Moc, kterou současná média mají nad názory a vnímáním veřejnosti, je výsledkem sofistikovaného a pěstovaného umění následovníků Edwarda Bernayse. Začátek (i konec) války v Iráku to dobře ilustruje.
Na konci 90. let snížil Kuvajt ceny ropy. Ceny irácké ropy zůstaly nezměněny. V listopadu 1989 požádal šéf CIA William Webster svého kolegu z kuvajtské tajné služby, generála Fahda Ahmeda Al Faha, aby Kuvajt na Irák vyvinul tlak.
Prezident Bush senior zároveň vzkázal po své velvyslankyni April Glaspie, že USA nemají “žádný názor na arabsko-arabské konflikty, jako jsou třeba hraniční spory s Kuvajtem. Mám pro vás od státního tajemníka Jamese Bakera výslovně vyřídit, že irácké stanovisko chápeme, že opatření přijatá Kuvajtem se rovnají vojenské agresi vůči Iráku.” Vzkaz přišel krátce poté, co Kuvajt narušil irácké ropné prameny.
Saddám Husajn se tedy pustil do zdánlivě “schválené” operace: pokusil se Kuvajt, bývalou součást Iráku, znovu připojit ke svému území. Prezident Bush Saddáma vzápětí označil za zločince (ačkoliv o dva roky dříve, kdy Husajn používal na severu Iráku nervový plyn – jehož složky mu ostatně dodávaly USA – ho takto nenazýval) a požadoval válečnou intervenci v Kuvajtu a Iráku.
Jelikož americká veřejnost nesouhlasil, bylo potřeba její názor změnit. I ten nejzatvrzelejší odpůrce války se obměkčí, jsou-li ve hře dětské životy… a tak Bushova administrativa zinscenovala dojemnou scénu, v níž patnáctiletá Nayirah, zdravotní sestra z Kuvajtu, vypovídá v Kongresu, jak na vlastní oči viděla irácké vojáky vytahovat z inkubátorů tři sta dvanáct kuvajtských dětí, aby zemřely na chladné podlaze.
Bez ohledu na to, že Nayrah byla ve skutečnosti dcerou kuvajtského velvyslance ve Washingtonu a celá scéna byla pečlivě připravena PR agenturou Hill and Knowlton, se veřejné mínění nadchlo pro válku. 17. ledna 1991 byl zahájen první vzdušný útok operace Pouštní bouře.
Média se následně pohroužila v mlčení ohledně Saddámovy ochoty opustit Kuvajt. Dodnes bývá válka v Zálivu uváděna jako příklad zdařilé operace s minimem obětí. V paměti lidí zůstává obraz, který tehdy úmyslně předkládala média. Nezávislé studie prý uvádějí, že při amerických útocích v roce 1991 zemřelo asi 250.000 Iráčanů, z toho více než polovina civilistů, děti a ženy nevyjímaje. Sankce, uvalené na Irák od roku 1990 měly podle WHO na svědomí více než milion dalších obětí.
Bývalý ministr spravedlnosti USA Ramsey Clark označil operaci Pouštní bouře za vyvražďování národa. Málo se ví o tom, že amerického prezidenta obvinil z válečných zločinů. Vojáci vypovídají o zabíjení tisíců vzdávajících se Iráčanů, o “Dálnici smrti” – bombardování ustupujícího konvoje irácké armády na cestě z Kuvajtu zpět do Basry. Vojáci, civilisté i zajatci umírali po stovkách při bombardování v otevřeném prostoru. Fotografie, které po podobné akci pořídil Ken Jarecke, nesměly být v USA publikovány ještě dlouho po válce.
Autorka: Karíma Sadio
Autor
16 Komentářů
Můžu se zeptat, jak to s tou žalobou na amerického prezidenta dopadlo?
Dado, netuším, jak to skončilo v USA. Odsoudili ho Malajci http://leva-net.webnode.cz/products/bush-jr-a-blair-shledani-vinni-z-valecnych-zlocinu-malajsijskym-tribunalem/ a toto odsouzení by mělo být platné celosvětově, respektive měl by být zadržen a vydán tak jako každý jiný válečný zločinec.
