Měl hezký oči, byl to takový mačovský štrajk, a tak jsme Streissandce všichni drželi pěsti, aby jim ten románek skončil happy-endem, jak se na každý Hollywood sluší a patří.

Kulisy okolo jsme možná  vnímali jako etnické pozoruhodnosti a dílem jako samozřejmosti. Prostě se „tak nějak“ ví, že židi nejedí řízky, o šábesu nehnou prstem (ale jak to dělají?) a chudinka Barbra ani další ženský nesmějí u židů študýrovat, což je vlastně diskriminace. Hotovo posekáno…

Zdálo by se, že jidiškajt tento model (samozřejmě vyfutrovaný hlubší argumentací, která má svoji jemnou vnitřní logiku) po dlouhá staletí respektovala. Se ženskou pokorou a mužskou „arogancí“. Ale to se jen zdá. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nikdo by nikdy žádnou Jentel nenatočil a hlavně divoké diskuze o tom, co si počít se ženskýma skloněnýma nad talmudem, by asi po celá ta staletí neprobíhaly.

Takže dámy, co s vámi dnes? Studujete? Studujete tajně? Nebo naopak natruc, se vzdorným přidupnutím feministického střevíčku a poněkud zbytečným přílepkem jmen našich čtyř pramátí do vašich kažodenních modliteb, protože přece nenecháme pánaboha jenom těm smradlavejm kozlům Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakovi. Bude taky pěkně náš –  holčičí!

Moše ben Maimon vám fandí. Ze začátku to vůbec neměl snadné. Sice uznávaný vzdělanec, vynikající lékař a ještě před nástupem renesance dokonale renesanční člověk. Ale že by chtěl  a hlavně „směl“ doposud jinými učenici pracně nadrcené rabínské výdobytky sevírovat  také amhorecům? Obyčejnému čtenáři?  Vždyť to takhle srozumitelně učte kdekdo – dokonce i ženské… To se Autoritě příliš nelíbilo… Ale Rambam své Mišnej tora přesto sepsal a jsou tak prostá – ta Opakování Nauky,  tak jednoduchá, laskavá a logická, že se nakonec stala halachickou „autoritou“.  Otázkám studia – mužů, žen i dětí – věnuje hned třetí oddíl své první knihy(z celkových čtrnácti, které Mišnej tora tvoří). A tam k našemu tématu poznamenává:

Žena studující tóru dojde rovněž své odměny. Ne však takové jako muž, protože jí to tóra nenařizuje. A ten,kdo něco dělá bez pokynu (dobrovolně), nikdy nedostává takovou odměnu jako ten, jenž svoji činnost dostal příkazem. Odměna dobrovolníků bývá vždy menší. A ačkoli nepochybujeme, že i ženám odměna náleží, naši Moudří nedoporučují vyučovat spolu se s výukou synů také i dcery – a to z toho důvodu, že celé řadě žen chybí předpoklady pro vnitřní logiku studia a Nauka jim pak připadá nelogická.  Proto naši Moudří tvrdí, že ten, kdo učí svoji dceru tóře, jako by ji učil trivialitám. Čeho se jejich výrok týká?  Výuky ústní tradice. Nicméně to přesto  neznamená (povinnost otce) učit dcery psanému Zákonu. Avšak ten, kdo to přesto činí, trivialitám neučí . (= není nahlížen jako ten, kdo se provinil tím, že učí pošetilosti…)

Pro snazší porozumění – je trestuhodné učit děti (syn nebo dcera) pošetilostem, neb je to činnost marná a marnivá, za kterou neseme odpovědnost. Učit je tóře (psané) pochopitelně žádná pošetilost není, ale protože bez tradice *be-al pe nemá  „psaná“ ten správný šmak, nemá smysl  ji děvčatům vštěpovat.

A tím se, děvčata i mládenci, dostáváme mimoděk k zajímavému poznání.  Tóra má prostě více levelů. Nemůžeme si je nastavovat sami – na to je tu tradice, ale pokud je pochopíme a máme pro ně cit, pak už na pohlaví nezáleží. Ostatně, studovat není ženám zakázáno. Jsou od studia pouze osvobozeny – učí Rambam hned ve svém úvodu.

Fundamentalističtější prostředí vám nabídne fundamentálnější cestu, pokyn studovat je přeci vymezen i časově, doporučuje se stanovit si na studium pevné časy atd. atd.; A lze to dodržet, když mimino potřebuje jíst? No a ti nejjednodušší (a také ty nejjednodušší) se prostě smíří s tím, že ženská je na tóru asi blbá.

Ale ani chlapi nebývají dnes tak důslední, aby „studovali“ v pevně stanovené hodiny. A i mezi kozlama je plno těch, kteří to chtějí mít nalinkované, aby mohl plnit. A řada dalších, kteří musí podnikat a slibují, že si na talmud udělají čas, až už ho mít nebudou. Dyť na všecko tu máme lidi – tak proč se nespolehnout na ně? Hotovo posekáno. Jentl.

Mnohem důležitější než údaj o pohlaví je asi jiné hledisko. Studuji z feministického hladu po „stejném právu na vzdělání“ anebo z toho naprosto základního důvodu – pro samotnou tóru? Neboli – Maimonidovými slovy : Obecně platí, že studium (talmud) má přednost před jakoukoli jinou činností, protože studium vede k naplnění a ke konání, zatímco činnost nemusí vést ke studiu. Platí-li za b), kdo mi v tom může bránit?

Tož tedy studujme. Abychom důstojně a kreativně naplnili své chlapství, své ženství a především svoji člověčinu. Takový druh studia určitě není hřích.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Nepůjčuj, ber !! (Lašon 03)