„Noční cesta“ je záhlaví 17. súry Koránu. Předpokládám, že u těch, co Korán recitují „před svědky zjitra“ a také i „v noci z dodatečné horlivosti“, může být poměrně oblíbená. Obsahuje totiž vedle maličko usilovné obrany jedinečnosti Koránu a tradiční rekapitulace mýtů od Noé přes Mojžíše a Davida až po Thamúdovce také cosi jako morální desatero.
„Jednoho Panovníka míti budete, cti otce svého a matku svou a skloň k nim křídla milosrdenství, ustanovte soud a právo a nezapomínejte na almužny. Však pozor, jak učí halacha, pokrytecké almužnictví tě může přivést k bankrotu, a to z tebe udělá přítěž komunitě. Nebudete žádostiví jen svého pohodlí a prospěchu, abyste kvůli tomu zabíjeli své děti, nezabijete dokonce vůbec nikoho (jen podle práva), nezcizoložíte, milosrdenství čiňte sirotku (a vdově) a nepodvádějte dokonce ani na vahách či závaží ….“ (verše 23-36)
Je to súra z těch posledních tzv. druhého mekkánského období, takže v ní Muhammad také (opět v refrénu) opakuje všechny své pochybnosti vyvstavší v něm díky pochybnostem pochybovačů. Rozumím mu a rozumím i tomu textu.
Je tu však ještě jeden motiv. (Opět refrémicky se opakující i v řadě dalších súr podobně jako příběh o potopě anebo Iblísově vzpouře.) Totiž motiv, že „zbloudit dává Pán“. A dokonce občas položí na srdce „závěs zahalující“, takže pak tzv. nevěřící nechápou.
První, druhé i desáté čtení podobných veršů maličko zneklidní. Určitě ani v Koránu není předem rozhodnuto!! Pravda několikrát zmíněná Lotova žena, vlastně zjednodušujícím způsobem odbytá tím, že už předem bylo rozhodnuto, že zachráněna nebude, tu nejistotu jen posiluje. Ale přesto věřím, že se někde v Koránu určitě dočtu, že je tomu úplně jinak. Že nejde a priori o nějakou víru, ale především o důvěru. Možná jenom pan překladatel Hrbek použil ta staletími poněkud vykořištěná slova víra a věřící /nevěřící právě jen proto, že evokují onu nábožnou „věřícnost“. A přitom koránské verše mají nakonec na mysli onu důvěru ve Stvořitele, jehož moc a svrchovanost Muhammad také neustále vyzdvihuje.
Islám přece zaručeně nepočítá s predestinací, tedy s tím, že by naše osudy i vztah ke Sladkému požehnanému mohl být nějak předurčen. Bylo-li by tomu tak, nemohl by „evangelizovat“ ani usilovat od svého zrodu tak vehementně o získání přívrženců. Neboť, kdyby existovala predestinace, bylo by obracení (záchrana) nevěřících vlastně rouháním. Pokusem smrtelníka ovlivnit úradky nebes. Nebyly by vůbec vznikly právní předpisy, jak nakládat s Lidem knihy a ostatními nevěřícími.
Pak ovšem i ona zahalující opona bude s největší pravděpodobností jen poetickým obrazem toho, co se píše už dávínko předtím v tóře o zatvrzelosti srdce faraóna a zejména o tom, jak rozumět Panovníkovu slibu:“já zatvrdím srdce jeho“ …
Jenomže tím se dostáváme kruhem zase domů. Nebo přinejmenším do téhož „domu“. To nejdůležitější – bůh v člověku a člověk boží (iš elokim) – tedy seberealizace v morálce a radost konat to lepší – je přítomno již v předchozích zjeveních. A dokonce – po židovsku naprosto paradoxně – je v tóře obsažen i celý Korán. Totiž v tom pradávném, laskavém a tak důvěrně známém učení o bnej Noach. Korán není víc ani míň pro člověčinu. Oslovuje jen jinak „nastavené“ lidi, maličko jinou kulturu – a prosím rozumějte mi v tom správně: Já tu kulturu nesoudím, pouze ji připouštím!!! A raduji se, jak je to jednoduché.
