách.(napr.).
ad moslim) Všiml jsem si, že jsem Vám zapomněl odpovědět na dotaz ohledně pravoslavného kánonu.
V pravoslavném biblickém kánonu jsou všechny knihy, které jsou u katolíků, a ještě několik navíc: 3. a 4. kniha Makabejská, 3. kniha Ezdrášova (která je však v našem řazení 1. knihou Ezdrášovou, tedy předchází katolické 1. knize Ezdrášově), kniha Ódy a máme o jeden žalm navíc.
Navíc používáme odlišnou verzi Starého Zákona než katolíci. My používáme Septuagintu, což je Starý Zákon napsaný řecky mluvícími židovskými učenci; naše verze Starého Zákona je starší i než ta, kterou používají současní rabínští židé. Stejně tak vycházíme z původní řecké verze Nového Zákona.
Katolíci, kteří však poté mluvili převážně latinsky, nerozuměli řecké verzi, proto si udělali latinské překlady. To podle náš přineslo několik problémů:
1)katolický překlad není zcela přesný
2)v řečtině mají stejně jako v hebrejštině písmena svůj číselný význam, takže pravoslavní mystikové mohou kromě samotného zjevného textu nalézat také hlubší skryté významy v různých číselných asociacích podobně, jako to dělají židovští mystikové; v latině to nejde
ad.36)Dakujem za informácie.Pan Stodůlka, k ad1)Vám dávam pravdu ohľadom katolikov tak na 50 percent, vlažnosť väčšiny laikov je všeobecne známa, ale aby sme nezabudli, že RKC má aj kontemplativné rehoľné rady, modli sa tiež Liturgiu na posvätenie času, ktorú sa dnes modlia aj dobrovoľne mnohí laici, nielen kňazi a rehoľníci.Islam má tiež, hoci to tak nenazýva: “liturgiu hodín”. Rozdiel v dodržiavaní týchto hodín medzi RKC a islamom je ten, že pre nedostatok času si katolík môže “odmodliť” rannú modlitbu aj večer, moslim má povinnosť stihnúť ju pred východom slnka – predpokladám, že je to tak aj u Vás, totiž, že modlitba pre určitú dennú chvíľu sa nedá odložiť. Zaujímavý rozdiel je aj ten, že v islame sa pri modlitbe číta text Koránu z hlavy -považujem to za veľmi praktickú vec – nepotrebujem vláčiť zo sebou hrubý breviár.Smile.Ale ináč má prekvapuje to, že v pravoslavi sa kladie taký dôraz na kontempláciu, len neviem, či ju praktizujú tiež všetci pravoslávni. Vari nám nechcete len povedať, že všetci pravoslávni su meditatívnymi typmi. Keby som to isté ja tvrdil o moslimoch, tak by som klamal.
ad.35/ Danny, už zas píšeš tak, že to treba po tebe luštiť. Smile. Môžeš mi vysvetliť pojem hesychasmus? Neviem, či rozumiem pod tým to isté – ja pod pojmom hesychasmus rozumiem druh modlitby.Niekedy sa tomu vraví monológia.Ide o opakovanie nejaho biblického verša, vzdávajúceho Bohu chválu – synonynom pre to je v islame zikr (turecká transliterácia arabského výrazu ).
Danny, ešte doplňujem – neviem či si od Carla Carreta čítal knihu “Ako František”. Tak Carreto tam spomína, ako zažil modlitbu istého moslimského mystika, ktorý neprestajne opakoval iba tri slová: “Boh je veľký”. No tak to je ten zikr.
ad moslim) Obecně vzato, cílem pravoslaví je dosáhnout toho, aby si člověk neustále uvědomoval přítomnost Boha, a neustále Boha uctíval veškerým svým jednáním. Nicméně ne všichni pravoslavní dodržují víru tak, jak by měli. Mnozí ovšem víru berou vážně.
