Ve snaze maličko přiblížit sebe i ostatní k příběhům Koránu a jeho eventuelnímu mýtu jsem prostě nemohl nenarazit na skutečnosti, o nichž jsem se zmínil již dříve.  Možná je celý Korán vážně jen autorův pocitový kompilát  řady myšlenek obsažených v jiných tradicích …  Ale ti, kdo Korán užívají, čtou a recitují, mají  k němu pochopitelně naprostý respekt a  zároveň i těžko zviklatelnou jistotu, že jde o zjevení. Navíc vrcholné a pravé.

Pustit se do sporů by nebyl problém.  Joj, to by se to šmahem odsuzovalo, kdybych byl mladší. A hlavně  kdyby odsudek vůbec měl nějaký smysl.

Lepší než „se pustit“  (do sebe) je zkusit „připustit“. Lepší než odsoudit, než se posmívat je snaha pochopit. A tak jsem se tedy vydal chápat.

Připustit, že je to jedna ze tří cest „domů“ mi potíže nedělá.  Je tam (rozuměj v Koránu) – jako všude jinde – to podstatné. Najdeme tam hojně přítomné to, co je zapotřebí dávat ještě přede všemi desátky z máty, kopru a routy. Totiž milosrdenství a soud. (I když toho soudu a svobody rozsuzovat vlastní hlavou, tam není ani jako kopru, ba ani jako šafránu.) –  Jenomže jde vůbec o to  (židovské) rácio anebo (křesťanskou) zamilovanost? Když jak rácio tak i cit vedou k témuž. K otázkám, zda evoluce anebo stvoření? A proč?

Což už Korán prostě neřeší, ale víceméně nařizuje? Stvořitel tu je, pokud  tedy nejsi slepý!

Vždyť voda padá s nebe a velbloudi kráčejí světem, každý tvůj vlas je v přesném počtu a dokonce i každá včela, havran i kytka jsou obdivuhodně stvořeny a oblečeny velkolepěji než kdysi král Šalomoun (luk 12:27). Tak už jen proto buď milosrdný. Dávej almužny, nelichvař a příliš se nezabydluj v majetku, protože k turniketu a potom dál  do zeleného saténu půjdeš stejně s holým pozadím a popsanou knihou pohnutek a skutků!

Připustit, že starší tradice jsou zfalšovány Ezdrášem a že díky tomu je i celé křesťanství jaksi uvedeno v omyl tímto zákeřným kněžíkem poexilního času, neb i to dobré na Ježíšovi je, žel, žido-křesťanské a prorok Iša holt neměl možnost studovat jiné učebnice, než ty „pokažené“ Ezdrášem, tomu se už přinejmenším rácio ale taky cit a láska k jidiškajt  vehementně zdráhají. Pro muslima a jeho pohledem vzato se sice zdráhat mohou, ale nikdo s tím nic nenadělá, protože tak to prostě je.

A tak jsem ještě chvíli zkusil chodit v těch už ne příliš pohodlných mokasínách, příliš se nedivit, a hledat jen ty styčné body. Ještě chvíli to šlo. Přesně podle tisíckrát omletého: „jde to, ale dře to“.

Jenomže pak mne Muhammad informoval o tom, že je jen dvanáct měsíců a kdo měsíce přidává, je trochu potvůrka. Vsunutý měsíc, je prý nadměrné nevěrectví (Q 9:36-37). A to už mi ani ten falzifikátor Ezdráš dost dobře nepomůže.  Pevně ale věřím, že je to především můj problém, protože jsem kus života marnotratně prošustroval blouděním okolo Ezdrášových lží. Zkrátka i islám určitě bude mít stejně hluboké moře tradiční moudrosti a umí tento nesoulad ve stvoření vysvětlit.

Ale podle krásného pesachového podobenství o čtyřech typech synů nestydím se býti prosťáčkem, nezavrhuji, jen se ptám. Jak toto hlubší vysvětlení zní. Kdyby Muhammad napsal, že počet měsíců je „u něj“ pouhých dvanáct, ani neceknu. Na to má plné právo, zejména, vede-li ho za ruku archanděl. Vždyť i  Mayové a pravoslavní počítají po svém, máme roky Koz a Králíka a kdoví co ještě. A dokonce ani ten náš kalendář Řehořův není úplně to nejdokonalejší. Což vidíme na pohyblivosti velikonoc, které, aby učinily zadost zákeřnému Ezdrášovi, připadají  rok co rok vždy na třetí neděli po březnovém úplňku.

