Už od začátku 90. let vystupují alžírské imámky proti náboženské radikalizaci. 

Stejně jako imámové, i jejich ženské protějšky vyučují, přednášejí a poskytují poradenství. Jediným rozdílem je to, že  nevedou mužskou či smíšenou modlitbu. Jejich poslání to na důležitosti neubírá; už více než třicet let pracují na “deradikalizaci” mladých extremistů. Imámky působí v nemocnicích, v mešitách, ve vězení, v dětských domovech, docházejí přednášet do škol.

Většina imámek si plně uvědomuje zodpovědnost, jaká na jejich bedrech leží. V 90. letech zahynulo “ve jménu islámu” více než 200.000 Alžířanů. Hrůzy občanské války přivedly Fatimu Zohru k tomu, aby se snažila “lépe poznat náboženství a mohla ho vyučovat.” Nepokoje tehdy začaly přerušením voleb, které směřovaly k vítězství islamistické strany Spásná islámská fronta. Během bojů začaly úřady zavádět programy proti extremismu a v roce 1993 byla jmenována první imámka.

Dnes je náboženských asistentek kolem tří set. Do úřadu je jmenuje Ministerstvo náboženských věcí; mezi povinné minimální předpoklady pro uchazečky patří licence z oboru islámské religionistiky a dokonalá znalost Koránu.

Fatima Zohra, která mezi imámky patří už sedmnáct let, uvádí, že k ní chodí ženy, jednotlivě i ve skupinách, čelící velikým rozdílům mezi náboženskými předpisy a společenskými nebo manželskými problémy.  “Naslouchám jim, radím jim a pokud se záležitost netýká náboženství, posílám je za příslušnými odborníky,” říká imámka. Klientky prý přicházejí nejen učit se porozumět Koránu, ale také klást otázky ohledně osobních problémů; a ženě se svěřují raději než muži. Zatímco v prvních letech byly imámky vyhledávány především ženami v domácnosti, postupem času začaly přicházet i lékařky, inženýrky a další vysokoškolsky vzdělané ženy. Docházejí prý do mešit proto, aby se vzdělaly v “pravém islámu,” jak samy říkají, a dokázaly oponovat názorům “falešných proroků,” kteří se snaží indoktrinovat mládež. Matky rodin trpí, když vidí své syny a zejména dcery přijímat extremistické názory.

“I když jen velmi málo Alžířanů bojuje za Islámský stát,” hodnotí jedna z imámek, “je třeba mládež chránit. Satelitní televize a internet dovolují pseudoimámům vydávat se za náboženské vůdce, i když neznají nařízení Koránu. Měla jsem klientku, jejíž indoktrinovaná sedmnáctiletá dcera začala nosit celkový závoj a zakazovala rodičům chodit na svatby a dívat se na televizi. Společná práce trvala několik měsíců. Nakonec dívka znovu nastoupila do školy a vzala život do svých rukou.”

Podíl na vysvobození mladého člověka ze spárů extremismu je pro mnoho imámek důvod k hrdosti: “Zachránit život mladého člověka a životy ostatních, které by jeho radikalizace ovlivnila, je největší odměna za naší práci,” dodává imámka.

Autorka: Karíma Sadio