Modlitby pravoslavných se od modliteb jiných křesťanů liší mimo jiné velkým důrazem na to, aby uctívání Boha neprobíhalo pouze duševně, ale také fyzicky. To se v praxi projevuje:
a) Pravoslavní během modliteb nesmí sedět, protože je to považováno za neuctivý postoj- v tradičních pravoslavných chrámech ani nejsou lavice, nebo pouze několik pro staré a nemocné
b) Pravoslavní během modliteb střídají různé postoje podle jistých pravidel, takže se střídavě křižují, klanějí a padají k zemi.
Abyste si udělal představu jak to vypadá v praxi, tady je video, které srovnává modlitební postoje židů, pravoslavných a muslimů; pravoslavní jsou od času 8:20
ad39)luštit alebo dopátravat?smile.U vychodných krestanov dominovalo viac svetlo ako tma(Tábor miesto Getsamani,Kalvária-Sv,Jan od Kríža).Nezávisí na predstave a vízii,ale v apofatickej zkusenosti.Ako vyložil už Gregor N. v komente k Velpiesni:,,..každý pojem,ktorého sa mysel chopí,sa stáva prekážkou v pátraní,tým,ktorí hladaju”.Cize bez rozptylovania.Hesychia- klud,alebo vnutorne mlčanie.v milovanej modlitbe Gospody Jisuse Christe,Syne Božij..nezakušalo ,,podstatu”ale ,,energie”.Svatý Basileos:,,Boha poznáme prostedníctvom jeho energeiai,,,”.Nazývali ,,božiou slávou”(kabod u susedov.an-Nur,smile).
ad muslim) Ještě dodatek. Pravoslavné modlitby se výrazně liší i svým provedením. V pravoslavné církvi se nepoužívají varhany ani podobné hudební nástroje, zvukomalebnosti bez doprovodu hudebních nástrojů se dosahuje specifickým druhem zpěvu. Pravoslavné bohoslužby jsou také výrazně delší než katolické.
Ukázka pravoslavného zpěvu:
este ad32).Dt31,9 a 24″,,Ked Mojžíš sepsal…”tak predpokladám z prava do lava.smile
ad.41)Hej Danny, je to presne tak, ako si to napísal: “Hesychia- klud,alebo vnutorne mlčanie” -známa presná definícia , na ktorú som už zabudol. Ja som opísal iba metódu, ktorá sama osebe ešte nie cieľom. A u č.38 som sa matematicky zmýlil – on nehovoril 3 slová:Boh je veľký”, ale iba 2: ” Allahu Akbar”. Arabčina je ekonomickejšia a preto ju mám radšej ako preklady.Smile. Ale aj turci takisto hovoria: Boh – veľký…A napr. Danny je múdry povedia: Danny múdry (Danny zeki).Zdravím.
ad.40+42/ Pán Stodůlka, veľmi, veľmi zaujímavé a ja sa už teším na to, že si cez víkend vezmem čas k tomu, aby som tie materiály preštudoval. To, aby aj telo bolo zapojené pri poklone do modlitby – akoby Boh daroval človeku do prirodzenosti – a tak aj u arabov má každý pohyb pri rituálnej modlitbe dôležitý význam. Samozrejme, nikde to nemá byť rutinou alebo technikou, ako je to napr. v joge pri tzv.pozdrave slncu .Naviac- tam to musí byť len technikou pre zdravie – totiž, ak jogin prežíva pozdrav slnku akosi vnútorne, duchovne, tak sa to už stáva modloslužbou ….Ale odbočil som. Chcel som len toľko, že som veľmi zvedavý na to, ako je to v pravoslávi,tie všeobecné spojitosti uctievania , ktoré ste mi naznačil – takže si vezmem na to cez víkend kľud a čas .Ďakujem.
ad moslim45) Myslím, že si kvůli tomu nemusíte rušit plány na víkend. Nejde o žádné dlouhé a podrobné vyčerpávající rozbory, jsou to jen 2 několik minut trvající videa pro základní představu, jedno ukazuje pravoslavné křesťany při vykonávání modliteb, druhé je krátká ukázka tradičního pravoslavného zpěvu.