I ji oslovila tóra, a ona se de facto přesně podle tóry možná právě díky řádkům Koránu připojuje k synům Noé. Tak, jak učí tóra. 1) Jediný B*h 2) Nerouhej se Mu svým životem 3) Neprolévej krev (jen podle práva) 4) Nebuď oplzlý, necudný a slizký 5) Neokrádej, neutiskuj, neomezuj, nevydírej 6) Laskavost ke všemu stvoření (to v této súře nenajdeme, ale v Koránu ano a několikrát) a 7) povinnost ustanovit soud. – Kdyby existovala predestinace, nebylo by možno soudně posoudit, kdo je napravitelný a kdo ne, kdo je „nevěřící“ a kdo je „věřící, na správné stezce vedoucí“. A pak by Korán neučil pravdu, ale jen pohodlí. Vejde-li se však do sedmi Noachidských rozměrů, má své místo na slunci. Nezadatelné, nezanedbatelné a potvrzené tórou.
Ideologie z něj povstavší může být stejně zhoubná, jako ideologie křestanství anebo zarputilého talmudismu. Ale -ismy a ideologické zrůdnosti nedosvědčují o Zjevení ani zbla.
„Mír s vámi“ je pozdravení pokoje, pokud přináší šalom (harmonii). Jeden je Jediný a Jedinečný, maximálně cest je k Němu povícero. To bychom ale měli v tom případě všichni respektovat, jinak nerespektujeme Jeho. Protože není-li oné predestinace, pak tu musí být možnost volby. Tak mi to přijde spravedlivé. Poctivé a hlavně přirozené.
Co se tak začít poznávat „po ovocích“ a ne podle „stromů prokletých (17:60) ?
Autor
8 Komentářů
Achabe,ale kde nie je ponuknuté ovocie?Ako ho spoznávat?Mne to tak pripadá akoby mal Korán svoj fatum libellorum(taku svojsku,svoju Prozretelnost)a punktum.Nejakých odpovedí sa nedostáva.Nuž neviem.
,,ani v Koráne sa nepočíta s predestináciou"-píšeš.A čo už spomínaná Zaid:,,dali sme ti ju za manželku.."Q33,37.A co deti,mají se kde hráááát-smile.Pýtal sa jej niekto?
Krasný článek Achabe!
Danny, nejen nějakých ale dokonce mnoha odpovědí se nedostává. Kdo hledá, pravda, dohledá se až zpátky ke kořenům. Kdo ne, zůstaně někde v bezpečí určitého ghetta, Ale na nedostatku odpovědí ještě není nic démonického. To víme oba (mnozí),! Nebezpečí spočívá právě teprve v těch, kdo se tím žalostným počtem odpovědí a nedostatkem dalších spokojí. Není vůbec vyloučeno, že podobně "poslušně" a přitom vyrovnaně, se všemi cholerami, rodinnými hádkami a úmrtími za pluhem vypadal křestanský středověk a benátské ghetto. Ale to pro "okoralost" nejen srdcí našich, ale i závitů mozkových. Dnes je přeci jen jiná doba. Jiskra zjevení se sice nedá racionalizovat, ale vést o ní dialog je nezbytné. Jinak se do vesmíru nevejdeme nikdo :)
len pre porovnanie:,,Spýtame sa jej samej."Gn 24,57.A tiež išlo o nevestu ,,významnému".Ale tu je dkaz jasný.Nevydávat bez jej suhlasu.(Ak som správne pochopil odkaz).
Možno bola už,,predurčená",ale napriek tomu tá miera slobody!
Díky za hezký článek pane Achabe. Začít se poznávat po ovoci to je výzva!
Zároveň hledět na vzájemnou rozmanitost s úctou a respektem.
Bingo, Danny – nejde ani tak o poetiku samotného Koránu, jako o jeho poselství a interpretaci. Respektuji totální oddanost Nebesům, pokud to tak někdo cítí. Ale měla-li by znamenat ztrátu volby (a tedy svobody), pak je korán (respektive ti, co ho tlumočí jako nesvobodu v Bohu – a tuto oddanou nesvobodu považují za přednost anebo dokonce vesmírný zákon) skutečně nebezpečný!! Protože, kdo se svobodou a odpovědností za svobodné rozhodnutí nepočítá, může mimoděk omezovat svobodu těch druhých. A to by byl tvrdě protibiblický postoj. Pořád doufám, že něco takového Korán vůbec neučí. A jeho lidští interpretátoři – inu jenom lidé ….
Jen oznámení – zcela mimo pořádí, protože je to až závěr medínskéoho období se pokouším načíst Krávu (Q2). Jednak to asi nevleze na jeden track, byl by skoro 40 minutový, ale hlavně, asi vyvolá plno otázek. Obávám se ale, že bez komentářů od spolu-lidí, kteří korán žijí se daleko nepohneme. Jsou tam toho mraky. Nicméně, je to radostná práce. A zajímavé dotazování se :)) Pozdravení