O tom, že Království Izrael existovalo už ve 13. století před n.l. a potomci tehdejších Židů žili v tzv. Palestině a žijí v Izraeli podnes, není žádných pochyb. První zmínka o existenci izraelského království na území pozdější “Palestiny” je z roku 1215 před našim letopočtem.

Na své stéle ji uvedl egyptský faraon Merenptah, třináctý syn Ramesse II. a královny Isisnofret. Do kamene nechal vytesat zprávu o svém vojenském tažení na Blízký východ, kde stojí též, že “bojoval s příslušníky židovského království”…Takže považovat Izraelce na svém vlastním území okupanty je absurdní.

Jde o jediný národ na světě, který pořád mluví hebrejštinou jako jeho patriarchové před tisíci lety, národ, bez jehož Starého zákona, Desatera a Žida Ježíše Nazaretského by neexistovalo ani křesťanství, ani islám.

Psát o Izraeli je složité. Zatvrzelí antisemité totiž negují naprosto vše, takže mám pocit, že pro mě platí Sokratova slova: Vím, že nic nevím, ale vím, že vím víc než ti, kteří si myslí, že vědí vše, ale přitom neví zhola nic…

Nebýt Britů a jejich nesplněného Balfourova slibu, že jim v Palestině povolí národní židovskou domovinu, nebylo by ani Irgunu či Sternu, ani jejich teroristických činů. Jen britský egoismus a podivná proarabská politika stojí velkou měrou za blízkovýchodním neštěstím.

Organizace Lechi, známá také jako „Sternova skupina“ nebo „Sternův gang“, byla nejvíce protibritskou organizací ze čtyř hlavních židovských podzemních hnutí v době před vznikem židovského státu v roce 1948.

Avraham „Jair“ Stern, kontroverzní a nicméně slavný bojovník za svobodu proti britské okupaci z doby před vznikem Státu Izrael, se přesto brzy ocitně na filmových plátnech ve filmu „Zaslíbená země“.

Ten bude o boji organizace Lechi – Bojovníci za svobodu Izraele – proti britské okupaci Země Izrael v době britského mandátu. Lechi Jaira Sterna bude hrát 49letý britský herec Colin Firth, což považuje  Sternůj jediný syn Jair, bývalý ředitel izraelské televize, má za to, že je „nevhodné“, aby postavu jeho otce hrál britský herec. .

Zatímco Hagana (Obrana), Palmach (Úderná síla) a dokonce i Irgun (Národní vojenská organizace v Zemi Izrael) paradoxně podporovaly v době II. světové války Brity v jejich boji proti nacistickému Německu, Lechi v boji proti britskému kolonialismu v Izraeli pokračovala. Stern byl zavražděn v roce 1942 britskými důstojníky, kteří jej našli v úkrytu, spoutali a pak zastřelili. Bylo mu 35 let.

Je to zvláštní, ale je to tak. Součaný Izrael, zabírající asi desetinu Palestiny a setinu území arabského světa, nemá ani po šedesáti letech své existence svoji ústavu, což je naprosto unikátní záležitost. Důvod je prostý; musí si vystačit s Deklarací nezávislosti a jedenácti knesetem schválenými základními zákony.

Pokud by byla Ústava, musela by zakotvit, jestli bude Izrael teokratickým státem nebo sekulárním. Po případném schválení jedné z těchto variant by došlo v Izraeli k velmi složité vnitropolitické situaci. Proto jsou uznávány určité zásady Tóry a tzv. rabínské zákony, aniž by přestalo platit jedenáct zmíněných civilních zákonů.

Jak se říká mezi českým lidem: Vlk se nažral a koza zůstala celá… V praxi to vypadá asi následovně…

Mezi více než sedmi miliony Izraelců je skoro 20 procent ortodoxních věřících Židů, přesto se jim zbytek většinou agnostiků musí v podstatě podřídit. Přisně je sledováno hlavně dodržování šabatu, který trvá od pátku večera, až do konce soboty, kdy se má v celém Izraeli zastavit veškerá hromadná doprava.

Samozřejmě se nesmí pracovat, ortodoxní nmohou ani zmáčknout knoflík ve výtahu či otočit vypínačem. Dokonce ani letecká linka EL AL není v tomto čase v provozu. Když koupil Izrael před zhruba čtyřiceti lety od USA stíhačky F-15, které letěly po vlastní ose přes oceán až do Tel Avivu, zpozdily se a přistály něco kolem deseti minut po zahájení šabatu, tehdejší premiér podal demisi….

Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy “Pláč” v předvečer svátku Tiša B’Av, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského chrámu.

Peres není důsledně praktikujícím, ale respektuje šabat při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se Olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva.

Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici.

V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům, z nichž většina jsou neortodoxního vyznání, také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Přesto se odehrávají dál ostré střety mezi izraelskými osadníky a policií. Loni se obě strany střetly u Hebronu na okupovaném západním břehu Jordánu. Policie tam musela zasahovat poté, co armáda zbourala nelegální stavbu, s jejíž pomocí chtěli osadníci rozšířit enklávu Kirjat Arba.

Důvod toho řádění osadníků má své základy v tradici židovského extrémismu. V Roš Pina, malém městě na severu Izraele, se scházejí extremističtí rabíni židovských osad, postiženi Šaronovým vystěhováváním z okupovaných území, a uvrhli na něho kletbu smrti.

Tato halachická kletba jménem pulsa denura (aramejsky prý znamená “šlehnutí ohněm”) byla také uvrhnuta na Jicchaka Rabina krátce předtím, než byl zavražděn. Tehdy, v listopadu 1995, ovšem převzal úkol nebeské eskadry smrti židovský fanatik Jigal Amir. Soudní řízení prokázalo, že byl v úzkém kontaktu s aktivisty Kahane-Chaj a pravicově extrémistickými kruhy v Kirjat Arba a Kfar Tapuach, dvou baštách KACH a Kahane-Chaj.

Skupina Kahane-Chaj – Kahane žije! (odnož hnutí KACH, založená a vedená Kahaneho nejmladším synem Benjaminem) začala svoji činnost tím, že s výkřikem “mavet la-aravim – smrt Arabům” vhodila granát do obchůdku arabského obuvníka ve Východním Jeruzalémě.

Majitel byl zabit, deset arabských zákazníků bylo zraněno. V únor 1994 vstoupil Baruch Goldstein, v Americe narozený lékař, žijící v osadě Kirjat Arba, nadšený příznivec KACH, do mešity Ibrahimi v Hebronu. Ozbrojen samopalem vešel do modlitebny, která byla plná muslimských věřících, neboť byl pátek ráno. Na lidi, kteří klečeli na zemi a modlili se, vystřílel několik set nábojů. Zavraždil 29 lidí, 100 jich zranil. Sám byl muslimy ubit k smrti.

Ariel Šaron, spoluzakladatel pravicové strany Likud a donedávna její šéf se před dvěma roky rozhodl k šokujícímu kroku. Když se jeho spolustraníci postavili proti vyklízení židovských osad v Gaze a na Západním břehu Jordánu, vystoupil z Likudu a založil stranu Kadima – Vpřed. Její preference se okamžitě dostaly do čela souboje třiceti politických stran Izraele před nadcházejícími mimořádným volbami.

Jeho mozková mrtvice ale vše zkomplikovala. Možná je dobře, že o tom neví, že jeho snaha stáhnout vojáky a osadníky z Libanonu, Západního břehu Jordánu a Gazy stejně nevedla k tolik očekávanému míru.

“Proklínám tě, Šarone!” křičel na něho zoufale jeden z osadníků ze Samaří, když ho izraelští vojáci násilím v poutech odváděli z jeho vyklízené osady. ,,Za tuto zradu tě Bůh ztrestá…!”

Ariela Šarona postihla mrtvice zhruba půl roku poté, kdy prosadil likvidaci židovských obcí v Gaze a severním Samaří a před tím, než stačil prosadit likvidaci dalších obcí v Judeji a Samaří. Dne 4. ledna 2006 upadl do kómatu. O šest měsíců později byl převezen do nemocnice Šeba, kde je dosud.

Vzhledem k tomu, že u něho neexistují mozkové funkce, znamenalo by to, že je mrtev, neboť moderní medicína odvozuje smrt člověka od ukončení funkcí mozku. Ra’anan Gissin, poradce a osobní přítel bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona novinářům sdělil, že lékaři nedokáží najít žádné známky Šaronových mozkových funkcí, ale jeho rodina jej nechce odpojit od respirátoru, protože „věří, že se zotaví.“

Že by opravdu platila halachická kletba jménem pulsa denura – šlehnutí ohněm…?

Autor: Břetislav Olšer

Přečtěte si také od autora: Lesk a bída izraelských kibuců…