Tentokrát jde o důchody. Jejich výše by se neměla stanovovat podle příjmu, ale podle počtu dětí.

Dnes přispívá každý do důchodového systému podle výše svých příjmů určité procento. Podle tohoto odvodu se mu pak v budoucnu vypočítává výše důchodu. Není to nijak spravedlivé, jen částečně. Důchody jsou totiž dosti nivelizovány, aby se nám nevyskytovaly příliš velké odchylky. Rovnostářství je v nás zakořeněno. A tak když máte třeba dvakrát vyšší plat, než je průměr a úměrně tomu i hodně let odvádíte peníze do důchodového systému, tak váš důchod nebude dvojnásobně vyšší než je průměr, ale přeskočí ho leda tak o 20%.

A nyní přišlo z pera sociálnědemokratické ministryně práce a sociálních věcí na stůl nové řešení. Stručně řečeno: vliv na výši důchodu má mít počet dětí.

Toto řešení by snad mělo určitou logiku, pokud by ty děti byly v budoucnu ekonomicky aktivní a pak by platilo, že čím více jsem měl(a) dětí, tím více mí potomci přispívají do sociálního systému a já bych z toho měl(a) mít nějaký užitek. Ale celý ten nápad neřeší už jinou věc: co když ty děti ekonomicky aktivní nebudou? Může se stát, že budou nemocné, nebo že práci prostě dlouhodobě neseženou. Vezměme si, že můj potomek řádně vystudoval, sehnal místo a spořádaně živí sebe, svou rodinu, sociální systém a prostřednictvím toho sociálního systému i své rodiče. Rodiče mají slušný důchod a užívají si stáří.

Teď nastane pohroma, potomek z nějakého důvodu práci ztratí a nemůže sehnat jinou. Tím pádem přestane odvádět peníze do sociálního systému, naopak, bude z něj čerpat. A co jeho rodiče? Sníží se jím úměrně o to důchod? To je nemyslitelné. Důchodci nemají možnost reagovat pružně na změněné životní podmínky a chtít např. snížit nájemné. Těžko se odstěhují. Stáří prostě není flexibilní. A pokud by měl rozdíl důchodů doplácet stát, tak je to nemyslitelné o to víc. Už takhle se celý sociální systém začíná hroutit.

Horší to ale bude s určitou skupinou našich spoluobčanů, která plodí velké množství dětí pouze za účelem zvyšujících se sociálních dávek. Na jejich výchovu a rozvoj už pak kašlou. Jde jen o jedno: čím více dětí, tím více peněz od státu. Tyto děti pak vyrůstají v tomto prostředí, s touto logikou a dá se očekávat, že jako dospělí se budou chovat stejně. A k těm sociálním dávkám za rodičovství nakonec přibude velký důchod za počet potomků. Nádherná finanční pyramida, která se samozřejmě logicky musí jednoho dne zhroutit.

Ale to už tu dnešní ministři nebudou. Po nás potopa.

Autor: Tomáš Flaška