„Muslimové jsou vlastně největšími a nejdůslednějšími rasisty. Každý příslušník kteréhokoli nemuslimského národa, který se domnívá, že potírá rasismus, ani neví, že se stal bojovníkem za rasismus muslimský a že pomáhá připravovat zkázu vlastního národa.“„Imámové nejsou mírumilovní teologové, ale političtí vychovatelé.“
„Islám není náboženství. Je to to spiknutí zvrácené a prohnilé kultury proti všemu neislámskému – proti západní civilizaci a jejím morálním zásadám.“
„Jedním z nejznámějších zvyků islámského ‚náboženství‘ je zabíjení zvířat. Muslimové mají zakázáno jíst obyčejně připravené maso, proto zvířata nechávají vykrvácet během jejich vědomí. Protislámské hnutí už od prvních dní oponovalo tomuto krutému mučení bezbranného zvířete. Ale celý multikulturní tisk jeho postoj označil za xenofobní.“
„Záběry z muslimských porážek ukazují charakter kultury, která skrývá bezcitnou brutalitu za masku pietních náboženských zvyků.“
Před časem arabista Jan Čuřík v rozhlasové debatě prohlásil, že mu rétorika jeho diskuzního oponenta, spisovatele Benjamina Kurase, připomíná způsob, jakým psala československá periodika v roce 1938 o Židech. Kurase toto přirovnání rozezlilo natolik, že ze studia uraženě odešel. Sám se totiž vidí jako šlechetný obránce demokratických hodnot proti „nejtotalitnější a nejvražednější ideologii, která v současné době existuje“.
Tvrzení, které vznesl Čuřík, přitom zaznívá velice často a bývá také často odmítáno s obdobnou razancí (byť ne emotivitou), jakou projevil Kuras. Na podobnost mezi islamofobií (odpůrci tohoto termínu si jej klidně mohou nahradit jakýmkoli jiným, který bude označovat nepřátelské a odmítavé postoje k islámu a jeho vyznavačům) a antisemitismem ukazují jak někteří odborníci, tak laikové, z čehož plyne, že tyto soudy někdy jsou podloženy věcnou evidencí a jindy vyplývají spíše z intuitivního uvažování.
Odmítavé reakce na ně jsou obvykle dvojího typu: Reprezentantem prvního protiargumentu je například vůdčí osobnost a tvář hnutí Islám v ČR nechceme (IVČRN) Martin Konvička. Ten chápe antisemitismus především v podobě, o kterou se opíral politický program nacistického Německa a zdůrazňuje, že zatímco antisemité odmítali Židy pro jejich biologicky původ, on bojuje proti náboženské ideologii. Rozdíl má být v tom, že Žid nemohl přestat být židem ani svou vrozenou židovskou etnicitu nijak ovlivnit. Muslim nicméně islám opustit může. Rozhodnutí jej vyznávat Konvička považuje za svobodnou volbu jedince.
Druhý protiargument nedávno vznesl ve svém hojně sdíleném blogovém příspěvku jeden z podporovatelů IVČRN Efraim Ondřej Kubík. Říká, že zatímco antisemitismus počátku 20. století své předsudky stavěl na zcela smyšlených pověrách, dnešní „kritici islámu“ – mezi nimi i IVČRN – odmítají islám na základě prokazatelných událostí a faktů. Dodává, že jakožto zbožného Žida, jehož prarodiče zahynuli během holokaustu, se ho takové srovnání dotýká (už ovšem neříká, jak ze stejné pozice může zavrhovat islámské právo či islámskou rituální porážku).
Geny proti kultuře
Pojďme se na tyto argumenty podívat popořádku. Konvičkův postoj je děravý poměrně okatým způsobem. Vždyť po převážnou část staletých dějin antisemitismu čelili Židé předsudkům a opovržení právě pro své náboženství, nikoli pro údajný rasový původ. Je snad perzekuce člověka pro jeho kulturu či náboženské přesvědčení méně hanebná, než perzekuce zdůvodněná jeho údajnými vrozenými vlastnostmi? Byl by holokaust menším zločinem, kdyby koncentrační tábory čekaly jen na ty Židy, kteří by se odmítli zříci judaismu?
