Vůbec nechci řešit jeho zbytnost či nezbytnost. Kdo oltář nepotřebuje, řešit to stejně nebude, kdo si nějaký vybral, dochází pravidelně k tomu svému. A dochází-li tam správným způsobem, dojde někdy skrze něj až „domů“. Což je asi to nejpodstatnější.
Vždy je důležitější samotná cesta než cíl, protože cesta je činem zatímco cíl vesmírnou skutečností – daností. Cíl už je jen to skutečné „doma“, kde se sice ani čin a konání nezastaví (dokonce navěky), ale přeci jen je samotné „doma“ jaksi statické. Činem neovlivnitelné.
A tak právě s motivem cesty začíná naše otázka zda-li stůl či oltář dostávat smysl. Kdo k němu smí, koho tam pustím a co tam najde?
I ten, komu se stýská po původním oltářním mystériu, kdy kněz či velekněz postávali zády k lidu a cosi si na oltáři (k němuž vedly nezbytné stupně či starozákonní solí posypaná rampa – obojí symbol povznesení, cesty o level výš, nikoli slepého kruhu) kutili, i ten stýskající se po Druhém Vatikánu musel chtě nechtě smířit se změnou oltáře ve stůl. Ačkoli podle mého soudu by to vůbec neměl vnímat jako smíření se, ale jako objev nové pravdy. Jelikož není-li oltář stolem a stůl oltářem, pak je oltář pouze kultištěm, výšinou pro modly a hájem Aštarot, které bible (zfalšovaná Ezdrášem, jak tvrdí bráška muslim) doporučuje nekompromisně ničit. O takové oltáře věru není co stát.
Tradice uznává a hlavně učí jeden zajímavý postřeh. Šulchanecha dome la-mizbeah – tedy: „Tvůj stůl se v mnohém podobá oltáři“. Klidně ji podezírejme, že jí šlo hlavně o důslednost v kašrutu či o určitou míru domácího pravověří, ale i kdyby – vyslovuje tím (možná nechtěně) obecně platnou pravdu. Která jí (rozuměj tradici) jistě brzičko docvakla, už jen podle toho, co midraš vyučuje o Abrahamovi anebo jaká pravidla doporučuje při ukládání těla do hrobové prsti.
O Abrahamovi se ví, že to byl otec všech prozelytů, že se pokoušel nakrmit každého okolojdoucího – dokonce i bytosti netělesné. Že kamkoli přišel, vykopal studnu a zbudoval oltář Vznešenému. Ale nikdy nikoho moc nenutil k tomu oltáři chodit. Což se naučil už od svého praotce Šema (Melchicedeka).
Při *kvurat, tedy ukládání nebožtíka do náruče zamě, platí jeden nádherný zvyk, že toho, kdo u svého stolu hostíval potřebné, je vhodné donést k místu odpočinku bytostí (nafšot) právě na desce přiříznuté z tohoto pohostinného stolu. Tvůj stůl se skutečně v mnohém podobá oltáři. Bez kadidla a kropení.
A co oltář? Tedy ten tvůj… Je tu taky především pro krmení kolemjdoucích – podle řádu Melchicedekova? Všech, kteří prostě mohou, ale taky nemusí usednout a popovídat? Anebo cesta nejen „domů“, ale kamkoli dál kolem jiných stolů než toho tvého nevede? Musí ten, koho chceš nakrmit, jíst jedině od tebe? S náručí otevřenou stojíš na zápraží s nekompromisním: „Buď ber anebo pojdi hlady?“ Není nakonec takové pozvání ke stolu echt biblickou konzumací z udáveného?
Přemýšlím o tom právě v téhle době, kdy se blíží Veliká noc. Pro jedny jako mystérium vzkříšení, pro druhé jako *zman cherutenu – čas vykročení do svobody jedince ve svobodě ducha a tvorby. Noc, během níž se ještě nedávno v dobách temna vždycky kolem velké slavnosti u jedněch oltářů jaksi převracely stoly jiné. I s rozbíjením oken a smluv ba dokonce i hlav těch „druhých“. Hovořím o tom právě v době, kdy unaveni zklamáním a víceméně bez vlastních „stolů“, vidíme maličko slepí nevědomostí a nepoznáním ve „stolování machometánském“ víc démonů, než kolik jich na té jejich stolové desce ve skutečnosti.