Nenapadlo by mne obtěžovat Vás materiálem vyžadujícím hodiny studia, nemusíte se bát.
P. S. První video zachycuje modlitební postoje pravoslavných při modlitbě v chrámech, nicméně stejným způsobem se pravoslavní křesťané modlí i při modlitbě doma. Klanění se během modliteb je v pravoslaví nezbytné, neboť pravoslaví říká: “Modlitby bez klanění se jsou chladné a Bohu nepříjemné.”
…Nebo zde je ještě pravoslavný zpěv i s anglickými titulky: https://www.youtube.com/watch?v=RwFYUJb03d0
…A zde je ukázka, jak může vypadat velmi tradiční páteční pravoslavná večerní bohoslužba: https://www.youtube.com/watch?v=uqLL80aqZqA
ad moslim) JEŠTĚ POZNÁMKA NA VYSVĚTLENOU.
U videí, která ukazují pravoslavné modlitební postoje, což jsou videa u příspěvku č.40 a 49, si můžete všimnout ještě jednoho znaku pravoslavných modliteb. U videa 40 po celou dobu týkající se pravoslaví je hudebním doprovodem žalm 136 (podle katolického číslování). Můžete si všimnout, že v podstatě po každém verši je vloženo “Alelujáh” (což znamená Chvalme Boha/Chválu Bohu). Podobně je to u videa 49 od 11. minuty, kdy je opět po určitých úsecích opakováno tentokrát “Alelú Jáhu, Alelujáh…”.
Pro pravoslaví je totiž typické, že u modliteb (obvykle žalmů), které mluví o vlastnostech a činech Boha , vsouvá na počátek Alelujáh/Chvála Bohu.
Takže např. žalm 103, ve kterém stojí: “Bůh je slitovný a milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný.”, pravoslavní během modliteb odříkávají tímto způsobem:
“Chvála Bohu slitovnému a milostivému, shovívavému a nejvýš milosrdnému!” -podobně formulované modlitby jsou pro pravoslaví typické.
ad.50)U žalmu 103,8 som si už dávno všimol, že v je zhode “basmaly”,tj.formuly ktorá je v Koráne hlavičkou pred každou Surou (okrem deviatej) – v transliteraci :”Bismillahi lláhi r-rahmáni r-rahim )- šejch Sámer Shehadeh v konzultácii s Ústavem pre jazyk český revidoval predchádzajúci český preklad basmaly, aby presnejšie zodpovedal významu v arabštine takto: ” Ve jménu Alláha (Boha) Milostivého, Smilovného “- slovenské preklady veršu Ž.103, 8 sú iné ako ste Vy uviedol -predpokladám, že je to pravoslávny preklad : “Bůh je slitovný a milostivý” – a zaujímalo by ma, či by to zodpovedalo konzultácii s Ústavom pre český jazyk aj presnému významu v hebrejštine, čo by ma veľmi potešilo.
PS: Čas si predsa len cez víkend vezmem (inša Allah), pretože dokument dohromady trvajú spolu nejakú tú chvíľu a mna zaujíma urobiť si takú komparáciu. Samozrejme pravoslávie ma pritom bude zaujímať najviac, pretože ho po rituálnej stránke poznám najmenej a vlastne nepoznám.Vlastne sa pýtam, prečo to nebolo v osnovách katolickej teológie – aspoň nejaký ten informatívny základ čo len na jednu stranu…
Užasne russian liturgies-Nocturn,matutina,vesper,completorium.Zážitok.