Ve skutečnosti nehraje příliš zásadní roli ani skutečnost, že zatímco od svého genetického původu se člověk nemůže nijak distancovat, náboženské vyznání odmítnout může. Praxe totiž ukazuje, že člověk „muslimského původu“ se pro islamofoby stává permanentně podezřelým a své „nemuslimství“ musí veřejně dokazovat. IVČRN například vidí muslima i v českém politikovi Šádím Shanaáhovi nebo v americkém komentátorovi Fareedovi Zakariovi. V obou případech asi stačí, že dotyční pánové mají muslimské otce a názory, které se IVČRN nelíbí. Když se v diskuzní skupině IVČRN před nějakým časem vedla debata nad jedním z nejaktivnějších českých kritiků islámu, Lukášem Lhoťanem, zazněla mimo jiné věta, že „bývalému muslimovi nelze věřit“.
Antisemitismus se ostatně z roviny předsudků vůči náboženství do roviny předsudků vůči domnělé rase poprvé přesunul po španělské reconquistě. Židé a muslimové, kteří ve Španělsku zůstali, byli přinuceni konvertovat ke křesťanství. Panovaly však obavy, že řada z nich konvertovala pouze naoko a skrytě dále praktikuje své původní náboženství. Proto se začala zjišťovat „krevní čistota“, tedy absence nekřesťanských předků v rodové linii.
Oblíbená mantra „odsuzujeme islám jako nesnášenlivé a násilné náboženství, ale proti muslimům nic nemáme, tudíž nemůžeme být xenofobní“ je ve většině případů pouhá alibistická klička a nikoli upřímné vyjádření skutečného stavu věcí. Náboženskou víru si většina lidí volí asi do stejné míry, jako si volí jazyk, kterým bude mluvit. Náboženství je součástí kulturní a společenské struktury, do níž člověk vyrůstá a které si osvojuje socializací. Pro mnoho nominálních muslimů je islám pevnou součástí idenity, které se nehodlají vzdát, a to ani v případě, že nejsou praktikujícími věřícími. Všimněme si nakonec, kolik ateistických Čechů přivedl domnělý střet s islámem k srdnatému bránění „křesťanských hodnot“, „křesťanských tradic“ či „křesťanské civilizace“.
Podíváme-li se na obvyklé protiislámské a protimuslimské stereotypy, můžeme si snadno všimnout, že ty v žádném případě neposkytují výsměšný obraz nějaké abstraktní ideologie, která není kulturně či etnicky vázáná. Muslimové mají na karikaturách velké orlí nosy, nosí „etnické“ hábity a ohánějí se šavlemi. Ve vizuálním i verbálním diskurzu jsou běžně spojováni s pouští a pouštními reáliemi. Pod pojmem „muslim“ si nejspíše většina Čechů představí snědého chlapíka v bílé džalabíjí a turbanem na hlavě. Pachatelé kriminálních činů s původem v některé muslimské zemi jsou také obvykle v médiích označováni právě jako „muslimové“, ačkoli o jejich skutečném vztahu k náboženství obvykle nic nevíme a nikde nenarazíme na titulky typu „křesťan vykradl poštu“ nebo „policie zadržela buddhistický gang obchodující s drogami.“
Výše řečené samozřejmě neznamená, že není možné vymezovat se proti islámu způsobem, který není xenofobní a který neubližuje muslimům jako lidem. Vyžaduje to ovšem velkou opatrnost. Kritik islámu by se měl vyvarovat utváření dichotomií „my vs. oni“ a měl by si dávat obzvlášť velký pozor na to, aby s muslimy zacházel opravdu jako s množinou různorodých jedinců a neredukoval je na pouhé „nositele a přenášeče islámu“. V tomto ohledu naprostá většina tuzemských „kritiků islámu“ – která dokonce muslimům podsouvá vlastní představy o tom, jaké postoje má „správný muslim“ zastávat a jak se má chovat – naprosto selhává.