Jenomže Muhammad píše, že počet měsíců je dvanáct u Sladkého požehnaného, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi (Q 9:36).

A to už nesedí. Mám-li se o Stvořiteli poučit z velbloudů a včel, tedy z přirozeného běhu stvoření, proč po mně archanděl chce, abych byl k přirozenému stvoření slepý? Vznešený ve svém čtvrtém stvořitelském pokynu „budiž /buďtež“ zakládá tuto galaxii  i se Sluncem, Lunou a nebeskými zástupy. O dvou pak tělesech z těchto myriád praví, že budou k rozměřování časů. O Slunci i o Luně. Důkaz? Sluneční hodiny, chleba a délka týdne odpovídající ve většině kultur jedné fázi měsíce.

Jistě namítnete, že je každému děckovi jedno, jestli chleba dozrál v nisanu anebo v elulu, hlavně když je ho aspoň kousek na stole. To si nedovolím ani stínem zpochybnit. Opravdu mi nevadí žádný klouzavý kalendář, který zákonitě klouzat musí, protože lunární cyklus neodpovídá tomu solárnímu. A připustil bych dokonce, že obě nebeská tělesa ustanovená k určování času – nikoli toho digitálního, ale toho k životu, práci a chlebu – mají pracovat samostatně. Slunce je tu na oddělení jitra a večera, dne a noci, hodin a minut. Měsíc pak na oddělení dnů a týdnů. Jenomže co pak uděláme s  cestou chleba – jaro, léto, podzim a zima? Ta už se stvoření vymyká? A tuto čtveřici určuje kdo? Slunce přece! Přirozené a přírodní, jednoduchou lidskou bytostí sledovatelné a poznatelné těleso.

Dost se na Ezdráše zlobím, že nám to takhle zkomplikoval, a jen pro své sobecké zájmy propašoval do tóry i blud, že obě tělesa jsou tu proto, aby určovala čas a časy. V JEDNOTĚ. Protože teprve po Ezdrášovi se dostal ke slovu i rabínský judaismus, který to pak rozpracoval do vlastní podoby echt židovského kalendáře.

Jenomže i k takovému zlosynovi, jakým je Ezdráš, je nutno být shovívavý a hledat nejen to neblahé, ale i to dobré. Kde bereme jistotu, že Ezdráše také nedržel za ruku archanděl? A jaktože ti, co se vrátili z exilu, byli tak duchovně zaostalí, že mu na jeho „románek“ naletěli a začali ho respektovat? Že si nikdo  zhola nic nepamatoval z historie a předchozích tradic? Prodělali snad  nějaký babylonský brainwash? (Občas se přistihuju, že ve své snaze tolerovat myšlenku o pokřivení tóry už zacházím skoro až za hranice přirozeného a naivního pozorovatele slunce a měsíce.)

Co mi ale přijde nesmírně, skutečně nesmírně nefér (pokud bych se snad měl smířit s plným a jednoduchým /pšatovým čtením súry Pokání), je těch několik písmen, která učí, že ti z muslimů, kteří se nechtějí srovnat s tím, že ramadan bude „klouzavý“ jen proto, protože je nutno respektovat rozdělení lunárního a solárního kalendáře na dvě samostatné osy, tím vlastně „povolují to, co Bůh zakázal“. Protože srovnat kalendáře, aby byly pokud možno přirozené, je přece tvorba. Tvorba Mayů, pravoslavných, Číňanů, Indů i židů. Je to především okrášlení stvoření. A tvorbu Vznešený nikoli nezakázal, ale naopak nařídil. Proč jsou tedy za okrášlení vesmíru jejich skutky „okrášleny jako skutky špatné“? A proč by měli být  pozorovatelé oblohy tzv. nevěřícími, když jenom vidí a pozorně sledují běh Stvořitelem stvořeného stvoření? Tím přeci ničemu a nikomu neškodí.

Muhammad to určitě myslel jinak, a já to snad jednou pochopím.