Pan Stodůlka, veľmi zaujímavá séria linkov. Čo všetky rituálne modlitby židov koptických a ortodoxných kresťanov a moslimov spája, je biblický základ, napr.: Exodus: 40:31-32;34:8;Genezis 17:3;24:52;Exodus 34:8; Numeri 20:6; Jozue 5:14; Nehemjáš 8:6; Matúš 26:39, .Z Koránu spomeniem Kapitolu 3:43 : „Marie, buď Pánu svému pokorně oddaná, padej na tvář svou a skláněj se s těmi, kdožpoklekají.“ –takže zaluhuje si to úctu, že aj ortodoxné kresťanky tak činia, ako to pozorujeme v ukážke. Samozrejme, že medzi obradmi sú aj rozdiely, napr. pri individuálnej modlitbe mladého žida v ukážke vidíme, že má po celý čas oči zatvorené, zatiaľ čo moslim ich má mať otvorené a po celý priebeh modlitby má svoj zrak koncentrovať na bod pred sebou, kde zloží svoju tvár, presnejšie stredobod čela. Avšak nie je to iba koncentrácia, , svoj duchovný význam má tiež v ochrane pred pokúšaním pri modlitbe, ktoré môže spôsobovať satan: „“Řekl Iblís „Za to, žes mne odvrhl, budu věru na ně číhat na přímé stezce Tvé a pak je budu pokoušet zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich shledáš nevděčnými!“(Korán 7:16-17).Ďalej, na rozdiel od súkromnej modlitby v judaizme – aspoň ako to vidím ukážke – v isláme sa pri niektorej “sérii” prednáša posvätný text nahlas a v inej iba v duchu.Ďalej, ako doposiaľ, len tak pre zaujímavosť, v isláme máme 4 pravnické školy rituálnej modlitby. Všetky 4 sú platné a každý má právo ale aj povinnosť vybrať si jednu školu. Výber je pritom výberom srdca a nie rozumu – ako som uviedol, po právnej stránke sú rovnocenné. Ja sa držím inej školy, ako tej, ktorá je predstavovaná vo videu (ale to nie je dôležité).Posielam Vám akože na výmenu link – podľa môjho názoru – môžem sa v tom mýliť, ale možno mi to aj potvrdite – v ktorom melódie sú blízke spevu ortodoxních kresťanov– jedná sa o hudbu sufitov z Andalúzie:
http://www.musicline.de/de/player_flash/8428353013010/0/1/50/product
Áno, kontemplácia o Božích vlastnostiach je veľmi dôležitá. Je to poľutovaniahodné, keď niektorí muslimovia a niektorí kresťania poznajú Boha iba podľa jednej vlastnosti: „Boh je spravodlivá sudca, ktorý dobrých odmeňuje a zlých tresce“. Aj k Božím vlastnostiam jedno kontemplatívne video v angličte:
ad moslim) Děkuji Vám za odkazy. Co se týče zpěvu, je pravda, že některé muslimské a pravoslavné melodie jsou si poměrně podobné. Když jsme u té vnější podobnosti, tak i většina mešit vypadá jako pravoslavné chrámy, čehož jste si už možná všiml.
Mešita:
a) http://www.beautifulmosque.com/wp-content/uploads/2013/07/nur-astana-mosque-in-astana-kazakhstan-0.jpg
b) http://m.inmagine.com/image-ptg01095890-Khatem-al-Anbiyaa-Mosque%20Beirut%20Lebanon%20Middle-East%20Orient.html
Pravoslavný chrám:
a) http://www.panoramio.com/photo/44301909
b)http://www.globeimages.net/data/media/203/cathedral_of_saint_sava_belgrade_serbia.jpg
b) http://www.globeimages.net/data/media/203/cathedral_of_saint_sava_belgrade_serbia.jpg
.
ad moslim) Ještě poznámka. Jak jste psal v příspěvku 51 o tom, že existují různé překlady Bible. Ve slovenštině existují 2 přístupy, jak vyslovovat pravoslavné modlitby; buďto tradičně pravoslavně, nebo přizpůsobit výslovnost ostatním církvím.
V pravoslaví je totiž určitá zvláštnost, že se některé věci vyslovují jinak, než u jiných křesťanských církví. To je nejvýraznější u slov AMEN a JEŽÍŠ.
V tradiční pravoslavné výslovnosti se:
AMEN vyslovuje jako “AMÍN”
JEŽÍŠ vyslovuje jako “ÍSUS”
Př.:
Zmŕtvychvstanie Isusa Christa
…
Pane, daj mi silu preniesť útrapy prichádzajúceho dňa
a všetky udalosti počas dňa.