Věčný Žid a věčný muslim
V reakci na tvrzení Efraima Ondřeje Kubíka si nejprve musíme ujasnit jednu věc. Zatímco on při srovnávání islamofobie a antisemitismu zcela volně směšuje sociálně-historický kontext a konkrétní projevy perzekuce Židů s antisemitskou rétorikou, my tyto roviny musíme od sebe zřetelně oddělit.
Jakkoli dnes můžeme čerpat poučení z procesu integrace Židů do moderních evropských společností, je třeba uznat, že mezi sociálním postavením evropských Židů na počátku 20. století a mezi sociálním postavením dnešních evropských muslimů nejspíš nalezneme více odlišností než podobností. Nemluvě o transformaci, kterou za posledních sto let prodělala evropská společnost jako taková. Spojitost mezi antisemitismem a islamofobií tak nenalezneme ani tak ve společenské a politické praxi, jako v užívaných diskurzivních strategiích – tedy ve způsobech, jakým se o zmíněných náboženských komunitách mluví a uvažuje.
Kdo žádá důkaz, nechť si znovu prohlédne citáty v úvodu toho článku. Velká část dnešních „kritiků islámu“ by se pod ně nejspíš podepsala, někteří z nich obdobné věty sami pronáší. Tyto citáty jsou však lehce upravenými parafrázemi antisemitských výroků – první z nich pochází z článku protektorátního novináře Vladimíra Sovy „Rasismus a Židé“, zbylé z nich dokonce zazněly v nechvalně proslulém nacistickém „dokumentu“ Věčný Žid (Der Ewige Jude).
Současní islamofobové rozhodně nekritizují jen zločiny, které někteří muslimové opravdu provádějí. Jen si zkuste vzpomenout, kolik světem koluje protiimuslimských hoaxů – i rádoby seriózní světová média dokonce kdysi přinesla tvrzení, že egyptský parlament prosazuje zákon legalizující sex s mrtvou manželkou. Nahlédnutí do internetových diskuzí pak odhalí, že mnoho lidí má naprosto bizarně zkreslené představy o poměrech panujících v muslimských zemích. V jedné takové diskuzi jsem se například dozvěděl, že pokud bych v Pákistánu vytáhl z batohu americkou čokoládu (či nějaký jiný americký výrobek), místní by mne z nenávisti k USA ukamenovali.
Na základě generalizace a svévolných interpretací islámských náboženských textů jsou muslimům jako takovým přisuzovány charakteristiky, které se opravdu velice nápadně podobají těm, které evropský antisemitismus přisuzoval Židům. Dozvídáme se například, že islám (judaismus) není náboženství, ale zlá ideologie učící nenávist vůči všemu neislámskému (nežidovskému), že muslimové (Židé) nepovažují nemuslimy (nežidy) za plnoprávné lidi, že mají náboženský příkaz nevřící klamat a šířit tak islám (získávat výhody), že neumí pracovat a shází jim kreativní myšlení, takže jen parazitují na nevěřících, že jsou sexuálně zvrácení či že jsou krutí a neempatičtí, což se projevuje na způsobu, jakým poráží zvířata. Zcela typický pro antisemitismus a islamofobii je i implicitně všudypřítomný předpoklad, že Židé / muslimové zcela neoprávněně a nespravedlivě disponují privilegii, na která běžný člověk nedosáhne.
Je poměrně bizarní, že Kubík tuto spojitost nevidí a zatímco Věčného Žida označuje za „lživou antisemitskou vymývánu mozků“, rétoriku IVČRN vnímá jako „upozorňování na skutečné problémy“. Možná za to může určitá historická podmíněnost některých antisemitských předsudků, které zněly věrohodně lidem ve 30. letech 20. století, ale dnes už jsou zcela směšné (například dnes již nikoho nepřesvědčíte, že Židé by nebyli schopni udržet vlastní stát).
