Zbožní muslimové z celého světa prchají ze svých zemí před náboženským útlakem.Jejich útočištěm a novým domovem, kde mohou konečně bez obav a bez potíží naplno praktikovat svou víru, se stává Evropa, Austrálie a Spojené státy.

Tak by se mohlo zdát z novinových titulků, které se v posledních letech objevují ve sdělovacích prostředcích především (i když nejen) v období kolem dvou největších křesťanských svátků. Tisk sice občas trochu váhá, zda muslimové říkají: musíme proti Vánocům bojovat, nebo “opravdu nechceme Vánoce zakazovat,” ale hoaxy v tom mají jasno. Britský Červený kříž prý už nepoužívá ve svých dobročiných obchodech vánoční dekorace, aby neurážel muslimské dobrodince (zdá se, že nejortodoxnější muslimové tvoří tak významnou část dárců Červeného kříže, že se kvůli nim podobné gesto vyplatí). V Bruselu byla zakázána veřejná vánoční výzdoba. Městská rada v australském Cardwellu kvůli muslimům zakázala vánoční žárovičky. Odhlédněme teď od toho, že Červený kříž, aby podtrhl svou univerzalitu, se distancuje od všech náboženských symbolů (i když, kdo ví, možná se jednou dočkáme zprávy, že svůj proslulý znak změnil na Červené kolečko), že vánoční stromky v Bruselu stojí každý rok a město Cardwell ve světelné vánoční výzdobě pořádá soutěže. Nemysleme na to, že ředitel italské školy má stejné právo určovat druh výzdoby ve třídách, jako má česká ředitelka školy určovat přípustný druh oblečení žáků během výuky (je-li, samozřejmě, obojí v mezích příslušných zákonů).

Zvláštní je především to, že zprávy o “zakázaných Vánocích” přicházejí z Itálie, USA, Austrálie,  Francie, Belgie, Německa… Největší muslimské komunity těchto zemí jsou původem z Turecka, jehož hlavní město je v prosinci zaplaveno obrázky vánočních stromečků a barevnými žárovkami; z Maroka, kde Vánoce jsou oblíbenou příležitostí k obdarování blízkých a plastoví Santa Clausové jsou na každém rohu; ze Senegalu a Nigeru, kde Vánoce jsou státním svátkem, na pouličních lampách v prosinci září elektrické komety a na ulicích se prodávají vánoční ozdoby; z Libanonu, jehož hlavní město je každý prosinec zaplaveno barevnými světélky, vánočními stromečky a jesličkami a hotely pořádají opulentní vánoční party.

Ze zpráv se tedy předpokládat, že není daleko den, kdy již nikoli Saúdská Arábie, ale Evropa, USA a Austrálie budou v zimě vyhledávaným místem pobytu těch nejzbožnějších turistů z muslimských zemí. Ti budou na Západě v bezstromečkovém a bezsantaklausovém klidu a míru trávit období, kdy u nich doma naplno zuří Vánoční svátky.

Autorka: Karíma Sadio