Veď moju vôľu a nauč ma modliť sa, veriť,
nádejať sa, trpieť, odpúšťať a milovať.
Amin.
(http://pravoslavie-topolcany.php5.sk/modlitebnik/rozne-modlitby/modlitba-optinskych-starcov.php)
Že jde o pravoslavný text poznáte právě podle toho, že se tam píše AMIN (AMÍN), a ISUS (ÍSUS).
ad.Dominik Stodůlka)Áno, čo sa týka vonkajšej podobnosti, skutočne sa pravoslávne chrámy a mešity na seba podobajú, na druhej strane existuje aj podstatný rozdiel v tom, že v mešitách sa nenáchádzajú obrazy – čo samozrejme súvisi s monoteizmom, ktorý sa líši od kresťanského monoteizmu. Ortodoxnú cirkev zasa od ostatných cirkvi od katolickej cirkvi odlišuje zase to, že v jej chrámoch sa nenachádzajú sochy (ak sa nemýlim). Po vzhliadnuej ukážke pravoslávnych rituálov si neviem predstaviť ortodoxného kresťana modliť sa pred sochou napr.Efréma Sýrskeho, čo sa žiaľ u katolíkov stalo zlým zvykom. Amín je pre arabov amen, čo určite viete,- vyslovuje sa tiež po recitácii prvej kapitoly Koránu – a iba po tejto prvej súre – veď je to i jediná Mohammedová modlitba v Koráne . Táto tzv. Otvárateľka knihy “Al-Fatiha” obsahuje tiež prvky judaistickej a kresťanskej teológie. Všimol som si, že Vami uvedenú modlitbu: ” Veď moju vôľu …” súhrne so všetkým tým, čo za “vedením vôle” nasleduje, vyjadruje Al-Fatiha takto: ” Veď nás stezkou přímou “
ad moslim) Nemýlíte se v tom, že pravoslavná církev opravdu zakazuje v chrámu přítomnost soch a modlení se k jakýmkoliv sochám. Modlit se pravoslavného před sochou zcela jistě neuvidíte.
Avšak co se týče přítomnosti obrazů, není to způsobeno “odlišným monotheismem”. Já Vám totiž mohu uvést přesný důvod, proč jsou v pravoslavných chrámech obrazy. Když pravoslavní křesťané začali stavět první chrámy, rozhodli jsme se to udělat podle pokynů Tóry (Starého Zákona), aby naše chrámy odpovídaly Boží vůli. A podle pokynů, které dal Bůh králi-prorokovi Šalamounovi, Šalamoun nechal postavit Chrám tímto způsobem:
1. kniha královská, kapitola 6, 29-32:
“Všechny stěny domu ozdobil zevnitř i zvenčí řezbami cherubínů, palmových ozdob a rozvitých květů. I podlahu domu potáhl zlatem, uvnitř i vně. Do vchodu svatyně udělal dveře z olivového dřeva. Na ně vyřezal řezby cherubínů, palmových ozdob a rozvitých květů a potáhl je zlatem. Na cherubíny a palmové ozdoby nechal zlato přibít.”
Podle tohoto popisu byl Šalamounův Chrám odshora až dolů celý ozdobený zpodobněními květin a nebeských bytostí (tj. figurálními motivy).
A pravoslavní to dělají přesně tak, jak nám to říká Tóra: zdobíme chrámy zlatem, rostlinnými motivy a obrazy těch, kteří jsou na nebesích-andělé/cherubíni, a spasení lidé (proroci a světci).