Tvrzení vznášená IVČRN a jejich ideologickými souputníky bohužel nejsou o nic méně demagogická než ta, která padnou ve zmíněném nacistickém dokumentu. A nejsou dokonce ani méně nenávistná. Věčný Žid neobsahuje jedinou explicitní výzvu k perzekuci nebo násilí vůči Židům a jeho nejodpudivějším momentem je implikované srovnání migrace Židů s migrací krys přenášejících nemoci. U českých bojovníků s islámem se běžně setkáváme s rétorikou, která je ještě mnohem agresivnější.
Autor: Miroslav Libicher
Autor
16 Komentářů
Dobrý den,
nedávno tady byl vznesen dotaz, na který nebylo odpovězeno, třeba vy, jako odborník na islám, budete znát odpověď.
Nedávno proběhla médii zpráva o saudském blogerovi odsouzeném k 1000 ranám bičem. Teprve na nátlak mezinárodního společenství byl výkon trestu zatím odložen, nevím zda již zrušen, ale to je vedlejší. Dotaz zněl:
Ti zákonodárci, kteří vytvořili příslušné zákony, vláda, která se jimi řídí a soudce, který podle nich odsuzuje jsou dle vás normální, neškodní, věřící muslimové? Či kam je zařadit?
Odpovím jmenovci za Miroslava. Ano byli to muslimové, stejně jako křesťanem byl Himmler, Torquemada nebo Jan Žižka. Ale z jejich důvodu nebudu odsuzovat všechny.
Děkuji jmenovci za odpověď. Rozumím tomu tedy tak, že to byli špatní muslimové, stejně tak, jako byl Himmler, Torquemada nabo Jan Žižka špatný křesťan.
Pak tedy musíme brát ale všechny státy, kde se moc zákonodárná i výkonná řídí právem Šaríja, za státy špatných muslimů. Pokud náhodou v těchto zemích byly svobodné volby, pak jsou to země, kde většina voličů jsou špatní muslimové. Pokud tam svobodné volby nebyly, pak buď musíme vycházet z toho, že muslimské obyvatelstvo toto vše podporuje a je tudíž špatnými muslimy, nebo je většina obyvatel nespokojena, ale nemůže nic dělat, protože úpí pod diktátem vládnoucí vrstvy. Snaha importovat tam demokracii je pak odsuzována jako příšerné intervence USA.
—
Dá se nějak přibližně tedy určit jaké procento muslimů je “špatných”=uznávajících a řídících se právem šárija, a jaké procento je mírumilovných a neškodných? Bohužel to nelze jinak definovat, protože zákonem uznané bičování, případně jiné zrůdnosti jsou pro mě nepřípustné.
To je docela bizarní otázka, nicméně vaše další reakce objasňuje, kam jí směřujete.
Nicméně ta odpověď: Saúdský establishment – bez ohledu na to, jaké zákony zrovna tvoří – musí alespoň navenek vyznávat wahábbismus, který rozhodně nepovažuji za neškodný. Konkrétní zákon ale většinou není produktem nějakých jednotlivců, ale především celkového právního řádu země. Titíž lidé přesazení do nějakého jiného režimu by pravděpodobně navrhovali a schvalovali úplně jiné zákony.
“Pak tedy musíme brát ale všechny státy, kde se moc zákonodárná i výkonná řídí právem Šaríja, za státy špatných muslimů.”
To je krom KSA asi už jen Súdán, Írán a Islámský stát.
“Pokud náhodou v těchto zemích byly svobodné volby, pak jsou to země, kde většina voličů jsou špatní muslimové.”
Svobodné volby tam neproběhly :)
“Pokud tam svobodné volby nebyly, pak buď musíme vycházet z toho, že muslimské obyvatelstvo toto vše podporuje a je tudíž špatnými muslimy, nebo je většina obyvatel nespokojena, ale nemůže nic dělat, protože úpí pod diktátem vládnoucí vrstvy.”
V autoritativních režimech obvykle platí to druhé.
“Snaha importovat tam demokracii je pak odsuzována jako příšerné intervence USA.”
Demokracii vám nikdo zvenčí nevnutí.