V praxi je to ovšem krajně nepravděpodobné, protože:
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1568/pachali-celni-predstavitele-usa-zlociny
a
http://www.politifact.com/truth-o-meter/statements/2014/jul/17/facebook-posts/are-george-w-bush-dick-cheney-unable-visit-europe-/
tá,,neviem,ako skončiaca obžaloba”od clarka,nemôže byt obžalobou Clarka,ktorý bol jedným z ohajcov na guantanáme?
ked sa zamiena Clark s ministrom,a kampan(za obvinenie busha,preto len tá Malajzia) vedena Clarkom za obžalobu,tak presmyčka asi platí aj na dvojicu othella s Jagom a Busha s Powellom?smile
P.S.Mimo výsledkov kampane Nayrah,spomenie niekto na deti nevytiahnuté s inkubátorov ale spolu s dalšími pacientami nemocníc,odumretých po tom ako zdrhol personál nemocníc pred irackými vojakmi?
Danny, nebyl Clark na konci 60. let skutečně ministrem?
Kampaň za vyšetřování prezidenta (obviněného z válečných zločinů) byla tím jediným, co mohl jednotlivec udělat, obžalobu v USA může vznést jenom sněmovna, ne jednotlivec. Za nepřesnost se omlouvám, v textu opravuji.
No právě, že kromě kuvajtských nemocných, opuštěných nemocničním personálem (mimochodem, vysoce postavené kuvajstké rodiny opustily Kuvajt už před invazí!) je možná dobře vzpomenout i na ty irácké oběti, o kterých se nepsalo. Jak snad vyplynulo z článku, všechny, kuvajtské i irácké, zemřely čistě kvůli “vyšším zájmům” – ve stylu “když se kácí les, létají třísky”.
Ve výsledku během irácké invaze zemřelo asi dvě stě Kuvajťanů (mír jejich duším) a při následné americké protiakci (když se Irák z Kuvajtu už stahoval!) pak čtvrt milionu Iráčanů (nechť odpočívají v pokoji). Jestliže USA zachraňovala Kuvajt kvůli oněm dvěma stům mrtvým tím, že obětovala sto padesát tisíc civilistů na druhé straně, co by se pak mělo udělat se samotnými USA za to, že při jejich invazi na jihu kontinentu zemřelo sedm a půl tisíce občanů Panamy? Nechápejte mě špatně, neospravedlňuji pokus Iráku o znovupřipojení Kuvajtu… ale jako záminka k (prvnímu) napadení Iráku to bylo směšné.
Saddam mal počuvat Hlas z Q 5,35.A ostatní jemnejšie narábat s Clausewitzovým odkazom,že:,,Politický zámer je cielom,vojna je prostriedkom na jeho dosiahnutie.”(O vojne).
,,Niektoré rodiny opustili Kuvajt už pred inváziou-niektoré rodiny,židovské,opustili Nemecko už pred Krystallnacht),čo je tým povedané?”
netreba zabudat,aby sme nesklzli do takíje.(určitej).
http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/doktorka-z-ulice-jeptisek–1422339
sice to nesouvisí úplně s tématem, ale kdyby si někdo chtěl spravit chuť setkáním s někým, kdo za to stojí – v té záplavě nepěkných pohledů do minulosti i současnosti
http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/osud/vlasta-kalalova-doktorka-z-domu-trubacu_25639.html
vzory by byly, škoda, že se o nich nemluví víc, jako třeba Antonín Kalina, byl teď sice vyznamenaný i prezidentem, ale docela to v celém tom cirkusu zaniklo, škoda, kdybychom si radši všímali takových lidí, třeba by to na světě vypadalo líp…
Dado,kedže všetky prijaté dojmy nezostávaju v nás v statickom stave,ale su to živé mohutnosti.Ako hovoria hindu:Sarvam annam,všetko je jedlo.Neýtime sa len vegetariánskym alebo iným jedlom,ale sýtime sa všetkými zvukmi a či zrakovými vibráciami,proporciami architektury(prečo je každý Talia filozofom?smile),skrátka všetkými myšlienkami s ktorými prídeme do styku.Toto je všetko absorbované(aj len mechanicky,podvedomo)-ale vytvára to naše bytie.
Preto si musíme,alebo aspon by sme mali si všímat takýchto ludí…..
P.S.Jung mal na dome krásny nápis:,,Vocatvs atque non vocatvs Deus aderit.”
Dado víte co mne zarazilo – že Kalina nebyl po udílení vyznamenání v tisku ani v TV už vůbec nijak zmiňován. Já o něm již věděl, sice jen krátce, ale přesto jsem při předávání vyznamenání zbystřil a naivně jsem očekával, že jeho osud zaujme, že se o něm bude hovořit právě i v souvislosti s Wintonem. A ono nic, vůbec nic – v těch krátkých, po různu zmiňovaných přehledech oceněných, na rozdíl od Renče a spol vždy chyběl. Redaktoři potřebovali řešit dres-kód a né “komanče s tísícem zářezů na pažbě”.
http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/antonin-kalina-spravedlivy-mezi-narody–1321448
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Kalina_%281902%E2%80%931990%29
Ad 9 Jedna takováto duše dokáže ziskat srdce tisíců, to nedokáží celé divize.
