Nutno přiznat, že náš prezident se svou inteligencí postupuje krok za krokem ke svým vysněným metám. Jde ale o to, jaké cíle sleduje.Náš pan prezident určitě vysokou inteligenci má. Má ale i své vlastnosti, a bohužel dnes již i věk a své chatrné zdraví. Je to hodně v protikladu s tím, když těsně před prezidentskou volbou mával potvrzením od lékaře, že je vyšetřen a je absolutně zdráv. Buď to byla lež, nebo chřadne nezvykle rychle, což při jeho životosprávě není žádný div. Ale pohled na to, jak i při vystupování z auta mu ochranka nejen drží dveře, ale i pomáhá vstát, bohužel příliš optimismu o jeho fyzické kondici nevzbuzuje.

Nicméně prezident je zjevně odhodlán nechat se za pár let zvolit znova a jako bývalý prognostik k tomu dnes již podniká všechny potřebné kroky. Nejdřív se chce zalíbit tomu prostému lidu svou hospodskou mluvou. To se mu samozřejmě povedlo, ale ne tak úplně. A tak přilil trochu oleje do ohně a byl moc rád, že na něj létala vajíčka a rajčata. Moc dobře ví, že až se bude blížit kampaň před prezidentskými volbami, tak tyto záběry budou opět vytaženy. A co se stane?

Dítko jednoho mého známého se vrátilo ze školy a dělo, že paní učitelka říkala, že tak jak mluví pan prezident, to by se nemělo, ale házet po něm vajíčka je přeci jen moc. A to je přesně to, o co tu jde. Svou mluvou, kterou získal určitě nějaké příznivce, zároveň zase nějaké odradil. A tak vyprovokoval incident, kdy se mu ti ztracení zase vrátí zpět. Viz ona paní učitelka. Velmi chytrý tah.

Jak nenápadně umí přilévat oheň do ohně ostatně ukázal již při svém projevu na Albertově. Žádná smířlivá slova, či gesta, ale bojovné: “Já se vás nebojím”. A při té příležitosti dodal, že 17. listopadu 1989 byl v průvodu na Národní. Je pozoruhodné, že o tom od něj slyšíme úplně poprvé. Nezaznamenal jsem, že svou účast zmínil několik dní po oné demonstraci v roce 1989 při svých projevech na Letenské pláni, ani při příležitosti všech výročí, kdy byl třeba předseda vlády nebo Poslanecké sněmovny. Při jeho povaze bych čekal, že tuto svou zásluhu bude vždy a všude dávat na obdiv. Ale teď o jeho přítomnosti na Národní slyším poprvé. Nic netvrdím, nic nenaznačuji, jenom konstatuji fakta.

Další statisíce si získal a ještě bude získávat svou kritikou Pražské kavárny. On neřekne třeba “Intelektuální kavárny”, on řekne “Pražské kavárny”. Ví moc dobře, že lidé na venkově nesnášejí ty zbohatlé a nabubřelé pražáky. A tak do toho tepe a zase toho využije. A počet příznivců mu roste. Že to je naprostý protimluv toho, jak sliboval, že bude národ sjednocovat, to je mu fuk. Jemu jde jen o znovuzvolení a to jen za účelem pomsty svým odpůrcům. To už je jen takový stařecký vrtoch. I toto je z jeho strany zase jen chytrý tah, který jemu osobně dobře poslouží. A ostatní jsou mu samozřejmě ukradení. A co dělá s národem, to je už přeci v podhradí, mimo jeho zorné pole.