Pane Libicher: “Saúdský establishment – bez ohledu na to, jaké zákony zrovna tvoří – musí alespoň navenek vyznávat wahábbismus, který rozhodně nepovažuji za neškodný. Konkrétní zákon ale většinou není produktem nějakých jednotlivců, ale především celkového právního řádu země. ”
—
Já nejsme odborník na Islám a muslimy. Ale tomuhle nerozumím. Když vládnoucí třída, vrstva…. v SA musí alespoň navenek vyznávat wahábbismus a nemůže to změnit, proč? To jako že většina obyvatel je prostě wahábbisticky věřící? A je-li “celkový právní řád země” špatný, proč ho zákonodárci nemění. Mně z toho vyplývá, že to je právě věcí víry, která jim jakékoliv změny neumožňuje. A je asi jedno jestli víry vládnoucí dynastie, nebo obyvatelstva. Ale pak už jsme u té škodlivosti islámu.
Článek je dost složitý a zdá se mi být jen snůškou demagogie.
Po jeho přečtení mám dojem, že islamofobie se nepodobá antisemitismu ničím. Jediným cílem článku zřejmě je, matením pojmů vytvořit ve čtenáři dojem, že
1) tzv. islamofobie existuje
2) islamofobie nějak souvisí s antisemitismem
3) je zavrženíhodná, protože zřejmě nějak souvisí s antisemitismem
Nic z toho podle mě jednak není pravda, ale hlavně nic z toho článek nijak nedokazuje. Pouze se snaží vyvolat v čtenáři takové pocity, aby s takovýmito názory souhlasil.
Článek tedy vnímám jako propagandu bez argumentů, na které by šlo reagovat. Škoda, že byl zde zveřejněn, úroveň tohoto webu bohužel zřejmě poněkud klesá.
Já v tom článku vidím ještě jedno opominutí. Židé před válkou nikdy proti ostatní společnosti nijak nebrojili, nebojovali, nepodněcovali a pak to odnesli, naprosto neomluvitelné.
O dnešních islámských teroristech toto říci nelze. Nemá cenu tu popisovat, co dělají a už udělali. Ale každý terorista má svou motivaci, nikdo nezabíjí jen tak pro nic za nic, ze zábavy (až na pár vyšinutých jedinců, ale to nemá s motivací nic společného, to je psychiatrická úchylka). A pořád se musím ptát, kde tito teroristé dnes tu motivaci berou, z čeho ji čerpají? Co jim poskytuje ideologickou podporu? Na co se odvolávají? Ve jménu čeho to dělají? Odpověď na všechny otázky je jednoslovná: islám.
Nedokážu si představit židovského atentátníka, jak se odpálí mezi lidmi na tržišti a bude při tom vykřikovat něco o velikosti svého boha. Ani křesťanského, ani budhistického.
Takže pořád se vkrádá ta otázka: Je to náboženství (islám) opravdu v pořádku?
A co třeba:
O křižácích toto říci nelze. Nemá cenu tu popisovat, co už udělali. Ale každý křižák měl svou motivaci, nikdo nezabíjel jen tak pro nic za nic, ze zábavy (až na pár vyšinutých jedinců, ale to nemá s motivací nic společného, to je psychiatrická úchylka). A pořád se musím ptát, kde tito křižáci tu motivaci brali, z čeho ji čerpali? Co jim poskytovalo ideologickou podporu? Na co se odvolávali? Ve jménu čeho to dělali? Odpověď na všechny otázky je jednoslovná: křesťanství.
Pan Michal Kretschmer, který ve svém návrhu trestního zákoníku prosazuje trest smrti za homosexualitu a znovuzavedení útrpného práva a tělesných trestů, není špatný křesťan. Je to lepší křesťan než všichni ostatní křesťané, protože je katolík. Ba, je to ještě lepší katolík než ostatní katolíci, protože je mykatolík.
Ad 8 Aha Michale, z Vaší reakce vidím, že o historii buďto mnoho nevíte nebo chcete fakta jednoduše přehlížet.
