Souboj o zákazníky se přesouvá do čím dál tím nižších věkových kategorií. V současné době jde i o děti jen o málo starší než batolata. Obchod, který se soustředí na nezletilce, ale není o nic etičtější než ten, který je zaměřen na dospělé.

Už před desetiletími si prodejci a výrobci uvědomili, že děti mají nejen svou vlastní (nemalou) kupní sílu, ale také jsou schopny rodiče donutit k nákupům a změnit jejich spotřebitelské chování. Děti mají ale také vlastní specifické potřeby, odlišné od potřeb starších lidí – chtějí si hrát a zároveň mít pocit, že jsou dospělé.

Přitom ještě nejsou schopny rozeznávat pasti a úskoky komerčních společností, jimž se často stávají spíše obětmi než zákazníky. A není divu – ani dospělý si mnohdy nevšimne subtilních tenat, do nichž firmy své zákazníčky lákají.

Počítačové hry tvoří obchodní odvětví, jehož uživateli se stávají děti už od batolecího věku. Mladší školáci již zpravidla sami dobře vědí, na kterých internetových stránkách najdou nejzajímavější hry – nejzajímavější v tomto kontextu znamená nejbrutálnější a nejsexualizovanější. Aby příjmy z reklamy na stránkách  s počítačovými hrami byly co nejvyšší, je potřeba přitáhnout a udržet co nejvíce návštěvníků. Spolehlivým prostředkem k jejich upoutání a připoutání jsou emoce – strach, láska, humor, fantazie, pocit vlastnictví…

Nejproslulejší a mezi dětmi nejoblíbenější jsou hry umožňující volbu násilného scénáře. Většina takových her se prodává s označením “hra pro dospělé,” ale tím se pro mládež pouze stává ještě atraktivnější. Do této skupiny her spadá proslulá Grand Theft Auto, Warfare a další.

O škodlivosti programů, které umožňují hráči mít (virtuální) pohlavní styk s (virtuální) ženou a vzápětí ji (virtuálně) zavraždit, asi nebude sporu. Málokdo si je ale vědom toho, že i zcela mírumilovná, roztomilá (virtuální) zvířátka dokážou své dětské majitele zneužívat. Na mnoha stránkách a v aplikacích mobilních telefonů existuje možnost opatřit si elektronického mazlíčka, pojmenovat ho, hrát si s ním, mazlit se, čistit ho a krmit. Za opravdové peníze se virtuálnímu zvířátku dají pořídit virtuální věci, aby bylo virtuálně šťastnější.  Pokud majitel zvířátka nechce nebo nemůže platit skutečnými penězi, nevadí to – může si vydělat virtuální peníze tím, že bude hrát různé další hry (u nichž jsou připojeny další reklamní bannery). Zvířátko musí být neustále spokojené a majitel se k němu musí vracet a pečovat o něj… jinak zvířátko zemře. Stav neexistujícího zvířátka ovlivňuje emoční stav zcela reálných dětí.

Vliv počítačových her na růst (či pokles) násilného chování ve společnosti nebyl zcela jasně prokázán. Už teď je ale jasné, že hraní nebo sledování materiálů s obrazy brutálního násilí může zvýšit toleranci k agresivitě. Ještě závažnější je snaha příslušných společností oslovit co nejmladší zákazníky a učinit je – za pomoci přirozených lidských potřeb a vlastností – závislými na svých produktech.

Autorka: Karíma Sadio