Máte pocit, že obyčejná ženská někde na venkově nikdy nezapálila svíčku? Třeba u sv. Terezičky anebo sv. Tadeášovi?  A přesto o ní sousedi nikdy neřekli, že je svíčková bába…  Svíčková bába pro ně znamenalo nejspíš něco docela jiného. Určitě není problém ve svíčce. Spíš jakoby by byl v té paní, co zapalovala. Třeba její veřejná stopa byla krapet jinačí, než pak to  její veřejné plnění micvot. Bába jedna svíčová.

A jsme zase u ortho-praxe. Zase u plnění a naplňování. Platí-li pokyn: „Nemáš-li na to radost a náladu, ani se nemodli. Nemá to cenu!“, pak musí platit také: „Nemáš-li na to radost a ducha, snad ani žádnou micvu nekonej. Nemá to cenu!“ …  Jenomže, co když se mi přihodí, že nebudu mít ani náladu ani radostnou chuť nekrást a nevraždit?  To s tím taky ani nezačnu, protože to nemá cenu?

Dost možná proto ortho-praktikové praktikují.  Ale zároveň dost možná právě tím přistupují přesně na onen směšný styl svíčkování. Běh života všech neradostných, který maličko pranýřuje mj. i Galilejský když si troufá říct: Vy pokrytci, dáváte desátek z máty a kopru, ale uvnitř jste hrobové zbílení…“ Není dobré plnit, aby se vidělo.

Já ani nevím, proč se se svíčkováním začalo? A to ve všech kulturách. U sv. Tadeáška, před ikonostasem, u druidů i v Chrámu. Možná kvůli tomu prapočátečnímu Budiž světlo, anebo kvůli tomu, co najdeme u Šalomouna v Příslovích:  Pokyny a mravnost. Přivazuj si je  srdci, budou tě doprovázet, chránit a promluví k tobě. Protože pokyn jest svíce a nauka /tóra/ světlo. Ale cesta životem znamená sebereflexi a morálku (prv 6:23);

Možná že Šalomoun jen pojmenoval to, co viděl okolo sebe. Sice pár set let před Galilejským. Ale od stvoření pořád totéž. Není problém zapálit svíčku, ale je ostuda, bejt jen svíčkovou bábou.

Trochu jsem se v tématu povrtával. Právě teď okolo Chanuka. Ale na to nejzákladnější nikdo „koblihové svátky“ nepotřebuje. Co je to svíčka a světlo lze pochopit v drogerii Teta i v polovině července. Svíček je tam v patřičném regále plno, i světla je tam z komerčních důvodů dost, a přitom žádná svíčka nesvítí.  Svíčka i olejový kahánek s knotem jsou jenom vehikl. Merkava. Je potřeba zapálit a pak teprve svíčka svítí.

Pak nám ale Šlomo vlastně vzkazuje, že i taková micva je jen vehikl. Nikoli účel, ale prostředek. A rozum dodává, pokud tedy s nějakým vehiklem zacházím, aniž bych měl vůli a důvod něco jím dokázat, je to asi stejně na prd, jako když si děcko hraje s urychlovačem částic.

Tím skutečným světlem je tóra. Což se překládá také jako naučení, systém zásad, učení, zákonitost.

Docela jednoduchý příklad ze současné politicky korektní reality.  Dobře vidno na reakcích přímých zastánců hazardní lobby, která, když jí chvilkama teče do bot, začíná vykřikovat cosi o svobodě každého jedince, případně pro sichr srovnávat gambling s alkoholismem a kouřením. Totéž pak rád přebírá i  politicky korektní pseudo-demokrat. A s chutí se toho chytne. Sám sice negamblí, ale popřeje tu smrt zaživa jiným, protože svatý není život ale podnikání.

Tóra se s politickou korektností nijak nepárá. Právě protože život svatý je! Gambling ne! Proč? Protože i kdyby závisel jen a jen na náhodě a nebyl řízen majiteli kasin, je to stejně zisk vygenerovaný z podvodu. Nekreativní.

Tóra je lepší než kecy demokratů. Protože pokud ve vehiklu svítí světlo tóry, stačí naplnit zákonitosti vesmíru a člověk si ušetří falešnou korektnost. Protože řada „svobod“ může být vlastně docela nemravných, dodává Šlomo a znovu opakuje. Zásady a mravnost. Drž se jich, a ony k tobě promluví…

Nedalo mi to, a poradil jsem se i s Zoharem, co tak asi učí o vehiklu zvaném svíce (hebrejsky *ner). A i tohle symbolické čtení je laskavé a jen doplňuje všechno to, na co přišel už Šalomoun. V knize Šemot se mluví o *ner tamid. Trvalém vehiklu na svícení. Katolické baziliky pak převzaly tento chrámový instrument do svého interiéru jako věčné světlo.  A Zohar jen inspirativně dodává. *Ner, tedy nun a reš, mohou a  taky nemusí, ale s největší pravděpodobností skutečně znamenají nešama a ruach.Tedy duchovní bytost (nešama) a ducha (ruach).  Jakoby  Zohar tiše naznačoval:  s politickou korektností si nevystačíme navěky(tamid). Aby svítilo, to co svítit má, je k tomu zapotřebí ruach a nešama. Nejen tělo, racio a korektnost (nefeš).

A od Zoharu zpátky k Šalomounovi. *Ner micwa = i samotné micvot potřebují ducha a duchovnost, jinak ten vehikl nerozhýbeme. To světlo tóry by sice zasvitnout mohlo, kolikrát i zasvitne, ale ber ruach a nešama jsme okrádáni o jeho blahodárné účinky, protože svítí jaksi bez našeho vědomého přičinění. Protože jenom „plníme“ zákon. Jenomže ani vehikl, ani světlo tu nejsou samoúčelně!!! (Dodává Šlomo.) Protože cesta životem znamená sebereflexi a morálku. To je skutečný účel micvot. To se nedá „splnit“ ale jedině naplnit. Což –  a v tom je ten Zohar geniální – věděl i obyčejný katolický sedlák,když spolehlivě dokázal rozlišit mezi zapalováním a svíčkováním.

Do háje s micvot, pokud nás nedokážou zlepšit. To v rovině osobní. A přesto alespoň jejich ortho-praktické bezduché a „plničské“ plnění, protože – i takto vyprázdněně -alespoň zlepšuje podmínky k životu těm druhým. Všechno ostatní je nemorální.

p.s. Poděkování Tomáši Flaškovi a Arimu

Autor: Achab Haidler