Otázka – víte co je toto a kdy se to používalo:
http://www.etzel.org.il/english/photo/chavit.htm
Pro jmenovce, já neříkám že mnou zmínění křesťané byli špatní křesťané. Měli svůj výklad náboženství. A že je v rozporu s dnešním většinovým? A co? Mimochodem wahábismus je v islámu také menšinový směr.
Samozřejmě je matoucí i například věta, že ISIS nemá nic společného s islámem. Přesnější věta by měla znít ISIS nemá nic společného s drtivě většinovým výkladem islámu, ale samozřejmě, že sám se na islám odvolává. Stejně jako se odvolávali libovolní fanatici v historii na libovolnou víru či myšlenkový směr.
Jinak vraždění ve jménu víry jak v judaismu tak v křesťanství se objevuje do dnešních dnů (potratové kliniky, armáda boha, fundamentalisté v Izraeli etc.). Vy vykřiknete, že je to určitě špatné křesťanstství či judaismus, protože to vy hodnotíte, co je správné náboženství. :)
Jinak co se týká Židů před válkou.
1. antisemitismus má hluboké křesťanské kořeny, postihy pro Židy zavedla už Východořímská říše. Nenávist lidu se neopírala jen o náboženský výklad, vy jste zabili Ježíše, ale také o dnes velmi známé – oni se nechtějí přizpůsobit, vypadají jinak, modlí se jinak, nejedí vepřové a vůbec jedí nějak úplně jinak. Mimochodem z jejich jinosti a nepřizpůsobivosti vycházely pak ty zkazky o rituálních vraždách, protože, zase stejně jako to známe dnes, přeci když se nepřizpůsobují a chovají se a vypadají jinak, tak určitě všichni to s námi myslí špatně. A pokud říkají něco jiného tak to je lež – do dnes antisemité se odvolávají na různé výroky o tom, jak obelhat a okrást góje je povinnost.
2. před válkou k těmto starým stereotypům se přidal ještě další. Jak už dobrý antisemita věděl, Židé se snaží všechny obelhat a ovládnout. K tomu mají dva nástroje, bankovní a finanční systém (část staré nenávisti se opírala i o půjčování, které ale bylo Židům částečně křesťanskými zákony vnuceno) a židobolševismus. Stačilo vykřiknout podívejte na Žida Marxe či Žida Trockého to je jen jiná metoda války, kterou lichváři (Rockefellerové) vedou proti nám nežidům již dva tisíce let. Cílem je nás všechny zotročit a chtějí to udělat všichni Židé. A samozřejmě je pravda, že část komunistů i část finančníků byli Židé a část z nich páchala nebo vymýšlela nehezké věci. Takže tehdejší antisemité se také odvolávali na “skutečnost”. Skutečnost ale ve skutečnosti znamenala nesmyslnou zodpovědnost všech za chování promile. Tak jako dneska.
Ad 9. Michal z bodu 8. má být Michal Kretchmer? To jistě ne. Protože Michal Kretchmer má rád logiku a takový člověk, který má rád logiku ví,že kvalitně zabít mnoho lidí třeba zrovna na tržisti je pro naši, tedy demokratickokřesťanskožidovskou civilizaci pouze otázka dobrého leteckého návodčího.
Jen krátce: pokud je výsledkem boje proti xenofobii a rasismu něco takového, co se popisuje v tomto článku:
http://rogozov.bigbloger.lidovky.cz/c/448050/O-znasilnovani-deti-snadne-bile-maso.html (pokud tedy nejde o hoax)
pak je něco hodně špatně.
Abychom jednou nedojeli na “ivčrnfobii”. S muslimofobií si nemá co vyčítat. Vzájemně se docela dobře podporují.
Pana Kubíka snad ani nezmiňovat. Je neštěstím, když je žid hloupej. Což snadno zjistíme, pokud si necháme na Šekelu najít články dle jména. Názorové rozpoložení tohoto pána popírá jak známost své náboženské domoviny, tak i jiného kraje, kde se oslavuje Hospodin (křesťanství, islám). S takhle jalovým poznáním je lepší se nevyjadřovat.