Erichu zaregistroval si debatu Kurasa s čuríkom?(skončila skôr ako začala).Tak to u nás chodí.
Ano znám to. Jak debatu tak i ten styl debaty. A musím říci, že skončila slušně – mohlo být i jiné vyvrcholení.
Někde jsem četl výsledky studie z velké Británie, kde bylo zachyceno, jak diametrálně se rozcházejí představy lidí na kvantitu některých jevů se skutečnými reálnými údaji. Bylo to o socialni podpoře, počtu imigrantů atd. Vyplývalo z toho, že ty jevy nedokáží reálně kvantifikovat. Jejich představy kopírovaly účelová tvrzení politiků a vlivových organizací. Totéž samozřejmě platí o informacích na téma islám a blízký východ a na to poukazoval Čuřík. A konkrétně Sýrie toho ví opravdu hodně.
zaujímavý comment I.Brezinu na G.cz.
Erichu, jestli tím vyvrcholením bylo, že si Martina Kociánová pozvala na prázdnou židli Petra Robejška, tak to máte pravdu, to dopadlo nakonec docela dobře :-).
Mě na celé debatě překvapilo asi nejvíc, že pana Čuříka coby pozvaného odborníka nezajímá islám ani natolik, aby se pořádně seznámil s jeho základními texty. I z toho důvodu mi připadá ten Březinův text jako pěkný blábol, jaký nestranný odborník, možná (a ani to se mi moc nezdá) nestranný ignorant…
Možná má Čuřík přesnější informace ohledně porodnosti muslimů, ale že by díky tomu dokázal posoudit nebezpečnost nějaké doktríny, ideologie, to asi těžko…
Mě totiž fascinuje jedna věc: třeba teď na té poslední debatě s panem Ostřanským se o tom taky mluvilo, je zcela zjevné, že zabíjení odpadlíků je součástí islámu. Pan Ostřanský jen popisoval taktiku, jak se tento problematický požadavek dá podle některých vykladačů alespoň trochu “ošulit”, tedy že se poukáže pouze na aktivní škůdce-kritiky (hodné likvidace), ostatní (co drží hubu) mají mít šanci se vzpamatovat.
Toto je podle mě prvek, který zařazuje islám na roveň nejnebezpečnějších sekt. Chápu, že ke změně v islámském světě nedojde ze dne na den, nechápu ale, jak mohou země, které mají za sebou bohatou zkušenost v osvobozování se a vymaňování z často perverzní moci církve otevírat takovému náboženství svou náruč. Hups do středověku?
Oceňuju, že pan Ostřanský se snaží vést dialog, já mám jen dojem, že on není příliš praktický člověk, že ho předmět jeho zájmu baví (to se vůbec nedivím), rád ho zkoumá z různých úhlů pohledu (to je všechno fajn), ale třeba tady na ten prvek likvidace odpadlíků nereaguje nijak zvlášť vzrušeně – že by varoval společnost, nedovedu si to moc vysvětlit… má to jeden háček, tento tvor poněkud žere lidi, ale jinak je velice zajímavý, krásný, fascinující, a když se k němu budete chovat pěkně, třeba vás nezadáví…
To mi připadá asi na úrovni nepraktického vědátora, který je tak zahleděný do toho svého “tvora” a tak mu na něm záleží, že ztrácí soudnost, co by takový (když nebude zrovna v kleci) mohl napáchat.
Nevidím nic špatného na názoru pana Kurase, že je třeba na muslimy vyvíjet tlak, aby se tohoto a podobných prvků svého učení zřekli, pokud chtějí v této společnosti žít. Předešlo by se tím mnohým komplikacím, kdybychom v tom byli důslední. Nechápu tu toleranci k takovýmto věcem (pokud o nich odborníci mají aspoň tušení, po tom přiznání pan Čuříka, že to vlastně ani znát nepotřebuje, už moc nevím…). Vlastně bych čekala největší aktivitu v tomhle ohledu právě od těch odborníků, možná by jí byli schopní i v nějaké kultivovanější podobě, než “amatéři” Kuras nebo Radosa. Je to cirkus, způsob komunikace často příšerný, ale není to až následek jisté ignorace z řad těch, co by k tomu snad měli být schopnější a kompetentní?