Vidíte, děláme přesně to, co nám přikazuje Tóra, podřizujeme se Boží vůli. I v některých starých židovských synagogách najdete stejná ikonická zobrazení jako v pravoslavných chrámech, což dokazuje, že dávní židé to nepovažovali za modlu; podívejte na starověkou Synagogu Dura Európos: http://cs.wikipedia.org/wiki/Synagoga_Dura_Eur%C3%B3pos
.
ad Dominik Stodůlka )Ibaže v 1.Král.6, 29-32 o prorokov a svätcov nič nečítam. Ortodoxná cirkev má svoju tradíciu a má ju aj islám, pochopiteľne, že preto niektoré veci nebudeme meniť. Ale tiež som proti krajnostiam v akomkoľvek smere – v samotných tureckých mešitách sú i fotografie, na ktorej je Mekka s modliacim sa zhromaždením. Nie pre modlitbu, ale kvôli pripomienke a povzbudeniu – a to je rozdiel. A myslím si, že o to v tom texte 1.Král… ide. Ináč jedine, čím je mešita vyzdobená,je arabským písmom – fragmenty Koránu, hlavne Basmala a Božie mená.
ad moslim) “Ibaže v 1.Král.6, 29-32 o prorokov a svätcov nič nečítam”
Podle pravoslavné víry je Chrám odrazem Nebes. A podle nás ve starozákonních časech na Nebesích žádní proroci ani světci nebyli, protože duše všech lidí byly v Šeolu. Teprve Ježíš umožnil “svatým” vystoupit z Šeolu (podle naší interpretace). Tak jako tak však Starý Zákon nestanovuje absolutní zákaz figurálního zobrazování.
Každopádně, ohledně zobrazování jsou v pravoslavné církvi přísná pravidla; jednak je zakázáno zobrazování Boha, obrazy nesmí vypadat příliš realisticky (jinak musí být zničeny, protože svádí k modloslužbě), obrazy nesmí být “necudné”, sochy jsou zakázány zcela.
Z našeho pohledu katolické obrazy porušují všechna pravidla: od jisté doby poměrně běžně zobrazují Boha (jako vousatého starce); obrazy jsou co nejrealističtější; katolíci mají zvláštní zalíbení v téměř nahých či zcela nahých obrazech a sochách. Zářným příkladem je Sixtinská kaple, kde se Bůh-stařec dotýká nahého muže. Když vidím podobně vyzdobené kostely, mám pocit, jako bych viděl antický pohanský chrám, hnusí se mi všechny ty jejich ohavné sochy polonahých mužů a andělů. Takže si myslím, že Vám docela rozumím.
V mešitě jsem nikdy nebyl, nemohu to moc posoudit. Ale určitě by mi tam chyběly ner tamid (věčné světlo) a Menora, což jsou věci, které máme společné s judaismem.
Co se týče toho, že bychom neměli měnit tradice… Hm, platí to jak kdy. Kdyby Avraham neodhodil tradici svého otce, zůstal by po celý život modloslužebníkem. Některé tradice je vhodné zachovat, jiné odhodit; někdy je to však obtížné určit.
ad61),aké by boli Vaše vyjadrenia,keby bez pomoci Jana Damašského od sv.Sabby pri Betleheme a Teodora z kláštora Studios od Konštantinopola,zvítazili,,obrazoborci”(do roku cca 820).A Nikeforas by nenapísal Apologiu svatých obrazov?
K zobrazeniu nahoty-čistému,je všetko čisté.smile.
ad 61) Hm, co na to říct. Ano, kdyby zvítězili obrazoborci, pak by pravoslavné chrámy skutečně byly zevnitř i zvenčí úplně stejné jako mešity, akorát by v nich byly navíc Menora a věčné světlo, a na stěnách by nebyly úryvky z Koránu, ale z Bible.
Stejná otázka se však dá položit u každé situace, na kterou existovaly dva různé názory, a nakonec převládl jeden z nich, nejen u nás, ale i u židů.