Je-li i tvůj oltář podobný stolu jako u paní Sáry Abrahamovny, bez pocitu jedinečnosti anebo dokonce výjimečnosti, zajdou na kafe i andělé. K takovému stolu se čas od času určitě rád a s chutí zastaví i smrtelník. Pak třeba poděkuje a zvedne se dál, anebo se zdrží déle. Vždyť o kousek dál jsi přece vykopal studnu, aby byla krajina laskavější a aby bylo lépe všem jejím uživatelům.
A jestli se zvedne a zajde zase ke svému stolu, co na tom? Určitě si bude pamatovat tu atmosféru panující okolo tvého stolu, studny a oltáře. Cesta „domů“ přeci není hospodou, která dostává certifikát podle počtu strávníků. Vždyť ta hlavní hostina, s nasolenými plátky Leviathana a od stvoření uleženým vínem se beztak koná až za turniketem. Krom toho si na toto párty objednali jiní (ti druzí) jen blíže nespecifikované lahůdky zato ale s obsluhou hurisek a další menu neřeší vůbec. Jenže ještě před tímhle halleluja-finále jde především o to, jaký duch panuje okolo „tvého“ oltáře /stolu. To pak paradoxně určuje i počet strávníků ve „tvé hospodě“, pokud by ti tolik šlo o statistiky a o „výkon“. Protože, jak byl poznamenal rebbe Nachman z Braslavi: achilat mitgajer gejrim – „Způsob, jakým stoluješ, přivádí příchozí a usedlé ve tvých branách ke konverzi…..“
Hezké svátky a správnou sederovou nebo sváteční tabuli.
Autor
14 Komentářů
trefné a pekné. vďaka. ako katolík musím súhlasiť. navyše veľká noc (či tá v micrajim, alebo tá v jeruzaleme) je paradoxne celá o svetle (Svetle). a svetlo bolo na začiatku Jediným označené a zhodnotené, ako dobré. v tme sa dlho kráčať nedá… skôr či neskôr si narazíte "držku".
požehnaný Pesach aj vám.
ako by mne chutnal spolocny stol krestana a zida?
tak ja by som hostovi na ten stol pripravil to co ma rad a co ma vo zvyku si pripravovat na sviatky aby sa potesil a ponukol by som aj nieco zo svojho…
urcite by som mu neserviroval aky je on zly a aki boli jeho predkovia zli, lebo jezisa pribili na kriz a teraz musia za to platit…a to ze sa im niekedy nedari je preto a ze je to test a kliatba a ine lzi..
…keby som ja mal sevirovat aj zo svojho, tak najprv by som len iba ponukol druhzý chod z mojej kuchyne…
presla uz dlha doba od narodenia jezisa a vela sa v dejinach zmenilo, ponukol by som taketo menu
1. nemate vinu za smrt jezisa, ani ju uz nenesiete ak sa aj nieco vtedy skutocne stalo
2. prepacte ze tam kde sa vevanjeliach spominaju farizeji a zakonnici si to vzdy odnesu pri vykladoch a kaznach zidia…prepacte ze sa straca aktualizacia do konkretnych spolocenstiev a cirkvi a slepo sa len prenasa uzus "to ti zidia" to mali vtedy takto – teda zle a my to mame teraz takto – teda dobre a sme na spravnej ceste….atd
3. podakoval by som za tych "zakonnikov", ktori nam pomahaju osvetlit zmysel jezisovych slov a cinov v evanjeliach a krestanskych spisoch podla pravdy bez nadrzania urcitej viere alebo konkretnej cirkvi…a ucia nas aj rec jezisa krista a jazyk jemu dobre znamy teda hebrejcinu …a symboliku tohto jazyka
4. pojedli by sme a zelal by som si aby na tej zuzenej a drsnej ceste kazdy z nas kracal posilneny smerom k vrcholu kde je krasny vyhlad na celu zem vsade okolo, na sedlo s 3d panoramou, a to s novu chutou opojenia po mladom vine a nasytenia sa potrebnym chlebom na tej ceste aj ked uz ktovie vrchol a krasny vyhlad na zem nie je daleko…
