Tento týden uplynulo šedesát osm let ode dne, kdy britským centrálním vězením v Jeruzalémě zazněl výbuch. Dva mladí chlapci, dvacetiletý Moše Barazani a devatenáctiletý Me’ir Feinstein, odsouzení k trestu smrti, tehdy zvolili sebevraždu, než aby se stali prvními Židy, které Britové popraví v Jeruzalémě.

Dvojice chlapců se poprvé setkala až ve vězení, a to docela náhodou. Nebylo totiž běžné, aby Britové umístili dva odsouzené k trestu smrti na jednu celu – ale o tom až za chvíli. Pocházeli z rozdílných poměrů, židovských etnik i odbojových skupin.

Moše Barazani pocházel z rodiny kurdských Židů a narodil se v Bagdádu. V šesti letech se početná rodina přestěhovala do britské mandátní Palestiny, kde žila skromně v jednopokojovém bytě ve Starém Městě. Pro nedostatek financí již od útlého věku pracoval a vypomáhal tak rodičům. Láska a vztah k nové domovině, Erec Jisra’el, jej přivedla do nejmenší a nejradikálnější z židovských odbojových organizací – Lechi, známé též jako Sternova skupina, která bojovala proti Britům s cílem získat nezávislost a vytvořit židovský stát. Postupem času se začal účastnit protibritských sabotážních operací. Počátkem března 1947 jej během zákazu vycházení zadržela britská vojenská hlídka v ulicích Jeruzaléma. Okolnosti zatčení se různí – některé zdroje uvádí, že u něj vojáci našli ruční granát, kterým chtěl spáchat atentát na vojenského velitele města, další, že byl zatčen poté, co granát hodil na projíždějící automobil britského důstojníka. Tak či onak byl postaven před vojenský soud, který jej během 90minutového procesu odsoudil k trestu smrti. Barazani, který si během líčení pročítal Tanach, odmítl uznat autoritu soudu, a po vynesení rozsudku prohlásil:

Židovský národ vás vnímá jako svého nepřítele a cizí režim v naší domovině. My, Bojovníci za svobodu Izraele, s vámi bojujeme, abychom osvobodili domovinu. V této válce jsem padl do vašeho zajetí a nemáte právo mne soudit. Popravami nás nezastrašíte a nepovede se vám nás zničit! Můj lid a všechny národy, které utiskujete, budou bojovat proti vašemu impériu až do jeho zničení.

Následně jej Britové umístili do svého centrálního vězení v jeruzalémské čtvrti Migraš ha-Rusim, kde se jeho spoluvězněm stal Feinstein. Ten byl, na rozdíl od Barazaniho, v Jeruzalémě narozený sabra aškenázského původu, jehož rodiče pocházeli z carského Ruska. Dostalo se mu tradiční židovské výchovy, mimo jiné v chederu ješivy Ec chajim. Po smrti otce studia přerušil, aby rovněž vypomáhal rodině. Vstoupil do hlavní odbojové organizace Hagana, v níž získal základní vojenský výcvik. Když se dozvěděl o vyvražďování evropských Židů během holocaustu, přihlásil se počátkem roku 1944 jako šestnáctiletý (s padělanými doklady) ke službě v Britské armádě. Následně v ženijním vojsku sloužil v různých blízkovýchodních zemích. Po demobilizaci v červenci 1946 vstoupil do Irgunu – poslední ze tří odbojových organizací, která byla obdobně jako Lechi postavena na základech revizionistického sionismu. Po výcviku byl zařazen k operaci, spočívající v bombovém útoku na železniční stanici v Jeruzalémě, která sloužila jako hlavní místo, skrze nějž do města přijížděli britští vojáci. Jeho úkol spočíval v řízení jednoho z automobilů, který na místo přivezl kufry s výbušninami, a kolegy, kteří je instalují. Operace, naplánovaná na konec října 1946, však byla předem vyzrazena. Irgunisté přijeli před nádraží v přestrojení, a umístili kufry uvnitř nádraží – zavazadla na sobě měla varování v angličtině, arabštině a hebrejštině. Toho si všiml hlídkující arabský policista, který chytil za šaty jednu z příslušnic Irgunu. Dokázala se mu však vytrhnout a jiný z Irgunistů policistu zastřelil. Při pokusu o útěk přistavenými automobily spustili číhající Britové palbu. Ta zranila nakolik Irgunistů, včetně řídícího Feinsteina, který utrpěl těžké zranění paže. Rychlou jízdou se mu Brity podařilo setřást, ale zanedlouho jej dopadli ve čtvrti Jemin Moše. V nemocnici mu nakonec museli amputovat paži, aby zabránili sepsi. Koncem března 1947 byl postaven před vojenský soud. Během procesu si pročítal spisy Ze’eva Žabotinského, zakladatele revizionistického sionismu, a před vynesením rozsudku prohlásil:

Myslíte si, že nás můžete vystrašit smrtí? Nás, kteří jsme léta slyšeli kola vozů, které odvážely naše bratry, naše rodiče, ty nejlepší z našeho národa, na porážku? (…) Každý den se ptáme sami sebe: v čem jsme lepší než oni, miliony našich bratří? (…) Na otázky, jako je tato, nabízí naše svědomí jedinou odpověď: zůstali jsme naživu ne proto, abychom žili a čekali v podmínkách otroctví, represí, nové Treblinky. Zůstali jsme naživu, abychom zajistili svobodu a důstojnost pro nás, náš národ, děti, děti našich dětí a budoucí generace.

Vojenský soud jej posléze odsoudil k trestu smrti, načež Feinstein ještě zvolal „V krvi a ohni Judea padla, v krvi a ohni opět povstane!“. Poté byl umístěn v britské centrální věznici na celu s o rok starším Barazanim. Výjimku, díky níž mohli být oba chlapci na cele společně, Britové učinili pro  Feinsteinovu amputovanou paži, kvůli níž potřeboval výpomoc.

Barazani s Feinsteinem se měli stát prvními Židy, popravenými Brity v Jeruzalémě. Do té doby prováděli Britové

popravy ve vojenské pevnosti ve městě Akko, avšak s ohledem na obavu z přepadení transportu vězňů změnili plán. Dvojice se však rozhodla, že něco podobného nepřipustí. Po vzoru Samsona, který zemřel, když strhl sloupy chrámu, v němž hodovali jeho věznitelé Pelištejci, chtěli zabít sebe i popravčí u šibenice. Za tím účelem se jim podařilo propašovat ven vzkaz s žádostí o ruční granáty. Po jejím schválení vedeními Irgunu i Lechi vyrobil jeden z jejich spoluvězňů improvizované výbušné zařízení ukryté ve vydlabaných pomerančích (výbušniny již byly do vězení propašovány dříve). Dne 21. dubna 1947 povolali Britové do vězení rabína Goldmana, který měl dvojici před popravou dodat odvahu. Ta se měla uskutečnit následující den ve dvě hodiny ráno. Barazaniho s Feinsteinem šokovala rabínovo sdělení, že se zúčastní jejich popravy, aby jim dodal sílu. Marně se mu jeho rozhodnutí pokoušeli rozmluvit. Aby ušetřili jeho život a zároveň jej nekompromitovali, rozhodli se změnit plán. Krátce před půlnocí, když byli na cele sami, se postavili těsně k sobě, a mezi svá srdce si vložili pomeranče s výbušninou, a cigaretou zapálili zápalné šňůry. Po výbuchu byli oba na místě mrtvi.

Na pokyn palestinského vrchního aškenázského rabína Jicchaka ha-Levi Herzoga byla dvojice pohřbena na Olivové hoře v Jeruzalémě. Jejich čin hluboce pohnul velitelem Irgunu a pozdějším izraelským premiérem Menachemem Beginem natolik, že ve své poslední vůli vyjádřil přání být pohřben po jejich boku na Olivové hoře. Tak se nakonec stalo, přestože jsou vůdci národa pohřbíváni na národním hřbitově na Herzlově hoře. Památka Barazaniho a Feinsteina byla připomenuta počátkem 80. let vydáním poštovních známek s jejich portréty, zároveň jejich jméno nesou ulice v různých izraelských městech. Jejich osud připomíná Muzeum židovského odboje v Jeruzalémě.