Pro to, jak je a bude nahlíženo křesťanství, je (ať se nám to líbí, či nelíbí) určující, jak svět vnímá ty největší proudy křesťanství. Nemusíme s naukami těchto proudů souznít, nemusíme souhlasit s jejich rituální praxí, a přesto i my budeme nahlíženi podle nich. Jednotlivcům, budou-li nám ochotni naslouchat, můžeme vysvětlovat různé odlišnosti mezi různými křesťanskými skupinami, můžeme se vymezovat a ukazovat, v čem jsme jiní, ale pro celkovou společenskou atmosféru v jejím vztahu ke křesťanství tuto možnost mít nebudeme. Proto je pro nás velmi důležité vědět a chápat, co se v těch majoritních křesťanských proudech děje. Proto se rovněž tak často zabýváme trendy u katolíků, ačkoliv se současnou katolickou (pokoncilní) církví nemáme mnoho společného…

Církev je taková, jací jsou v ní lidé… Do víry (její vnější formy) se (logicky) promítají atmosféra doby i národní a kulturní zvyky. Nějakou dobu vždy přetrvává určitá setrvačnost minulého dominantního vlivu, ale nakonec je určující ten aktuální dominantní vliv. Současným dominantním vlivem uvnitř katolicismu už dávno není ten starý dobrý Abendland (jakkoliv se nám to může nelíbit), protože Západ sám a dobrovolně degeneroval a od první francouzské revoluce docházelo ke stále většímu úpadku křesťanství – lidé chtěli svobodu a dostali ji, ale nebyla to svoboda v Kristu, nebyla to Kristova osvobozující Pravda. Byly to jen lidské teorie o nových formách společenského a ekonomického uspořádání světa, které nás (Západ) přivedly dnes na pokraj sebezničení; naši předci chtěli svobodu, ale euro-americký „ochranitelský“ paternalismus nás jen uvrhl do moderního plíživého zotročování na straně jedné a do tolerance k odporným hříchům na straně druhé.

Dnes jako aktuální dominantní vliv v katolicismu již převládá jihoamerická forma, a ta bude stále silnější, ale záhy tuto formu zastíní forma čínsko-indická; nepřiznáme-li si to, budeme velmi zaskočeni.

Papež František si zřejmě toto uvědomuje, proto to jeho opatrnické klouzání se po tenkém ledě kolem soudruhů z Číny. Buď totiž bude dále pro církev v Číně určující papež, nebo budou pro papeže určující soudruzi v Pekingu. Jakkoliv mám k Františkovi řadu výhrad, byl bych v tomto případě raději, aby pro dominantní vliv čínské formy na celosvětovou katolickou církev zůstala forma čínské církve, která bude respektovat papeže, než aby to byla forma, která se bude řídit (přímo či nepřímo) záměry soudruhů z ústředního výboru čínské komunistické strany.

Pro přežití církve a pro její formu dnes není podstatné, kdo kde s kým během nějakých interreligiózních aktivit medituje (ač právě tomu tradicionalisté věnují zbytečně velkou pozornost), ale jaké bude v příštích letech myšlení (chápání pravd víry) čínských katolíků. Pokud toto myšlení bude stále formováno i principy akomodace, jaké vytýčil kdysi pro formování čínské církve ve svých spisech jezuita otec Matteo Ricci a jeho spolupracovníci, byl bych rozhodně klidnější, než kdyby je formovala soudobá pseudotheologie, která se neobejde bez psychologie, sociologie a podobných modernistických intelektuálských berliček, které do církve zatáhli modernisté ze Západu.

Za tento současný intelektuálský jed šířící se v křesťanské víře jak u katolíků, tak i u protestantů jsou odpovědni patriarchové a biskupové Západu. Církev neselhala v Indii či Číně, církev selhala v Evropě a v USA, proto se dominantní vliv přelil jinam…

Anglikánský arcibiskup Arthur Michael Ramsey baron z Canterbury to vystihl velmi přesně již v šedesátých letech, když řekl: „My, křesťané, jsme doteď nezdůrazňovali význam rozjímání, proto teď naši mladí lidé jdou hledat mystiku k nekřesťanským hnutím.“

Doufám, že takto hloupě neselže v příštích letech i místní církev v Číně… Naštěstí pro tamní křesťany nemá buddhismus a konfucianismus (či jiné nauky) příchuť nějaké exotické lákavé tajemné duchovní cesty, naštěstí toto tam znají jako své staré boty, takže mají šanci uchovat si křesťanskou víru…

Nám na Západě pak pomáhej Bůh, ať dokážeme hledat a znovu najít cestu ke svým skutečným duchovním kořenům.

+ Ignatius

 (Výňatek z dopisu spolupracovníkům z 29. ledna 2015)