Pan Shadrack Smith, obyvatel oficiálního cikánského tábora, se stal slavným po smrti. Proslavilo ho to, že hrobní místo, ve kterém spočívá jeho tělesná schránka, prodala správa hřbitova dvakrát – jednou jeho katolické rodině a jednou muslimům.Sedmaosmdesátiletý penzionovaný bankéř Muzzafar Khan byl k věčnému odpočinku uložen vloni v říjnu na hřbitově v britském Burbage. O tři roky dříve si tu jeho rodina vybírala pozemek pro hrob; představitelé farní rady jí provedli po hřbitově a volba padla na jediné místo, které mělo tu správnou polohu vůči saúdskoarabské Mekce. Farní rada Khanovým potvrdila, že se jedná o muslimské pohřebiště.
O to větší bylo jejich překvapení, když v lednu zjistili, že vedlejší hrob se připravuje pro katolíka. Obrátili se na farní radu s poukazem na dřívější jednání, během něhož je rada ujistila, že se jedná o muslimskou část hřbitova, a žádali, aby pan Smith byl pohřben jinde. Farní rada tedy požádala Smithovy, aby pro zesnulého pana Shadracka vybrali jiné místo. Smithovi neuposlechli a svého nebožtíka nechali spočinout přesně tam, kam si původně usmysleli. Farní rada neposlušným pozůstalým oznámila, že nebožtík by mohl být exhumován.
Zde se věci chopila média – řadou deníků proběhla zpráva, že muslimská rodina žádá, aby byl mrtvý křesťan vykopán a uložen jinam.
Teď, když se obě rodiny pozůstalých sešly a vyjasnilo se, že o exhumaci nikdy nikdo nežádal, případ už hlavní místa ve zpravodajství neplní. Informace o tom, že ve skutečnosti šlo pouze o to, že členové obou rodin doufali, že budou po smrti moci odpočívat vedle svých blízkých – Khanovi v hrobech (podle ritu) orientovaných k Mekce, Smithovi (podle ritu) orientovaných k domovu – se ke čtenářům nedostane. Zpráva o “nesnášenlivých muslimech, kterým vadí křesťané i jako mrtví” zůstane v paměti řady lidí.
Omluva, kterou farní rada počastovala obě zúčastněné rodiny, na tom nezmění nic.
Autorka: Karíma Sadio
Autor
5 Komentářů
Jestli by všem nebylo líp, kdyby nevěřili že mají být pochování směrem někam, nebo na hřbitově jenom toho náboženství apod. Prostě pochovávat lidi jako lidi, rovnoprávně, bez rozdílu. Tyto problémy by vůbec nevznikaly.
Hezká myšlenka Tomáši a ještě lepší by bylo kdybychom se takto chovali všichni i k živým..
Smutné, ale to se dělo i v minulosti.
Čeští bratrští exulanti v Berlíně a okolí marně hledali místo, kde by mohli pohřbívat své zemřelé. “Kamarádi” němečtí protestanti je chápali jako přivandrovalé sektáře a odkázali je na prostor za hřbitovní zdí (kde se pohřbívali zločinci, tuláci a sebevrazi). Situace byla tak smutná, že Čechům jako jediní nabídli místo na jednom ze svých hřbitovů němečtí Židé…
Nakonec o tom všem Daniel Ernst Jablonský (vnuk J. A. Komenského) informoval panovníka, který rozhodl, že Češi mají dostat svůj vlastní prostor na křesťanském hřbitově, ať se to německým protestantům (lutheránům) líbí či nelíbí…
(Mám nepochybně polovinu života za sebou a někdy si kladu otázku, kde jednou naše děti vlastně složí mé “kosti”, abych tím někoho nepohoršoval… Paradoxně se člověk může stát předmětem sporů i po smrti :-( Ostatně, získat místo pro hrob, to byl problém už od časů praotců a mám pocit, že se to od té doby k lepšímu neposunulo…)
Ari – jaképak smutné? Multikulturní soužití se zdařilo! Aspoň na tom krchově :-).
Možná je to i návod: neustupovat, nevyklízet pole (ani to svaté), neposlouchat výhrůžky a pak vedle sebe třeba v poklidu spočineme :-).
Jinak tedy – ta správa hřbitova asi neprodala jedno hrobní místo dvakrát, šlo o sousední hroby, tedy dvě místa. A je přece pěkné, že “neposlušným pozůstalým” Smithovým muslimský soused nevadí, ne? Tak proč by se nechávali vystrnadit :-).
Možná ta správa jen pořádně nepochopila, že naopak je to problém. Nebo obyčejný šlendrián?