Kupříkladu podle názoru současného judaismu je pro dokončení gijuru zásadní obřízka, nikoliv ponoření. Dříve však existoval i názor, že rozhodující je naopak ponoření, nikoliv obřízka. A Babylónský Talmud v Yevamot46a a Gerim 1:6 říká: “Mužský konvertita, který byl ponořen, ale ne obřezán, nebo obřezán, ale ne ponořen, je konvertita.” (tudíž stačí jen jedno nebo druhé) V pravoslaví převládl názor, že rozhodující je ponoření, nikoliv obřízka, aby byl gijur platný (“Kdo je ponořen, ale nikoliv obřezán, je konvertita; kdo je obřezán, ale nikoliv ponořen, není konvertita.”)- tedy přesně opačný názor, než jaký převládl u rabínských židů. (křest= ponoření, proto pravoslaví neuznává křty při nichž nedojde k úplnému ponoření za řádný gijur)
Podobně to bylo i s obrazy. V Palestinském Talmudu v Avoda Zara 48d se píše: “Ve dnech Rabbi Jochanána muži začali malovat obrazy na stěny, a on jim nebránil”; “Ve dnech Rabbi Abbuna muži začali vytvářet mozaiky, a on jim nebránil.”
Jak vidíte, ačkoliv mezi rabínskými židy nakonec převládlo odmítnutí obrazů, rovněž existovaly oba názory.
ad 62) K tomu talmudického pokynu asi jen tolik. Může se stát, že bylo dohodnuto datum obřízky a datum ponoření. Mohel onemocněl, stalo se něco jiného (dnes se tomu říká zásah vyšší moci)a k brit mila nedošlo. Ale mělo dojít ke konverzi k datu stanovenému k ponoření. Konvertita byl tedy přesto ponořen a “odkonvertován”, k obřízce pak došlo v nejbližším možném termínu.
ad 63) Hm, o talmudických otázkách by se dala vést dlouhá diskuze, nicméně asi by to bylo poněkud zvláštní. Koneckonců, já nemohu obřízku kritizovat, protože desítky miliónů pravoslavných křesťanů mužskou obřízku dodnes praktikují, 8. dne po narození současně s přidělením křesťanského jména. Nicméně i tak u nás platí, že při konverzi ponořením a obřízkou, rozhodující je ponoření (křest), nikoliv obřízka.
ad 65) No, jestli právě tomu ponoření (zcela zákonitě) nepřikládáte onen křestní rozměr. Tedy křestanské přijetí čehosi, nikoli jen hebrejské *ponoření se a malou smrt, jak ji vnímá judaismus a píše o tom Šavel :)
Ale jsem velmi vděčný za toto vlákno, které tady poprvé intenzivněji reprezentuje také pohledy a praxi pravoslaví.
ad 65) “Tedy křestanské přijetí čehosi”
Křesťanské pojetí křtu… to je samo o sobě poněkud složitější. Různí křesťané mají o významu křtu zcela odlišné představy, pro evangelikální protestanty je to spíš veřejné přihlášení se k víře, kdežto v pravoslaví konverze znamená spíše zánik původního člověka, a přijetí nového těla i ducha, připojení k lidu Smlouvy- nevratně a dědičně.
Kromě toho se také liší provedení křtu; v pravoslaví nutně musí dojít k úplnému ponoření, a také musí být přítomni 2 kmotři (ne jen jeden), kteří zároveň plní úlohu dvou svědků.
ad 66) Omyl, moje chyba. Stačí i jeden kmotr, protože úlohu druhého svědka může zastat kněz; nicméně mohou být i dva kmotři.
ad Achab Haidler) Když jsme u toho významu ponoření, je třeba říct, že v pravoslaví je ponoření dvojího typu. Jednak je ponoření jakožto prostředek konverze, tomu se říká křest, a je jednou provždy (konverze je nezrušitelná, tudíž se nikdy znovu neopakuje). To je tedy ponoření jakožto proces konverze= křest.
Kromě toho však v pravoslaví ještě existuje obřad ponořování, jehož účelem je rituální náboženská očista (nikoliv opakování obřadu konverze). Vykonává se ponořením v lázni s přírodní vodou (existují určitá pravidla), a vykonává se stále znova, každoročně. V pravoslavných zemích jsou k tomuto účelu zřízeny speciální rituální očistné lázně. Na území ČR je momentálně pouze jedna pravoslavná rituální očistná lázeň, a to v Karlových Varech.
Pravoslavná rituální očista: https://www.youtube.com/watch?v=owT5QYmVb3Q
(pro představu)