ale prajem si nam a vsetkym nech to potom stoji za to…
ps. mozno niekto povie a co smrt? jezisa? a vzkriesenie? v dialogu by som sa celkom spokojil so smrtou "psyche" – duse alebo vlastneho zivota…nemuselo by ist o fyzicku smrt este…ta mohla nastat neskor…ako pavol pise nik nema vacsej lasky ako ten kto polozi zivot dusu, staci aj dusevny zivot…alebo plod zisk z toho mojho zivota az na kraj teda kludne aj k zaniku ega, ako to mame a dnes vieme zo spirituality ci psychologie
vzkriesenie – egeiro – egrtchen, animstemi – aneste… zobudil sa vstal postavil sa, nie je nutne tlacit na pilu napatia skratka dostal sa z toho aj ked v nom stary clovek odumrel a nieco stratil, ten vnutorny novy clovek zije :) a aj o tom pavol trochu uci…
a co smrt na dreve? kriza? …aj tu si krestan vystaci so symbolikou tavu a brevien alefbetu bez nadbytocneho carovania a stavania tych neziaducich oltarov, ktore nie su stolom
bs*d Díky pánové, kořeníte nadějí :) (Anebo kořeníte v naději???)
Zas trochu z naší kuchyně – žel link nutno kopírovat. To víte, všechny změny jsou vždy k "hrošímu" – tak hroší trpělivost :)
link : https://onedrive.live.com/redir?resid=51ea612bb810e8c!2064&authkey=!APKD7YuUaaruS68&ithint=file%2cwav
Oltářˇ=Stůl přesné vyjádření života bez tzv. svatostánků. Další komentář jsou jen spekulace dokazující "mesiášský"
syndrom pisatele. Přítomnost světla Stvořitelova u člověk je jen osobní soukromý projev k jedinci pro život.
Oltář=Stůl čili realizaci vůle-informace dané světlem pro cestu domů.
,,nemesiášska" špekulácia o realizácii vôle-informácie danej svetlom pre cestu domov nám, na škodu ,nehovorí o užitočnosti alebo neužitočnosti.
Při vedení "světlem" je vše užitečné pro vedeného o tom nelze pochybovat.
Nuž neviem či by bolo pravé orechové sledovat Svietiaceho,žiariceho s Iz 14,12.Alebo svit(svetlo)rozžiarené pod jeho pohladom.(Leviatan od Joba 41,10).smile
Je evidentní, že každý vidíme jinak, takže pokojný život.
bs*d Pravda ne nadarmo se píše a několikrát opakuje: Oči maje neviděli, uši maje neporozuměli — podstatné je, že správněkonali a zdrávi došli :)
Desatero=Manuál pro dobrý život je zásadní. Jinak lidské výklady jsou vesměs zavádějící a spekulativní. Působení
"Světla" není nikdy v rozporu s návodem Stvořitelovým a toto si musí každý pohlídat sám, ale není na to sám. Rozhodnutí člověka ovlivněno mnoha faktory je tím určujícím elementem, který tvoří jeho příští kroky, ale i zde se projeví při nesprávném rozhodnutí, trpělivost a dobrota Stvořitelova a různými tlaky mýlícího se přivede k správným krokům:)
evidentne to vôbec nemusíme inak vidiet,skôr inak ponímat.(svetlonos,hélél ben šachar,môže byt ,,krstné" Meno,alebo len popisné prídavné meno).smile
Ad Fabbsovo Desatero=manuál :)
A proč jen desatero a ne rovnou celou škálu duhy zaznamenanou v tóře ?
Když to doporučuje dokonce i Galilejský /Lk 11:42/ :))
-acb-
Proč jen desatero? Neboť nese jasné znaky Stvořitelova záměru pro dobrý život lidí v harmonii se stvořením. Odvolávky na různé výklady jsou vesměs matoucí a to i na tzv. Nový zákon. Duha je krásná a to je vše. No a závěrem v Desateru není nic proti Bohu ani lidem a také z toho nemohou profitovat různí tzv. znalci vůle Boží, pokud jej ovšem nepozmění aby jim vyhovovalo, což se děje stále.
Zdravím Fabbs :)