Dnes Vám chci připomenout dalšího zvláštního proroka. Vlastně to není prorok, ale prorokyně. Jmenuje se Chulda a setkat se s ní můžeme krátce před babylónským zajetím Židů.

Po Šalamounově smrti se jednotné království rozpadlo na Judu a Izrael. S Judou zůstalo v jeho království jen pokolení Benjamín, dalších deset kmenů si založilo své království Izrael.

Jeho králové hned na počátku odmítli společné bohoslužby v Jeruzalémě. Postavili si své svatyně a ustanovili své kněze. Byla v tom politika. Měli strach, že kdyby lidé chodili třikrát v roce do Jeruzaléma, mohlo by to ohrozit jejich moc.

Jenže, když odmítli Hospodina, ten je pak nemohl chránit a tak po nějaké době toto království zaniká a většina jeho obyvatel je odvlečena do vyhnanství. Část obyvatel, která si uvědomila, co je příčinou pádu jejich království, našla azyl u sousedů v judském království.

Také judští králové mají problém s věrností Hospodinu. Jedni se snaží Hospodinu sloužit, aby pak jejich potomci znovu začali uctívat pohanská božstva. Po jednom takovém období, které trvalo 57 let se na trůn v osmi letech dostal Jóšijáš. Chvíli se rozhlížel a pak se rozhodl pro návrat k uctívání Hospodina.

Během náboženské reformy, která trvala dlouhá léta, se rozhodl znovu obnovit služby v jeruzalémském chrámu. V té době mu bylo 26 let. Při tom byla nalezena “Kniha Zákona”. Když se dostala ke králi, přečetl si ji. Tak se dověděl, že jeho zemi hrozí zánik.

Král se obrací s prosbou o pomoc na Chuldu, o které věděl, že má prorockého ducha. A Chulda skutečně pomůže. Oznámí králi Boží vůli a současně ho ubezpečí, že Bůh vidí jeho upřímnost a proto se může uklidnit. To vše, o čem četl, se nestane za jeho života.

Bůh mu jejím prostřednictví vzkazuje: “Máš dobré srdce a po vyslechnutí všeho, co jsem prohlásil o tomto místě a jeho obyvatelích, ses zachoval pokorně. Roztrhl jsi na znamení zármutku svůj oděv a s lítostí jsi mne prosil o pomoc. Viděl jsem, jak ses zachoval a proto tě nechám zemřít v klidu a pokoji. Nebudeš svědkem žádného z neštěstí, která dopadnou na toto místo a na jeho obyvatele.” (2.Paralipomenon 34,27-28)

Často slýchám, že ženy v judaismu a křesťanství hrají jen podřadnou roli. Tenhle příběh je jedním z důkazů, že Hospodin mne neposuzuje podle toho, zda jsem muž nebo žena. A protože se s prorokyněmi setkáváme i na stránkách Nového zákona, tak něco podobného nedělá ani Ježíš. Apoštol Pavel dokonce napíše: “Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.” (Koloským 3,11)

Možná bychom se měli zamyslet sami nad sebou, jak se díváme na lidi. Podle čeho je dělíme. Podle Bible bychom měli mít je jedno dělení – na lidi dobré a zlé. A nezapomínat, že to dobré v nás dělá Bůh.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora: Zvláštní proroci (3)