Už jsme si na to zvykli. U „Šmejdů“, bankovních domů a telefonních operátorů. Nabídnou neuvěřitelně výhodné zboží či  nový tarif a teprve při snaze od nich odejít si člověk uvědomí, že „obecně platné podmínky“ vypsané titěrně malým písmem, jsou tak příšerně vyčůrané, že je po jejich dočtení z původního super-tarifu a mega-zboží rázem pouhé břemeno.

I tóra (Slovo) píše titěrným písmem. Jenomže přesně naopak. Obecně platné podmínky jsou ještě suprovější než nabízený tarif. To vše se můžeme dočíst  hned za super-tarifem zvaným Desatero. Jen mu je nutno dobře rozumět a rozhodně neplnit. I sami židé si z něj totiž ve svých anekdotách dělají žerty.

Určitě to znáte, jak Mojšele sestupuje s Hory a vůbec není ozářený tím biblickým jasem, kdy se jeho tvář stkvěla tak, až si to Michelangelo a jeho doba špatně vyložili, takže nám vznikl Mojžíš rohatý. V anekdotě je naopak krapet  zakaboněný a lidu Jisroele sděluje: „Je to hustý, co se po nás chce, ale původně toho bylo víc a já to usmlouval jenom na deset…“ Jenomže, nedělá si ten fórek náhodou srandu z těch, kdo vnímají Desatero skutečně právě jen jako deset příkazů ??? – A úplně jim uniká smysl micvot? Jsem dobrý katolík anebo fajner jid, tak budu plnit a plnit prostě musím. Nakrásně z lásky k Panovníkovi a tomu, co pro mě udělal. Už stokrát jsem psal, že takhle ne. Že to má jen poloviční efekt, tudíž to dnes už nebudu rozmazávat.

Je ale dobré si položit otázku po samotném původu micvot. Je legitimní a odpověď na ni by měli znát i to, co plní.

Je poměrně jednoduchá.  Ani spása, ani vyvolenost lidu.  Micvot jsou tu jen proto, aby se dala vybudovat civilizace a humanita. Zatímco desatero začíná konstatováním: Já jsem Sladký požehnaný (a už jen pro tuto příčinu) nebudeš zlobit a zlovolně konat, parašat Mišpatim to „drobným písmem“ dovysvětluje. A rovnou tím čtenáři o tři a půl tisíce let dříve přináší nejen Nový občanský zákoník, ale celé knihovny trestně-právního i majetko-právního způsobu kráčení světem a také hlavní zásady ekologie „ducha“. Četli jste je, nemusím je vyjmenovávat. (ex 21:1 až 23:33).

Původem micvot je nejen  sloužit vesmíru (skrze milosrdenství a soud, soudnost a odpovědnou empatii), ale také sobě. Pro vylepšení sebe sama k morálce.

Za škodu z nedbalosti  -(vůl utrkne volka), náhrada v plné výši. Za škodu úkladnou (krádež téhož – pětkrát nahradíš), za lidokradectví (tedy de facto krádež svobody) – smrt. A moderním lidokradectvím je  v dnešní době například i naše bezmezná víra ve vrtění psem, jímž nás vykrmují média. Naše schopnost nechat si ukrást svobodu různými iniciativami IVČRN anebo naopak „proti sionismu“ aj. Často jen proto, že nás strach ovládne dřív, než cokoli poznáme. Odmítat nepoznané, je nemorální. Proto žid z Galileje s takovou oblibou tvrdí: „Poznáte pravdu a ta vás osvobodí.“

Konám-li totiž všechna doporučení, která mi tóra nabízí, neznamená to, že mám zákaz krást a vraždit. Prostě ale u toho „konání“ poznávám, že mám možnost to nedělat. (Pravda halacha je v ohledu přestupování varování – nikoli doporučení! –  moudře přísnější. Všechna varování se respektovat mají a jejich překročení je nutno vyšetřit a trestat.) A přesto se vraždí a krade, a mnoho z toho zůstává nepotrestáno.   Stejně tak nemám povinnost chovat se morálně (propustit otroka, postarat se o služku, respektovat bublinu ostatních a vést je ke svobodě), ale mohu to udělat. A to dává člověku obrovskou sílu. Jak čteme jinde: Je super, že Vznešený člověka miluje, ale ještě víc super je, dát lidem poznat, že tomu tak je. Pokud možno bez strašení peklem anebo tím, že bude vyloučen z kolektivu.

Tím docela snadno pochopíme i jazyk kabaly, který často hovoří o *tikun ha-nefeš a vedle toho o *tikun ha-olam. Tedy o nápravě „duše“ a zároveň nápravě vesmírů. Pochopíme i její tradiční obrazy o dvojí duši. Té společné a té osobní. Tou osobní je prostě vaše kreativita, tou společnou je  -vedle Durkheimova kolektivního vědomí – především morálka. A pak pochopíme také moudrou hlubinu úsloví, které formuloval Šlomo na začátku knihy Přísloví, kde se dočteme (prv 1:7-9): Respekt k obému, k sobě i k vesmíru je počátkem moudrosti. Proto poslouchej synu můj tóru (cvičení otce svého), ale nikdy u toho neopouštěj naučení matky své (morálku). Protože jedině tato kombinace  přidá příjemnosti hlavě tvé (osobní duše, tikun ha-nefeš) a bude zlatým řetězem ozdobným na tvé šíji (společná duše, tikun ha-olam).

Tóra nepřikazuje, tóra nabízí. A plnění tóry, které zároveň nevede duši k přirozeném krásnění skrze morálku, pomáhá vlastně maximálně jen tomu chudému, jehož svršky si nesmíš vzít do zástavy, anebo tomu dobytčeti, kterému nezavážeš tlamu. A čím víc se v člověku realizuje tikun ha-nefeš, tím je si z pragmatického pohledu za pitomce, ale – to je zvláštní – uvnitř šťastnější. Protože …  Ale, vždyť jste si to vyzkoušeli sami. A tím snáze pochopíme i (pro někoho  už maličko zamotané) učení kabaly o čtyřech druzích sobectví. Lze být laskavý kvůli spasení, kvůli lásce, kvůli obchodu se zásmrtím – ale nejlepší je být přijímajícím a také rozdávajícím prostředníkem prapůvodního Dobra. O ničem jiném kabala není.  Proto mám parašat Mišpatim tak rád.

Autor: Achab Haidler