Moc dobře ví, že při současné politické situaci bude každý podaný prstíček z Evropy směrem k Putinovi a spol. jednou určitě velmi dobře odměněn. Jeho patolízalství nezná hranic. Neustále se dozvídáme, že Rusové se na Ukrajině vůbec neangažují. Na posměch už byl Švédům, varovný prst se zvedá z Washingtonu. Český velvyslanec na Ukrajině už byl kvůli výrokům našeho prezidenta povolán na tamní ministerstvo zahraničí na kobereček. Ale to je mu zase fuk. On vidí to své. Když Putin teď od NATO žádá záruky že Ukrajina se nikdy členem NATO nestane, co to znamená? Co je Rusku do toho, čeho Ukrajina bude nebo nebude členem? Je to snad suverénní stát, který si může rozhodovat sám. Optimální by bylo, kdyby členem NATO bylo i Rusko. Ale to o tom ani teoreticky neuvažuje. Muselo by se podřídit kolektivnímu velení a obraně. To neodpovídá jeho egu, kdy se chce cítit velmocí. A to teď nemluvím jen za Putina, ale za velkou většinu Ruského obyvatelstva. A NATO Rusko nikdy v dějinách ani v nejmenším neohrožovalo. To jsou fakta, která Zeman jenom tiše pomine. A pořád bude tvrdit že Rusko se v Ukrajině nijak neangažuje. Takovéto žádosti směrem k NATO moc nápadně připomínají Rusko-Německé dělení Polska v roce 1939. O někom bez něho.

Kamkoliv vstoupila noha Ruského vojáka, tam zasévala jenom bídu a teror. O naší zemi mluvit netřeba. Vzpomeňme Maďarsko 1956, Afghánistán 1979, Polsko 1939 a mnoho dalších. Naposledy Krym. Krymští Tataři už mohou zase vzpomínat na komunistické časy, kdy to s nimi bylo úplně stejné. Teror tajné policie zde již nastal. To vše náš prezident nevidí, nebo nechce vidět. On chce být znova zvolen.

Ruští pohlaváři se již nechali slyšet, že politika vůči ruské menšině v Estonsku a v Lotyšsku je špatná. To byl přesně důvod, proč došlo k anexi Krymu. Z Moskvy zní i taková slova, že v případě konfliktu z těchto zemí nezbude nic. A kdo je zničí? NATO, nebo Amerika? To si snad nemůže myslet ani nejzarytější kremrole v naší společnosti. Zbývá jen a jen to Rusko. Ale především proč je chce Rusko ničit? Jsou svou velikostí nebo svou zahraniční politikou tak důležité, že mohou šlapat na prsty Rusku s jeho rozlohou a počtem obyvatel? Jsou nějak strategicky významné? Ne, je to jen pokárání z Moskvy, že odpadlíci se trestají a že je Moskva stále považuje za své. To vše náš prezident neslyší. Naopak, rád se nechává v Ruské televizi dokonce v Ruštině slyšet, jak je to v Rusku perfektní demokracie a Putin ohromný státník.

Pokud by Rusové do Pobaltí napochodovali, tak nevěřím, že se kvůli tomu rozpoutá jaderná válka. Spíše by to bylo o tom, že armády Polska, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Rumunska  a Česka by šli Pobaltí na pomoc. Možná. Spíše by to ale dopadlo jako v roce 1939 a 1968, kdy se z Pražského Hradu ozve vážný, pomalý a roztřesený hlas, o tom, že je potřeba zachovat chladnou hlavu a…a…a. A pak bychom už jen čekali, kdy dojde řada na nás. V roce 1938 jsme také měli spojenecké smlouvy a pak se ani nestačili divit.

Potrefené ego našeho prezidenta se ozvalo i v souvislosti se jmenováním nových profesorů. Bylo to takové slavnostní pěkné setkání, vrchol kariéry akademických funkcionářů, když byly hlavou státu slavnostně jmenováni profesory. Tak tomu bylo dokud na Hrad nepřišel Miloš Zeman. Návrh nového zákona, který prezidentovi umožní některou profesuru zpochybnit, není jen o tom, že vysoké školy ztratí zase trochu samostatnosti. Tady je jenom jinými slovy řečeno, od prezidenta směrem k těm vysokým školám: “Vy tomu až tak nerozumíte, vy se můžete splést a já tu vaší chybu tedy napravím”. Prostě Miloš Zeman je genius chytřejší než celý akademický senát dotčené univerzity dohromady.

Říká se, že k úřadu prezidenta má být úcta. Souhlas. Ale tím prvním, kdo by měl mít úctu k tomuto úřadu je sám prezident.

Autor: Tomáš Flaška